Kapela Komunál, stálice české rockové scény s více než třicetiletou historií, vyráží do další koncertní sezóny plná energie a chuti překvapovat. Jejich nejnovější album „Nedáme se zlomit“ potvrzuje, že ani po třech dekádách neztratili nic ze své dravosti. Syrové riffy, výrazné refrény a texty, které jdou rovnou k srdci, dnes rezonují nejen na pódiích, ale i v českých rockových rádiích.

Tentokrát však Komunál přidává ještě něco navíc – společný koncert s Fanym Michalíkem, jedním z nejvýraznějších hlasů domácí scény. Fany, známý ze skupin Citron a Limetall, je zpěvák s obrovským charismatem, který se dokáže v jediném okamžiku přenést od emotivní balady až k nekompromisní rockové jízdě. Jeho spolupráce s Komunálem, která už zazněla i ve skladbě „Nedáme se zlomit“, nyní dostane živou podobu na pódiu. Fanoušci se tak mohou těšit na večer, kdy se spojí dvě silné osobnosti českého rocku – Komunál a Fany. Koncert, který slibuje nejen energii, ale i jedinečnou atmosféru, kterou lze zažít jen tehdy, když se zkušenost a nasazení promění ve skutečný rockový svátek.

Kapely Markýz John a Benefit jsou už desítky let synonymem českého bigbítu. Obě formace si dokázaly vybudovat věrnou fanouškovskou základnu a jejich jména se stala zárukou poctivé muziky, která nikdy nezestárne. Skupina Markýz John nyní přichází s velkou novinkou – v roce 2025 vydá čerstvé album, které vyjde nejen na CD, ale také na vinylu. O historii, vlivech, současné sestavě i budoucnosti kapely jsme si povídali s Jakubem Růžkem, synem kapelníka Vladimíra Růžka.

Markýz John patří mezi legendy českého bigbítu – co pro tebe osobně znamená být součástí kapely, která má za sebou tak dlouhou a bohatou historii?
Já jsem nastoupil do kapely, když mi bylo 14 let. Dneska je mi 38, takže v MJ jsem 24 let a vlastně až poslední roky mi dochází, jakou má kapela historii. Taky to byl jeden z důvodů, kdy jsem se zhruba před šesti lety rozhodl postavit se za mikrofon na pozici sólového zpěvu. Byl to pro mě velmi velký a těžký krok, protože jsem vlastně nevěděl, jak to dopadne. Nikdy jsem takové ambice neměl, ale pak jsem si uvědomil tu historii a dlouhověkost MJ a došlo mi, že pokud budu v tom odkazu chtít pokračovat dál, tak tyhle změny musí přijít ještě za táty, aby to publikum zpracovalo a zvyklo si na to. Což se nám daří a napadá mě při tom, že MJ má našlápnuto na to být někdy v budoucnu nejdelší fungující rockovou kapelou v ČR, protože doufám, že tady ještě nějakou řádku let budu a určitě potáhnu MJ dál.

Jméno „Markýz John“ je dnes už kultovní. Jak vlastně vznikl nápad na takto neobvyklý název a co měl původně symbolizovat?
Tohle je spíš otázka na ty historiky v podobě táty a dalších členů z doby vzniku MJ, ale vím, že se jméno v průběhu let měnilo, asi dle režimu a taky na základě úředníků, kterým pořád něco vadilo. Já si osobně myslím, že to prostě bylo cool nejmenovat se česky.

Na začátku jste čerpali inspiraci od zahraničních vzorů, jako byli Beach Boys, Byrds, Mamas & Papas nebo především ToTo. Které kapely ovlivňují tvorbu Markýze Johna dnes?
Já jsem přišel už do doby ToTo. Kapely, které jmenuješ, jsem už v MJ nezažil. Myslím, že ToTo jsou pro nás vyloženě krevní skupina a taky proto od nich hrajeme jejich hity, které se za ty roky staly součástí MJ a našich setlistů na vystoupeních. V dnešní době se na tom vlastně nic moc nezměnilo. Pořád preferujeme ten styl hudby od ToTo. Problém je v tom, že je to pro posluchače náročná hudba plná změn a detailů a není to ten mainstream, kterým se úplně nechceme vydat a snažíme si udržet pořád tenhle „ksicht“.

Vaše diskografie obsahuje několik zásadních nahrávek. Objevují se mezi fanoušky přání na reedice starších alb či singlů. Uvažujete o jejich obnovení, třeba i v moderní podobě?
Zrovna teď, když děláme tenhle rozhovor, tak dokončujeme masterování jedné z nahrávek z desky 1991, kterou nehrajeme a lidé po ní volají. Snažíme se vracet i k těm starším písním, které lidé žádají. Příklad toho jsou Chrámy skalní, které fungují skvěle. Práce na skladbě z desky 1991 se opět ujal exkluzivní producent Jan Tulenko, který ji opět zaranžoval tak, že je to prostě písnička na steroidech, stejně jako to bylo u Chrámů. Můžu tady říct, že jsme teď právě v řešení, že uděláme touto formou BEST OF desky, kde se objeví všechny tyto stěžejní písně v novém kabátu. Takže je se určitě na co těšit.

Rok 2025 je pro Markýze Johna přelomový – vydáváte nové album. Co o něm můžete prozradit už teď? Jaký bude jeho hudební směr a poselství? Kolik skladeb obsahuje, můžeš prozradit název? Nové album, je nachystán i nový merch?
Ano, chtěl bych být přesný, ale spíš to vystihne to, že se po sto letech začalo něco dít. S rozhodnutím, že se postavím za mikrofon a natočíme nové skladby, se úplně nabízelo tyto věci vydat a dostat je mezi posluchače. Album se jmenuje „Na cestu se dej“. Jmenuje se podle skladby, která na albu je, a například poselství této skladby je, že i když je něco těžké, je špatné období, tak člověk se prostě musí dát na cestu, makat a přijdou výsledky. Na albu je osm skladeb. Zazní zde ryzí rock, ale taky americké country. Taky se na CD objevuje remake „Chrámy skalní“. Merch máme průběžně a připravujeme nový web s e-shopem a taky na nový rok novou kolekci merche.

Můžeme se těšit na nějaké tour k albu?
Vyloženě tour k albu nemáme. Ale můžete nás potkávat téměř napříč republikou. Letos jsme hodně spojili síly s kapelou KEKS a cítíme, že to spojení funguje! Taky proto pro nás takové završení sezony 2025 proběhne opět ve spojení s KEKSem a také Jarkem Filgasem v Lucerna Music Baru.

Novinka vyjde nejen na CD, ale i na vinylu. Proč jste se rozhodli právě pro vinyl a čím je podle vás dnes tento formát pro posluchače atraktivní?
Tak vinyl je prostě klasika, která navíc chytá mezi posluchači další dech. Přišlo nám prostě dobrý to udělat. Je to limitovaná edice 300 ks, která je očíslovaná a podepsaná od celé kapely.

Současná sestava Markýze Johna tvoří Vláďa Růžek (kytara, zpěv), Zdeněk Kaplan (baskytara), vy sám – Jakub Růžek (klávesy, zpěv) a Petr Honzl (bicí). Jak byste popsal chemii a spolupráci v této partě?
S tátou a Zdeňkem jsem v kapele celou dobu. Víme, co od sebe čekat, víme, jak co kdo udělá, jak se zachová, a to je pro mě velmi důležité. Můžu se na ně spolehnout a nemusíme kolem sebe nic řešit, podíváme se a víme, co ten druhý chce. Na postu bubeníka máme ale změnu. Viktor Barsa skončil v MJ po 30 letech hraní a zanechal tady spousty hezkého, takže díky, Viktore. Od března 2025 sedí za bicíma pro mě speciální člověk. Můj spolužák ze základní školy, Petr Honzl. S Petrem jsem prožil všechny průsery mladých let společně. Holky, párty, rvačky, první koncert Whitesnake, když nám bylo asi 13. Dodnes vidím, jak nám táta koupil lístky a my tam stáli a nechápavě čuměli, co to je. Pak se naše cesty rozešly, Petr se odstěhoval mimo, daleko za Prahu, oba jsme založili rodiny a spíš jsme byli kámoši přes mobil. Ale pak náhoda vymyslela, že se cesty spojily a vzniklo z toho to, že se Petr posadil za bicí právě u nás. Když mluvíš o chemii… Pro mě je to strašně důležité, že přišel člověk mého věku do kapely. Má drive, chuť, hraje skvěle a jak se říká – má prostě tah na branku. Nic proti matadorům, tátovi a Zdendovi, ale jak jsem říkal na začátku, že MJ prostě pojede dál, tak jak jsem si jistý s tímhle prohlášením, tak vím, že mám na věky věků bubeníka, o kterého se můžu doslova opřít!

Markýz John stojí společně na pódiu s kapelou Benefit. Jaký je váš vztah k této spřátelené partě a čím vás tato spolupráce inspiruje?
Benefit je pro nás prostě jako brácha! Už jsme odehráli tolik koncertů, že se to snad ani nedá spočítat. Já sám si pamatuji, jak jsem jako prcek ve 14 letech koukal na Jirku Zoula, jak hraje, famózně zpívá a říkal jsem si, že bych to chtěl taky takhle někdy umět.

Dnes jsme my i Benefit jiní než v téhle starší době. Kapely se snaží dělat věci moderněji s novým zvukem, ale zároveň obě kapely řeší to, jak zaujmout co nejširší spektrum publika. Můžu, myslím, za obě kapely prozradit takový interní fórek. Já tomu říkám pracovně „generační boj“. U nás v kapele jsem já ten, co chce dělat nové věci, a táta si stojí za tou dobou starých písní. To stejné řeší v Benefitu mladé duo zabijáků Koudelkovic a tak, jak já v uvozovkách zápasím s tátou, tak oni s Milanem Viplerem. Ale já to chápu a mají pravdu… Jak my nedáme „Důvod žít“ atd., tak oni, když nedají „Pohádky“, tak je konec. Asi stejně jako když Olympic nedá „Želvu“.

Baví nás dělat společné koncerty, protože máme podobné publikum a naše fanoušky vždy potěší Benefit a myslím, že je to i obráceně. Benefit nás pozval na své výročí 55 let na scéně. 30. 5. 2026 bude na letním parketu ve Strášově u Přelouče výroční koncert, na kterém vystoupí Odyssea, Markýz John a BENEFIT.

Jakube, kde se mohou lidé dozvědět o vašich aktivitách a hlavně, kde si budou moct koupit nové album?
Momentálně je nejlepší sledovat Markýz John na Facebooku. Stránky řešíme, a tak vše aktuální se objevuje na FB.

Díky za tvůj čas, co bys vzkázal našim čtenářům Rockpalace.cz a tradičně se zeptám, jaký tvůj nejoblíbenější klip jim tady pustíme?
Já, my děkujeme, že dostáváme prostor v médiích jako jste vy. Vážíme si toho. No, asi nikoho nepřekvapím, ale když nám pustíš cokoliv od ToTo, tak budu spokojený.

Díky.

Unholy Pagan Fire patří mezi nejvýraznější slovenské fanziny věnované extrémnímu metalu. Vznikl s velkou dávkou nadšení a dnes se těší respektu v undergroundové scéně nejen na Slovensku, ale i v zahraničí.

Zajímalo nás, jaké byly začátky, proč vlastně vznikl, jak se vyvíjel a kam směřuje.
Zdar, tu je Dagon z UNHOLY PAGAN FIRE. V prvom rade ďakujem za priestor a za možnosť prezentácie. Zine vznikol na prelome rokov 1999/2000, kedy sme s vtedajším „druhom v zbrani“ Sickom nechceli byť už iba hudobnými konzumentmi, ale prispieť aj niečím svojským a kreatívnym. A nejako prirodzene z toho vznikla práve táto cesta. Inak len pre zaujímavosť, ten názov sme si požičali z albumu Beherit „Drawing Down the Moon“. Pôvodne vznikli prvé dve čísla zinu, pričom to tretie, ktoré bolo dokončené zhruba na 90% už nebolo nikdy dotiahnuté dokonca. Nejako sme stratili odhodlanie a entuziazmus a tak bol zine na dlhých 15 rokov uložený k spánku, o ktorom som si myslel, že je definitívny, no v roku 2015 prišlo k nečakanej reinkarnácií. Za to môžem vďačiť predovšetkým Martinovi Lukáčovi a jeho knihe Monstronomicon, v ktorej boli spomínané v rámci fotoprílohy prvé dve vydania. Veľkou pomocou bol postupný príchod ďalších spolupracovníkov – v minulosti to bol Simach a dnes sú to Mysticus, Silg Bor a predovšetkým Garmfrost, bez ktorých by zine určite nemal tú podobu, akú má. Takže im chcem touto cestou poďakovať. Výraznú zmenu prinieslo predovšetkým 10. číslo, počnúc ktorým je jeho prílohou kazetová príloha. A kam zine smeruje? Nechajme sa prekvapiť....

Můžete přiblížit úplné začátky – kdy a za jakých okolností se zrodil nápad vytvořit Unholy Pagan Fire?
Úplné začiatky boli podobné, ako pravdepodobne u všetkých podobných aktivít. V prvom rade množstvo nadšenia, ktoré nahrádzalo nulovú skúsenosť. Všetko sa to rozvíjalo postupne, veľakrát systémom pokus-omyl. Nápad dozrieval postupne a úplne prvý impulz, pokiaľ si dobre spomínam, vznikol (ako to už v podobných prípadoch býva) po zopár vypitých pivách, hehe.

Co bylo hlavním impulzem, proč jste se rozhodli pustit právě do tvorby fanzinu?
Táto činnosť mi bola blízka odjakživa – mám na mysli tvorbu prostredníctvom písomného prejavu, čo sa prejavilo aj na mojich ďalších aktivitách. Či už sa jednalo o moje pravidelné prispievanie do webzinov Mortemzine alebo Rumzine, alebo pri tvorbe kníh, o čom poviem niečo bližšie v jednej z nasledujúcich odpovedí. Skrátka, písanie mi bolo vždy veľmi blízke.

Jak se fanzin v průběhu let měnil – od prvních čísel až po současnost?
Myslím, že UNHOLY PAGAN FIRE si prešiel klasickým vývinom, podobne ako množstvo iných undergroundových tlačovín. Prvé dve čísla, to bola klasika – jeden originál, ktorý sa rozmnožoval pomocou čiernobielej kopírky. Po návrate v roku 2015 boli čísla 3 a 4 šírené rovnakým spôsobom s tým rozdielom, že sa jednalo o plnofarebný zine, v čom sme pokračovali pomerne dlhú dobu, aby sme sa opätovne vrátili (s výnimkou obálky) opäť k čiernej a bielej. Zásadnú zmenu prinieslo číslo 5, ktoré bolo ako prvé tlačené v profi tlačiarni a (ako už bolo spomenuté), číslo 10, ktoré ako prvé prinieslo kazetovú prílohu. No a potom tu je postupné navyšovanie strán jednotlivých zošitov, čo súviselo predovšetkým s neustálym rastom materiálu jednotlivých zošitov – takže v súčasnosti sa držíme na 120-130 stranách na jedno číslo, čo je podľa môjho názoru zdravé maximum. Väčší počet strán by už bol pravdepodobne kontraproduktívny.

Čím je podle vás Unholy Pagan Fire jedinečný v porovnání s ostatními ziny na scéně?
To je skôr otázka pre čitateľov, ale pokúsim sa o môj vlastný pohľad. Podľa môjho názoru je to v prvom rade rozsah jednotlivých čísiel, profi kazetová príloha a tiež primárne zameranie sa na Black Metal. Niežeby sme nedávali možnosť aj iným žánrom – nejaký ten Death, Ambient, či Thrash sa občas objaví tiež, ale prvotné zameranie sa na Čierny Kov, ktoré sa postupom rokov vyprofilovalo, zostane nezmenené. A potom sú to pravdepodobne aj pravidelné rubriky, ktoré prinášajú pre niekoho viac, pre niekoho menej zaujímavé veci, súvisiace so samotnou hudbou.

Vaše obálky jsou typické fotografiemi hradů – co vás k tomu vedlo a jaký mají pro vás symbolický význam?
Obálky hradov majú tri príčiny. Tou prvou je jednoducho môj vzťah k týmto objektom, ktoré sú mojou vášňou a koníčkom – vnímam ich ako priame fyzické spojenie s našou vlastnou minulosťou. Tou druhou príčinou je prostý fakt, že je to niečo originálne. Väčšina zinov má na obálke buď nejaké kresby, alebo fotky kapiel, čo mi príde vskutku neoriginálne. No a tretia príčina je tá, že hrady a prírodu, do ktorej sú tieto objekty väčšinou zasadené, si prirodzene spájam práve s Black Metalom.

Víme, že jste se podíleli i na vydávání knih – můžete shrnout, jaké tituly už vyšly a co vás k nim vedlo?
Ako som už spomínal, kreatívny proces vo forme písania mi bol blízky v podstate odjakživa. A tak potom, ako sa moje aktivity v tomto smere opätovne rozbehli prostredníctvom zinu UNHOLY PAGAN FIRE a webzinov Mortemzine a Rumzine, bolo iba otázkou času, kedy príde na radu niečo ďalšie. Tou prvou knihou bol titul King Diamond – „Diamanty sú večné“, k vydaniu ktorej prišlo viac-menej náhodou. Mal som doma spísané a zviazané preklady všetkých Diamondových albumov, v podstate iba pre moju potrebu. A potom, ako som to jedného dňa uverejnil na FB, prekvapilo ma, koľko ľudí o tieto preklady prejavilo záujem. Avšak vydávať iba samotné preklady mi prišlo trochu málo kreatívne a tak som k tomu pridal úplnú Kingovu biografiu od jeho počiatkov v kapele Brainstorm – a vydal som to v počte 60 kusov, pričom každý tento kus mal nielen svoje číslo, ale aj meno majiteľa. No a potom, ako sa tento prvotný náklad vypredal v priebehu pár dní, prišlo na radu druhé vydanie a po ňom ešte dve v českom jazyku pod názvom „Démanty jsou věčné“. A keďže medzi týmito jednotlivými vydaniami bola vždy zhruba ročná pauza, nazbieralo sa v tomto medziobdobí vždy určité množstvo nového materiálu, takže každé ďalšie vydanie malo vyšší počet strán, ako to predchádzajúce. Takže sa nejedná o dotlač, ale vždy o nové, rozšírené vydanie.

Druhou knihou bola Iron Maiden – „Piece of Mind... príbeh albumu“. Ako už hovorí samotný názov, venuje sa táto kniha výhradne štvrtému albumu Železnej Panny, ktorý je rozobratý do najmenších podrobností. Táto kniha vyšla v slovenskom jazyku. Zatiaľ poslednou knihou je Black Sabbath – „Born Again... príbeh albumu“, ktorá (ako už jej názov napovedá), rozoberá podobnou formou jediný album Sabs so spevákom Ianom Gillanom. Tento titul vyšiel v slovenskom a anglickom jazyku.
Z Iron Maiden a Black Sabbath ešte zostáva zopár kusov, takže ak by mal niekto z čitateľov záujem, je stále možnosť zaobstarať si ich. Jedná sa už naozaj o posledné kusy, tak netreba príliš váhať, pretože v prípade týchto dvoch titulov sa s opätovným vydaním neuvažuje.

Věnujete se vždy v knize tématicky jednomu albu, co je podmětem výběru a výsledný text je vaše zpracování?
Výber albumov o ktorých budem písať je vždy podmienený dvomi vecami. Tou prvou (a najdôležitejšou) je prostý fakt, že sa mi daný album musí páčiť a že ho musím poznať do najmenších podrobností. A to nielen čo sa týka samotnej hudby, ale aj okolností jeho vzniku. A s tým súvisí aj druhá podmienka. Daný album musí mať za sebou nejaký príbeh, ktorý je pre čitateľa dostatočne atraktívny a pútavý. A to sa podľa môjho názoru v prípade „Piece of Mind“ aj „Born Again“ podarilo dokonale.

Text je kompletne moje spracovanie, ktorému vždy predchádza niekoľkomesačné (takmer ročné) preberanie sa množstvom rozhovorov, článkov, autorizovaných aj neautorizovaných biografií a následné spájanie jednotlivých faktov do chronologicky logického a nadväzného výsledku. Následné písanie samotnej knihy už z časového hľadiska až tak náročné nie je a trvá cca 2-3 mesiace. Takže príprave jednej takejto knihy zaberie približne rok. Do tohto obdobia však treba započítať aj prípravu zinu. A vzhľadom na to, že ročne vyjdú cca 2-3 čísla, je to ďalších zhruba 300 strán textu.

Jaké nové knihy či projekty připravujete do budoucna?
V pláne je toho viac, ale spomeniem iba jednu, na ktorej sa už pracuje. Bude to Iron Maiden „Somewhere in Time... príbeh albumu“, ktorá bude mať obdobný formát ako predchádzajúce dva tituly.

Přidáváte i hudební přílohy na kazetách – jak vybíráte kapely a tituly, které se tam objeví?
V tomto prípade je to podobné, ako pri výbere kníh. V prvom rade sa mi daná nahrávka musí páčiť. Je pravdou, že sa prioritne zameriavame na staré demo nahrávky slovenského a českého Undergroundu, ale nie je to pravidlom. Dôkazom toho sú aj vydané kazety Necrocock, Belial, či naposledy debutový album nového fínskeho projektu Silent Millenia. Aktuálne sú dohodnuté ďalšie 4 vydania, ale vzhľadom na to, že (ako som už spomenul), ročne vyjdú 2-3 ziny, je to zatiaľ viac ako dosť.

Jak vnímáte dnešní extrémní metalovou scénu na Slovensku a v Česku?
Black Metal vo všeobecnosti skomerčnel. A je jedno, či máme na mysli slovenskú českú, alebo svetovú scénu. 90% black metalových kapiel už nemá s pôvodnou ideou Čierneho Kovu nič spoločné. A aj preto je prioritou UNHOLY PAGAN FIRE zameriavať sa predovšetkým na spolky, ktoré stále zostávajú verné prvotným ideám a filozofii Black Metalu. Samozrejme, že to nie je podmienkou, aby daná kapela dostala v zine priestor, ale určite máme nastavenú hranicu, za ktorú rozhodne nepôjdeme.

Nerád by som tu spomínal nejaké konkrétne mená a robil siahodlhé zoznamy, tak iba naozaj stručne. Ak by sme zostali na Slovenku, tak rozhodne musím spomenúť Zmij, Immortal Hammer, Krajiny Hmly, Sunstrike, Between Two Castles, Stangarigel, Ruiny Vekov, Malokarpatan, Krolok, alebo Aeon Winds.

Co byste chtěli, aby si čtenář odnesl, když sáhne po vašem fanzinu nebo knize?
Čo sa týka kníh, tak v prvom rade príbeh, ktorý sa skrýva za daným albumom a ktorý ukazuje, že za nahratím legendárnych nahrávok stojí množstvo práce, času a námahy... ale tak je to zo všetkým, nemusíme to vzťahovať iba na hudbu. No a pri zine je to predovšetkým snaha sprostredkovať čitateľom informácie, ku ktorým sa možno v prípade mnohých kapiel nemajú možnosť dostať. Tým, že sa špecializujeme predovšetkým na Black Metal, by som bol rád, aby dopadom UNHOLY PAGAN FIRE bolo prehlbovanie informácií o tejto komunite – ísť do hĺbky a neplávať po plytkom, konzumnom a reklamnom povrchu spolu s „veľkou metalovou rodinou“. Black Metal totiž vždy bol o individualite.

Jak se rockový fans vůbec dozví o vás, co chystáte, popř zpětně co si ještě můžou koupit?
Všetky novinky sú vždy zverejnené na FB (https://www.facebook.com/unholypaganfirezine). Prípadne ma môžu záujemci kontaktovať na: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Niakara pokřtí ve Futuru nové EP Anubis. Hosty budou Doktor Triceratops, Marek Žežulka, Leona Šenková a Dan Friml.

Pražský Futurum Music Bar znovu přivítá kapelu Niakara. V pátek 17. října 2025 zde proběhne křest nového EP Anubis – temného příběhu z egyptské mytologie, který navazuje na loňské Anunnaki. Večer ozdobí speciální hosté: pražští Doktor Triceratops, bubenická legenda Marek Žežulka (ex-Arakain, Divokej Bill), zpěvačka Leona Šenková (TOP 8 Česko Slovenská SuperStar 2009) a Dan Friml, hudební producent, multiinstrumentalista, zakladatel a frontman kapely Mean Messiah, výrazné formace české progressive industrial metal scény.

Niakara stojí pod vedením baskytaristy Zdeňka Kuba (ex-Arakain), který po více než 35 letech na scéně znovu přivádí na pódia vlastní autorskou tvorbu. Současnou sestavu tvoří zpěvák Mayo Petranin (Ozark Howler), kytaristé Petr Voháňka (Dirty Game) a Martin Pavlíček (Not Perfect) a bubeník Pavel Kubát (ex-Root). Kapela se opírá o silné skladby, hutný zvuk a koncertní nasazení, které jí v posledních dvou letech otevřelo dveře na velká pódia i festivaly.

Nové EP Anubis tematicky míří do starověkého Egypta – k bohovi podsvětí a rituálu přechodu. „Anubis je o hranici mezi světy – o momentu, kdy se láme jistota. Hudebně jsme přitvrdili, ale pořád s důrazem na melodii a silný refrén,“ říká kapelník Zdeněk Kub. Na EP se objeví celkem šest skladeb; kromě titulní písně Anubis také balada z dílny kytaristy Martina Pavlíčka. Stejně jako na předchozím EP nebude chybět ani anglický bonus – tentokrát půjde o skladbu R.A.F. Squadron 311, která původně vyšla v roce 1994 na anglické verzi alba Thrash the Trash pod názvem Thrash!. Materiál na EP vznikal s ambicí přenést příběh do koncertní energie: bez příkras, s jasným tahem na branku.

Program večera staví na kontrastu: pražští Doktor Triceratops přivezou natlakovaný heavy-metalový set, v jedné skladbě usedne za bicí Marek Žežulka a připomene tak společnou historii se Zdeňkem Kubem, Dan Friml vnese do večera svůj osobitý hudební rukopis, a Leona Šenková se připojí v jednom z vrcholů koncertu. Křest EP proběhne přímo na pódiu Futura za účasti hostů, kteří se zároveň stanou jeho kmotry.

Praktické informace

• Kdy a kde: pátek 17. 10. 2025, Futurum Music Bar, Praha
• Vstupenky: předprodej v síti Ticketstream a na místě (doporučujeme včasný nákup)
  
  
• Web & sociální sítě: www.niakara.cz | @niakara.official

Mediální partner

Hlavním mediálním partnerem akce je online rockový magazín Rocklist pod vedením fotografa Petra Bryka.

Akreditace pro novináře (foto i píšící):
prosíme zasílejte na e-mail Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript..

Kontakt pro média:
Kateřina Hejčová – PR & Media
? Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. | ? +420 731 229 885

Další informace a aktuality sledujte na:
Facebook | Instagram | //www.youtube.com/@niakara.official">YouTube