Plzeňská rocková scéna se může pochlubit zajímavou kapelou a tou je Kohn, která se rozhodla posluchačům připravit skvělý rockový koktejl v jejich zatím posledním albu - Patřím dálkám. S patnácti poutavými skladbami nabízí posluchačům nejen rychlé a energické kousky, ale i emotivní balady, jako je titulní "Patřím dálkám" či "Ráj".
Co na albu opravdu zaujme, je zřetelná zkušenost muzikantů, kteří se pohybují na plzeňské hudební scéně již od dob oblíbených tanečních zábav. Přestože jsou tito muzikanti většinou spjati s tancovačkovým žánrem, nebáli se na albu prozkoumat nové hudební cesty. A zde právě spočívá kouzlo jejich nového alba – nesklouzává do obvyklých tanečních žánrů, ale přináší něco čerstvého.
Skladby na albu jsou mimořádně svěží a překvapivě pestré, přestože album obsahuje 15 skladeb, nenudí. Zajímavým prvkem jsou výborné kytarové pasáže, které hudbu obohacují a dělají ji sluchově atraktivní. Právě tyto pasáže dokážou posluchače uchvátit a vymanit se ze stereotypu podobných kapel.
Nelze nevzpomenout na skvělý úvodní track "Křídla andělů", který nabízí skoro speed metalový zážitek s výrazným kytarovým motivem, který se vryje posluchači pod kůži. Elektronický úvod a první tóny mi lehce připoměly slavný hit "The Final Countdown" od Europe, pak už ale nastává ta parádní jízda. Jinak celé album se nese v hardrockovém tempu..
Zvláštní zmínku zasluhuje hlas Tomáše Navrátila, který spolu s kytarou představuje velkou přidanou hodnotu alba. Jeho výrazný a emotivní projev dodává skladbám na síle a originalitě. Výbornou atmosféru vytváří i hosté, kteří přispívají svými hlasovými vložkami, ženský doprovod od Noemi Mlynaříkové v "Ve stopách osudu" a bývalý člen "Sifoňáku" Vašek Šelmát v "Pojď s námi pojď". Nelze opomenout ani stálého (a nejmladšího) člena Kohn, klávesáka Honzu Ružičku, který se "střihnul skoroduet" v písni "Strom" s Tomášem.
Celkově vzato, album od Kohn je skvělým překvapením, které vyniká nejen po hudební stránce. Muzikanti mají jasný hudební směr a odvahu vybočit ze zaběhlých kolejí.
Pro mne je jméno muzikanta Radka Kurce asi už na věky věků spojeno s kapelou Empire, kterou kdyz kdysi slyšel, byl to jako blesk z čistého nebe. Kapela, která šla cestou dirty rock´n´rollu, byla pro mne prostě vyjímečná, i díky jeho hlasu. Dnes už je Empire minulost, ale práci Radka a jeho pro projektů mám rád stejně a sleduju jeho tvorbu. Když to jde a mám čas a jedu právě "okolo" rád se v jeho studiu Aquarium rád stavím.
Můžeme se těšit na nějaké nové CD? Stále nám fanouškům „dlužíš“ Knihu kouzel na důstojném nosiči a ne na usb disku. Na tuhle otázku se těš v každém rozhovoru, dokud nebude tahle skvělá věc na CD -))) Ahoj, no ty jsi fakt dobrej… se z tebe picnu. Když já se nerad vracím po časové ose zpět, mimo toho kam mě vezme vždy web z NASA, kde mi odhalují jako fanouškovi vesmíru své krásné objevy. Na čem pracuji? Myslím, že se neflákám, ale je fakt, že teď byla a ještě stále je zima a to jsem zalezlý ve studiu, kam mi neustále někdo jezdí. Snažím se splnit vše, co slíbím a jak sám o sobě vím, mívám občas stavy prokrastinace a když mi to časově přeteče, tak se ze mě stane workoholik Ale že se blíží jaro a tak jsme začali s kapelou občas zkoušet. Teď můžu prozradit, že na repertoáru je 24 skladeb z toho je 20 vlastních a 4 covery. Jinak vlastních by mohlo být klidně 100. Za ty roky jsem natočil tolik desek je z čeho vybírat. Jsou tam skladby z desky Skyland, z desek Empire, ale i z novější tvorby, kterou jsem dělal s Friends. Teď aktuálně samozřejmě nejvíc skladeb je z poslední desky ,,Rozhovor s ďáblem¨ od nové formace Rock n Roll Clan .
Taková podpásovka – co Empire v jiném složení jako Fénix z popela asi nevstane? Empire, už ne, občas se mi po klukách zasteskne, tak se spojíme, pokecáme, ale tohle je uzavřená dekáda, kdy jsme udělali všechno, co jsme asi udělat měli. Bylo to super, ale čas se posunul do jiného desetiletí. Nemá smysl probouzet příšery starého světa. Občas tyhle pokusy někde zahlédnu a říkám si proč….vždy je stále co vymýšet . Koukám dopředu, nechci zůstat stát. A Empire bylo jen jedno hlavní složení a i když i s členy, kteří přišli po těch nešťastných událostech (Aleš a Marcel), to hrálo bezvadně, něco tam zůstalo, co nechci vykovávat.
Proč nevystupuje projekt RK Přátelé pod hlavičkou známějšího jména Empire? Jde o zcela jiný styl muziky, nebo dohoda mezi přáteli? Nestálo by některé hitovky (Drak, Miss Erotika přearanžovat i pro RKP? Přece to byly klenoty toho dirty rock´n´rollu". Jak řikám, Empire byl unikát v těchto vodách a nechci nic otvírat. Navíc se svojí kapelou Rock n Roll Clan mám v repertoáru na koncertech skladby ,,Na křídlech andělů a Čas.“
Co dcerka Kačka a její hudební kariéra? Posunula se někam? Kačka letos dokončuje absolutorium na státní konzervatoři obor operní zpěv. Tak že jí čekají zkoušky, posledních 6 let uteklo jako voda. Ona dnes už soukromě vyučuje zpěv a klavír včetně nauky. A stále mi zpívá vokály ve studiu, když potřebuji zjemnit
Tvoje studio stále maká? Koho tam teď máš? Máš na rok 24 naplánováno ve studiu nějaké takové „wau“? Studio maká jako ďas, teď jsem dodělal poctivý metal z Chomutova, kde jsme na desce dělali už nějaký pátek a jupí, myslím, že se povedlo. Mám tušení, že to brzy vyletí ven. Doslova a k tobě se to také dostane. Spolupracuji s našim místním divadlem, které mi sem občas přivede senzační herce, naposledy to byl Lukáš Vaculík a bylo to fakt moc fajn. Já si na wow moc nepotrpím, prostě kdo chce, může přijít na kafe, pokecat a třeba něco domluvit. Prostě netlačím to za každou cenu, mám své stálé klienty, kteří se vrací a asi mají důvod
Co upgrade studia? Dneska jde technika mílovými kroky… O technice ve studiu se dá psát dlouho, ale asi by to nebylo moc zajímavé pro lidi, co poslouchají muziku. Ano je spousty nových technologií, které se objevují na natáčení. Můj syn Dennis jako kytarista je při natáčení doma používá, postavil si ve svém domě takové menší studio ale technologicky je hodně daleko. Já mám radši hardware, to znamená to železo, které je v racku nastavěné na sobě do komínu. Jsem prostě už takovej, když můžu s knoflíkama kroutit rukama a navíc, je to hezká dekorace
Sleduješ muziku okolo sebe? Nadchlo tě, popř. vyrazilo tě poslední dobou něco? Sleduji, ale ne cíleně, snažím se vyhnout radiím, kde do mě pumpují to, co chtějí ony samy. Přiznám se, že když jedu autem, tak se buď učím něco na vlastní koncerty a nebo mám vypnuté rádio úplně, prostě klid. Poslední dobou mě baví kapela Extreme a šílenec Nuno, jak hraje zvláštním způsobem. Dále Blues Saraceno a jeho dark country (prosím nezaměňovat s country hudbou) Jsou to mistři svého oboru a tady je v rádiu neuslyšíte….Škoda.
Co projekt Radek Kurc a přátelé, chystáte nějaké koncerty popř, aktivity? Aktivity mám se svou senzační partou Rock n Roll Clan. Jak jsem říkal, hraje tam můj syn Dennis (kytary), Jarka Doksanská na basu a Tomáš Vokurka na bicí. Tomáš je mimochodem také nejen profesorem na bicí a vyučuje, ale také dost najímaný bubeník na jazz. No prostě se nikdo z nás nenudí.
Zeptali jsme se na Kačku, co muzikantský synek Dennis? Rozvíjí talent? Ještě nemá svou skupinu, nebo držíš „opratě“ pevně v rukou? Hahahah no se synem hrajeme společně ve dvou kapelách a už jsem mu říkal, jestli nemá potřeby jít nějak jinak, ale tvrdí, že ne. V druhé kapele hrajeme jen covery a jezdíme se tím bavit. Joe Berry Band je taková parta ostřílených matadorů co jezdí spíš jen po středočeském kraji a okolí a vymetá různé motoakce .
Jamujete spolu, Dennis, Kačka a ty? Ne vůbec, Kačka si do studia občas jde zahrát na bubny, ona totiž ještě občas chodí na konzervatoři k prof. Pavlu Razímovi. Ale myslím, že poslední dobou nemá tolik času. My s Dennisem spíš tvoříme, protože přes léto toho nahrajeme dost po podiích.
Radku, co vzkážeš našim čtenářům a jaký klipík pustíme, kdyby to bylo na mně tak to bude Gang, kterej mě baví i po tolika letech? Co bych vzkázal? Chtěl bych, aby lidi používali co nejvíc svůj rozum, nenechali se balamutit sliby, protože nikdo jim jejich vlastní cestu neulehčí, spoléhali se na své nejbližší, měli svá srdce otevřená a mysl čistou. Nenechali se zastrašovat a dělali v rámci možností, to co mají rádi a co je baví. A právě tím jsme došli k textu a klipu skladby GANG ze stenojmeného CD. Tak jo GANG
Svérazná smečka už na pohled tvrdých chlapů, s hlasem jak uragán a z jejich jména čiší "vikingská" mytologie. Přes tvrdý vzhled se z téhle nekompromisní "smečky vlků" vyklubala sympatická parta mladých mužů, kteří vědí, kam chtějí směřovat se svou muzikou a dělají vše na plný plyn. CD Vengeance mělo své kouzlo, takže rozhovor na sebe nedal dlouho čekat.
Jak jste se dostali ke jménu skupiny a co to znamená? Petr: Jméno mi v roce 2009 na střední škole ve čtvrťáku před maturitou poradil spolužák. Říkal mi, ať si o tom něco přečtu. Zadal jsem Odraedir do vyhledávače v IT učebně, protože doma jsme ještě neměli internet, a moc českých odkazů mi to teda nenašlo. Anglická wikipedie už byla sdílnější a podle odkazu na Wikipedii si můžeš přečíst, že Óðrerir, v našem přepise Odraedir, odkazuje na artefakt z nordické mytologie a jedná se o jednu ze tří nádob, která obsahuje medovinu poznání nebo se může jednat o označení medoviny jako takové. Medovina poznání je mystický nápoj, který umožní komukoli, kdo ji ochutná, získat básnické nadání nebo se dozvědět odpovědi na jakékoli otázky. Jakub: To byl pro hudební skupinu výborný nápad na jméno. Když mi to Petr na začátcích vysvětloval tak jsem byl nadšený. Sice se to hůře čte, lidé často neví jak to vyslovit, ale ten příběh za tím za to stojí. Navíc je to atraktivní téma k rozhovoru, že :D
Odkud jste a jak dlouho hrajete? Petr: Skupina Odraedir vznikla v Praze v roce 2009, první koncert jsme měli v dubnu 2010 a od roku 2013 hrajeme v nezměněné sestavě. I když původně nejsme všichni z Prahy, v Praze jsme se všichni v době zakládání kapely setkávali. Basák je z Vimperka, ale v Praze v té době studoval. Zpěvák je rodilý Plzeňák, ale pak se přestěhoval do Prahy. Avšak za ta léta, co spolu hrajeme, jsme se postupně „rozutekli“.
Kolik vás hraje a kdo na co hraje? Petr: Bylo nás pět a je nás stále pět. ? Basák Luboš, který bydlí aktuálně na Šumavě, kytarista Marek, co bydlí u Berouna, bubeník David bydlící ve Zdibech a kytarista Petr se zpěvákem Jakubem, co zůstali věrní Praze. V naší hudbě ale najdeš ještě velké množství rozličných nástrojů jako housle, dudy, flétny, smyčce, žestě a kinematické efekty, což je všechno moje práce (smích).
Které skupiny nějak ovlivnily vaši tvorbu? Projevily se nějak do vaší tvorby? Petr: Samozřejmě. Nejvíc se na charakteristice naší tvorby asi podepsali Ensiferum. To je skupina, kterou máme v kapele rádi všichni a její styl hraní je nám asi nejbližší, resp je naším asi největším vzorem. A samozřejmě bys v naší tvorbě našel prvky i jiných kapel, přes Nightwish až po Amon Amarth. Z každé kapely si vezmeme to nejlepší, dáme do mísy, smícháme, okořeníme vlastními nápady, necháme vykynout jedinečnou kompozici, vytvarujeme, upečeme a tadá, Vengeance je na světě (smích).
Jak byste posluchačům a čtenářům popsali Vaši právě vydanou desku? Vlastními slovy. Petr: Nová deska patří jednoznačně k vrcholu vlastní autorské tvorby a jsme na ni patřičně hrdí. Dali jsme do ní hodně úsilí a myslím, že je to znát. Ještě vnímám nějaký prostor pro změny a vylepšení, ale to není nic, s čím bychom si na dalším počinu neuměli poradit. Aby byla její charakteristika co možná nejobjektivnější, můžu kromě vlastních slov odcitovat i přívlastky z vydaných recenzí, které se shodují, ba možná překračují naši pokoru v nazírání na ní. „Deska je konzistentní, nesmlouvavá, melodická, ale zároveň dravá, nabízí vyváženou kombinaci pagan metalu a melodického death metalu a obsahuje množství silných momentů. Pánové jsou celkem hitmakeři, mají cit pro gradace v podobě silných refrénů nebo chytlavých melodií, skladby jsou podmanivé. Navíc album baví i po opakovaném poslechu“. Je super číst takhle pozitivní ohlasy, protože nám dávají chuť a vůli v našem úsilí pokračovat.
Myslíte si, že Vám deska dala něco nového, co zužitkujete třeba na další desce? Petr: Mám pocit, že jsem se naučil lépe pracovat s orchestrální složkou a tvořit samply (doplňková složka hudby nehraná muzikanty), které jsou zase o krok dál jak kvalitou, tak propracovaností. Dále se nám osvědčil způsob nahrávání kytar i zpěvů a myslím že tak budeme i pokračovat. A na závěr samozřejmě mixing a mastering. Matthew Bagar ze Soundcorn productions snad není ani zvukař, ale hotový čaroděj. Jakub: Myslím si, že nám tahle deska všeobecně pomohla i s přístupem ke skládání jako takovému. To, jak teď Marek s Petrem sdíleli nápady se nám zdálo efektivní. I za sebe můžu říct, že byl proces skládání textů lepší oproti předchozímu albu. Zkrátka a dobře, vše jsou zkušenosti a pokud se je nebojíte přetavit v něco lepšího tak vás posouvají.
Byly s deskou nějaké obtíže při komponování či panovaly nějaké tvůrčí neshody? Petr: Jasně, vždycky to tak je. Třeba se skladbou Hand of Justice jsme nemohli asi pět let hnout. Marek složil asi třetinu songu a za boha nevěděl jak dál. Já jsem se to pokoušel nějak nastavit, ale nedařilo se mi to. A pak jednou jsem ten song trénoval, dostal jsem pár nápadů na prodloužení, a nakonec udělal kostru celého songu, který pak Mára poupravil a song byl na světě. Takže by se ze srandy dalo říct, že první polovinu skladby skládal Marek a druhou já. Jsem rád, že to takhle dopadlo, protože song má divácky velký ohlas. Podobně je to i se skladbou Last Say, kdy taky přibližně druhá polovina songu je spíš moje, kde jsem jen rozvinul Márovy nápady a přidal nějaké svoje včetně závěrečného epického outra se dvěma zpívajícími hosty. Jinak se komponování vcelku daří, kompozice skladeb je tvořena oběma kytaristy. Marek má na starosti sloky a bridge, já skládám zase ty epické refrény, sóla a orchestrální část. A vždycky je to o kompromisu tak, aby byli se skladbou spokojení všichni. Takže některé z nich se na desku ani nedostaly. Jakub: Ano, skladbu, co jsem měl hotovou, otextovanou, dobře vymyšlenou, mi kluci upravili. Ne moc, ale upravili a mě to tehdy naštvalo :D S odstupem jsem ale pochopil že to udělali dobře a trochu víc práce s úpravou textu za to stálo. Prostě to k tomu procesu patří a horká hlava musí vychladnout :D
Máte v plánu nějaké turné s novou deskou, případně s kým a kde by Vás případně mohli lidé vidět a poslechnout? Jakub: Turné přímo ne nebo zatím ne, nicméně jsme se rozhodli to naše album aspoň trochu vyvézt. V první polovině roku bychom naše fanoušky chtěli pozvat 24.2. do Modré Vopice v Praze, 5.4. do brněnské M13, a o den později, tedy 6.4., zahrajeme na Slovensku v obci Levice, v klubu Erko. No a 23.4. se opět ukážeme v Praze ve Vagonu a pak nás čekají festivaly v Německu, Polsku, a dokonce i jeden v Česku. Na podzim pak navíc vystoupíme i v Plzni. Všechno se fanoušci dozví, když nás budou sledovat na Facebooku.
Nalezli byste nějakou alternativní skupinu na tuzemské scéně, která vás překvapila, oslovila? Petr: Kvalitních kapel je na tuzemské scéně celá řada. Když to vezmu za sebe osobně, vždycky mě umí překvapit mladé a dravé kapely, které se nebojí na sobě pracovat a nebojí se investovat, aby byly vidět. Třeba Stellvris nebo InnerSphere, jejichž hudba mě třeba tolik nebaví, ale líbí se mi, jak jsou aktivní a jakých dosáhli úspěchů, i když hrají mnohem kratší dobu.
Kde jste desku nahrávali? Jak jste si rozdělili práci na albu? Petr: Desku jsme nahrávali doma a ve zkušebně. Mix a master byl dělaný ve studiu. Každý měl svůj díl práce a já jsem dělal takovou supervizi. Rytmické kytary a část sólových kytar nahrával kytarista Marek u sebe doma. Ostatní sólové kytary jsem nahrával u sebe doma já. Náběry mých a Jakubovy vokálů jsme pak dělali ve zkušebně. Basu si nahrával basák u sebe doma. Bicí jsou programované, přepsané přesně tak, jak je bubeník hraje naživo. Z větší části jsem je taky přepisoval z nahrávek bicích, které jsme pořizovali ve zkušebně. Jejich dodatečné úpravy potom dělal Marek. Samply jsem dělal taky celé sám, pomáhal Markovi s přípravou podkladů pro tisk CD a organizoval mixing a mastering skladeb. Volíte anglický jazyk, jste si jím tak jistí ohledně výslovnosti, frázování? Narážím na jednu s příhodu Schmierem (Desctruction) na jednom z BFF, kdy mi říkal, že nechápe české kapely, které se pokouší zpívat anglicky, při tom je prakticky ihned z výslovnosti znát, že pochází ze zemí Východního bloku a prozradí je rávě ta výslovnost. Petr: No doufám, že u nás se ta špatná výslovnost schová za ten growling (smích). Ne, vážně, myslím, že Jakub má dobrou výslovnost a snaží se artikulovat i vyslovovat poctivě a bez východního akcentu. Navíc pochází z Plzně, a to je víc na západ (zase smích). Zatím si ještě nikdo nestěžoval, že bychom měli špatnou výslovnost nebo akcent, tak snad ta práce, kterou jsme si s náběry vokálů dali, stála za to. Jakub: Díky Petře, samozřejmě se snažím, ale nepochybuju o tom, že tam ten akcent bude. Před několika lety jsem byl v Argentině kde mi v jednom baru v Buenos Aires člověk, co mě slyšel komunikovat s obsluhou neomylně řekl, že poznává že jsem z České republiky. Zdůvodnil to tím, že za studií měl za spolubydlícího Čecha. Každopádně si myslím, že taková nevraživost není úplně na místě. Každý jazyk má svůj akcent, který se na základě schopností hovořícího více či méně, nebo vůbec, projevuje i v jiném jazyce. Obzvláště pokud se člověk pohybuje v mezinárodním pracovním prostředí, lze podle akcentu neomylně rozpoznat jak Němce, tak Francouze, a tak bych mohl pokračovat i ke Španělům nebo Italům. Popravdě mi ta poznámka spíše připomíná posměváčky z hodin angličtiny a takové výtečníky jsme měli ve škole samozřejmě taky. Bohužel si ti lidé neuvědomují, že jejich poznámky můžou vyvolat v těch co cizí jazyk tak dobře neovládají přetrvávající strach anglicky komunikovat i když jejich zásoba není špatná a aktivnějším užíváním by svou znalost vylepšili.
Oblíbený zahraniční a tuzemský zpěvák, kapela? Petr: Možná se budeš divit, ale já jsem docela pankáč. Dřív to bývali Alkehol, ale nová tvorba mě příliš neoslovila. Pak mám rád Totální Nasazení a poslechnu si i nějaký ten agrometal. Z českých zpěváků je jich celá řada, ale klidně třeba Vítek Šavel z Ewenay zpívá dobře. Jakub: Já se spíš orientuju na zahraničí a nemůžu opomenout svou srdeční záležitost -Moonsorrow a Mänegarm ?
Nějaká perlička při vzniku tohoto alba? Petr: Takové perličky by vydaly snad na celou knihu. Od nahrávání kytar v prádelně (rodinného domu Marka), přes nahrávání zpěvů, kde jsme použili jako akustickou stěnu molitan, který nám zbyl v práci a podobné legrace. Ale kdybychom jen přišli do studia a tam nahráli desku, nebyla by to taková sranda. Jakub: S trochou nadsázky nás díky takovému přístupu lze označit za řemeslný pagan metal :D
Kde se naši čtenáři mohou dozvědět informace o vás? Co jim vzkážete a jakým klipem se budete v našem rozhovoru prezentovat. Petr: Nejvíc informací se o nás lidé mohou dozvědět přes náš Facebook, tam jsme asi nejaktivnější. Občas něco nasdílíme i na instagramu, ale tam je omezenější výběr postovatelných příspěvků, takže tam toho contentu není tolik.Klip jako takový nemáme, ale fanouškům můžeme nabídnout hned tři lyrics videa. To, kterým bychom se chtěli prezentovat. Skladba plná emocí, která je zároveň uzavřením celé desky. Užijte si následujících sedm minut v klidu a pohodlí. ? JInak děkujeme Rockpalace.cz za prostor a čas a přejeme hodně čtenářů. Vaši redaktoři dělají skvělou věc.
Skupina Tempus, díky úspěšné sbírce na Donio, vydala dlouho očekávané album Bludička. Vydání alba podpořili také výpravným videoklipem k písni Nesplněná touha. Tempus je brněnská hudební skupina hrající world music s rockovými prvky, inspirovanou středověkými melodiemi. V čele s charismatickou zpěvačkou Lindou Ravenna působí na hudební scéně již sedmnáct let.
Album, které vznikalo zhruba dva roky přináší deset nových skladeb. Autoři skladeb, Linda Ravenna a David Zima, pracovali jak s autorskými nápady, tak se středověkými tradicionály. Album se vyznačuje bohatým a netradičním obsazením hudebních nástrojů a čerpá inspiraci z různých hudebních vlivů. Jednotlivé písně mají poměrně velké žánrové rozpětí. Tempus si pozvali do studia také zajímavé hosty jako např. skvělého bubeníka Stanislava Plisku z Motorbandu, perkusistu Pavla Plcha z uskupení Tomáš Kočko & Orchestr nebo flétnistku Hanku Osifovou z kapely Wolfarian. Texty byly vytvořeny ve spolupráci s talentovanou spisovatelkou a textařkou Kristýnou Dostálovou. O finální zvuk a produkci se postaral mistr ve svém oboru Broněk Šmid. Grafik a ilustrátor Jiří Dvorský dal Bludičce vizuální tvář. Navrhnul a nakreslil originální ilustrace a nafotil nové promo fotky kapely.
