Hned na úvodu na Vás první skladba „The Other side“ dýchne po krátkém prologu správnou barbarskou atmosféru, že hned máte chuť si poručit roh plný medoviny, hodit na záda beraní kůži a na hlavu přilbu s rohy.
Druhá skladba „The inception“ , která začíná velmi rytmicky ve svižném tempu, doplněná o podmanivý kytarový riff s flétnou a dudy v pozadí si říká o pořádný bordel pod stage.
„Back to the Void“, moje nejoblíbenejší, hned z kraje pořádné dvojkopáky, dudy, kytara a pořádný growling. Chtě nechtě si musíte poklepávat nohou do rytmu. Ve tři čtvrtě písničky, pak máme možnost slyšet pořádné bečení dud, které padne do písničky jak prdel na hrnec.
Čtvrtou skladbou je „Deep Sea Slumber“, kde můžeme slyšet, jak bubeník řádí a zpěvák dává jasně najevo, že jeho hlas je hlasem barbara. Orchestrální prvky v pozadí skladby pak vysílají signál, že si na masteringu někdo skutečně vyhrál. Precizní práci dudů ani není třeba zmiňovat, jak kdybych slyšel Nightwish. Pokud chcete pozlobit sousedy, dobrá volba.
V podobném duchu se nese skladba „Driven by Lust“, zde musím vyzdvihnout houslové party v pozadí, které tam sedí, jako kdyby tam byly od jakživa a chytlavý kytarový riff, který nás provází celou písničkou a broukáte si ho celý den. Hutné atmosféře pak přitápí pod kotel tempo bubnů a posouvají tak písničku někam až do Valhally.

Následuje „Hands of Justice“ na úvodu písničky, kterým Vás provází hutné chory, dudy a housle máte prostě pocit, že stojíte před nějakým chrámem. Po chvíli Vás pak z omylu vyvede zpěvák a bicíy a my se z chrámu přesouváme rovnou na bojiště, kde létají hlavy. Oceňuji zpěvákovo povedené GROWL, což se na tuzemské scéně zřídkakdy vidí a dodává celému albu veliký potenciál. Zbytkem písničku pak prosvištíme na vlnách bubnů a zpěvákova hlasu.
Sedmičkou je pak „Shackles“, trošku zvolníme a upustíme páru. I barbaři si zaslouží odpočinek. Ne však docela. Energická písnička, s kolíbavou intonací hlasu Vás nutí poťukávat nohou do rytmu. Kytarový riff sleduje intonaci hlasu a ruku v ruce a dohromady tvoří velice zajímavý a libozvučný počin.
„Nikdy se nevzdávej“ je pak další v pořadí, houslové party, kopáky jsou v takové shodě, že prostě máte nutkání bojovat až do konce ač není s čím. Na zpěvákovo hlasu je slyšet, že stále nemá dost a rozhodně nešetří své hlasivky.
„Vengeance“, písnička plná nenávisti. Rychlá energická s bubnovými přechody rozhodně nenudí, ač se nese v podobném konceptu jako zbytek alba. Riffy se dynamicky mění, tak stále posloucháte nové a nové melodie, takže nehrozí, že se ani u devítky budete nudit.
Předposlední a desátkou skladbou je pak „Glacier Storm“. Zpěvák a bubny dávají jasně najevo, že bouře přišla a nejlépe tak udělat v rytmu bubnů a tance jako si zde s námi hrají Odraedir. Dynamická skladba má rychlejší začátek, ale uprostřed zvolníme a kytara a zpěvák nám vypraví za zvuku vran. Ke konci nám zase pořádně Odraedir přitopí.

Poslední a závěrečnou skladbou je „The Last Say“, volnější kolébavý kytarový rif podtrhují atmosféru loučení. Zde se můžeme poprvé setkat s ženským vokálem, který tomu dodáva takový „Nightiwish look“ a dodává tomu přímo božskou atmosféru severské mytologie. Zpěvák má sice slovo po většinu písničky, ale rozhodně to není na škodu. Celé to máme proložené chytlavou houslovou melodií která prostě nutí k tanci a pitce!

Původně se jmenovali ,,Generace“, (1981-84) Od roku 1984 pak Motorband. Jejich start byl raketový, jako první kapela v Československu podepsali v roce 1990 5 letou smlouvu na 5 alb v Německu s vydavatelskou firmou Gamma Records. V kapele se pak za ta léta vystřídalo celkově 31 různých členů, nestoři jsou jen dva. Libor ,,Máča“ Matejčik a Karel Adam. S ,,Máčou“ jsme se potkali v hektickém čase, těsně před dokončením nové desky, v rekonvalescenci po operaci kyčelního kloubu. Mistr svého hudebního řemesla, známý svým maximalismem, koncepčním přístupem, zodpovědností, ale stále s duší rockera dnes přesně ví, o čem muzika je, život a hodnoty a ve smyslu jejich nového singlu ,,Vládnout“ se snaží ovládnout vše, co je v jeho životě podstatné. A i po 40 letech hraje na kytaru každý den, a moc si váží každého fanouška.

Začněme ,,netradičně“, co pro tebe  znamená Motorband?
Motorband je můj klukovský sen, moje dítě, můj život.

Skupina, která prošla x turbulentními obdobími. Není kolik jich bylo a proč, víte dnes pojmenovat příčinu?  Dnes s odstupem času máte na to objektivnější názor, myslíte, že to mělo pro kapelu i nějaký přínos?
Příčina je určitě moje náročnost a maximalismus. Prostě jsem vždy usiloval o to být top kytarista, a chtěl jsem vždy k sobě vyrovnané spoluhráče. V první sestavě jsem k tomu kluky musel "dokopat" neboť jsme v začátcích objektivně moc hrát neuměli. Prostě jsem dřel 4 hodiny denně, a chtěl jsem to i po ostatních. Proto jsem v Motorbandu zavedl každodenní zkoušky. 3 roky!!! Ale stejně jako tehdy, tak i dnes jsem musel najít ty, co mají buď podobnou úroveň, anebo, v ideálním případě, byli lepší než já, nebo najít slabší, s ochotou se učit a dorovnat. Což není úplně snadná věc. Od druhé sestavy Motorband jsem už nikoho ke cvičení nenutil. Většinou to byli skvělí hráči, a i když úplně nesplňovali moje představy, bylo na nich, jestli se dorovnají a budou se u hraní cítit komfortně, užívat si hraní. 

Jak vlastně vznikl název Motorband? Zvažovali jste i jiné názvy?
Myslím, že v roce 1984. Do toho roku jsme se jmenovali Generace a komunisti nám dali zákaz hraní. Naši fans, kteří jezdívali na pravidelné čaje do Lahoště u Teplic, strhali ve vesnici smuteční a sovětské vlajky. Tehdy zemřel nějaký sovětský prezident a naše vláda vyhlásila státní smutek, a všichni museli truchlit. V sobotu jsme se to dozvěděli před čaji. Ty byly zrušeny, a my nesměli hrát. Kvůli strženým vlajkám ve vesnici jsme dostali zákaz činnosti. Abychom mohli pokračovat, jediný způsob byl se přejmenovat. Našeho basáka Pavla Hurčíka( bratr Radka Hurčíka-Kabát) napadl název Motorband. V tom roce jsme byli v Budapešti na koncertě Motorhead, a po koncertě bylo o názvu Motorband jasno. 

Od jara 2023 má kapela novou tvář v podobě zpěváka Petra Kutheila a taky dvou mladých muzikantů. Takže jste nestoři a mladíci… Jak spolu vycházíte?
Přesvědčil jsem se, že rock-metal není otázkou věku a soudržnost v kapele už vůbec ne. Petr i další člen Vojta mají pokoru a chtějí. Oba přijmuli vnitřní nastavení a pravidla pro členství v kapele. Vědí, jaká je jejich role a zodpovědnost, na čem pracovat. Vojta je v kapele 4 roky a já můžu s upřímností říct, že jsme spolu neměli jediný konflikt. Vojta je vzácný člověk, vynikající kytarista s pokorou, vírou a obětavostí. Dýchá a žije Motorbandem. 

Oba nejmladší členové poslouchali, nebo poznali Motorband i předtím?
Oba tvrdí, že ano.  

O rockerech je známo, že mají osobitý životný styl a vlastně, kromě hudby se ničemu jinému se většinou nevěnují.   Ty jsi na tom jinak. Je o tobě známo, že jsi byl profesionální trenér hokeje. Jak ses s tomu dostal?
Mám 2 syny, a oba začali ve 4 a 6 letech hrát hokej. Protože jsem do svých 16 let hokej hrál, tak jsem měl k trénování blízko. Ale to už je minulost. Hokej jsem trénoval v letech 1994 – 2004. Z toho posledních 5 let jsem byl šéftrenérem mládeže v HC St. Teplice. Vlastně jsem trénoval v období, kdy Motorband po rozpadu v roce 1994 neexistoval. Comeback kapely přišel v roce 2003. Tedy, přesněji se dá se říct, že jsem v tom roce Motorband založil podruhé. 10 let Motorband neexistoval. V tomto meziobdobí jsem hrál chvilku v kapele Hlahol, 2 roky v kapele Vitacit ( 1995-96).

A podobně jiné zájmy mají i ostatní členové kapely?
Tak Vojta hraje okresní přebor ve fotbale. U dalších kluků si nejsem vědom jiných zájmů. Muzika a dění kolem ní v jejich zájmech určitě převažuje. 

Ty máš s Karlem Adamem zkušenost s působením v obou režimech, před i po sametové revoluci. Dá se to srovnat?
Socialismus vedený komunisty nás drtil. Určovali, nebo chtěli určovat všechno. Co máme hrát, o čem zpívat, jak se oblíkat. Pak nařizovali, stanovovali, za kolik budeme hrát!!! Bylo jedno, jestli na koncert přišlo 50 lidí nebo 500. Prostě nikdo nesměl vyčnívat, všichni měli stejný honorář. Nesvoboda a cenzura v umění je mor.

Netajíš se tím, že hlavním motorem Motorbandu jsou fanoušci, pro ně hudbu děláte, produkujete, pro ně hrajete. Jaký je fanoušek  Motorbandu?
Je to tak, bez fanoušků bychom neznamenali nic. Máme tvrdé jádro fans, které Motorband léta podporují. Máme stálé posluchače, ale samozřejmě přibývají i noví fanoušci. Za každého jednoho jsme vděční. Každého si vážíme.

Váš nejnovější singl Vládnout doslova ovládl sociální sítě, zasáhl téměř všech, kteří jej slyšeli. Je to úspěch, kdo vás inspiroval?
Kdo prožil, pochopí. Kdo neprožil, pochopí později. Song ze mě vypadnul za 20 minut ve smíření s "odchodem" táty. Složil jsem ho dva dny před jeho cestou na druhý břeh. Song dokonale vystihuje moje pocity a smíření se.  

Videoklip k singlu je moc silným příběhem.  Kombinace příroda, muž v letech, urna s popelem někoho blízkého se dotkla i Petra Jandu ze skupiny Olympic. Co ti napsal?
S Petrem jsem v kontaktu po celou dobu mé kariéry, občas si napíšeme. Plánovali jsme na minulé album duet "Díky vám" ale na Petra byla melodie napsaná moc vysoko. Videoklip "Vládnout" jsem mu poslal a přišla mi tahle odpověď: ,,Máčo tos mě dostal, dojalo mě to, takhle jsem vloni rozhazoval popel bráchovi. Petr.“

Obrovskou devizou Motorbandu vždy bylo muzikantské mistrovství. A toto kritérium je i dnes to nejdůležitější. Aby řemeslně hudebně byly všechny vaše skladby na světové úrovni. Ještě i dnes zkoušíte dlouhé hodiny?
Já cvičím, hraji každý den. Mě to baví a cítím, že se vše dá vše zahrát líp a ve větší pohodě. Mám to tak celý život.  Jestli a jak cvičí ostatní? Nevím. Oni vědí, co je jejich role a zodpovědnost v kapele.

Rozhovor děláme chvíli před zrodem v pořadí sedmého studiového alba.  Prozraď základní informace, o čem bude, komu je věnovaný a hlavně, kdy bude oficiálně venku?
Protože si album vydáváme sami pod naší značkou a vydavatelstvím PB Records, nejme tlačeni termíny. Ale dali jsme si nejzazší termín vydání 31.1. 2024. Na albu bude 12 novinek. Cítíme všichni posun. Album bude tvrdé, ale i hodně melodické a rozmanité s bonusem, který jsem si pracovně nazval "country pop". Myslel jsem si, že tenhle nápad se nikdy na album Motorbandu nedostane. A ejhle, v anketě se umístil, a na albu bude. 

Za každým úspěchem muže hledej ženu.  Platí to i u tebe?
S tím souhlasím na 100% neb žena má tu moc muže buď "udělat" nebo zničit. Moje partnerka Petra mě moc pomohla a pomáhá. Věří mi a fandí. Vytváří zázemí, abych mohl jít dál za svými sny. Jsme spolu už 15 let. Moje první manželství bylo peklo. Ničili jsme jeden druhého. 21 let… Jedno moudro říká... jak chceš bojovat s draky venku, když bojuješ s drakem doma? Jsem přesvědčen, že kdyby se neobjevila Petra, a já se nerozvedl v roce 2008 a měl stejnou partnerku, Motorband by už dávno neexistoval a já skončil někde pod mostem.

Když si vzpomeneš, čím si chtěl být jako malý? Kdy si prvně vzal do rukou kytaru?
Asi jako každý malý kluk. Popelář, prezident, kosmonaut, sportovec.  Kytaru jsem vzal poprvé do ruky v 9. třídě. Bylo mi 15. Po poslechu LP Deep Purple - Made in Japan a Katapult-Live jsem věděl, že taky založím kapelu. Založil jsem ji hned se spolužáky z té 9. třídy. 

Úspěch skupiny je taky o managementu a marketingu. Není to obecně známé, ale systematicky se několik let věnuješ vzdělávaní a studiu v této oblasti. Co ti to přineslo?
Jak říkají zkušení a úspěšní byznysmani "není umění vyrobit, umění je prodat". Považuji PR a marketing za základ pro cestu k úspěchu v jakémkoliv oboru. Dělám Motorbandu 5 let i manažera. Bez znalostí, jak funguje PR a marketing, by Motorband nebyl ani z poloviny tam, kde je dnes. Ale cítím, že jsem narazil na své limity. Proto jsem přijmul doporučení od našeho kamaráda, top fotografa, filmaře a byznysmana Adolfa Ziky. Nabídl nám spolupráci s velmi zkušenou PR manažerkou. Jsem moc rád, že došlo k dohodě na spolupráci. Mě se tím uvolnila část zodpovědností manažera. 

Absolvoval jsi před vánocemi těžkou operaci  – výměnu kyčelního kloubu. Jak to máš s medicinskými autoritami, jak to proběhlo a jsi už v pohodě, připraven na koncerty a novou sezonu?
Je to tak, 5-6 let mě bolí kyčel. Po koncertech trpím bolestmi. Lékaři trochu svou autoritu ztratili v době covidu. Ale já věřím, že většina ctí lékařský kodex. Kloub mi operovali na soukromé klinice v Praze. Jak primář, tak doktor, kteří mě  operovali,  na mě zapůsobili opravdu lidským a profesionálním dojmem. Operace se povedla. Poctivě cvičím od 2. dne po operaci. 13 dní po operaci jsem odehrál koncert v sedě. Ještě tak týden, a budu lítat bez berlí.

Tak, jak jsme začali i skončíme. Umíš si představit, že by Motorband jednou nebyl, nebo, že b byl bez tebe?  
Tak jednoho dne k tomu na 100 % dojde. Jestli to bude dávat smysl a kluci budou chtít s Motorbandem pokračovat dál, Petr, Vojta a Filip, kteří jsou o 18, 30 a 30 let mladší než my dva s Karlem Adamem, jsem připraven jim k tomu dát požehnání. 

Můžeš nám představit song a klip z tvého pohledu? Co bys o něm řekl?
Já vlastně to vnímám jako zpověď. Je to strašně zvláštní, ale mé podvědomí, které píše texty, mi někdy, mám pocit, lajnuje budoucnost. Ve zkratce jsem cítil, že teď je pravý čas na Pravdivý nádech. Skladba se prostě zaryje pod kůži. Kdo pochopí text, kdo se zamyslí více do hloubky, tak věřím, že se dostane na hranu citu sebe sama a donutí jej se zamyslet. Což je vlastně cílem.

Jak dlouho si Pravdivý nádech psal?
Já vlastně ani nevím. Již nějaký čas máme skladbu v playlistu. Je ale pravdou, že když zapátrám v paměti, tak mi někdy hlava produkuje opravdu strašně zajímavé myšlenky. Ty se snažím hodit “na papír” či je zaznamenat. Často spousty textů zahazuji a říkám, že nejsou dost dobré. Nejčastěji si je vyselektuji sám, ještě než se dostanou na zkušebnu. Pravdivý nádech jsem psal podle všeho tak den.

Co tě při tvorbě Pravdivého nádechu inspirovalo?
Když se zamyslím, tak mě napadalo, že přijdu o osobu, která mi bude chybět. Budu zoufalý a často přemýšlím o pomyslné hraně jistot. Abych to uvedl na pravou míru. Že ty naše největší jistoty se hroutí a my si mysleli, jak jsou neohrožené. Tehdy, když jsem skladbu psal, tak jsem přemýšlel jinak. Byl možná zoufalý z toho, že bych chtěl zachránit nefungující vztah, či přemýšlel, jak jednoduše může přijít zvrat. To se stalo a nyní je vše jinak, myslím jinak. Jen ten cit je jednou pro vždy zaznamenán, za což jsem moc rád.

Jak je to s původním významem písně? Byl zachován?
Myslím, že byl zachován na 200% je to až nad míru toho, co má skladba vyjadřovat. Paradoxem je, že jsme ji tolik nevnímali jako takovou klipovku, ale po jejím vydaní mi chodily zprávy z řad velkých kapel a osobních vzorů, že toto je Horizont a toto je best. Osobně jsem to tolik nečekal a byl jsem místy dojat, že se práce, kterou jsme do klipu dali, zúročila. Každý člověk, pohybující se v hudbě, mi dá za pravdu, že toto je pocit, který je ten nej.

Co je pro tebe hlavní sdělení?
Chci v posluchačích vyvolat asi hlavně to, aby pochopili, že věci, které měli rádi, které milovali, které milují dnes, můžou být zítra minulostí. Může se vše změnit. Zítřek bude jen vzpomínkou, a i kdyby se člověk naučil létat, zítřek bude už jednou pro vždy minulostí. Vím, že to zní jako klišé, ale vážit si dneška, udělat vše pro to, abyste to zachránili, aby to bylo dobrý, je cena, která stojí za to. Ovšem někdy to nestačí a potom je na to jednoduchá odpověď. Buď to nebylo to pravé, nebo na to nebyl časoprostor nastaven, nebyl člověk připraven to chápat a potřebuje si k některým věcem dojít. Je to smutné, ale pravdivé. Proto pravdivý nádech, proto střepy, proto krev, proto je to vše pod kůží.

Jaký moment z natáčení videoklipu stojí za zmínku?
Je jich hned několik. Když jsem den před seděl sám v místnosti, kterou jsem navštívil několikrát s osobou, o které klip prakticky pojednává. Snažil se vše připravit a pak tam zůstal noc před natáčením sedět na schodech a přemýšlel. Bylo to šílený. Pak asi v den samotného natáčení. Tolik lidí, kolik bylo v hlavním sále a najednou si člověk na pár vteřin uvědomil, že se jedná o myšlenku. O jeho myšlenku a kolik lidí ji snaží ztvárnit a kolik lidí pro ni maká. Šílené, jak se myšlenka mění v realitu při barvení rukou komparzistek a kolik síly se do toho dává od každého jednotlivého člověka a ještě v tomto objektu. Nepopsatelné..

Bylo těžké se soustředit při natáčení scén se „stahujícím svědomím”? (Ruce v obličeji, atd.)
Nejsem herec. Jsem, dalo by se říct, bezprostřední člověk. Lidi, kteří mě znají, tak ví, že často to mám tak, co na srdci, to na jazyku. Co se týká svědomí a rukou v obličeji, tak bylo nejobtížnější se soustředit kvůli tomu, že to byly ženy všechno. Byly často přespříliš něžné a hodné. Byly často hodné svědomí (smích). Což jsme tak úplně nechtěli. Kvůli scénáři měly být černé svědomí, takže kruté a pravdivé. Já si to ale užíval a vlastně si uvědomoval, že je to bezprostřední a všichni bojují za co nejlepší výsledek a propo, kdy na člověka sahá tolik párů rukou krásných holek (smích). Jsem rád, že to vyšlo a že výsledek stojí za to. Komparzistkám patří velký dík za to, jakým způsobem se toho zhostily. My, potažmo já, bychom mohli být trochu profesionálnější, i když bez srandy by to asi taky úplně nešlo.

Autor rozhovoru Kačka Jurásková

Od klasických rockových balad až po husté metalové rify - tak by se dal ve stručnosti charakterizovat koncert kapel Grog a INGOTT v karvinském HardCafe (sobota 23. 3. 2024). Skupiny není třeba příliš představovat, obě působí na rockové scéně řadu sezón, během kterých si získaly věrné fanoušky po celé republice, ovšem tato sobota bude pro obě výjimečná, protože se bude hrát takřka "na domácí půdě". Grog má totiž svoji základnu v Bohumíně a INGOTT začínal před mnoha lety právě v Karviné!