Brněnská rocková kapela DIVÁ BÁRA vydala vloni šestiskladbové EP Los Kopulos. Pod výtvarně pěkně zpracovaným kresleným obalem se skrývá 23 minut pohodové muziky, která si na nic nehraje. Nahrávalo se ve věhlasném studiu Sono. O zvuk a produkci se postaral Milan Cimfe. O důvod víc, pustit si tuhle nahrávku na plné kule.
Podle tvrzení na svých webových stránkách DIVÁ BÁRA hraje „Čistý rock. Nic víc, ale zatraceně nic míň!“. Tak pojďme na to.
Kapela působí aktuálně v této sestavě: Vlasta Xicht Hemzal – zpěv, Milan Čapoun – kytara a vokály, Tom Brtník – bicí a vokály, Lukáš Kůra – basa a Daniel Polák – kytara.
Na první dobrou slyším české AC/DC, nekompromisní rock and roll a přitom stále ještě domácí bigbít. Nahrávce sluší výborný zvuk. Taky se mi líbí nasazení muzikantů a to, jak si kapela v textech hraje s jazykem. Když se to umí, tak mě to prostě nepřestane bavit. A tohle je ten případ. Ty Australani jsou tam prostě cítit.
Je to fakt čistý rock a nic jinýho. Divá Bára má sen o Pyrenejích. Song se jmenuje Pyreneje a o hory až tak úplně nejde. Vtipný text mají „Skleněný holky“. Dokázali byste uhodnout, o jaké holky se jedná? Já ne. Jde o flašky rumu. A „Starej pes“ to jsou prostě ejsí jak vyšitý. Styl je prostě daný. V muzice a textech cítím taky takovou tu typicky českou poetiku Kabátu. To je případ třeba skladby „Sněhový sáně“. Je to fakt pohoda rock.
Sandonorico se svým posledním, dá se říci i epickým albem "Nová ZeMě" vytvořili mistrovský kousek, který nejenže předčil očekávání, ale také přinesl do českého symfonického metalu (s prvky gotiky) něco výjimečného. Když jsem na přehrávači viděl čas něco přes 63 minut, měl jsem docela strach, ale ukázal se jako neopodstatněný. Ba naopak, člověku přišlo líto, že to končí.
Album se vyznačuje pestrou škálou hudebních prvků, které ukazují až neuvěřitelnou šíři autorského talentu skupiny. Od jemných instrumentálních pasáží až po silný metal, od středověkých folklórních nálad po emotivní balady. Kapela dokazuje svou schopnost zkombinovat různé žánry a vytvořit tak jedinečný zvuk a nachystat nám nevšední zážitek. Už úvodní temné a tajemné intro říká, že půjde o něco výjimečného, však se jmenuje Zrození, na které navazuje Počátek a začíná se otevírat Pandořina skříňka. I následující skladby jako Sedm vran, Kurtizána a kněz, Převozník, tentokrát s výraznými prvky gotiky, Karneval a v některých okamžicích ještě umocněn growlingem Báry Čemusové (její hlasový projev můžeme slyšet i v Pandořině skříňce, Říši věků, Kurtizána…..). Hudebníci, nemůžu napsat muzikanti, „předvádí“ různé „odstíny“ muziky, ukazují širokou paletu tónů, které jdou vložit do hudby a dokonale navodit emoce v dané skladbě. Všechny tyto prvky se spojují do jednoho úchvatného hudebního zážitku. Album přináší posluchači dojem magie a tajemství, něčeho velkého, nepoznaného, ale i blízkého.
Jedním z výrazných prvků alba je schopnost Sandonorico pracovat s nekonvenčními hudebními nástroji, zejména s violoncellem a klávesami, flétnou, což dodává jejich skladbám originální zvuk. Zpěvačka Zuzana Janišš přináší do celého mixu svůj silný a působivý hlas, který může být jak dojemný, tak silný. Stejně tak zapojení operních živých vokálů. Vše zahrané naprosto přesně, neopakující se motivy, člověku až běhá mráz po zádech nejen z muziky, ale i dokonalých, obsahově bohatých textů. Celkově lze říci, že "Nová ZeMě" není pouze metalovým albem, ale komplexní hudební nahrávkou, která překračuje hranice žánru. Je plná originality, magie a nabízí texty, které se dotýkají hlubších témat lidského života. Sandonorico jsou pro mne naprosto unikátní kapelou. Tohle má hodně velkou tendenci se dostat dál.
pozor pro čtenáře, možnost stažení všech alb (nejdou sem přidat linky) najdete dole.
"Kutloch prvotřídní studijní materiál pro doktora Uzla" tak definoval Jiří Needrle v roce 1997 hudební orgasmy mosteckých legend Kutloch, kteří se po dlouhé letargii a se skromností jim vlastní blýskli na podiu po boku plzeňské Znouzecnosti. Kompletní diskografie zdarma ke stažení v článku na Rockpalace!
Že jsem "skalák" neboli skalní fanoušek Kutloch je jasné už z obsazení Pavla a Igora v trojbojích zde na Rockpalace, ale až teď se mi podařilo poslechnout kompletní tvorbu a vystoupit tak ze stínu 16 letého puberťáka, který 30 let hledá kazetu s koncertem Kutlochu pořízenou v mosteckém Rokáči asi pro velký zájem zcizenou na chmelové brigádě v Malé Černoci u Žatce. A protože razím heslo, že Kutloch patří na kazetu, kalibruji a analoguji jejich tvorbu na mé oblíbené Sony HF. Po krátkém úvodu dám ještě kratší čas frontmanovi Igorovi a budu doufat, že jste neodolali a už stahujete, posloucháte a ti stateční i nahráváte.
Myslím, že nastal čas si trošku oprášit staré časy, zlaté devadesátky a začátek tisíciletí. Dám sem aktuální odkazy na volné stažení všech studiových nahrávek jedné mostecké bandy. Poslechněte staré songy, zavzpomínejte, třeba se vám to osvěžení paměti bude za pár týdnů hodit (koncert se ZNC pozn.).
Kutloch - The Greatest Hits Vol. 1 (1998) Nadšený debut natočený v pražském Professional Sound Studiu s Pavlem Kuřetem Hejčem za mixážním pultem. Pecky jako např. Panic, Sušený konopí, Kapička, Tak stříkej a první verze Svařáku natočená o rok dříve, než to předělal Harlej.
Studijní materiál pro doktora Uzla je zde. Album Kutloch - The Greatest Hits Vol. 2 (1999) jsme natočili o rok později ve stejném složení a ve stejném studiu jako debut. Hraje ale úplně jinak, kytary jsme nabrousili, až přebrousili, je to tlak na uši. Ovšem díla jako Čenda, To bílý musí ven, Francouzská lidová aneb Lízanej mariáš byly trvalky v koncertním playlistu. Jako bonus je na albu přibalena hymna, kterou jsme nahráli pro mostecký softballový tým Playeři z Painbusters.
Třetí album Zapíšem se do análů aneb Anál rok! (2001) již natočil Kutloch s novým bubeníkem Vlastou Fridrichem. Řízek vycepovaný v kadaňském Nuceném výseku a později v teplickém Šanovu přinesl do kapely razanci a nový elán. Na albu jsou písně složené max. rok před natáčením, čili v té době samé novinky. Já tuhle desku považuji za nejlepší počin Kutlochu. Bavilo mě nejen natáčení, ale i focení podkladů k obalu s odvážnou modelkou.
Před postem čtvrtého alba ještě jeden bonus. Chtěli jste ho, máte ho mít! Nebyla to náhoda, byl to osud. Včera jsem potkal Ivana Boublíka (zvukař pozn.) v supermarketu Billa a zeptal se, jestli ještě existují koncertní nahrávky Kutlochu, které kdysi visely na webu starého Rokáče. Když mi sdělil, že takový poklad by nikdy nesmazal, poprosil jsem ho, jestli by se nemohl podělit o tuto krásu i s dalšími úchyláky. No a je to tu! 20 (slovy dvacet!!!) live nahrávek Kutlochu ve formátu MP3 ke stažení pro ULTRA FANS. Nečekejte žádnej hi-res remaster, ale po třech láhvích šampusu a dvou jointech se to dá (smích).
Poslední (?) album s mnohoznačným názvem Hambáček bylo nahráno v lednu 2009 v mosteckém studiu Ponte Records. Sedm nových songů bylo doplněno třemi z úplných začátků (jedním s novým textem). K písni Motorkářská vyšel i klip
Na přední stranu obalu jsme s laskavým svolením autora Martina Kovalíka použili jeho fotografii obložené "housky" taktéž nazvanou Hambáček. Facebook ale tuto fotografii vyhodnocuje jako závadnou pro vaše oči, ale na Rockpalace to jistě půjde.
Stahuj tady: všechny alba můžete stáhnout na novém úložisti zdarma. Stačí, když do listy vyhledávání napíšete webshare a ve vyhledavači na stránce napsat KUTLOCH
Pánové, od kdy datuje vznik kapely a proč vlastně kapela vznikla? Zdálo se vám, že na naši scéně něco chybí, čím byste mohli doplnit pomyslnou hudební „díru“? Karlos: Pandemie mě odřízla od veškeré hudební činnosti. Člověk nemohl vůbec nic. To, co bylo dříve normální, najednou prostě nebylo. Bylo to celé depresivní a už jsem nedoufal, že někdy budu hrát. Do toho přišla rodina a nějaké osobní problémy. Sedím si takhle na gauči se sklenkou myslivce a koukám na stupidity v bedně. Tu mi zazvoní telefon, že začínající kapela, co hraje covery Judas Priest hledají zpěváka. To víte, že jsem ani chvilku neváhal. Z počátku to bylo, takový sranda hraní. Hlavně, že bylo pivko a srandičky. Pak jsme přibrali dalšího kytaristu, začali pořádně cvičit, do toho první, ještě nesmělé koncerty…. To vše nám dalo chuť, posouvat se dál, jak skladatelsky, tak herně. Vzplála v nás energie tvořit heavy metalovou hudbu, na kterou bychom si zapařili s našimi fanoušky. Takže proto hrajeme steel heavy pro pořádný Chlíváky a Chlívačky . Hlavně se něco děje a nesedíme doma na zadku. Václav: Vše vlastně začalo rekonstrukcí v domě, kde již ani nebydlím. Na jaře v roce 2021 mi přijel pomoci brácha se strháváním starých stropů. Všude bylo neskutečného prachu. A co si budeme povídat, po práci byla pořádná žízeň. Tak, jak jsme byli zajebaní, vyrazili jsme do rockového klubu „Hospůdka ve Chlívě“. Tam jsem bráchu seznámil s výčepním, majitelem hospůdky a budoucím bubeníkem kapely Chlíff, Líbou. Kluci se dali okamžitě do hovoru, a jelikož máme všichni stejný vkus, tak si ihned notovali. Večer jsme ukončili domluvou, že si půjdeme trochu zahrát (zajamovat). Pak už to šlo poměrně rychle a soukolí do sebe začalo zapadat. Já přišel s basou, aniž bych na ni někdy hrál. Během jednoho týdne jsem se naučil United od Judasů, abych si s nimi zahrál aspoň něco. Dál se připojil Kája, který nám do kapely přinesl zpěv. Jako poslední přišel do kapely druhý kytarista Pavel, který se účastnil našeho prvního koncertu, jako divák. No, zřejmě si potřeboval ověřit, jestli to vůbec za něco stojí. Každopádně jsem vůbec neuvažoval o nějaké díře na hudební scéně. Hráli jsme a hrajeme pro radost svou i fanoušků, kteří na koncert dorazí. Těší nás, že jich je víc a víc….
Máte někdo průpravu z jiných kapel? Václav: Většina z nás průpravu mají. Karlos z několika uskupení, zejména Dracu Juicy a Treatment. Prakticky je z nás nejzkušenější. Dále Pavel, který byl s Kájou v Treatmentu. Šaky, náš aktuální sólák, který nastoupil na místo bráchy je s námi od léta 2023. Prošel kapelami jako Balan Marten, Evlin, Deep Day. Líba má taky minulost, ale nechce ji publikovat (smích). Já jsem nehrál nikde a basákem jsem se stal, když nám nevyšel původně zamýšlený člen.
Znali jste se, než vznikl Chlíff? Václav: Jak kdo, jak s kým…. Co se týče mě, jsem v Cheznovicích náplava, takže jsem znal Líbu z hospůdky ve Chlívě. Pavel a Karel se znali hodně, přes deset let. Šaky neznal nikoho. K němu jsme se dostali, až když jsme rozhodili sítě na nového sóláka.
Chlíff, to je docela progresivní název, jak jste k tomu přišli, popř. má to větší význam?? Karlos: Název je podle mého dostatečně chytlavý a sedí to k nám. Neznalí posluchači neví, co od nás mají očekávat, což je super. Rádi překvapujeme. Václav: Byla to jasná volba. Hospůdka ve Chlívě byla naše první zkušebna a byl tam i náš úplně první koncert. Vypadá to, že jsme se inspirovali kapelou Arakain, ale prostě to tak vyšlo. S názvem jsem přišel já a i s náhradou V za FF. Kupodivu nikdo neprotestoval.
Hlásíte se k odkazu hard and heavy, kdo je pro vás vzorem? Karlos: Každý z nás má své vzory. Shodneme se na klasice….Judas Priest, Iron Maiden, AC/DC, Metallica, Manowar. Já miluji heavy, trash, speed, klasický rock, doom … je toho fakt mnoho. Mám průpravu z domova. Naši jsou kovaní rockeři. Václav: Defakto stejná odpověď jako Karlos. Každý má své vlastní favority. Já mám kromě výše uvedených kapel rád od Krucipüsku, přes Arakain po Slipknot, nebo Slayer.
Co se týče stylu, z jakých „kořenů“ jste kdo vycházel? Karlos: Snažím se do naší hudby vložit ducha, starého, dobrého heavy metalu 70. - 80. let. Mám rád tu energii, sound a oheň. Heavy metal má mnoho tváří a prvků. Mám rád ty klasický klišé v textech a v image. Jsem staromilec a ta doba je pro mě TOP. Nebojím se, ale i jiných vlivů. Je spousta inspirativní hudby. Václav: Vzal bych tu otázku trošku jinak. My jsme skládali, tak abychom ty kořeny měli všichni přibližně stejný. Takže Judas.
Máte za sebou první počin, jak a kde vznikal, jak jste se podělili o texty, muziku? Tak náš první počin vznikal ve studiu u Dědy u Kuby Mésároše v Rokycanech. Z plánovaných čtyř dnů jsme tam nakonec byli týden, což byl porod. Projevila se tam hlavně naše nezkušenost a nesmělost. Od té doby si troufám říct, že jsme daleko zkušenější hráči i skladatelé. Díky drilu, díky novému kytaristovi se to posouvá dál a dál. I když pořád jsme na začátku. Snad dostaneme jednou Chlíff do co nejvíce domácností. O texty se povětšinou dělím s Kájou. Jednu věc napsal Líba. Hudbu dělal brácha s Pavlem.
Jak pracuje Chlíff? Nový materiál vzniká na zkouškách, nebo už moderně pracujete, jak se dnes moderně říká home office? Posíláte si riffy…. Karlos: Materiál vzniká porůznu. Někdy přinesu text já, někdy Václav. Jindy mám v hlavě spíš hudbu a s Pavlem dáváme do kupy riffy a pak to společně kompletujeme. Šaky posílá riffy a nápady přes WhatsApp, takže je to pokaždé různé a nikdy to není nuda. Václav: Asi se shodnu s Karlosem. Vzniká to pokaždé jinak. Vše co vzniká a má to trochu cenu, snažíme se zaznamenat na telefon, pak to doma cvičíme, inovujeme a většinou další zkoušku se k tomu vracíme.
Navážu ještě jednou na jednu předchozí otázku. Na vašem profilu BZ píšete, že se snažíte šířit slávumetalových Bohů. Kdo to u vás nyní je, nebo jsou? Karlos: Metaloví bozi jsou naše idoly, jejichž oheň chceme dál nést a šířit slávu po koncertních podiích. CHLÍFF A STEEL HEAVY PRO VŠECHNY !!! Václav: Každý máme své vlastní. Shodneme se na těch Judas. Ale je mraky kapel, které toho mnoho dokázali a přitom nejsou úplně protěžované médii. Letos celá banda zavítáme na inspiraci do Německa na Storm Crusher festival. Zde uvidíme pro nás neznámé kapely, které hrají někdy líp, něž některé protěžované.
Vaše EP obsahuje pět skladeb, doplňujete hraní nějakými covery? Pokud ano jakými? Náš aktuální playlist jsme doplnili minulý rok třemi novými songy a občas to doplníme o covery Judas Priest, Black Sabbath a Arakain. Záleží, kde hrajeme a jaké je publikum.
EP má pět skladeb, zůstalo vám ještě něco v šuplíku a chystáte se i na plnohodnotné album? Václav: Myslím, že máme s Kájou připravený texty tak na dvě CD. Tím myslím texty, které jsou skoro, nebo úplně hotové. Kája má tu skvělou vlastnost, že ty texty nosí i s hudbou. Já to mám trošku jinak. Buď mě nějaká hudba inspiruje, nebo naopak ji implementuji do jamu.
Sledujete dění kolo sebe, jiné kapely? Václav: No, když to vezmu z hlediska vědomostí, borec je Kája. Ten snad zná i kapely, které zná jen on a nikdo jiný. Je to taková encyklopedie rockových dějin. Co se týče živých vystoupení, tak ty má zase v merku náš manažer. Aktuální dění sledujeme, protože když pořádáme nějakou akci, tak hledáme, s kým bychom si zahráli. Snažíme se držet podobný styl, aby to nebyl totální pelmel. Zrovna teď přemýšlíme o kapele na podzimní akci v Cheznovicích. Kde se lidé dočtou o kapele informace o koncertech, kde máte merch? Václav: Tak zatím je to Facebook, Bandzone a Instagram. Tyhle platformy spravuji já a manažer. Je to naše kolektivní dílo. Do budoucna přemýšlíme i o www stránkách, ale to je zatím hudba budoucnosti. Co se týká merche, tak ten máme vcelku propracovaný. Nyní je uložen v bedně doma, ale na koncertech to vše vytáhneme a můžeme konkurovat Vietnamcům v pohraničí. Od CD, samolepek, klíčenek, kalhotek přes trička, až po mikiny. Co nemáme skladem, dodáme. Teď jsme dělali jednomu fanouškovi tričko 5XL.
Jaké plány máte do roku 2024? Nechat se profesionálně vyfotit v zajímavém exteriéru (snad nás vyfotí Luděk Blovský), natočit nový singl (otestovat nové studio) a zkusit natočit videoklip. Potom skládat, pilovat a hlavně koncertovat. Ve výhledu už je nějakých 20 koncertů, tak snad to všechno dopadne….
A jaký klip máte nejraději, ať ho našim čtenářům pustíme. Judas Priest – Panic Attack
Díky za rozhovor. CHLÍFF PRO VŠECHNY !!!!
Na rozhovor pro ROCKPALACE odpovídal Karel Matějka (zpěv) a Václav Červený (baskytara)
