MEDIUM je asi druhá služebně nejstarší rocková kapela na Plzeňsku. Před rokem navždy přišla o svého kapelníka Milana Borníka, ale touha vrátit se na pódia přiměla členy kapely k pokusu kapelu opět vzkřísit.

Po několika měsících zkoušení se tak rozhodli uspořádat ve své zkušebně poloveřejné vystoupení pro některé skalní fanoušky. A já měl tu čest být jedním z nich. Nechybělo ani štědré občerstvení. Z dlouholeté sestavy zůstali bubeník Jacek Lukáš, klávesista Petr Dvořák, za mikrofonem stojí Luboš Hubinger, který s Mediem zpíval v 80. letech, a novými členy jsou baskytarista Stanislav Kolář a kytarista Adam Let.

Petr Dvořák prezentoval vystoupení jako kontrolu STK. "My vám tady dnes zahrajeme a vy nám buď dáte tu známku, že s tím můžeme vyjet na silnici, anebo nás tam nepustíte." A pro tuto příležitost naservírovali přihlížejícím nějakých 15 skladeb.

A jak to znělo? Instrumentální část byla zcela nerozeznatelná od toho, jak se MEDIUM prezentovalo v posledních letech. Precizní technickou hru na bicí v podání Jacka Lukáše každý fanoušek zná, bubny zněly dynamicky a všechny prošlapy, přechody a další rytmické vychytávky, které jsou pro Medium typické, byly přesně tam, kde mají být. Klávesy Petra Dvořáka tradičně pompézní, aby tvořily obvyklou dominantu kapely, zpozoroval jsem, že v některých pasážích použil zvuky, které jsou ještě o něco líbivější než kdysi. Stanislav Kolář hraje na basu tak, že drží trsátko, ale současně i zbylými prsty vybrnkává, jeho vyhrávky funkčně a hlavně hezky probublávaly skrz hudbu. Největší pozornost byla upřena na mladého kytaristu Adama Leta. Kdybyste zavřeli oči, slyšíte kytaru Milana Borníka. Stejný zvuk (ostatně, zřejmě jde i o stejný aparát), suverénní precizní zahrání všech partů (a že nejsou úplně lehké, vím z vlastní zkušenosti), typicky médiácká klouzavá sóla, přičemž ani nevadilo, že hraje bez páky. Bylo sice méně pískaček, ale zato hra byla hezky čitelná. Nejtěžší úkol stojí před zpěvákem Lubošem Hubingerem, protože zpěv Milana Borníka byl nenapodobitelným poznávacím znamením kapely. Ale zde je ta výhoda, že Lubošův zpěv všichni fanoušci znají z živých nahrávek z 80. let, v hluších polohách se Milanovu výrazu docela i podobá. A kdo někdy viděl Luboše na pódiu (a ani nemusel, protože z těch nahrávek je to znát také), ten si může být jistý, že tento frontman udělá všechno pro to, aby lidi svým temperamentem vtáhnul do děje. O vícehlasy, které v minulé sestavě ležely hlavně na baskytaristovi Václavu Štěpánkovi, se staral Petr Dvořák, říkal, že se bude snažit zpívat co nejvíce. Pokud bych měl jednu skladbu z této veřejné zkoušky vypíchnout, tak mě uchvátila balada "Křičím stůj".

Na akci vládla skvělá atmosféra, ale tak tomu ostatně bylo kolem této kapely vždycky. Jiné kapely možná byly víc ve světlech ramp, ale mezi Mediem a jeho fanoušky jako by vždycky byla víc rodinná atmosféra. V pravém slova smyslu, nikoliv jako marketingový slogan, který známe z pódií velkých festivalů.

Každopádně, STK byla přihlížejícími udělena. Teď už je jen na širší fanouškovské obci, zda kapelu v jejím comebacku podpoří tak, aby mohla navázat na svou bohatou historii.

Velkou radost udělala kapela Ingott nejen svým, ale všem heavy metalovým fanouškům. Zatím poslední, úspěšné album Commando v prosinci vychází i na vinylech a první 50 ka objednávek bude opatřena signaturou členů kapely. A aby toho nebylo málo, kapela ohlásila práci na dalším albu, které plánuje na březen 2024. Historie Ingottu (dříve jen Ingot) se táhne hluboko do 80 tých let, kdy kapela razící ortodoxní heavy metal hlásající se k odkazu NWOBHM, neměla na růžíchi ustláno. Datum přesného vydání LP bude včas zveřejněno.

Aleš Brichta, jedna z velkých ikon českého heavy metalu, se neztratil ve vzpomínkách fanoušků, a to ani po letech od své slavné éry jako frontman skupiny Arakain. Jeho pěvecký talent a schopnost psát silné texty jsou dnes nezpochybnitelné.

Hudební éru Aleše Brichty je těžké přehlédnout, ať už jako charismatického frontmana Arakain, zrovna tak jako sólového umělce, který si získal srdce posluchačů. Právě jeho popularita ještě vzrostla, když se vydal na sólovou dráhu po neshodách v kapele. Klíčové bylo album "Růže pro Algernon". Toto album, a zejména jeho "Dívka s perly ve vlasech" (originál od maďarské skupiny Omega), se staly velkými hity.

Ovšem, Brichtova sólová dráha nezůstala jen u jednoho úspěšného alba. "Ráno ve dveřích Armády spásy" a další projekty následovaly, poskytujíc posluchačům pestrý mix rockových a metalových prvků, pro něž byl Brichta známý. Jeho silný hlas a upřímné, silné texty vytvořily nezapomenutelné hity.

V prosinci se fanoušci mohou těšit na retrospektivní pohled na Alešovu sólovou kariéru ve formě 2LP "Dívka s perlami ve vlasech/ best of". Tento vinyl nabízí všechny hity z jeho sólové tvorby na jednom místě, připomínajíc nám jeho význam a vliv na českou hudbu. Sledujte stránky www.musicrecords.cz

Celkově lze říci, že Aleš Brichta si zaslouží uznání nejen jako frontman Arakain, ale i jako sólový umělec, jehož tvorba obohatila českou hudební scénu. "Dívka s perlami ve vlasech/ best of" slibuje být skvělým kompendiem jeho sólového umění a připomínkou jeho nezaměnitelného přínosu k české rockové historii.

Před pár dny Protheus dotočil nový klip na singl z jeho nové desky, která vyjde 1.12. Sám o tomto počinu pravil: „Hlavní roli dokonale ztvárnila Lucka Vondráčková a já smekám klobouk až k zemi. Dneska je poslední den hlasování Slavíka a já navrhuju, pokud jste ještě nehlasovali, dejte hlas Lucce. Konečně jsem ji poznal osobně a řeknu Vám, že je úžasná. Já se budu v den vyhlášení ve vyprodané @o2arenapraha loučit s Dymytry, tak bych se pak moc rád dozvěděl, že Lucka stála na bedně hodně vysoko. Děkuju!“