Adame, asi by se dalo říct, že jste snad všichni tři v rámci Melissy s Petrem hudebně jiné generace. Jaké kapely přiměly tebe začít s muzikou? Byl to hned bigbít nebo jsi hrál třeba na táborech u ohně na kytaru?
K rockové muzice jsem přičichl už někdy ve čtyřech letech, kdy můj taťka poslouchal kapelu Sweet. Jedno z jejich alb jsem tehdy chtěl točit pořád dokola. Zlom u mě nastal asi v deseti letech, kdy jsem poznal, opět díky taťkovi, kapelu Lordi. Ta mě přivedla k tvrdší muzice a od té doby se pohybuji spíše v metalových vodách.

Začít s muzikou mě přiměly především kapely Lordi, Nightwish, Bullet For My Valentine a Disturbed. Na nich jsem prakticky vyrostl. Při poslechu jejich alb jsem si představoval, že skladby dokážu zahrát např. na kytaru nebo bicí. Bylo to takové dětské snění, které se v mých patnácti letech proměnilo v realitu. Začal jsem hrát na elektrickou kytaru, baskytaru, zkusil jsem skládat první písničky a už to jelo. U táborových ohňů jsem popravdě nehrál nikdy, rovnou jsem šel do bigbítu.

Tím pádem se chci zeptat, jak si spolu hudebně všichni rozumíte? Poslechnete si třeba v autě spolu stejnou muziku?
Hudebně si rozumíme myslím velmi dobře, přestože každý máme trochu jiné oblíbené kapely nebo interprety. Naopak si můžeme vzájemně doporučit, co ostatní nemusí znát a nejedná se vždy jenom o rockovou muziku. Hudbu do auta zpravidla vybírá Petr, díky čemuž mě navedl na zajímavé kapely, např. Evergrey, Annihilator, System of a Down, které jsem znal třeba jen podle názvu.

V Melisse máš na starosti perkuse. Jak rychle ses do této pozice tehdy při změnách v sestavě vžil?
Na perkuse jsem párkrát zaskakoval ještě předtím, než se v Melisse staly mým hlavním nástrojem. Učit se a zkoušet nové hudební nástroje mě baví, tudíž jsem se do nové pozice vžil o to rychleji.

foto: Z. Hejduk

Ještě to doplním. Nejen perkuse, ale i flétnu a s Lídou v poslední době doplňujete v některých pasážích Lucku zpěvem. Jak si při domlouvání a dělbě partů s Luckou rozumíte?
Přesně tak, na flétnu hraji ve skladbě O lodích a zemi. Doprovodné vokály se objevily především u nových skladeb z alba Folk. Ve studiu jsme k mnohým aranžím přistupovali jinak, než na předešlé Taverně. Více jsme vrstvili, jak nástroje, tak zpěvy. Tam, kde je tedy možné při živém hraní skloubit zpěv s hraním na nástroj, ať už s houslemi u Lídy, nebo perkusemi u mě, zpíváme druhé hlasy. Party jsou jasně dané ze studiové verze, jde už jen o to, čí hlas se do určitého partu bude naživo hodit lépe.

Jak to tedy vlastně bylo s tebou a tvým hudebním vzděláním? Chodil si na něco do „lidušky“ nebo jsi samouk?
Asi od sedmi let jsem navštěvoval Základní uměleckou školu v Čáslavi, kde jsem se učil na flétnu. Troufnu si říct, že díky tomu se mi dostal jakýsi základ, na kterém se pak dalo stavět, když jsem se začal učit na kytaru a další hudební nástroje. Na djembe hraji naprosto intuitivně, zkouknul jsem pár videí na internetu a prostě hraji tak, jak si každá skladba žádá.

Líbilo se mi sdělení Honzy Prothea Macků při dotazu, proč jako bubeník začal zpívat. Řekl, že za bicími nebyl vidět, tak šel k mikrofonu. Jak je to s tebou? Nemáš pocit, že ti „vzadu“ jsou maličko přehlíženi?
Je fakt, že u kapel obecně nejvíce pozornosti připadá zpěvákovi/ zpěvačce. Ale tak by to podle mě mělo být. Každý nástroj má v kapele své místo, a přestože jsou bubeníci vzadu, jejich role není o nic méně důležitá. Já si role zpěváka a kytaristy užiju dost ve své kapele Rebel. Post perkusisty „vzadu“ mi proto u Melissy vyhovuje, oba jsou o něčem trochu jiném a oba si je užívám.

Nebyl bys první hudebník, kterému by bylo v jeho pozici na stoličce „v pozadí“ úplně jedno, o čem zpěvačka zpívá. Ty to u písniček, ve kterých nezpíváš, nějak řešíš nebo je ti to taky jedno?
Mám to tak, že pro mě je o něco důležitější hudba, než text. Když poslouchám něco nového, zaměřuji se nejprve na instrumentální složku a pokud mě dostatečně osloví, rád si projdu i text a hledám si v něm svůj výklad. U Melissy mám za posledních šest let skladby tolik naposlouchané, že zhruba tuším, o čem každá skladba je. Nicméně se jedná o mé výklady. Jaké myšlenky se do textů snažil Petr vložit, to do detailů tuší pravděpodobně jenom on. Nejdůležitější je podle mě to, aby si je každý vyložil po svém a našel si takový význam, se kterým se dokáže ztotožnit.

Odbočím teď trochu od muziky. Pracuješ ve zdravotnictví. Jak si vnímal nebo vnímáš veškerá dvouletá covidová opatření z „druhé strany barikády“?
V současnosti ještě studuji, ale během korony jsem brigádně vypomáhal v nemocnici. Zažili jsme něco nevídaného, co hudební svět paralyzovalo na cca dva roky. Opatření v té době vnímám tak, že mnohá z nich bylo potřeba snést, aby se zachránily životy. Jestli byla opatření v pozdějších fázích šíření onemocnění stejně efektivní a nutná jako na začátku? To si už úplně nemyslím, ale někdo rozhodl.

foto: A. Šustrová

Jak regeneruješ po práci fyzioterapeuta ruce, abys mohl zase uvolněně hrát?
Zatím regeneruji spíše běžným odpočinkem a klidovým režimem pro ruce. Před zkouškou nebo koncertem si většinou jenom protáhnu šlachy na rukách a deset minut se volně rozehrávám, aby se svaly stihly rozehřát.

Blíží se Vánoce, jak je plánuješ trávit? Jak u tebe vypadá ten nejlepší relax?
Vánoce plánuji trávit v rodinném kruhu, jako každý rok. Nejlepší relax je pro mě aktivní odpočinek při skládání muziky a tvoření v mém domácím studiu. Tam se cítím jak ve vlastním vesmíru. V případě Vánoc se ale rád pozdržím i u nějaké pohádky nebo filmu ve společnosti rodiny.

Zpět k Melisse. Prý pomalu přemýšlíte o nových skladbách. Můžeš už něco prozradit? Co od nich očekáváš ty?
Pár nových skladeb se už opravdu rýsuje. Petr má v šuplíku mnoho instrumentálních nápadů, ke kterým pozvolna píše texty, ale kromě jedné skladby zatím sám nevím, co se chystá. Předběžně jsme se jako kapela domlouvali, že bychom rádi zanechali postupy, které se objevují na nejnovějším albu Folk, tudíž větší rozmanitost, více vrstev, využití vícehlasů a především zahrnutí svižnějších skladeb. Než se dostaneme k dalšímu albu, budeme pravděpodobně vydávat písničky formou singlů, aby se stále něco dělo.

Máš nějaké nové hudební objevy ze světa, případně z naší domácí scény?
Ze zahraniční tvorby mě tento rok oslovilo EP od britské kapely Dark Forest, což je takový kytarový heavy power metal s výraznými „maidenovskými“ melodiemi. Jejich dvě poslední alba mě dost bavila a je tomu tak i u novinky.

Z českých vod bych určitě zmínil nové CD kapely Donor – Devět křížů, což je také žánr heavy-power, ovšem v kombinaci s orchestračními prvky. V poslední době mě baví i tvorba brněnských Deloraine. Ti vydávají singly s výborně propracovanými videoklipy, které je radost sledovat.

Nakonec si necháváme doporučit oblíbené klipy zpovídaných muzikantů. Jaký nám doporučíš ty?
Jelikož jsem byl před pár dny na koncertě Nightwish a jsem ještě plný pěkného zážitku, doporučil bych od nich skladbu The Islander. Jedná se o jednu z mých nejoblíbenějších kapel, které mě přivedli k tvrdší muzice. Osobně mám jejich muziku s Vánoci trochu propojenou, jelikož jsem album Imaginaerum sjížděl celé Vánoce 2011 a kouzelné melodie Tuomase Holopainena mi tehdy atmosféru ještě více umocnily.

Zdroj: titulní foto Z. Hejduk

Olomoucká hudební legenda Mirek Spilka prošel kapelami jako Skramasax, Calibos a dnes Perseus, s kterým letos vydal výborné album Mor. Recenzi přinesl Ruda, já jsem dnes vyzpovídal Míru tak nějak o životě… Vzhledem k tomu, že na našem Rockpalaci.cz už vyšel rozhovor s tebou, budeme se bavit především o současnosti, ale mám pár otázek, které tehdy v rozhovoru nepadly a mně zajímají.

Kdy jsi se „potkal“ s muzikou, myslím, kdy jsi jí začal intenzivně vnímat a začaly ty správné „vlny“?
Moji rodiče a jejich sourozenci měli rodinnou kapelu. Tak že jsem se od malička kolem muziky motal. Hrál jsem někdy na činely a zpíval jsem si s nimi. Později ve čtvrté třídě jsem byl v Běchovicích u Prahy   druhý ve zpěvu. Vyhrál jsem knihu Tajemství Viléma Storitze. Ale takovou muziku, do které jsem se zamiloval, jsem objevil až kolem čtrnáctého roku. Jednak jsem měl od kamaráda možnost poslouchat hudbu z venku, měl tam rodinu a jednak rádio Luxemburk. Byla to pro mne krásná doba. Přeci jen z dechovky do rockové muziky, to byla revoluce.

Víš ještě, jaká muzika byla tím hlavním „spouštěčem“, že si se chtěl stát muzikantem?
Ty První kapely byly: Led Zepelin, Black Sabath, Genesis, Uriah Heep Deep Purple. Potom přibývaly další.

Co tvé hudební vzory v době dospívání?
Asi tak nejvíc Peter Gabriel. To mám do dneška. Všichni ostatní byli dobří, ale Gabriel mě oslovil nejvíc.

Máš nějaké hudební vzdělání, nebo si samouk? A co hudební nástroj, od počátku jsi byl jsitý, že to bude „hlas“, nebo jsi zkoušel i kytaru…?
Když jsem byl malý, babička mi zaplatila učitele na kytaru. Jenže já se to neučil z not, ale pamatoval jsem si to sluchem. Potom jsem s tím skončil. Nemělo to pro mne smysl. Pan učitel mě sice chválil, ale já to z not nehrál. Takže jsem samouk. V kapelách jsem hrál původně na kytaru a zpíval zároveň. Kytary jsem se potom vzdal ve prospěch kamaráda, který se vrátil z vojny. Pak už jsem pouze zpíval. Ze začátku jsem si připadal bez tý kytary jako nahý. Nakonec jsem si zvykl.

Skramasax byla asi první kapela, ve které jsi hrál. Pamatuješ se, jaké to bylo dělat bigbít v té době?
První kapela byla Pelx. Ale tam to bylo ještě pouze na zkušebně. Opravdu před obecenstvem to byl opravdu až ten Skramasax. My jsme byli dobrá parta. Kluci ze mě udělali rovnou kapelníka, i když jsem k nim přišel poslední. To ale nebylo jednoduché. To jsem musel složit u přehrávkové komise kapelní zkoušky. Přehrávky jsme udělali a pak jsme mohli na Prkna, co pro nás opravdu znamenaly svět. Z počátku jsme hráli převzaté písničky a pak jsme přidávali svoje. Připadali jsme si jak v ráji protože jsme to byli my, kdo lidi baví a lidi to i bavilo. Tehdy tisíc lidí byla běžná návštěva. Nejvíc lidí přišlo na karneval do Sborova u Zábřehu - tři a půl tisíce. To byl nářez. Hráli jsme každý pátek i sobotu a někdy i v neděli. Byli jsme mladí a bylo nám fajn bez ohledu na dobu. Tehdy jsme hráli docela často s Arakain, čehož jsme si vážili. Akorát ten aparát nebyl moc dostupný, ale uměli jsme si poradit.

Kapela se dala v roce 2015 opět dohromady, ty jsi tam opět nastoupil v roce 2017, jaký to byl pocit a co chemie mezi muzikanty? Dala se dohromady stejná sestava?
Sestava na vlas stejná. Akorát pauza byla příliš dlouhá. Nebyl zájem od pořadatelů. Tak jsme dali dva koncerty, natočili videoklip a ukončili jsme činnost. A je fakt, že tři kapely v mém věku už by byly dost záhul. Atmosféra v pohodě. Přeci jen jsme za ta léta všichni trochu zmoudřeli. Rozešli jsme se v dobrém.

Za chvíli končí rok 2022. Spočítáš, jak dlouho jsi na hudební scéně a kolik skladeb jsi napsal?
Je to 45 let, co jsem složil první písničku. Žebrák se jmenuje. Dodnes jí hrajem. Do Skramasax jsem šel ve 25ti letech. Takže před lidmi jsem 36 let. Písničky nespočítám. Ale rozhodně jsem se nějak podílel na více než 200 písničkách.

Ty jsi v roce 2010 vydal album Nosferatu, což pro mne bylo poměrně dost zajímavé album. Jak muzikou, tak názvem. Název je v návaznosti na film, který v roce 22 natočil F. W. Murnau se skvělým Maxem Schreckem v titulní roli? Zajímá tě „wampíří“ tématika, nebo horrory obecně? Ptám se, protože jsem sám sběratelem starých černobílých horrorů, ať už právě zmíněného Nosferatu, nebo filmu s „Draculou“ všech dob – Belou Lugosim, Frankenstainem - Borisem Karloffem.
Ano. Zajímá. Je to vzrušující téma. Tím spíš, že se zakládá na pravdivém základě. Vlad (Vlad Tepes byl pro Brama Stokera předlouhou pro postavu bájného upíra - Draculu) to neměl jednoduché. Tak urputně hlídal hranice Evropy, až z něho udělali stvůru. Je to zajímavá historie. A horrory mám rád. Ale jen ty dobré. Moc bych si ale přál, aby se lidé mohli bát pouze u těch horrorů. Je fakt, že takový odborník na tuto tématiku jako jsi ty, nejsem.

Vzhledem k tomu, že nejprve Calibos, teď Perseus, takže předpokládám, že Souboj titánů bude tvůj víc než oblíbený film.
Tak v té době Souboj titánů celkem vyčníval. Krásný příběh. Navíc byl tehdy takový trend používat jako názvy kapel bytosti z Olympu. Já si vybral Caliba. Dobře to zní. Byl vládce bažin a Olomouc stojí na bažinách. A nebyl tak hodný. Přitom mu bylo ukřivděno. Myslím, že to tehdy byla dobrá volba. No, a když jsem odešel z Calibos, pro další název jsem už nechodil daleko. Vlastně se podařil oproti filmu husarský kousek. Oba polobohy smířit a dnes si zahrajeme sem tam spolu a fanoušci to uvítají.

Říkáš, že jsi napsal okolo 250 textů, máš ještě téma, do kterého jsi nesáhnul, popř. nehrozí ti po tolika textech „tvůrčí“ vyhoření?
To nehrozí. Pořád se něco děje. Naopak. Ty poslední texty jsou v recenzích docela vychvalovány, za což jsem rád. Píšu zpravidla příběhové texty a rád píšu v hádankách. Mám vždy radost, když to lidi pochopí. Tenhle svět je nekonečný příběh. Bude vždy o čem psát.

Pro mne je to vždy zajímavá odpověď, ptám se na to často muzikantů, vzhledem k tomu, že také poměrně dost píšu. Jak pracuješ, sedneš a řekneš, teď napíšu text a slova ti samy kloužou na papír, nebo máš chvíle „oken“ a chvíle, kdy tě „líbá“ múza?
To je pokaždé jinak. Někdy to jde samo a je to za chvíli. Na druhou stranu, když jsem psal text k písni Calibos, tak jsem s tím nemohl hnout. Tak jsem nakonec vzal deku, zajel na podzim k rybníku, kde jsou taková bahna, lehl na deku a pak už to šlo rychle. Vždy píšu texty na již hotovou písničku. To už tě nálada skladby navede sama.

Píšeš do pomyslných šuplíků? Zachycuješ nápady, témata…jak vlastně vzniká u vás nová skladba?
Dnes už sám muziku nedělám. Kluci mi to složí, pošlou a dají mi důvěru dodělat melodii zpěvu a otextovat. To jim pak ještě dávám ke schválení. Takhle nám to funguje.

Perseus – výborná kapela, kdo tam s tebou teď je?
Děkujeme. Teď už máme, doufám, ustálenou sestavu. Kytarista Honza Krmela. Ten skládá v součastné době naprostou většinu písniček. Vždycky nám to pošle a my to vždycky schválíme. Nedávno se oženil a povil krásného chlapečka. Kromě toho, že je skvělý skladatel a kytarista, je i fajn s ním posedět u piva a poklábosit. Jirka Ambros. Složil Vizionáře. Najdi si to na You Tube. Povedená věc podle fanoušků. Nepije, nekouří, běhá marathony a tím pádem i řídí dodávku. Skvělý kytarista a ještě stále na sobě pracuje. K tomu všemu má andělskou povahu. Děkuji za něho. Hraje se mnou v obou kapelách. Lukáš Vymětal. Složil Sedmero krkavců. Basová kytara. Dnes již domestikovaný, bývalý bohém. Neměl kde hrát a tak jsme ho vytáhli na podium dřív, než se mu pod podiem něco přihodí, hihi. Dobrej kamarád do sucha i do deště. Má parádní děti a sám holejma rukama postavil dům. Všechna čest. Na basu technicky zdatnej. Tibor Janáč. Bicmen který dokázal nahradit Zdenka Pradlovskýho a to je co říct. Všechna čest. Před námi hrál ve skupině Sarkonia. Mohu doporučit. Obětavý, rodinný typ. Jsme za něj rádi. A o sobě jsem psal výše.

Vydali jste hodně dobré album Mor. Název je čistě náhodný, nebo vznikl na základě „covidové vlny“?
Podle covidové vlny nemohl vzniknout. Napsal jsem ten text o pár let dříve, než to přišlo. Proto mi kluci někdy žertem říkají, že jsem vizionář. Mor kdysi významně zasáhl naše město Olomouc. Máme tu taky Morový sloup, který je na seznamu Unesco. Kousek toho morového sloupu je i na titulce obalu cédéčka. 

Jak dlouho jste na ní pracovali?
Pracovali jsme na ní 8 let. Zdrželo se to střídáním zkušeben, střídáním muzikantských členů v kapele. Potom přišel covid a potom jsme to dlouho sehrávali, protože je to dost technicky náročné.

Deska má luxusní obal, kdo přišel s námětem a kdo je autor? A neméně dobrý je zvuk. Kde se CD dodělávalo? 
Námět tak nějak uzrál z různých nápadů, co jsme měli. Honza pak našel grafika z Finska - Romana Ismailova, který dělal už i pro nějaké větší formáty. No a spolu to pak nějak doladili. CD se dodělávalo ve studiu Fascination Street Studios ve Švédsku. Chtěli jsme něco světového a oslovili víc zahraničních studií. S těmahle chlapíkama byla nejsnadnější domluva a líbila se nám jejich práce, takže jsme zvolili je.

Pamatuješ si ještě, jaká skladba ti dala nejvíce zabrat?
Musím se přiznat, že nepamatuji. Tak mě to bavilo, že to šlo samo. Ale na tom má zásluhu i zajímavý podklad muziky pod zpěvem. Psalo se to dobře. Teď mám strach, že už to nepřekonám. No.

Jak Nosferatu (ještě s MS Calibos). Tak Říše vlků, tak Mor mají 9 skladeb. Je pro tebe devítka „magická“, nebo jde o náhodu? Jdete do studia vždy s větším počtem skladeb a pak vybíráte, nebo máte bravurně nacvičený počet?
Ono se to osvědčilo u Nosferatu. Jednou mi jeden fanoušek řekl, že je to málo. A já mu odpověděl: “Vidíš a to je ono. Horší by bylo, kdybys toho měl už plný zuby.” Toho se držíme a do studia jdeme s devíti písničkami. Některé jsou docela dlouhé, tak že stopáž je docela v cajku.

A jak jdete do studia (předpokládám, že nahráváte u tvého syna Davida v DS studiu), vždy přichystáni nebo doděláváte skladby, jak se říká, za chodu ve studiu?
To už vždy víme, co jdeme natočit. Tam doděláváme a ladíme akorát druhé hlasy a různé detaily a finesy.

Co sestava? Přišla změna oproti Říše vlků? Jaká je nálada v kapele?
Od té doby už přišel jen bubeník Tibor a kytarista Jirka. Nálada je profesionálně vřelá. Stále nás to baví jak na koncertech, tak i na zkušebně. Vlastně je to rodina. Jak u Persea, tak i u Calibos. Máme radost i z každého malého úspěchu. Čas obrousil ega a víme jak se k sobě vzájemně chovat.

Ještě odbočím, než položíme závěrečnou otázku. Co tvoje herecká kariéra? Už si se mihnul v některém filmu?
To není herecká kariéra. Pouhý komparz. Kamarádi z kapely Atlanta mě vzali na komparz k filmu Osmy. Tam si mě ze štábu vybrali na roličku s Panem Ivanem Trojanem. Protože jsem se jim osvědčil, tak mi potom dávali pár slov v dalších filmech. Musím říct, že mě to neuvěřitelně baví. A jaké lidi člověk u toho pozná. Škoda že už jsem tak v létech. Jinak bych se velice snažil k tomu dostat co nejblíže. Je to taky obr koníček. A tak mě pozorní diváci mohou vidět ve filmu Osmy, V seriálu Marie Terezie, v pohádkách Princezna a půl království, Svatojánský věneček. Hlas pro římského krále, tak tam mě rozmazali hi. Moc doufám, že to bude ještě pokračovat. Tedy, byl bych rád.

Mirku, díky za čas, prosím tě, kde najdou lidi info jak o tobě samém, o kapele, kde se dozví o koncertech, popř. si můžou koupit CD… a má Perseus výrazné plány do roku 2023?
Jsme na Facebooku, Instagramu a ofiko stránky máme taky. CD mohou poslechnout na YouTube, Spotify nebo si koupit fyzickou kopii na webshopu Metalgate no a samozřejmě nejlépe přímo u nás přes web či Facebook a na akcích, kde budeme hrát. Nejvíc se lidé dozví asi na tom Facebooku. Ten doplňujem zodpovědně. Příští rok nějaké to hraní máme. Včas budeme informovat.

Jste Rakušák a chcete napsat světový rockový hit? Žádný problém. Robby Musenbichler (roč. 1955, v klipu chlapík v pruhovaném tričku) založil v roce 1981 skupinu Tokyo a hned její první singl se stal přinejmenším evropským hitem. Já si na tu písničku pamatuji především proto, že ji hráli v 80. letech plzeňští Elegie a v jejich podání to byla fakt pecka. Je to příjemné vzpomínání...
Tokyo - Tokyo

Rod Stewart, ročník 1945, s více jak 100 milióny prodanými nosiči je v žebříčku světových hudebních interpretů dost vysoko. Již od 60. let funguje na hudební scéně, od roku 1969 do 1975 byl členem skupiny The Faces, ale hlavní průlom se mu podařil až úplným osamostatněním. V roce 1999 u něj byla zjištěna rakovina štítné žlázy, v roce 2000 byl operován, chvíli to dokonce vypadalo, že ztratí svůj charakteristický chraplák. Je to asi taky pěknej kanec, s 5 partnerkami má celkem 7 dětí. Pustíme si od něj písničku, kterou jsem od něj slyšel jako první. Hot Legs z roku 1977...
Rod Stewart - Hot legs