Radku, představuješ nové album, jak se jmenuje a kolikáté album to v tvé hudební kariéře je?
Ahoj všem, ano představuji nové album a také představuji nový název naší party a to Rock n Roll Clan. Je to mé dvanácté studiové album a dostalo název Rozhovor s ďáblem.

Jak dlouho na něm trvala práce?
Práce na něm trvala obligátní dva roky. Prostě skoro jako na každém albu, které vzniká v takové periodě. Musím ale prozradit, že tentokrát muziku napsal Dennis Kurc, já jsem dělal texty a veškerý linky. Vokály a míchačky jsme dělali spolu a já jsem dělal mastering.

Docela jistě vzniklo ve tvém studiu Aquarium, jak se pracuje doma? Nejsou sklony k lenosti, když seběhneš pár schodů a točíš ve svém, než když tě tlačí čas v jiném studiu? Pro koho je určeno studio Aquarium?
Dobrá otázka. Sklony k lenosti to rozhodně nejsou, protože moje studio je hodně vytížený a v podstatě od podzimu do jara v něm točí spousta kapel. Jsou to nejenom velké desky, ale i menší věci, občas nějaký dabing pro místní divadlo.

Kdo u tebe může nehrávat a jaká jména jsi tam měl?
Třeba naposled u mě daboval Lukáš Vaculík hlas Pána Boha, byla docela velká prča. Prostě jsem hodně vytížený. Točí u mě kapely od country přes blues, rock i metal. V podstatě všechno, jen nedělám jazz a klasiku. Ale třeba gotický rock mě moc bavil, ale to bylo akustický, takže to mělo zase jiný náboj.

A jak spolu vycházejí Radek – studiový technik s Radkem muzikantem?
Jak spolu vychází studiový technik a muzikant v jedné osobě? No občas je to velký boj. Mám nějakou představu a je velmi, velmi náročný se k ní přiblížit, ale myslím si, že na poslední desce se to sakra povedlo. Tak hodně spokojený jsem snad nikdy s žádnou deskou nebyl.

Co Dennis, máte v případě nahrávání a muziky vůbec tu správnou disciplínu a ty autoritu jako kapelník?
Musím říct, že obrovský přínos měl právě Dennis, který napsal výbornou, ale výbornou muziku plnou moderních riffů. On má obrovský cit na riffy, které naprosto zapadají do mých představ.

Kdo se na něm vyskytuje, jde o „friends“ nebo jste to upekli s Dennisem sami?
Položil jsi zajímavou otázku. Album už nevychází pod hlavičkou Friends, ale právě že to vyšlo pod novým názvem Rock n Roll Clan.
Veškerou muziku udělal Dennis, všechny texty jsem napsal já.
Konečně už máme doplněnou partu. Na basu hraje Jára Doksanská a na bicí nástroje Tomáš Vokurka. Myslím, že ta jména jsou natolik známá, že si stačí vyťukat jména do Googlu a hned je jasno. U Járy Doksanské je už podle příjmení jasný, z jaké líhně přišla. Tomáš je z úplně jiného ranku. Špičkový bubeník, který spolupracuje s americkými a anglickými jazzmany. Když u mne natáčel a já jsem mu pouštěl desku, tak projevil zájem o to, že by tuhle tu muziku docela rád hrál, a tak se k nám prostě připojil.

Liší se něčím album od těch předešlých? Pojď nám jí stručně představit, co máme čekat. Já doufám, že to bude zase ten dirty rock´n´roll.
Mám představit desku nové Party Rock n Roll Clan se jménem Rozhovor s ďáblem. Možná, že to zavání až moc velkým peklem Ta deska je někde mezi Hardline a Journey, díky velké kytarové melodice.

Kolik skladeb jste umístili na CD, měli jste více alternací?
Skladeb bylo připraveno asi 50, tak jsme začali pracovat, a nakonec jich zůstalo obligátních 10, jako vlastně na většině mých alb. Ono to nesmí přestat bavit a stopáž 10 skladeb mi připadá akorát.
Nová deska je tvrdší než všechny předchozí. Je melodičtější a je i nosnější v refrénech než předchozí alba. Najdete na ní 10 skladeb a je na ní i skladba, kterou můžete najít na albu Gang, která vyšla asi před 10 lety.
Právě titulka se jmenovala Gang a je o motorkářích, volných myšlenkách a svobodě.

Pamatuješ si ještě, která skladba vznikala jako první?
Lovec lidí, podle které se původně měla jmenovat deska.

Máš povedené texty, kde hledáš inspiraci?
Ptáš se na inspiraci k textům. Inspiraci najdeš všude kolem sebe. To, co se děje ve světě, to, co se děje lidem i to co by se dít lidem nemělo. Vidíš nějaký příběh, něco si přečteš, vstřebáš to do sebe a třeba za rok za dva to vyplave jako myšlenka a na tom se dá postavit text. U nás se nejdřív staví hudba a ten text se do toho vkládá. Ten text, který tě kdysi dávno napadl nebo příběh, který by tam mohl být.
Text Simple Man je o obyčejných lidech, kteří žijí běžný život, který se v noci radikálně mění, a když vyrazíš do velkoměsta poznáš, že není stejné jako za dne. Odkrývají se všechny skryté pudy a spousty divných lidí vylézá ze svých příbytků. Pokračování je vlastně v písni Hříšné město, /Come to play.
Videoklip, který byl jako první vypuštěný, je hned první na desce.
Rozhovor s ďáblem je hlavní skladba a trochu v ní cítím sám sebe, ale hlavní inspirace je film Ghost Rider.
Takhle bych mohl pokračovat až do konce, ale to tady nechci rozebírat. Chci, aby každý, kdo si desku poslechne, si ji přebral po svém a třeba si v tom našel i něco ze svého života.

Jak je těžké/lehké pro muzikanta po dlouhé hudební aktivní činnosti vůbec napsat text nebo notu, aby sám sebe nevykrádal?
Jak je těžké napsat pro muzikanta po tolika deskách něco originálního? No je pravda, že jsem přenechal veškerou muziku Dennisovi a já se mohl věnovat opravdu jen textům a pěveckým linkám.
Právě proto si myslím, že tahle deska je úplně jiná než všechny mé předchozí a je daleko mnohem modernější.

Patříš k těm šťastlivcům, které "líbá" múza, když si řeknout teď jdu psát, nebo musíš čekat, až přijde ten správný čas a nálada?
Nevím, jak to mají jiní. Já mám většinou dost velkou inspiraci v tom, když tu hudbu slyším. Potom teprve právě podle nálady vznikají texty. Když mi začnete psát pomalé věci, tak to bude samá láska a něha, a to není úplně to, o čem bych rád psal, protože takových textů je tady milion a moc mě nebaví. Ale jak říkám, ani já se tomu nevyhnul.

Bohudík jsi pro nás, sběratele dobré muziky opět po usb disku sáhnul s novým počinem po klasickém CD. Budu jedovatej, co úžasná Kniha kouzel, nemyslíš si, že si taky zaslouží regulérní nosič?
No vidíš, zabrousil jsi na CD vs flash nebo třeba vinyl, který se teď hodně dělá. Problém je v tom, že jsme zjistili, že dneska je fakt vydané CD nemoderní. Pár lidí mi řeklo, že ho nemá už v podstatě na čem přehrát. Myslím, že je to velký průšvih, ale na druhou stranu vím, že když si lidi napíšou o CD, tak si to nacpou na flashku do auta nebo někam nebo nějakého telefonu. Je pravda, že lidi chtějí tu desku mít v ruce a strčenou asi někde v nějakém regálu mezi deskami jako památku. Jsem rád, že deska vyšla opět na CD, ale není to asi v jednadvacátém století úplně to nejmodernější.
Minulá deska Kniha kouzel vyšla právě na flešce a celá se rozprodala. Prodávala se moc dobře a mám z toho radost.

Zdá se mi, že oproti již zmíněné Knize kouzel si teď maličko přešel na jinou grafiku. Nechtělo se ti už „vymazlovat“ obal?
Obal na Knihu kouzel mi trval asi dva a půl měsíce. Bylo to strašný práce. Já nejsem grafik, který by to měl asi podstatně dříve, ale já měl tak utkvělou představu, že jsem ji dotáhl k dokonalosti. Byla odeslána i na konzultaci profesionálům od filmu a prošlo to s pochvalou. Tak jsem spokojen :-)
Grafika, která je na desce Rozhovor s ďáblem je jednodušší, ale možná o to údernější.
Je to rock 'n 'rollový design.

To, že u tebe nahrává v Aquárium spousta kapel jsem naťuknul už v našich minulých rozhovorech. Dostáváš při nahrávání jiných kapel hudební nápady, které dokážeš zužitkovat pro sebe?
Nápady jiných kapel mám spíš na to, že mě to obohacuje, ale určitě je nekradu. Většinou jsou to kapely, které hrají úplně jiný styl.

Co vůbec dnes posloucháš? Vím, že nás spojují mimo jiné W.A.S.P., nebo Motley Crue, našel jsi nějaký zajímavý hudební objev?
Upřímně řečeno já už neposlouchám ani rádio v autě. Když připravuji novou desku, tak v podstatě vůbec nic neposlouchám, mimo toho, co zrovna točím ve studiu. Jsem tak plný, že nemám ani náladu nic poslouchat a radši si jedu vyvětrat hlavu do přírody nebo na motorce.
Novými nápady a novými kapelami mě zásobuje Dennis.
Mötley Crüe mám stále rád, pro mě je to ten správný dirty rock.
Na albu se vyskytla, pro mne příjemně překvapivě pár let stará skladba z tvé první sólovky Gang song Rock´n´Roll Clan. Co tě k tomu vedlo oživit tento výborný song?
Skladbu Gang, jak jsem psal již výše, jsme natočili, protože je to pecka. Stojí za to ji udělat moderněji, tak jsme to prostě udělali.

Pokud se nepletu, v první verzi jí dala „kouzlo“ svým hlasem i Lucka Roubíčková. Jak ses popral v nové verzi s její „stopou“?
Jo jo Lucka Roubíčková na této skladbě zanechala citelnou stopu. Já jsem to musel přezpívat, byl to ženský part, tak to bylo hodně vysoko a náročné.
Ale o ženské vokály jsme nepřišli. Máme tam zase Anetu a dceru Kateřinu, obě operní zpěvačky.

Radku v závěru, prakticky tě znám od roku 1988, když mě zaujala kapela Antracit (to jsem ještě o nějakém Kurcovi neměl ani šajnu), pak tu byl Skyland, osobně jsme se poznali, když něco slavil Dan Horyna a slyšel jsem poprvé Empire. Snad mohu napsat, že se z nás od té doby stali přátelé, posíláš mi „syrové“ skladby z věcí co chystáš, v tvém studiu jsme taky poseděli, ale – vůbec netuším, jaké všechny máš hudební aktivity teď, takže kde tě všude najdeme, nebo jsi to „zkrounul“? Vím, že to byli i nějaké coverové věci…
Rok 86 87 88 89 to byl Antracit to jsem byl fakt úplně mladinký kluk. V době revoluce mi bylo 20 let a to je fakt pravěk. Skyland byla odbočka, podobně jako měla odbočku kapela Cinderella.
Empire, v podstatě již legenda, která trvala přesně na měsíc 10 let. Vzpomínka na báječné lidi, co tam hráli, Aleš a Marcel. Tak kluci z Empire hrají různě s dobrými úspěchy. Občas se o tom dozvím třeba z nějakých serverů nebo Facebooku. Abychom věděli, jak žijeme, tak si občas zavoláme nebo si napíšeme. Ale třeba s Pavlem Marcelem se stále potkáváme i na hraní a na motorkách.
Jinak mám ještě další hudební aktivity. Máme partu Joe Berry Band, se kterou hrajeme covery. Tam hraje na kytaru Dennis, který tam vystřídal Pavla Marcela. Právě Pavel mě tam před nějakými osmi lety vlastně přivedl, abych si přišel zahrát a zazpívat. No a já už jsem tam zůstal, protože kluci jsou fajn.

Na závěr, kde lidé najdou informace o tobě, tvých koncertech, kde kapely najdou info o Aquárium a konečně, kde se dá koupit tvoje album? A co vzkážeš našim čtenářům a tvým novým potencionálním posluchačům.
Informace o mě najdou lidi na Googlu nebo na stránkách www.radekkurc.cz. Na facebookových stránkách pod jménem Radek Kurc nebo Rock n Roll Clan. Také nás můžete najít YouTube pod jménem Rock n Roll Clan, kde můžete najít 3 klipy desky Rozhovor s ďáblem, klip Gang, Simple Man nebo Ona je stroj.
Klip s tvým dovolením dnes nechám na sobě, váhal jsem mezi Zrozením draka, ale Empire zatím hybernuje, takže volím z nového alba Rock´n´Roll clan.
Klip Ona je stroj bych vybral jako nejpovedenější a nejzajímavější, pro mě je hudebně nejbližší.(Radkovi tedy vyhovuji, ale klip Rock´n ´Roll Clan si určitě najděte, stojí za to!)
Já bych nechal staré klipy spát, ať si je pouští všichni, co je měli rádi. Myslím, že všechny nové klipy budou určitě stát za vidění.
Na jaře bychom chtěli konečně vyjet v nové sestavě a užít si trošku Dirty rock n roll.
Díky všem, kteří byli schopní to dočíst dokonce a díky všem kdo mi věnovali trošku času ze svého života, který se teď dost divně sere v celé zemi. Budeme si přát hodně štěstí, hodně pohody do dalších let, chladnou hlavu a nenechat se zblbnout.
Mějte se všichni fajn a za Rock and roll Clan všem přeji klidné Vánoce.

S pozdravem Radek Kurc.

O Saphet nebylo dlouho slyšet, šest let od vydání předchozí nahrávky vychází další album. Proč to tak dlouho trvalo? 
Zdravím všechny čtenáře a jsem rád, že jim i tady můžu představit naší novou desku Fantom smrti. 
Ano, je pravda, že od vydání prvního CD SAPHETU „Východ z temnoty“ uběhlo dlouhých 6 let. Nebudu to všechno svádět na covid, i když malou roli v tom taky měl, spíš si za to můžeme sami. Po ukončení koncertování s programem „Východ z temnoty“ jsme se trochu rozprchli a mnozí z nás se vydali vstříc aktivitám s kapelou příliš nekorespondujícím. Například Mišule se dala na mateřství, a ještě k tomu se odstěhovala do Francie, Petr Machaň připravuje svojí sólovou pěveckou dráhu, Libor napsal knihu a staronově se věnuje historickému šermu, Hanka se odstěhovala na Island, bubeník Bóďa začal podnikat. Já jsem pracoval na novém CD Fantom smrti, a když bylo potřeba svolat kapelu na přípravy, zjistil jsem, že je to skoro nemožné. Poté nám do toho vlezl covid, a tak jsme se poprvé sešli až loni. Vše jsme ale zdárně dokončili a CD je na světě, to je nejdůležitější. 

Jedná se o tematické album nebo je každá píseň tak říkající z jiného ranku. O čem to je? 
CD „Fantom smrti“ je o smrti tak nějak v našem pojetí, a je obsažena v každé skladbě. Alb s tímto tématem je v metalu mnoho. My jsme se k tomu dostali náhodou, když na jednom z našich mejdanů zpěvák Petr zanotoval ústřední motiv z budoucí skladby „Všude samá smrt“. Uvědomili jsme si, že ať už si pustíme televizi, rádio, nebo otevřeme internet, všude je pořád samá smrt. A nutno podotknout, že to bylo ještě před covidem či jakoukoli současnou válkou. Televize vysílala skoro až úsměvné seriály o smrti, kupříkladu „Vraždy v Midsomeru“, kde do dnešní doby bylo již zavražděno v tomto jediném (i když fiktivním) hrabství přes 130 osob, a tak jsme chtěli celou desku pojmout spíše recesisticky. Proto jsme taky na onen ústřední motiv „Všude samá smrt“ navlékli text od Honzy Husáka, ve kterém, jak my říkáme, a to je spíše interní humor v kapele, Honza „nabádá feťáky k sebevraždě! A tak jsme pracovali na desce v tomto duchu, až do okamžiku, kdy nás zasáhla opravdová smrt. Tragicky zemřel náš velký fanoušek Honza Kovář. To jsme potom zvážněli a album dodělali spíše ve filozofickém pohledu na smrt, což se ale s metalovou hudbou nijak nevylučuje. Honzovi Kovářovi jsme složili a na albu věnovali skladbu „Záchranář“. 

Uff, to je silný příběh. Kdo se na novince podílel autorsky, kdo je autorem hudby a textů?
Hudbu na albu jsem složil až na malé výjimky opět já, texty jsem tentokrát nechal na našich dlouholetých kamarádech, pohybujících se kolem kapely, kteří se již dříve v textech osvědčili. Některé texty jsem vytáhl ze šuplíku, jiné jsou úplně nové. Hlavní textařkou se stala Jana Bauerová, která psala texty do nejhlavnějších skladeb, všechny nové, perfektně dodržovala zadání a dala do nich i dost sebe. Myslím, že se Jana podílí velkou měrou na celkovém výsledku alba. Další textařkou je Romana Kauerová. Její texty mám schované z minulosti a mám takový zvyk dát vždy na každé album jeden její text. Jen bych chtěl upozornit, že tento její text na Fantomu smrti „Válka o krev“ byl napsán už v devadesátých letech. A posledním, kdo se mimo kapely podílel na textech, byl Honza Husák, který přispěl právě textem ke skoro hymně „Všude samá smrt“ a také šikovnou předělávkou básně Olgy Scheinpflugové, ze které vznikl text ke skladbě „Kostel“. Ta je v současné době nejhranější na Spotify. Ještě je na albu skladba „Vlkodlak“, která ale původně naše není, složil jí již dříve David „Adis“ Adamec, baskytarista skupin Elysium a Rissla, a SAPHETU jí věnoval. 

Zaujal mě obal nového alba, co znamená a kdo je jeho autorem?
Na obalu alba „Fantom smrti“ je ornament, který představuje jedovatou rostlinu způsobující smrt. Motiv nakreslila naše klávesistka Hanka Vaňková-Štěříková. A jelikož se kvůli svému pobytu na Islandu nemohla zúčastnit nahrávání, nezbytné klávesové party, konkrétně do skladby „Kostel“, jsem nahrál já. 

Jinak je obal dost skromný, proč tam třeba nejsou texty?
Obal je o něco skromnější, než u alba „Východ z temnoty“. Během Covidu jsme totiž přišli o sponzora a muselo se trochu šetřit. V bookletu tedy nenajdete texty, ale to nevadí, všechny texty jsou na našem Bandzone profilu, a všichni si je tam mohou kdykoli prostudovat. 

Plánujete nějaké koncertní aktivity nebo křest desky?
Album Fantom smrti jsme pokřtili v Praze na Žižkově v hospodě U Habásků a jeho kmotrem se stal kytarista Filip Šimbera. 

Udělej si trošku reklamu. Kde mohou fandové SAPHET album získat?
CD SAPHET „Fantom smrti“ vyšlo jak ve fyzické podobě, tak i jako digitální nosič u hudebních platforem, jak českých (Supraphonline, MusicJet), tak zahraničních (Spotify, iTunes, YouTube Music, Rapsody, Deezer, Amazon MP3, Google Play, Nokia Music a dalších...).

Co plánujete do budoucna?
V současné době nemáme mnoho plánů, děláme promo k nové desce a s koncerty zatím moc nepočítáme. Naše zpěvačka Mišule, žijící ve Francii nás ovšem jednou za půl roku vždy navštíví, a tak není vyloučeno, že bychom v tyto termíny na nějaké akci vystoupili.

Pro Rockpalace Honza Holý

Lucrezia Borgia – Ty staré pověsti české (2022)
Tak a je to tady. Právě vychází nové 22 CD Lucrezia Borgia a nese povědomý název Ty staré pověsti české. Ano, podle téměř stejnojmenné knihy Aloise Jiráska Staré pověsti české. To „Ty" je v našem názvu pouze pro to, aby nějaké to rozlišení přece jenom bylo. Co uslyšíte. 18 písní, které vznikaly v průběhu několika posledních let. Z poloviny se jedná o písně z našich výpravných videoklipů k některým kulatým výročím, které se ovšem vztahují k těm starým pověstem českým. Tedy Marie Terezie, Husité nebo Růžový palouček. Ovšem třeba připomenout, že žádná z těchto písní dosud nevyšla na žádném z našich dřívějších CD. A druhá polovina jsou písně nové pro toto hudební album vytvořené. Písně, které dávají albové kolekci jednotící ráz, stejně jako je tomu v Jiráskově knížce. Takže s námi pěkně chronologicky v pověstech prosvištíte mnoha staletími, pěkně po pořádku od praotce Čecha, dívčí válku přes známý zuřivý dívčí mord v písni Ctirad a Šárka, budeme vzývat Svatého Václava nebo se třeba také dozvíte jak Čechové coby kanibalové úřadovali za Vladislava II při dobývání zpupných italských měst v písni Ďáblové před Milánem. Jan Lucemburský nás provede bitevní vřavou u Kresčaku, v níž nemůže být boje bez Boha a českého krále. V další z písní přijde čas i pro otce vlasti Karla IV, na výše zmiňované husity dojde měrou vrchovatou. Až moc. Popravu sedmadvaceti českých pánů po Bílé hoře si osvěžíme rovněž, na psohlavce Jana Sladkého Kozinu i Lomikara, pozvaného do roka a do dne na boží súd jsme také nezapomněli. A Marie Terezie vše završuje. Jako bonus, pro Znojmáky povinný, neb Lucrezia Borgia skupina jest znojemská, jsme zařadili píseň Znojemské vinobraní. Písničku doprovází skutečné burácející znojemské kostelní zvony. Tytéž jako na známém znojemském svátku vína, při slavnostním vjezdu Jana Lucemburského do Znojma. Jirásek na tuto událost ve svých starých pověstech patrně zapomněl. Možná i proto, že původní privilegium udělené Janem Lucemburským k pořádání každoročních výročních trhů se nevztahovalo na podzimní slavnosti vína ale na den svátku Nalezení svatého Kříže, čili na 6. května. Jenže pijte burčák v květnu.

Na 18 písních se s námi podílelo 23 umělců. Od těch celorepublikově známých jmen až po naše znojemské muzikanty, divadelníky a kamarády. Mimochodem taky skvělých. Tak jdem na to. Od zpěváků počínaje. Jirka Zonyga, Zdeněk Kluka (Progres 2) Milan Schelinger, Mladen Djelmo (Jiří Schelinger Tribute M. Djelmo, Zemětřesení 2) Pavel Sedma Augustin, Sváťa Šváb (Totální nasazení) Iva Landová. Na baskytaru Zdeněk Mařík, na banjo Milan Bzuk Škaroupka, na djembe Milan Kratochvíl, recitoval a zpíval Antonín Míček, dále Kamil Tomek, Martina Boudná, Aleš Chmelík, Karel Kratochvíl, Marie Kotasová, Adéla Kunčíková, Isabela Cvaková, František Šachl, Josef Pepe Svoboda, který tradičně popustil uzdu své fantazii v ilustracích a grafikách při tvorbě bookletu a digipacku. Ten s maximální pečlivostí připravila zpívající fotografka Monika Baštová. Mix a mastering alba má na svědomí Broněk Šmid. No a Lucrezia Borgia hrála ve složení Antonín Maceček, Jana Vojáčková, Jana Burdová, Jiří Stritzko, Michal Kulda Dostál, Václav Soukup a premiérově omlazení lucreziovské krve, jednadvacetiletý Ondra Němec.

Lído, jak a kdy ses poprvé potkala s muzikou? O které muzice se dá říci, že tě ovlivnila?
Kdy poprvé, tak to si nevzpomínám, ale určitě už hodně brzo jsem si něco pobrukovala. Od malička jsem chodila tančit, tam se už asi nějaká rytmika projevila a v devíti letech přišla hudebka. Jsem generace dětí, která odrostla na Svěrákovi a Uhlířovi, Skoumalovi, Nohavicovi. Do toho se mísila muzika, kterou poslouchala moje o 14 let starší ségra. Od mala nám doma hrála Metallica, Guns N' Roses, AC/DC, Ozzy Osbourne, Michael Jackson, U2, R.E.M., Alanis Morissette, Simply Red atd. Dost se poslouchala i folková hudba, naši rádi klasiku, taťka soul, takže vlivů bylo poměrně dost.

Jak to bylo s výběrem hudebního nástroje? Dnes jsou to housle, bylo to tak od počátku, nebo jsi pokukovala po něčem jiném?
Pokukovala jsem po klavíru, protože jsme ho měli doma a pořád jsem u toho seděla. Při zápisu do ZUŠky mi ale bylo řečeno, že mám sluch a že by nebylo od věci využít to pro nástroj, kde ten potenciál mohu využít. Takže housle a bylo.

Když jsi chodila do hudebky, hltala jsi housle od počátku nebo to byla nejdříve nechuť, pak odevzdanost, pak stereotyp, který přešel ve vášeň a lásku k nástroji a hudbě, kterou nástroj „dělá“?
Myslím, že každý muzikant, který u toho vydržel, prošel odříkáním a dřinou ruku v ruce s jistou vytrvalostí. Určitě bych ale neřekla odevzdanost nebo stereotyp, to mě naštěstí nepotkalo. V hudebce jsem samozřejmě pár krizí měla, tam bych možná někdy použila slovo nechuť, ale co si budem povídat.. Každý byl jednou dítě a dětem se občas prostě nechce. Špatně jsem snášela soutěže, nejsem ten typ. Celý život pracuju na odbourávání trémy. Prostě nervák. Naštěstí jsem měla obrovskou podporu v rodině a bezva podmínky pro rozvoj. Zpětně to hodnotím fakt pozitivně, není to samozřejmost. To vidím každý den v práci. Mamka hrála jako malá na klavír, taťka chodil na klavír a na gymplu hrál na klarinet v dixielandu. Cvičil se mnou a pomáhal mi. Taťkův bratr byl violoncellista, učil na ZUŠ, později ji i vedl. Na konzervatoři jsem už dřít musela. Tam prostě funguje "makej, nebo běž dělat něco jinýho". Někdo má to štěstí, že mu stačí cvičit méně, někdo se prostě víc otáčí. Ale nikdy jsem nelitovala, že jsem se vydala touhle cestou.

Foto: Zdeněk Hejduk

Ty máš hodně hudebního vzdělání a nota bene učíš v hudebce. Když jste na různých festivalech nebo slyšíš ty často amatérské kapely, cítíš nebo vnímáš jejich hudební chyby? Teď mám na mysli takový ten automatický reflex, profi destrukce.
Ono to hudební vzdělání je sice super, ale také to není úplně všechno. Spoustu věcí Tě na konzervatoři nenaučí, pokud chceš zavítat i do jiných odvětví než pouze klasických. Člověk se naučí ovládat svůj nástroj a dobře interpretovat klasickou hudbu, ale k nějakému svému tvůrčímu duchu si musíš přijít sám. Osobně hrozně nerada něco kritizuju. Jsou chyby a chyby. Kdybys hrál v orchestru a udělal chybu, je to prostě špatně, nemůžeš si to dovolit. Pokud jdu ale na festival, kde hraje amatérská kapela hudbu, která mě osloví, má zajímavý text, poselství, energii, tah, naléhavost, tak neřeším, že občas někde něco lehce "ujede". Samozřejmě slyším, když to neladí, často je ale fajn poslouchat hudbu, kde vnímáte, že ji hraje člověk a ne stroj. Trocha té živočišnosti... Pokud je ale špatná hudba, špatný text a ještě je špatně interpretována, je to prostě špatně... To už je pak ale taky věc názoru.

Pokud se nepletu, dají se dnes housle najít pomalu v každém hudebním žánru. Který je ti nejbližší a který by si chtěla vyzkoušet, popř. který jsi zkoušela?
Je pravda, že dnes je můžete použít opravdu kamkoli. Meze se nekladou. Nemohu ohraničit, jaký žánr je mi nejbližší, jsem lehce "nezaškatulkovatelný" typ. Ty oblíbené, které hraju nebo jsem k nim byla přizvána s houslemi, jsou klasika, lidovky a folklór (jako bývalá členka folklórního souboru), folk, pagan folk, rock, metal, folkmetal, pop (třeba v úpravách pro svatební obřady). Doufám, že ještě něco zkusím, jsem pro každou špatnost. Jediné, co mě netáhne, je elektronická taneční hudba, drum n bass a podobné. I když tam s houslemi vlastně asi moc parády neuděláš, leda je proženeš přes nějaké efekty. Možná se ale pletu, tady jsem nepolíbena a mé srdéčko směřuje jinam. No a naše Melissa je vlastně kloubení více žánrů dohromady.

Co posloucháš doma a na čem? Předpokládám, že máš dokonalý sluch, pozná člověk s tvým hudebním vzděláním rozdíl mezi mp3 a CD?
Vzhledem k tomu, že jsem teď ve fázi zařizování bytu, momentálně řeším, na čem budu poslouchat. Už se na tom pracuje. Samozřejmě je bomba poslouchat dobrou muziku na kvalitním zařízení, kde ji nemáte nijak zvukově "okrájenou". Od doby, kdy jsme začali nahrávat a pracovat ve studiu, hodně věcí vnímám jinak. Docela dost se najezdím a ráda poslouchám desky v autě, to je relax. Kdybych měla vypsat konkrétní interpety, bylo by to na dlouho. Vyrostla jsem na klasice, takže si ji ráda často připomínám. Potom zůstalo pár oblíbenců už z dětství, které jsem uváděla nahoře. Od akustických věcí, lidové muziky, kelťáren, přes rock a metal, srdcovou záležitostí je pro mě Freddie Mercury a Queen. Mám ráda melodičnost, takže nemám problém odběhnout do dobrého popu. Nemusím klasické country, ale najdu si občas nějaký fajnový bluegrass. Když jsem naštvaná, pustím si death metal. Co mě ale hodně baví, je kombinování žánrů a různé přesahy. Proto tolik tíhnu k folkmetalu. Ráda objevuju tradičnější nástroje a jejich využití, baví mě i alternativnější žánry.

Foto: Alena Šustrová

Já tě znám jako neodmyslitelnou členku kapely Melissa. Jak se děvče s houslemi dostalo do kapely?
Prvotní myšlenka nastala už chvíli před tím, když jsem končila studia na konzervatoři. Tehdy mě oslovil můj spolužák ze základky, který se svou kapelou točil desku (melodičtější metal) a požádal mě, abych hostovala s houslemi. Později při studiích na Masaryčce v Brně jsem se seznámila se svým kamarádem, který mě tehdy přizval na hraní do své kapely. To byl zase takový world folk. A tento kamarád mě přivedl i k folkmetalu, za což mu moc děkuji. Obě kapely hrály vlastní tvorbu. To byly vlastně impulzy, kdy jsem si řekla, že chci hrát i něco jiného a že chci hlavně začít vymýšlet sama. Pak ve mně hrklo a dala jsem na internet inzerát, že hledám kapelu a ozval se Petr Kohoutek z Melissy.

„Sedli“ jste si s Petrem od prvopočátku? Jak vnímal tvůj sluch Petrovy skladby nebo jeho nápady na začátku? Měla jsi k nim připomínky?
Jo, určitě. Vnímám to tak. Petr tehdy hledal někoho na housle a zpěvačku. Melissa fungovala už dobu před tím, takže dost písní mělo konkrétní houslové linky. Hned ze začátku mě hudba oslovila svou originalitou a nádhernými texty. Bylo to pro mě něco nového a zaujalo mě to. Připomínky jsem tehdy neměla, maximálně nějaké svoje houslové věci jako drobné obměny melodií a vyhrávek a přiznám se, že v té době bych se ani neodvážila kritizovat něco, co bych tehdy sama nedokázala vytvořit. Texty mimochodem nedokážu vytvořit ani dnes.

Vzhledem k tomu, že s Petrem jsi od roku 2015, předpokládám, že se vám spolupracuje dobře? Dává ti dost prostoru a nejen tobě, ale i lidem v kapele k vyjádření?
Vždycky si to musí svým způsobem sednout, ale troufnu si říct a myslím, že zbytek kapely to potvrdí, že tato sestava Melissy zatím funguje za ta léta nejvíce a snažíme se na tom neustále pracovat. Na tohle se asi budeš muset zeptat i ostatních členů. Je pravda, že texty a drtivou většinu hudby vymýšlí Petr. Co se týká aranží, já osobně si už dělám houslové linky sama. S příchodem Lucky a zjištění hlasových schopností a posazení hlasu, si často sama musí říct, co se jí dobře zpívá, kde potřebuje prostor pro to a pro ono. Přišla k hodně písním, které už byly hotové, tam jsme třeba vyšli vstříc s jinou tóninou. Při tvorbě nových písniček ale už pochopitelně počítáme s tím, co potřebuje a v čem se cítí komfortně. Často třeba musíme lehce upravit text kvůli dýchání a podobně. Adam si perkuse už také vymýšlí sám, takže možnost vyjádření určitě ano.

Přiznám se, že jsem rád, že mohu Petra počítat mezi své kamarády. Zdá se mi jako neuvěřitelný kliďas. Viděla jsi ho někdy opravdu vytočeného?
Tak to je moc dobře. No jéje! A ne jednou. Snad se neurazí, ale všichni zbylí členové kapely jsou jistě větší kliďasové než on. V mnoha věcech mu to ale nemůžeme mít za zlé, protože práce a starostí kolem kapely je mrak. Kapelou vyloženě dýchá. Každá kapela, které o něco jde, potvrdí, že to, co vidíte na pódiu, je jen zlomek veškeré práce okolo. Zcela jistě ho vytočí nespolehlivost a nedodržení smluveného. V jakékoli souvislosti.

Foto: Zdeněk Hejduk

Působíš v obou programech Melissy. Kterou máš raději? Tu instrumentální nebo klasický band?
Každý program je úplně jiný způsob práce. V instrumentálním se samozřejmě mohu víc "vyřádit", co se týká tvorby a vymýšlení partů. Tam se nemusíme v tomto ohledu držet zpátky. Samozřejmě myšleno ve smyslu vhodnosti využití nástrojů. Vymýšleli jsme i hudbu pro divadlo, teď vytváříme nějaký materiál pro hudební banku. Máme za sebou pár instrumentálních koncertů, které se nesly v nádherné atmosféře, ale osobně preferuju celý band. Prostě to hezky odsejpá, má to veselejší ráz. A mimochodem, v autě je větší sranda, a taky se sejdou dvě ženské, které si nesmírně rozumí. No, někdy to s naším lehce sarkastickým humorem chlapci asi nemají lehký.

V tvorbě Melissy dostávají tvoje housle poměrně veliký prostor. Jak začínáte pracovat na materiálu pro a Due? Petr přinese nápad, který zpracujete nebo si každý ten svůj part vypipláte k obrazu svému?
V tomhle smyslu se určitě nedá spolupracovat separovaně. Vždycky se musí přijít s nápadem, na který se něco napasuje. Zjistili jsme, že nám většinou víc vyhovuje kytarový part, do kterého se vymýšlí housle. Já na kytaru vůbec neumím a často neodhadnu možnosti nástroje. Housle si už pak dělám sama. Vždycky spolu ale konzultujeme a mluvíme si do toho. Určitě vyměníme názory a dojmy, co se tam hodí, zda je podobná představa. Protože já nehraju na kytaru a Petr nehraje na housle. Pipláme si už každý sám.

Melissa je tvůj jediný projekt nebo míváš nějaké vlastní, houslové koncerty? Třeba na adventu nebo s dětmi?
Melissa je určitě stěžejní projekt. Hodně akcí je taky spojených se ZUŠ. To ani jinak nejde. Momentálně hrajeme dost adventních koncertů i s žáky a přáteli ze ZUŠ. S Petrem také hráváme svatební obřady, občas tam skočí nějaká vernisáž. S naší Luckou jsme nedávno vystupovaly s klasikou na koncertu v kostele v Kutné Hoře. Občas mě někdo z přátel osloví k hostování s houslemi do svého projektu (studiová práce). Momentálně jsem hodně nadšena z poslední takové příležitosti, kdy se po letech spojily cesty s mým již zmiňovaným "folkmetalovým" kamarádem. Sešli jsme se čtyři a ve studiu natočili právě takový projekt. Kloubení metalu a pagan folku v tématice keltských bohů a návratu ke kořenům a k přírodě. A protože jsem člověk pověrčivý, nechci nic zakřiknout. Moc se těším a jsem zvědavá.

Jak často cvičíš na housle? Nastala u tebe někdy situace, kdy jsi musela dítěti, které nerado cvičí a hra ho nebaví, vysvětlit, že když vydrží, může být výborné a začne mít klasickou hudbu rádo?
V hudebce s dětmi držím housle v ruce každý den, takže se člověk stále svým způsobem udržuje. Samozřejmě cvičím, jen už to prostě není čtyři nebo pět hodin denně jako dříve na konzervatoři, protože musím stíhat i jiné věci. Co se týká žáků, bylo by podezřelé, kdyby se taková situace neobjevila. Ke každému dítěti přistupuješ individuálně. Každé zvládne něco jiného. Pokud ho hudba a hra na nástroj vyloženě nebaví, nemá smysl se tomu věnovat. Problém ale často bývá právě v přístupu a v nastavení priorit. Někdy to třeba může být jen nešťastně zvolený repertoár. Jako zásadní v dnešní době ale pozoruju dvě skutečnosti. První je určitě domácí klima a podpora rodiny. Je znepokojující, že často zdroj problému není v dítěti, ale v rodičích. Někteří z nich bohužel stále zastávají názor, že hudebka je kroužek, kam si jde dítě jednou, dvakrát týdně zahrát a to je prostě chyba. Je to hudební škola. Už na začátku je potřeba malému dítěti nastavit pravidelné cvičení na nástroj jako rituál, zábavu a ohlídat si to. Samozřejmě musíte neustále motivovat. Druhá skutečnost je taková, že se ve svých žácích neučím budovat lásku ke klasice, ale lásku k houslím a k hudbě obecně. Troufám si říct, že v dnešní době je už přežitek urputně lpět jen na klasice, i když v houslové hře je to samozřejmě základ a neodmyslitelná součást výuky. Pamatuju svoje dětství a některé pedagogy, kteří vyloženě zakazovali hrát něco jiného než klasiku. Já zastávám názor rovnováhy, a pokud žák zvládá to, co má, proč by si nemohl zahrát třeba pop, na který můžeš navléknout i technické věci? Často tenhle repertoár třeba zachránil krize v pubertě a žák se pak zase vrátil i ke klasice.

Foto: Zdeněk Hejduk

Už jsi jako učitelka měla žáka, u kterého ti blesklo hlavou… tohle je naprosto zbytečná práce? Nebo jsi obrněná trpělivostí?
Jsem obrněna trpělivostí. Fakt jo, moc! Ale jasně, měla. Jsou děti, které jsou talentované víc, jiné míň. Pokud ale pracují a snaží se, je to prostě radost pro obě strany. Pokud se už stavíš na hlavu, nabízíš všemožné varianty, motivuješ a stále je to špatně, nemá smysl lámat to přes koleno.

V okolí Kutné Hory je Melissa pojmem, vnímají tvoji žáci tvoji roli ve známé kapele? Padají třeba po hodině takové ty všetečné otázky, jaké je to být v kapele?
Protože za kapelou dojíždím necelých 70 km, pro mé žáky to není vyloženě místní kapela. Ale jo, většina z nich ví o mém působení v Melisse, někteří se často ptají, což je milé. Pár se jich bylo podívat i na koncertu, když jsme hráli někde poblíž. Jsem ráda, když to vidí i z druhé strany a uvědomí si, že housle mohou použít kdekoli.

Co děti v ZUŠ? Nemají chuť po tvém vzoru a s tvým dohledem založit kapelu? K jaké muzice inklinují dnešní děti? Říkají jim něco třeba ty housle?
Kapelu vyloženě ne. Houslisti na ZUŠ mají od určitého ročníku hru v orchestru a komorní hru. Pak záleží na pedagogovi, jaký repertoár vybere a jako to skloubí. Dnes se na ZUŠ už hodně učí i populár a tam je kapela přímo předmět. Po domluvě s kolegy určitě není problém poslat houslistu zahrát si do kapely jiný žánr, naopak. Párkrát se to už stalo. Ale kdo ví, třeba se na mě domluví a něčím překvapí! Taky mě těší, že občas zahrají i mimo ZUŠ, když je někdo požádá a poradí se se mnou. A co poslouchají? Trochu mě děsí, že v dnešní době bývá často oříšek z dítěte vymáčknout, co se mu vlastně líbí. Jde to samozřejmě s dobou a trendy. To, že hraje na housle, určitě neznamená, že poslouchá jen Mozarta. Často mě ale taky příjemně překvapí, hlavně ti starší.

Jaké jsou tvoje plány do roku 2023?
No... ono je lepší někdy příliš neplánovat, protože často člověk míní a osud mění. Ale určitě plánuju nenudit se a být vděčná za hezké příležitosti, které přijdou do cesty a které nejsou samozřejmé. Budu moc šťastná, když se budu moct ve zdraví věnovat nadále své práci a muzice, když to bude pestré. Určitě chceme s kapelou co nejvíc hrát, oslovit více lidí a posluchačů, přiblížit jim více naši poslední desku. Chystáme taky nové písně, snad i nějaký ten klip. Taky mám v merku nový hudební nástroj, tak se možná budu dost učit.

Lído, díky za tvůj čas, co vzkážeš všem našim čtenářům, popř. těm, kteří by měli chuť začít hrát na nějaký hudební nástroj a jaký tvůj oblíbený klip jim pustíme?
Na hudební nástroje není nikdy pozdě. Proto všem, co se pro to rozhodnou, moc fandím a držím pěsti! Mne mimochodem jeden možná taky čeká. Čtenáře moc zdravím a samozřejmě jim přeju jen to nejlepší, hlavně zdraví, to je jasný. Určitě bych chtěla vzkázat, aby zůstali věrni hudbě a chodili na koncerty. Protože nic na světě se nemůže vyrovnat zážitku a emoci z živé hudby a v dnešní době je to také jedna z mála možností, jak můžete oblíbeného hudebníka nebo kapelu podpořit. Mrzí mě, že po té těžké době, kdy bylo vše zavřeno, se návrat ke kultuře nahazuje dost pomalu. Neseďte doma a choďte na koncerty, do divadla, za kulturou. Těšíme se na vás! Posílám vám moji srdcovku, nedávno zveřejněnou Face It Alone od Queen a děkuju za rozhovor.

Foto titulka: Miloš Truhlář