Rockoví bardové MORAVA vydali již desátou studiovou desku, nepočítám-li jeden živák a jednu kompilačku. A desítka je to, jak se patří. Moc se mi líbí.
MORAVU mám zaškatulkovanou jako královnu nebo princeznu ploužáků. Jenže ono to s tím ploužením není až tak horké. Aktuální kolekce totiž umí zahrát i na ostřejší a svižnější notečku.
Kdopak že to má na svědomí? MORAVA hraje ve složení František „Fany“ Petričko – zpěv, kytara, Jiří „Api“ Novotný – kytary, Jiří „Jura“ Toman – basa, Jarda "Y@rin" Lavička – klávesy a Jiří „Jelda“ Jelínek – bicí.
„Cesty života“ začínají „Závistí“, která se nese ve středním tempu. Až k závěru solidně zrychlí. A v překvapivě svižnějším rytmu jedeme dál. „Poslední anděl“ má fajnový refrén, tohle může být nový hit. Následuje baladické „Cesty“ s akustickou kytarou. Tohle je typická MORAVA. V podobném duchu se nese i další skladba „Osud“. To je houpavá instrumentálka s dominantním kytarovým sólem Apiho.
Dál se mi líbí ostřejší „Chtěla jsi víc“ s výrazným a chytlavým refrénem. Další typicky „moravskou“ baladou je „Žena“. Ne že ne. „Stín“ je protkaný kytarovou ekvilibristikou a vše podtrhává výrazný refrén. Tohle MORAVA prostě umí.
Tahle deska nikam nespěchá. Plyne v naprosté pohodě. Kapele to hraje skvěle. Civilní projev zpěváka Fanyho zaslouží pochvalu. Nedopouští se zbytečných klišé, nešplhá do výšin, přesto předkládá své příběhy jako dobrý vypravěč. Pardon, pěvec. Jediným členem, který MORAVU nikdy neopustil je Api a ten se tentokrát obklopil výbornými muzikanty. Společně vytvořili moc příjemnou kolekci deseti písniček, které se tuze dobře poslouchají. Když vám doma dohraje závěrečné „Souznění“ s nádherně kvílící kytarou určitě budete mít chuť poslechnout si desku znova. A tu já teda mám.
Pro Rockpalace Honza Holý

Již třetí album vydal metalový SAPHET z Prahy. Nese název „Fantom smrti“ a přináší 37 minut melodické a rychlé heavy muziky rozdělené do deseti songů nahraných v letech 2020–2022 ve studiích Amber a Smaragd Records.
Saphet se pohybuje na pomezí heavy a punku. Víc heavy než punku, ale ta punková rytmika tam prostě je. V jednoduchosti je někdy síla, tady to platí. Oproti minulé desce se sestava kapely moc nezměnila. Tvoří ji pěvci Michaela „Mišule“ Kolská a Petr „Deris“ Machaň. Sestavu dále tvoří Stanislav Havel – baskytara a kytara, Libor Kliesner – sólová kytara, Michal Kocum – kytara a Martin „Bóďa“ Růžek – bicí. Plnohodnotným členem se stal kytarista Olin Rokyta (jinak též KOMAT). Ze stálé sestavy vypadla klávesačka Hanka Vaňková Štěříková, ale na albu svůj podíl stejně má. Trošku se to zamotalo.
Nejvíc punkově zní píseň „Všude samá smrt“. „Smrt, smrt, smrt, všude samá smrt“. Následující „Vlkodlak“ podle kytarových riffů hledal inspiraci ve zpěvníku IRON MAIDEN. Ale je to fakt na měsíc v úplňku vijící heavy jízda. Zaujala mě taky titulní pecka „Fantom smrti“ a téměř thrashmetalová riffovačka „Na konci cesty“. Možná nejlepší skladba aktuální kolekce. Tohle je vážně dobrý old school metal.
Na první poslech mě tahle deska moc nechytla, ale člověk nemá vsázet jen na první dojem. Postupně jsem se do toho dostal. Nakonec Fantoma smrti hodnotím kladně. Líbit se bude hlavně staromilcům. SAPHET totiž produkuje takový ten klasický rychlý a silně melodický heavy metal podle modelu z období 80. a 90. let. Rozhodně nejde o progresivní metal, ale fandové old schoolu si přijdou na své.
Pro Rockpalace Honza Holý

V pondělí 17/10 potěší plzeňská Šeříkovka všechny příznivce horrorové show LORDI z finského Rovaniemi. Kapela vznikla v roce 1992 a v roce 2006 vyhrála cenu Eurovision Song Contest, a tím se dostala i do širšího podvědomí rockových fanoušků. Každopádně to nebude první LORDI zastávka v Plzni, kdysi triumfovali na plzeňské Slavii. Každopadně jejich horror/pyro show stojí za to! Netají se tím, že jim za vzor byli třeba Kiss, Alice Cooper…

Protheus nadchnul Plzeň. Jako třetí zastávku na svém sólovém turné Protheus (Dymytry) zvolil plzeňskou Šeříkovku. Nekonečný zástup fanoušků na podpis a následně foto s kapelou oddálil úvod celého večera, kde v roli hostů, jako ostatně po celé turné, se představila kapela Loco Loco.

Odvážný, přesto hodně povedený nástup v podobě refrénů skladeb Závislosti, dymytrácké Strážní věži a vše vyvrcholilo Holubím domem, komplet v podání jen akustických kytar Mimiho a Fildy. Holubí dům už zpívala celá Šeříkovka bez pobízení.

Následně přichází celá kapela a začíná parádní kolotoč nejen hudební, ale z pódia se valí neuvěřitelně pozitivní energie, Protheus je prostě leader. „Pohádkově“ veselej Malej kluk, balada Smutná, vzpomínka na Honzovy vzory Jirku Schelingera a Aleše Brichtu skladbou Jsem prý blázen jen, padá opona a stage se ukazuje v celé parádě ve skladbě Ruda se mění ve zlato, tvrdá Bude nás slyšet….světelný park „jede“ na plno, barevné kužely světel „bičují“ stage. Velký sborový zpěv v Šeříkovce nastal v "komunálnické" Zapalte nás", což muselo být slyšet ve celém okolí.

Postupně zazní všechny songy alba. Velkou radost mi udělalo zařazení coveru, tradiconálu legendárních Animals – The House Of the Rising Sun (Dům u vycházejícího slunce) s českým textem. Sice hodně tvrdě pojatý, přesto parádní. Samotný závěr patřil asi nejsilnějšímu songu titulní Závislosti a jako vytleskaný přídavek Jsme pořád tady.
Co dodat, skvělý večer s výbornou muzikou, celá Šeříkovka tančila, dupala, zpívala, tleskala a stejně jako já se královsky bavila napříč věkovým spektrem. Protheus (exceloval celý koncert, to je prostě tahoun) s celým bandem tvořený z výborných muzikantů (bicí – Domino Reissaus, baskytara – Dave Csenge, kytary – Miloš Knopp a Filip Litera) byl prostě úžasný, rozdával energii a dobrou náladu po celý večer, kdy se nikdo opravdu nenudil. Kapela sehraná, výborně šlape. Kdo máte rádi dobrou muziku neváhejte, stojí to za to, byla úžasná atmosféra, která se nedá popsat, tu musíte zažít. Podobný pocit jsem měl z koncertu jen jednou a to v roce 80, když jsem poprvé viděl Benefit v kostýmech a nalíčením alá Kiss. Docela jistě si zopáknu závěr turné v Mrákově!!! …Proth je zpět…