Matěji, další album, spočítáš, kolikáté v tvém životě to je?
Ahoj Honzo, předem, moc děkuji za prostor na RockPalace. Je těžké to spočítat, protože mám i hodně hostování na albech a hodně demáčů za sebou... Pojďme si pomoci tím, že je je to můj 13. hudební projekt. Čímž se maličko odkrývá i další význam názvu. Nicméně, každý z projektů má většinou více nahrávek, takže to asi nespočítám. Nicméně, tohle je moje skutečně první post punkově gothic rockové album a mám z něj skutečně radost. Velice dobře ho přijala goth komunita i hudební kritika, tak mám pocit, že s debutem “Ad Radices Tergum” jsme skutečně udělali správný návrat ke kořenům a všechny temné neo-romanticko gotické duše jsme potěšili.

Mastrubace, Negative Face, BL, Krmelec, „Krockodýl“, Projekt XIII… kolik máš vlastně tváří?
Já to beru trochu jinak - mám prostě různé světy a je jich hodně a to nejen na poli hudebním. Jen se na to koukni, v profesním životě jsem muzikoterapeut a supervizor, který navíc dělá ředitele centra pro lidi s mentálním a kombinovaným postižením. To je takový řekněme odborně akademický, psychologický a manažérský svět a ten je často zcela neslučitelný s mým hudebním světem.
A v tom hudebním se také neomezuji jen na jeden styl. Když vezmu jen letošní rok, tak zkraje vyšlo druhé dech metalové album KRMELCE “Hell’s Leaving Your House”, které podle kritiky i ohlasů fanoušků hodně zabodovalo, z čehož mám fakt radost. To jsme ve světě metalu s příměsí deathu, grindu a blacku. To je taková moje tvář vracející se k minulosti, tj. k projektům jako MASTURBACE, IMMORTALLITY, NEGATIVE FACE.
Pak vyšel dotisk knihy s 2CD “Mámo, táto, v komoře je krockodýl”, což je takové hodně tvrdé, ale multižánrové album pro děti, na kterém se ještě podílel můj dědeček Lubomír Lipský a spousta hostů jako Jiří Lábus, Ivan Hlas, Jiří Macháček, Vilém Čok ale taky zpěváci z kapel DIvokej Bill, Tata Bojs, Wohnout, Forrest Jump a další. To, že se musel dělat dotisk, také o něčem vypovídá (a jsem tomu rád, že bude knížka k mání i před Vánocemi, loni totiž zbývalo posledních pár kusů). Tady je to taková moje tvář řekněme táty tří dětí a také muzikoterapeuta.
A teď je tu čistě post punková, gothic rocková deska nového PROJEKTU XIII. Je ke slyšení jak na streamovacích platformách (Spotify, Apple Music, Deezer), ale vyšla i jako digipack v CD podobě. Je to taková moje temnější tvář, byť s pozitivním přesahem.

Album má latinský název Ad Radiges Tergum – Zpátky ke kořenům. Je to hlubší název, vracíš se někam na počátek, nebo jde jen o slovní hříčku?
Ten název je především o tom, že jsem po odchodu z BL chtěl dát fanouškům i lidem na scéně jasný signál, že se vrátím ke kořenům a ať ode mě čekají čistě gothic rockové album s příchutí post punku. Ale ve finále jsem šel ještě dál. Pouze na CD je v závěru skrytý bonus. Je to čistě punková skladba “Nevinná” a tím se vracíme s PROJEKTEM XIII na úplný počátek gothic rocku, který se vyvinul z punku. Jinými slovy “Ad Radices Tergum” neklame tělem, ale opravdu se uvnitř skrývá to, co by očekával každý, kdo si vybaví gothic rock jako hudební styl. Podle ohlasů z celého světa, se nám to snad povedlo.

Jak se ti na albu pracovalo, mělo dětské nemoci, nebo to šlo „jako po másle“? Přece jen nedávno ti vyšlo album s Krmelcem.
Na albu “Ad Radices Tergum” jsem začal pracovat už v loňském roce. Nicméně studio Kobdzeye bylo tak moc vytíženo, že jsem se loni rozhodl vydat jen EP “Maska” a plnohodnotnou desku až letos. Nahrávání šlo dobře. Měli jsme na každou skladbu celý den, takže jsme si s ní hráli producentsky i aranžérsky. Za to patří velký dík především bubeníkovi a producentovi alba Tomášovi Kobdzeyovi Kašparovi. Bez něj by výsledek nebyl, jaký je. Povedlo se mu dosáhnout zvuku, který vzdává hold osmdesátkovým kapelám a zároveň splňuje nároky soudobého posluchače.

Můžeš představit muzikanty, kteří ve finále s tebou album nahráli?
O bubeníkovi Kobdzeyovi jsem se již zmínil, ale neřekl jsem, že nahrál i většinu kláves. Skoro by se zdálo, že to je dílo jenom nás dvou, ale není tomu tak. Na albu se ještě podílel kytarista Daniel Kroft z kapely LATITUDE 77, ale tady složil jen intro. Na chystaném EP “Dark Energy” už bude ve své hlavní kytarové roli. Písničku “Temná zelená” složil a nahrál na kytaru Ivo Rafan Traxmandl z punkových PIPES AND PINTS a některé klávesové party obstaral Petr Maliňák z FREE RIDE, ale také hraje v kapele s DRUPIM. Ano tím Drupim z osmdesátkového disco popu a ano Drupi ještě žije. Basová party měl nahrát můj bratranec Martin Jandourek ze SECTORU X, ale tlačil nás čas, kdy jsme museli odevzdat CD do lisovny, abychom stihli křest v planetáriu. Nějak se nepovedlo najít nahrávací sekvence v časech, kdy by Martin mohl dorazit. Nakonec jsem tedy nahrál basu sám. Nicméně tímto výčtem muzikantů, jsem zároveň představil naší koncertní sestavu.

Mohli zasahovat do muziky, textů, nebo je to jen a jen tvoje dílo?
Ono je to tak, že tentokrát jsme 90% natočili já s Kobdzeyem. Nicméně, protože je Kobdzey zkušený producent, mohl zasahovat, když bylo třeba. Osobně jsem ale názoru, že příliš mnoho zásahů z více stran spíše škodí. Proto je dobré se domluvit, a pokud se někdo pod produkci podepíše, má vždy poslední slovo. Na druhou stranu Kobdzey mě zase respektuje coby autora hudby a textů, tak se na všem spolu domlouváme. Máme takovou symbiózu už řadu let. Díky tomu vznikla pestrobarevná a podle mě i recenzentů dobrá alba od dech metalu - KRMELEC, přes album pro děti KROCKODÝL, až po gothic rock PROJEKT XIII. Nicméně ostatní v kapele mohli zasahovat a také zasahovali do aranží pro živé pojetí skladeb.

Ač latinský název, tak bez jedné skladby jde o česky zpívané album, proč jsi pro jednu skladbu Angels zvolil „anglinu“?
To je jednoduché, náš hlavní komunikační kanál je Instagram a tam nás sledují fanoušci z celého světa. Často nám psali, jestli bychom neudělali nějakou písničku v angličtině, že by rádi rozuměli tomu, o čem zpíváme. Tak vznikla skladba Angels, původně určená jen pro singl “Vládkyně bezmoci”, který vyšel pár měsíců před debutem. Nicméně mně se ta skladba tak moc líbila, že jsem jí nakonec dal i na debutní album. Jen jsme přitvrdili v mixu a přidali více kytar.

Album má poměrně dobré, básnicky znějící texty oproti předešlým krkolomným obratům u ex kapely. Jak se ti zpívají vlastní texty?
Zpívat vlastní texty je vždy lepší, přesně víš, co jsi chtěl tím či oním slovním obratem říci. Tudíž do toho pak dáš tu správnou emoci ve výrazu a skladba tak dostává další rozměr. Moc jsem si to užil především při živém hraní, kdy jsem mohl zpívat bez “čteček” a lidi v sále zpívali se mnou. Snažil jsem se v textech o jednoduchost, nechat myšlenky někde mezi řádky, aby posluchač také musel přemýšlet. Navíc jsem si často hrál se slovy, takže jsou v textech schované i slovní hříčky. Na první poslech si text může kdokoliv zazpívat s námi, ale až po několika posleších či přečteních člověku dojde, o čem to vlastně je. Z toho mám radost, tak jsem to přesně chtěl.

Vím, že je to hloupá otázka, ale zkusíme to. Kterou skladbu máš z alba nejraději?
Není to hloupá otázka, naopak je docela těžká. Ale beru to tak, že zkusím vybrat skutečně tu, kterou mám nejraději: “Svět je test” - je to skladba, která na albu původně neměla být. Kobdzey mi tehdy volal, že bych měl složit také něco pomalejšího, že je potřeba album uklidnit. Tehdy jsem složil jen tak na španělku tuhle písničku. Výrazem mi trochu připomínala staré THE CULT, tak jsem se rozhodl jí na album zařadit. Ta písnička je pro mě důležitá i textově… asi nejniternější věc na albu. Zároveň to vůbec není jednoduchá skladba na naučení, neustále se harmonicky vyvíjí a je poměrně těžká na zapamatování. Nicméně, ve výsledku (i díky použití tamburiny) má opravdu nádech THE CULT a moc rád si jí vždy poslechnu i zazpívám. Navíc je skvělé, že je to pořád ta písnička, kterou mohu kdykoliv zahrát i jen tak na španělku a i bez kapely má, co říct. Mám z ní radost.

Album jste nedávno pokřtili v pražském planetáriu, jaké to bylo a kdo byl kmotr?
Bylo to velice impozantní… to je to správné slovo. Ani jsem netušil, jak moc silný zážitek to pro všechny bude. Propojení naší hudby s promítáním interaktivně rozpohybovanými planetami, hvězdami, galaxiemi, mlhovinami apod. - to bylo něco neskutečného. Nejvíc jsme si to užili při setu úchvatné synth popové BINERY ze Slovenska, která koncert zahajovala. To jsme byli v sále a sledovali tu velkolepou show na vlastní oči. Na pódiu to bylo jiné, ale i tak jsme koutkem oka zahlédli, jak nás vesmír obklopuje.
Křest proběhl za pomoci PREDATORS CZ/SK, kdy 4 Predátoři a 1 Vetřelec přinesli naše CD a křtitelnici s tekutým dusíkem. Tu předali hudebnímu publicistovi, moderátorovi a hlavně našemu kamarádovi Petrovi Korálovi, který CD pokřtil. Maličko se dusíkem polil, ale nic mu to neudělalo. Aby vás tekutý dusík popálil, potřebuje tlak. Špatně by to asi dopadlo, kdyby se dostal pod hodinky apod. Ale takhle to byla alchymistická show, kdy se “tekutina” měnila v “kouř”.

Na show v planetáriu jsi vzal i klienty z CSS Tloskov, kde řediteluješ a jim podobné z Laguny Psáry. Jaké to pro ně bylo? Jak si koncert užili? A měl tento koncert ještě i jiný charitativní přesah?
Je to tak, byli tam klienti s mentálním a kombinovaným postižením jak z Tloskova, tak ze Psár. Trochu jsem se bál toho, aby jim točící se planety nad hlavou nezpůsobily nějaký “záchvat”. Proto jsem chtěl, aby z každého zařízení přijely alespoň dvě zdravotnice. Ale nebylo jich třeba, žádný záchvat se nekonal. Naopak, klienti si to moc užili a do dneška na to vzpomínají. Už se mě ptají, kdy pojedou příště. Dokonce se mě na to ptají i řidiči autobusů, kteří je přivezli.
A máš pravdu, kromě toho, že se klienti propojili s veřejností a tím došlo k inkluzi v praxi, tak to mělo ještě další, ryze charitativní, přesah. A sice, díky divákům, co si koupili lístky a díky sponzorům (jejich seznam je na našem Facebooku), se vše zaplatilo a zbylo ještě 50.000,- na speciální zvedací zařízení pro imobilní klienty. To sice stojí 100.000,- ale když vesmír přeje, tak se stanou zázraky: Asi o měsíc později jsem v Tloskově pořádal koncert DYMYTRY a kluci nejen, že zahráli zdarma, ale navíc předali Tloskovu šek na 50.000,-, takže v září kupujeme moderní “zvedák” a tím ulehčíme život našim imobilním klientům.

Nedá mi to se nezeptat, ale na koncert dorazil i Petr Štěpán z XIII. STOLETÍ a spousta dalších muzikantů, jako např. Veronika a Nicole z CARPATIA CASTLE, Veronika a Tomáš z DAS FUNUS, Dan Friml z MEAN MESSIAH a SURMA, skoro celá kapela SANDONORICO, Ivo Plaček z PETROLEUM a spousta dalších muzikantů. Neměl jsi před nimi trému a jaké jsi od nich zaznamenal ohlasy?
To víš, že jsem trému měl. Přeci jen to byl náš první koncert a je těžší hrát pro muzikanty z kapel, kterých si vážíš a jejichž hudbu máš rád. Ale nakonec jsem to bral tak, že je to především kolegiální podpora. Obzvlášť Petr Štěpán mě moc mile potěšil, nejen že přijel až z Jihlavy, ale že naše přátelství přetrvává i po mém odchodu z BL. Jak mi řekl, rozhodně na mě nezanevřel a za to jsem rád.
Jinak mám zpětnou vazbu od většiny tebou zmíněných, ale i dalších muzikantů, že se jim koncert líbil a byl to pro ně velký zážitek. To byla taková třešnička na dortu. My si totiž jako kapela ten koncert opravdu moc užili a když k tomu přičteš tu neskutečnou projekci, muselo to být ve výsledku minimálně zajímavé.

Laťka v podobě koncertu v planetáriu je hodně vysoko. Kam se jí chystáte posunout dál? Zaslechl jsem něco o koncertě v jeskyni. A co ještě plánujete?
Je to tak, v těchto dnech začínají přípravy na koncert, který se odehraje příští rok v květnu v jedné z jeskyní na Moravě. Je to navazující koncept - Vesmír a Země. Tentokrát tedy půjdeme do nitra země, do hlubin mezi kameny, které máme v plánu během koncertu oživit, ale víc nebudu prozrazovat… doufám, že to vyjde. Jinak, naše plány se ubírají směrem k vydání EP v tekutém stavu. Název “Dark Energy” není jen tak pro nic za nic, nechte se překvapit. Pokud bude čas a prostor ve studiu, rád bych vše zrealizoval do konce roku, pokud ne, tak EP vydáme v příštím roce. Na každý pád ho pokřtíme v jeskyni. Dokonce už máme předjednaný jeden velice zajímavý one-woman projekt, coby “předkapelu”. Tak se na to těšíme.

Po několikaleté přestávce zaviněné covidem se letos v Karviné v areálu lodiček v Parku Boženy Němcové opět konal populární jednodenní rockfest zaměřený hlavně na metalovou muziku. Já jsem se sem do Slezska vypravil hlavně kvůli kapele INGOTT, kterou jsem "objevil" na loňském Sorfestu na Slezskoostravském hradě a byl jsem jí nadšený. Tato výborná heavy metalová kapela vznikla před 35 lety právě zde v Karviné pod názvem INGOT. Hlavní osobností Igottu je kytarista a zpěvák Jura Šperl alias Modrý Portugal známý ze svého dřívějšího působení v legendární kapele Citron, ve které nahradil zesnulého kytaristu Jindru Kvitu, a svým současným angažmá v roli druhého kytaristy Limetallu. Modrý Portugal je také autorem textů písní Ingottu a Limetallu. Druhým kytaristou Ingottu je Martin Szczur alias Maco a mladou rytmiku bandu tvoří baskytarista a zpěvák Jiří Potáč alias Poty a bubeník David Klement zvaný Dave. Zajímavostí koncertu Ingottu na letošním Karviná rocks byl křest nového CD Ingottu, který provedl frontman Traktoru Martin Kapek. Trochu mě zklamalo, že nebylo vydáno celé nové album, ale pouze singl, ovšem Martin Kapek to vtipně při křtu CD okomentoval tak, že byly vydány jen ty nejlepší písně a ta další a slabší "omáčka" nahrávaná na LP Traktoru i jiných kapel se zde tak nenachází a nechybí. Ingott odehrál výborný koncert k nadšení početných diváků, kteří dávali najevo, že Ingott pochází právě z jejich města Karviná. Zazněly jak starší písně známé z hudebního alba Charon, tak novější z druhého alba Na cestě do nebe stavil jsem se v pekle. Mně osobně se vůbec nejvíc líbila skladba Havran, ke které kapela natočila videoklip pro YouTube. Hodně se mi líbila hra a zvuk bubeníka i baskytaristy, které může Ingottu mnoho jiných českých metalových kapel jen závidět.

Vtipný byl konec koncertu Ingottu, kdy frontman hodil svoji kytaru pod pódiem stojícímu Martinovi Kapkovi, který se tam v závěru koncertu objevil. Na úplný závěr nemohlo chybět vyfocení muzikantů s fanoušky za zády, mezi kterými jsem zvedal ruce ve známém metalovém gestu i já, tak jak je to dnes obvyklé po téměř každém úspěšném rock/metalovém koncertě.

Jak všichni víme, až na výjimky koncertů některých světových hvězd, nemůžeme na žádném koncertu slyšet stejně kvalitní zvuk jako z CD nebo Blue-ray. I na tomto koncertu nedokázal zvukař optimálně nazvučit mikrofon, takže sólový zpěv trochu zanikal ve zvuku kapely, dalším nedostatkem zvuku kapely byl málo výrazný zvuk kytary v sólech, což je však obvyklé na koncertech u mnoha rock/metalových kapel, které hrají se dvěma kytarami a sólo jedné z nich pak zaniká ve zvuku té druhé. Zvuk však celkově nebyl špatný a mé rock/metalové srdce bylo koncertem Ingottu i atmosférou rockfestu velmi potěšeno.

Po Ingottu odehrály svoje standardní koncerty kapely Traktor, který hraje svůj originální Traktor-rock, a Arakain, který hraje podobný styl metalu jako Ingott, přičemž musím říct, že heavy metal v podání Ingottu se mi líbí víc než ten od Arakainu, který má proti Ingottu pouze výhodu jednoho člena kapely navíc v podobě sólového zpěváka Honzy Toužimského.

Pro Rockpalace Honza Kubín, 16.07.2022

Fandím Ondrovi. Obdivuju, s jakou energií společně s kapelou táhnou káru se jménem Roxor napříč naším bigbítem a docela určitě po nich tady jednou zůstane stopa. Jejich alba mají stoupající tendenci a tak jsem byl zvědavý, zda po šesti letech (to to utíká) překročí stín Kazatele. Líbí se mi, jak se kapela (nebudu psát, že se snaží, ona to dělá) dovede každé své dítko k dokonalosti i co se týče obalů. Proč to píšu? Protože už obal Železného krále na vás dýchne něčím velkým, co ve vás musí vzbudit zájem. Scenérie, která jako by právě vystoupila z Pána prstenů, postavená na obří šachovnici…Nádhera. Výborná zpráva, kterou mi řekl Ondra při předání CD pro sběratele desek, že na podzim vychází i tento počin na vinylu. Prozradil mi ještě jednu zajímavost o chystaném vinylu, která udělá vinyl ještě zajímavějším, ale to už nechám na kapele samotné, kdy s tím „vyleze“ ven, nebo to nechá jako překvapení pro všechny, kteří si vinyl koupí.
Ale k albu samotném. Je po čertech hodně dobré, nebojím se použít slova výborné, pokud máte rádi přímočarý bigbít, potažmo heavy metal, na nic si nehrající, postavený na dvou vyvážených, vzájemně se doplňujících kytarách, base, výborně šlapajících bicí a vokále. U čeho se tady musím ještě zastavit, jsou texty, které jsou po celé album hodně dobré, opět jsou to příběhy s dějem, ne slátaniny nic neříkajících rýmů a posouvají album o level výše.
Už první skladba Železný král je oslavou heavy metalu a kapela v ní vzdává hold svým vzorům Accept, Kiss, Judas, Osbourne, Iron Maiden a Helloween, nebudu psát pro mne nejsilnější skladba alba, ony jsou dobré všechny. Deset skladeb z toho Vlci s částečně snad „pod čarou s politickým“ textem, Ke hvězdám a Čert tě vem, jsou skladby, které už „prošly“ ohněm koncertů. Ještě vypíchnu dvě skladby, které mě chytly hned v úvodu a to jsou, Nesmí se stát (Ondro výborná práce v refrénech) a Ve vzpomínkách, která se valí do uší jako uragán.
Velkým bonusem alba jsou také libozvučné, až melodické refrény. Prostě se tohle album fakt povedlo, kapela si na nic nehraje a je tady tím čím je – Roxorem. Kapela to šlape, je vidět, že je ještě baví, dělat muziku společně. Za mne oba palce nahoru a vinyl si docela jistě pořídím, stojí za to. Tahle deska mě bude bavit ještě dost dlouho.

Letos se konal už 17. ročník tradičního Dřevorockfestu, který je největším rockfestem pořádaným v okrese Přerov přesahujícím svým významem hranice zdejšího regionu, protože na něm každoročně vystupují kvalitní a populární české i slovenské rockové, metalové nebo punkové kapely.

Letošní Dřevorockfest zahájil už ve 12:30 v netradiční době Limetall, protože zahajování či ukončování rockfestů obvykle nemají na starosti nejkvalitnější české rock/metalové kapely, mezi které stará garda bývalých muzikantů legendárního Citronu z dob jeho největší slávy bezesporu patří. Nicméně, nebyl to od pořadatelů letošního Dřevorockfestu špatný tah, nasadit na rozjezd festu takový band jako je Limetall, protože se tito výborní muzikanti se sympatickým frontmanem Fany Michalíkem, zpívajícím jako obvykle v dobré formě, postarali o řádné naladění publika a rozproudění zábavy v odpoledním dešti, který byl naštěstí mírný a ani později během festu nedošlo k naplnění varování meteorologů před bouřkami se silným nárazovým větrem a průtrží mračen či kroupami v této středomoravské oblasti.

Limetall zahájil svůj koncert tradičně hitem Amerika, u kterého mě frontman Fany trochu zklamal tím, že si na něj neoblékl svůj parádní plášť a nevzal admirálský klobouk, ale plášť nahradil jen menší námořnickou vestou, ve které se mu však jistě zpívalo líp než ve velkém teplém plášti. Potěšilo mě, že Limetall zahrál i své nejlepší skladby z posledního alba Znamení, kterými jsou Svět je kosočtverec a Tvé znamení, nemohl také chybět hit Sex'n'Roll a starší populární skladby z předchozích alb kapely. Překvapilo mě, že hit Mayday, jehož chytlavý refrén si s kapelou vždycky s chutí zazpívá publikum včetně mě, kapela nezařadila jako obvyklý přídavek, ale zazněl tentokrát jako předposlední píseň koncertu. Celkově odehráli muzikanti severomoravské "Limetky" jako obvykle kvalitní koncert, který rozproudil publikum postupně se plnícího areálu dřevohostického zámku a navodili tu správnou hudební atmosféru.

Od 14:10 patřilo pódium na Dřevorockfestu populární slovenské pop punkové kapele INÉ KAFE. Jako člověk, kterého punk rocková muzika příliš nebaví a nezajímá, nemohu tento koncert objektivně hodnotit, ale na to, že Iné kafe hraje pouze ve tříčlenném složení, je nutno ocenit, když taková "kapela" dokáže docela dobře zaujmout a pobavit publikum. Potěšil mě taky frontman a kytarista tohoto bratislavského bandu, který se kvůli svému koncertu na Dřevorockfestu naučil velmi dobře vyslovovat české písmeno "ř" a název rockfestu i zdejšího městyse vyslovoval stejně dobře jako Češi a místní Moravané.

 Po slovenském bandu Iné kafe zahrála minimálně na severní a střední Moravě velmi populární pop rocková kapela MŇÁGA A ŽĎORP, původem z nedalekého Valašského Meziříčí. Tato šestičlenná kapela, ve které nechybí multiinstrumentalista Jiří Tibitanzl, který hraje střídavě na klávesy, saxofony a perkuse, nebo kytarista Martin Knor, který střídá kytaru s mandolínou dodávající mnoha písním charakteristický "mňágovský" zvuk. Musím ocenit nestárnoucího frontmana Petra Fialu, který zpívá stále ve výborné formě a kromě sólového zpěvu hraje také na doprovodnou kytaru. Fyzicky i psychicky je na tom stále obdivuhodně dobře. Sympatické na této kapele taky je, že s výjimkou bubeníka a mandolinisty všichni další muzikanti zpívají. Jednoduchá muzika Mňágy a Žďorpu lidi baví a tato kapela se stala už od dob 90. let minulého století českou pop rockovou legendou, která nemá nouzi o koncerty ani v dnešní době. Myslím, že v Česku není mnoho posluchačů pop rockové muziky, kteří neznají nesmrtelný hit "Hodinový hotel" z debutového a velmi úspěšného alba kapely Made in Valmez, který samozřejmě zazněl i na letošním Dřevorockfestu.

Od 17:30 hodin odehrála svůj koncert letos v Dřevohosticích již hodně dlouho fungující kapela KOMUNÁL, kterou znají její fandové hlavně pod původním názvem Komunální odpad. Jako člověka, kterého nejvíc baví progresivní rocková a progmetalová muzika, mě některé kapely odpuzují již svým názvem, takže bych cíleně na koncert kapely se jménem Komunál nikdy nešel a pod takovým názvem bych si představoval nějakou bohapustou punkovou produkci. Ovšem poprvé v životě shlédnutým koncertem Komunálu jsem byl velmi mile překvapen. Kapela nehraje (naštěstí pro mě) punk rock, ale velmi kvalitní metalovou muziku v optimálním složení bandu se dvěma kytarami, baskytarou, bicími a k mému velkému potěšení také klávesami. Charismatický frontman Luboš Suchánek zpívá sólově a zaujal mě svým velmi dobrým silným hlasem i vystupováním a dobrým kontaktem s publikem. Koncert této sympatické kapely z Chlumce nad Cidlinou se tak pro mě stal jedním z vrcholů letošního Dřevorockfestu a musím také pochválit zvukaře za velmi dobré ozvučení kapely.

Dřevorockfest pomalu za vytrvalého mírného deště dospěl do hlavní večerní doby, kdy už zcela zaplněný festivalový areál čekal na koncert i v Česku velmi populární slovenské punk rockové kapely HORKÝŽE SLÍŽE, která zahájila svoje vystoupení v 19:15 hodin. Musím nejprve zmínit, že celým programem vtipně provázel sympatický moderátor menší štíhlé postavy s brýlemi a kšiltovkou, kterého na začátku a na konci festu zdatně doplnil kolega poněkud zavalitější postavy. Moderátor se před koncertem Horkýže Slíže podělil se svým humorným zážitkem s touto nitranskou kapelou, když na svůj dotaz, jak by muzikanti chtěli, aby jejich koncert uvedl, dostal odpověď: "Vieš čo? My to mame v pič* !" Inu, správná odpověď hodná punkové kapely. Dřevohostické publikum přivítalo pětičlenný band Horkýže Slíže s nadšením, které jej neopustilo po celou dobu koncertu. Frontmanovi kapely se tady rozhodně od nikoho z přední části publika nedostalo odpovědi "Jdi do pr*ele magore", jak se to prý kapele stalo na koncertě v Brně. Jakožto člověk, který punkovou muziku zrovna nemusí, nemůžu koncert hodnotit a jediné, co mě na této kapele zaujalo, byla velmi sympatická mladá baskytaristka, protože nebývá zas tak časté, aby na můj oblíbený nástroj hrála v mužské kapele žena. Trochu mě zklamal frontman Horkýže Slíže tím, že vyslovovat české "ř" nezvládl, takže hrál dle svých slov v "Drevohosticach na Drevorockfestě". Po dobu koncertu slovenských punkrockerů jsem příhodně využil bohaté nabídky občerstvení v četných zdejších stáncích v době, kdy se zde netvořily fronty.

Od 21 hodin došlo na koncertní vrchol večera, když zde opět po roce zahrála zřejmě nejpopulárnější česká metalová kapela DYMYTRY. Při jejím koncertu se už naplno projevila výhoda nejen dvou velkoplošných promítacích panelů po obou stranách pódia, ale taky dalšího stejně velkého panelu za stanovištěm zvukařů a osvětlovačů, díky kterému mohli dění na pódiu sledovat i ti diváci, kteří se nevešli do prostoru mezi pódiem a stanovištěm zvukařů. Navíc vedle promítacího panelu za zvukaři byla umístěna i sada reproduktorů, které ozvučovaly prostor daleko od pódia. Použití velkoplošných obrazovek, promítacích pláten či panelů je velmi dobrým počinem, protože na velkých festivalech nemají diváci ze vzdálených míst bez dalekohledu šanci vidět dění na pódiu a navíc promítání dění z pódia na velkoplošná plátna plní hlavně za tmy na koncertech nezanedbatelnou kladnou estetickou funkci.
Dymytry odehráli na letošním Dřevorockfestu velmi dobrý koncert, publikum bylo kapelou nadšené a s chutí si zazpívalo obvyklé části populárních skladeb. Frontman Protheus si pochvaloval, že tentokrát může pravdivě prohlásit, že jsou na celém rockfestu nejtvrdší kapelou. Zvuk měli letos Dymytry na Dřevorockfestu naštěstí lepší než loni, kdy byl jejich koncert hodně kritizovaný kvůli špatné práci zvukaře či nekvalitní aparatuře a poněkud unaveně působícím muzikantům. Letošní dojem byl rozhodně lepší a publikum si jejich koncert užilo naplno, přičemž navíc v této večerní době již přestalo pršet.

Dymytry začali svůj koncert klasicky písní Revolter ze stejnojmenného alba a pak následovaly další populární skladby kapely, mezi kterými nechyběly ani mé oblíbené skladby Chernobyl, S nadějí a zazněly i písně z posledního alba Pharmageddon. Potěšilo mě, že kapela zahrála výbornou píseň Spolu se cítíme živí, která vznikla pro společné koncerty s Traktorem na turné Monster Meeting. Na konci koncertu tradičně zazněl zřejmě největší hit kapely Strážná věž s donekonečna protahovaným a debilně opakovaným refrénem "jsem povolán povolán jsem světa pán", který opravdu nemusím a nechť mi fandové Dymytry můj despekt k této skladbě prominou.

Je jedno, zda Dymytry hrají kratší nebo delší koncert, excelentní bubeník Miloš Meier si vždy zahraje sólo, což je určitě dobré zpestření každého koncertu. Nevím, zda je Miloš Meier nejlepším českým rockovým bubeníkem, ale je určitě nejpopulárnějším bubeníkem a to i díky svým sólovým pořadům Drumming Syndrome, se kterými už mnoho let vystupuje po celé republice.

O popularitě pražských Dymytry svědčily na Dřevorockfestu i dlouhé fronty, které se tvořily před jejich hezky graficky ztvárněným stánkem s merchem, kde jsem si i já vystál půlhodinovou frontu, abych si koupil jejich letošní album Pharmageddon, ktere mi zatím v mé sbírce chybělo. Někteří fandové Dymytry si pořizovali i fotky, jak stojí před boční stranou stánku s černobílými symboly kapely.

Ve 22:40 začala hrát legendární pražská punková kapela TŘI SESTRY s charismatickým frontmanem Lou Fanánkem Hagenem, který přes svůj vyšší věk a protézu na pravé noze zpíval a vystupoval v dobré formě. Scénu měla kapela hezky doplněnou videoprojekcemi. Překvapuje mě, že má punková kapela s takovým názvem jako Tři sestry sedm muzikantů, ale hraje jim to dobře. Zaujala mě jediná ženská členka kapely, která hrála na akordeon, přičemž občas i hezky zazpívala svým příjemným hlasem. Tři sestry měly u publika ve zcela zaplněném areálu velký úspěch a po poslední písni frontman i muzikanti svlékli svoje propocená trička a vhodili je svým největším fandům, kteří se tlačili v kotli u pódia. Já bych sice místo Tří sester mnohem raději viděl koncert Arakainu, Traktoru, Škworu nebo Dogy, ale diváci byli spokojeni.

Po Třech sestrách pak po půlnoci zahrála na letošním Dřevorockfestu poslední kapela, kterou byl čtyřčlenný brněnský metalový band MORČATA NA ÚTĚKU, který jsem viděl a slyšel poprvé, ale o jejich popularitě svědčilo to, že publikum v pozdní noční hodině příliš neprořídlo a fandové si hned od začátku začali zpívat s kapelou jejich hity. Morčata na útěku jsou známá tím, že přebírají hity jiných kapel a dávají jim svůj vtipný text plný vulgarismů, přičemž i v textech vlastních písní vulgarismy rozhodně nešetří, čímž většinu publika a svoje fandy velmi dobře baví. Hned jako druhá skladba jejich koncertu zazněla předělávka hitu kapely Mandrage "Hledá se žena", která ovšem v podání Morčat na útěku má vtipný název "Hledá se děda". Pak následoval s nadšením přijatý hit Morčat "Tos pos*al". No, je to sice sranda a kapele to docela dobře šlapalo se slušným zvukem, ale o můj šálek kávy rozhodně nešlo, takže jsem už po jedné hodině v noci opustil areál Dřevorockfestu za zvuku dalšího hitu Morčat na útěku "Bych blil".

Letošní Dřevorockfest se vydařil a naštěstí pršelo jen mírně. Návštěvníků zde bylo snad jen o něco málo méně než loni, takže určitě více než 3 tisíce. Jediné, čím mě dřevohostičtí pořadatelé zklamali, bylo to, že nebyli schopni nebo ochotni zavést vratné kelímky na pivo. Bylo zde sice více odpadkových košů než loni, které byly průběžně vynášeny, ale stejně bylo na zemi plastovými kelímky od piva nastláno a to hlavně v prostoru mezi pódiem a zvukaři. Kdyby musel

každý zaplatit za kelímek na pivo zálohu, tak by jej určitě po vypití piva neodhazoval na zem a taky by nelétaly nad hlavami diváků kelímky s nedopitým pivem, což se zde taky v pozdních nočních hodinách dělo. Jinak nabídka občerstvení byla bohatá včetně mého oblíbeného Jacka Danielse a ceny byly odpovídající dnešní době.

Honza Kubín 6.7.2022