Již třetí album vydal metalový SAPHET z Prahy. Nese název „Fantom smrti“ a přináší 37 minut melodické a rychlé heavy muziky rozdělené do deseti songů nahraných v letech 2020–2022 ve studiích Amber a Smaragd Records.
Saphet se pohybuje na pomezí heavy a punku. Víc heavy než punku, ale ta punková rytmika tam prostě je. V jednoduchosti je někdy síla, tady to platí. Oproti minulé desce se sestava kapely moc nezměnila. Tvoří ji pěvci Michaela „Mišule“ Kolská a Petr „Deris“ Machaň. Sestavu dále tvoří Stanislav Havel – baskytara a kytara, Libor Kliesner – sólová kytara, Michal Kocum – kytara a Martin „Bóďa“ Růžek – bicí. Plnohodnotným členem se stal kytarista Olin Rokyta (jinak též KOMAT). Ze stálé sestavy vypadla klávesačka Hanka Vaňková Štěříková, ale na albu svůj podíl stejně má. Trošku se to zamotalo.
Nejvíc punkově zní píseň „Všude samá smrt“. „Smrt, smrt, smrt, všude samá smrt“. Následující „Vlkodlak“ podle kytarových riffů hledal inspiraci ve zpěvníku IRON MAIDEN. Ale je to fakt na měsíc v úplňku vijící heavy jízda. Zaujala mě taky titulní pecka „Fantom smrti“ a téměř thrashmetalová riffovačka „Na konci cesty“. Možná nejlepší skladba aktuální kolekce. Tohle je vážně dobrý old school metal.
Na první poslech mě tahle deska moc nechytla, ale člověk nemá vsázet jen na první dojem. Postupně jsem se do toho dostal. Nakonec Fantoma smrti hodnotím kladně. Líbit se bude hlavně staromilcům. SAPHET totiž produkuje takový ten klasický rychlý a silně melodický heavy metal podle modelu z období 80. a 90. let. Rozhodně nejde o progresivní metal, ale fandové old schoolu si přijdou na své.
Pro Rockpalace Honza Holý

V pondělí 17/10 potěší plzeňská Šeříkovka všechny příznivce horrorové show LORDI z finského Rovaniemi. Kapela vznikla v roce 1992 a v roce 2006 vyhrála cenu Eurovision Song Contest, a tím se dostala i do širšího podvědomí rockových fanoušků. Každopádně to nebude první LORDI zastávka v Plzni, kdysi triumfovali na plzeňské Slavii. Každopadně jejich horror/pyro show stojí za to! Netají se tím, že jim za vzor byli třeba Kiss, Alice Cooper…

Protheus nadchnul Plzeň. Jako třetí zastávku na svém sólovém turné Protheus (Dymytry) zvolil plzeňskou Šeříkovku. Nekonečný zástup fanoušků na podpis a následně foto s kapelou oddálil úvod celého večera, kde v roli hostů, jako ostatně po celé turné, se představila kapela Loco Loco.

Odvážný, přesto hodně povedený nástup v podobě refrénů skladeb Závislosti, dymytrácké Strážní věži a vše vyvrcholilo Holubím domem, komplet v podání jen akustických kytar Mimiho a Fildy. Holubí dům už zpívala celá Šeříkovka bez pobízení.

Následně přichází celá kapela a začíná parádní kolotoč nejen hudební, ale z pódia se valí neuvěřitelně pozitivní energie, Protheus je prostě leader. „Pohádkově“ veselej Malej kluk, balada Smutná, vzpomínka na Honzovy vzory Jirku Schelingera a Aleše Brichtu skladbou Jsem prý blázen jen, padá opona a stage se ukazuje v celé parádě ve skladbě Ruda se mění ve zlato, tvrdá Bude nás slyšet….světelný park „jede“ na plno, barevné kužely světel „bičují“ stage. Velký sborový zpěv v Šeříkovce nastal v "komunálnické" Zapalte nás", což muselo být slyšet ve celém okolí.

Postupně zazní všechny songy alba. Velkou radost mi udělalo zařazení coveru, tradiconálu legendárních Animals – The House Of the Rising Sun (Dům u vycházejícího slunce) s českým textem. Sice hodně tvrdě pojatý, přesto parádní. Samotný závěr patřil asi nejsilnějšímu songu titulní Závislosti a jako vytleskaný přídavek Jsme pořád tady.
Co dodat, skvělý večer s výbornou muzikou, celá Šeříkovka tančila, dupala, zpívala, tleskala a stejně jako já se královsky bavila napříč věkovým spektrem. Protheus (exceloval celý koncert, to je prostě tahoun) s celým bandem tvořený z výborných muzikantů (bicí – Domino Reissaus, baskytara – Dave Csenge, kytary – Miloš Knopp a Filip Litera) byl prostě úžasný, rozdával energii a dobrou náladu po celý večer, kdy se nikdo opravdu nenudil. Kapela sehraná, výborně šlape. Kdo máte rádi dobrou muziku neváhejte, stojí to za to, byla úžasná atmosféra, která se nedá popsat, tu musíte zažít. Podobný pocit jsem měl z koncertu jen jednou a to v roce 80, když jsem poprvé viděl Benefit v kostýmech a nalíčením alá Kiss. Docela jistě si zopáknu závěr turné v Mrákově!!! …Proth je zpět…

V pátek 30. 09. se konal v brněnském rockovém klubu Melodka už 9. ročník tradičního malého festu Femme Fatale pořádaný místní kapelou Alia Tempora, na kterém vystupují rock/metalové kapely se zpěvačkami. Nemohl jsem tam chybět stejně jako v minulých ročnících, protože mám v oblibě kapely hrající melodickou nebo symfonickou metalovou hudbu se zpěvačkami, které zpívají čistým hlasem.


Úvod patřil zajímavé brněnské kapele Rosa Nocturna se zpěvačkou Anetou Zatočilovou. Kapela zahrála písně ze svého posledního alba Andělé a bestie, měla hezky vyzdobenou scénu odpovídající názvu kapely, přičemž velmi vkusně působilo oblečení muzikantů i zpěvačky. Zajímavostí bylo, že kapela pozvala během koncertu na pódium i jednoho z diváků středního věku, aby si zahrál jednu skladbu s kapelou na tamburínu. Tento sympatický chlapík byl Španěl a šlo zřejmě o fandu Alia Tempory podle trička, které měl na sobě, ale hudba Rosy Nocturny se mu také hodně líbila, stejně jako přítomnému publiku. Rosa Nocturna byla jedinou kapelou, která zpívala na letošním Femme Fatale česky, i když má většinu svých novějších písní i v anglických verzích.

Následovala vynikající německá Xiphea, která je na Femme Fatale téměř každoročním hostem. Tato kapela je typická výborným zvukem, dobrým aranžmá svých skladeb a zdařilým použitím samplů, bez kterých by byla jejich hudba poloviční. Sympatický manželský pár tvořený zpěvačkou s příjemným hlasem Sabine Meusel a doprovodným kytaristou a zpěvákem Neilem doplňují dva mladší muzikanti, sólový kytarista a bubeník. Bylo zajímavé, že kapela hrála bez baskytaristy a sampler obstarával nejen klávesové a symfonické nástroje, ale i basový doprovod, ale to je dnes už poměrně běžná praxe u některých metalových kapel v případě, že jejich členem není zpívající baskytarista. Xiphea odehrála letos na Femme Fatale podobně zdařilý koncert jako loni a svým symfonickým metalem s pohádkovými texty dokáže diváky a posluchače vždy zaujmout a pobavit.

Domácí Alia Tempora odehrála výborný koncert jako třetí v pořadí. Kapela musela vyřešit personální problém, když se s ní nedávno rozloučil výborný mladý baskytarista Roman Škrabal, ale jeho náhrada zdatným staronovým hostujícím baskytaristou Jakubem Janků se povedla a zvuk i výkon kapely byl stoprocentní. Frontgirl Markie podala jako obvykle vynikající výkon a bylo znát, že Alia Tempora je v Brně v Melodce doma a má zde početné fanouškovské zázemí. Trochu mě zklamalo, že Alia Tempora ještě nedokončila své třetí studiové album, ale dvě nové skladby z připravovaného alba na tomto koncertu zazněly, setkaly se s kladnou odezvou publika a dávaly tušit, že se povede i třetí studiové album Alia Tempory, které bude vydáno příští rok.

Závěr patřil nadějné mladé německé hard rockové kapele Andy Rocks, která si letos zahrála i na Masters of Rock ve Vizovicích na hlavním pódiu. Jde o sympatickou kapelu která nehraje metal, ale poctivou hardrockovou muziku v sestavě s kytaristou, baskytaristou, bubeníkem a sólovou zpěvačkou.

Zajímavostí tohoto ročníku bylo vystoupení tří tanečníků předvádějících světelnou show, které bylo velmi vhodným vyplněním přestávky mezi vystoupeními kapel Xiphea a Alia Tempora, přičemž se tanečníci objevili na pódiu i při koncertu Alia Tempory.

Novinkou oproti minulým ročníkům byla také účast dvou rytířů v historických krojích, kteří jsou dobře známí z letních festivalů Masters of Rock nebo Rock Castle a zde se ujali i moderování programu.

Celkově se letošní akce Femme Fatale v brněnské Melodce hodně vydařila nejen díky dobré volbě kapel a jejich výborným výkonům, ale i díky vhodně zvolenému doprovodnému programu.

Honza Kubín, 1.10.2022
Brno, Melodka, 30.9.2022