Na konci roku 2020 jsme vydali nové album „Co bude dál“, na kterém jsme s přestávkami pracovali 2 roky. Proto jsme si také naplánovali, že k jednomu nebo dvěma songům natočíme také videoklip, abychom mohli desku líp propagovat. Nemáme velké sponzory ani za námi nestojí žádný label, takže k natočení a výrobě CD slouží finance naspořené z koncertů a něco i z vlastních zdrojů. Akce nám zamrazila pandemie Covidu a tak nám už nezbyla ani koruna na plánovaný klip.

Rozhodli jsme se proto zkusit štěstí přes naše fanoušky a založili jsme projekt na crowdfundingovém webu HitHit, kde je možné náš projekt finančně podpořit a my na oplátku nabízíme za určitý finanční příspěvek něco z našeho Seven shopu, nebo si může přispívatel za pár peněz objednat celou kapelu na posezení u pivka, nebo dokonce i jednoho člena kapely na soukromý pokec v některé naší oblíbené hospůdce…

Doufáme, že se nám částka na videoklip podaří do 45 dnů vybrat a my co nejdřív pošleme do světa parádní filmové zpracování nového songu. Držte nám palce a pokud nechcete přispět, alespoň sdílejte odkaz, ať se dostane k co největšímu počtu lidí, které baví rocková muzika.

Děkujeme. Za celý Seven - Tomáš Kargl

Odkaz najdete ZDE

Druhá skupina s názvem Seven o které vím. Tentokrát je základnou Mladá Boleslav.
Pokud mám správné informace, jde o první album v nové sestavě. Potěšující je skutečnost, že jde už o několikáté album k recenzi v poslední době, kterému nemám co vytknout, pokud jde o úroveň finálního zpracování. Kapele to odsejpá a výsledný zvuk ze studia Whitechicken je myslím plně profesionální. Ale.. .
Nejsem si jist, jak se k tomu albu postavit. Domnívám se, že kapela a její fanoušci, kteří ji znají, jsou a budou maximálně spokojeni. Skupině, ani autorům s producentem nelze upřít šikovnost. Ať jde o pomalejší nebo údernou skladbu, vše je propracováno, promyšleno a dotaženo. Nikde jsem nezaznamenal nějaké křečovité momenty, kde by se nevědělo jak dál a kudy kam.. Potud je vše v absolutním pořádku.
Další pocity z poslechu desky jsou samozřejmě vrcholně subjektivní a jsou otázkou vnímání hudby, přístupu, cílů muzikantů apod. Všechny písničky stojí na chytlavých melodiích nebo šlapavých rifech a skupina jasně cílí na pozornost davu. Bohužel až příliš okatě. Dle vyjádření na profilu skupiny jí jde o melodické skladby s texty, které jsou snadno a rychle zapamatovatelné. Nevím moc co s tím. Na mě to působí tak, že se vědomě a úmyslně stylizuje do pozice pouťové atrakce, což mi u metalové skupiny extrémně vadí. Holt jsem vyrostl na skupinách, které měly minimálně problémy, pokud jim nehrozil rovnou kriminál, za to, že měly ve své tvorbě myšlenky a sdělení. A nejen za to. Tady se jede na prodejný byznys model a momentálně úspěšné pozlátko. Nic proti muzice samotné, ale můj pocit je, že si skupina našla, co tu bylo za poslední léta úspěšné a podle toho upekla vlastní desku.
U první skladby mám pocit, že slyším album Aleše Brichty. Ve druhé je zpěv resp. frázování ve stylu Kabátu. Hrajeme karty s osudem.. Podobně podaná věta refrénu jako u Kabátu. Následuje Madeira. Takhle hrála Argema už před pětadvaceti lety. Requiem. No vida! To je něco jiného. Citlivá pomalejší skladba, hezky zazpívaná. Poprvé mám pocit, že slyším vlastní tvorbu skupiny.
Písnička Slušnej sbor je opět jasný Kabát, jen s malinko tvrdším zvukem. Text ve stylu Milana Špalka a frázování ala Pepa Vojtek. Sedmá je Provokatér. Velmi chytlavá písnička se silným refrénem, ale ten je dle mého názoru podle vzoru Dymytry. Ale budiž. Dost se mi líbí. Po ní jedou Baroni. Tu beru, je to motorkářská hymna. Země hoří je výjimečně skladba s nějakým sdělením.
Kabát má Žízeň, Seven má hlad v písničce Otesánek. Další frázování ala Pepa Vojtek.
Červený víno. Druhá píseň, u které mám dojem, že skupina hraje vlastní repertoár.
No, moc jsem to nevychválil a to jsem nevyjmenoval všechno, co se mi nelíbí, ale nechci být nějak jízlivý. Na druhou stranu, ta šikovnost autorů a celkově skupiny je jasná, a pokud by se někdy vydala jinou cestou, zajímalo by mě to. Pokud jste hudebními konzumenty a nevadí vám, že tak sedmdesát procent této desky už nahrály jiné skupiny, čtete postřehy k velmi slušně zpracovanému produktu. Toť vše.
Pro Rockpalace
Petr Kohoutek

Kolumbijská zpěvačka Shakira se stala dalším slavným umělcem s miliony dolarů pro svůj potenciální důchod. Tenhle jackpot získala prodejem svého katalogu hitů. Všechna její vydavatelská práva odkoupila londýnská investiční společnost Hipgnosis.

Nejúspěšnější latinskoamerická zpěvačka všech dob, s více než 80 miliony prodaných alb na svém kontě, Shakira, prodala práva na svůj písňový katalog, čítající 145 skladeb, za nezveřejněnou částku. Řada hitů trojnásobné držitelky ceny Grammy, která vydala své první album v roce 1991 ve věku 13 let, zahrnuje skladby Hips Don’t Lie, Whenever, Wherever a skladbu Světového poháru 2010 Waka Waka.

"Být skladatelkou je pro mě úspěch, který je na stejné a možná ještě větší úrovni, jako být zpěvačkou a umělkyní," říká Shakira. "V osmi letech, dlouho předtím, než jsem začala zpívat, jsem si psala vlastní písničky. Skrze ně mi svět dával smysl. Vím, že Hipgnosis bude skvělým domovem pro můj katalog.“

Boom streamingu povzbudil investory, kteří vložili své peníze do společností typu Hipgnosis, investiční společnosti zaregistrované na londýnské burze cenných papírů, která pokaždé, když jsou skladby z jejich katalogu přehrávány v rádiu, streamovány nebo se třeba hrajou ve výtahu, obdrží částku z licenčních poplatků. Jejich další zdroj příjmů je z licencí hudby v obchodních domech, stejně jako z prodeje alb, singlů a použití v televizních reklamách a filmech. Společnost Hipgnosis, kterou spoluzakládal legendární producent Nile Rodgers, od spuštění v roce 2018, získala od investorů 1,2 miliardy liber a dosud nakoupila více než 120 katalogů různých umělců.

Minulý měsíc Bob Dylan prodal vydavatelská práva na celý svůj katalog čítající 600 skladeb, včetně Blowin 'in the Wind a Knockin' on Heaven's Door, společnosti Universal Music za částku cca 300 milionů amerických dolarů (220 milionů liber). Jednalo se o jednu z největších transakcí ve vydavatelské branži za poslední desetiletí.

Hvězdy se stále populárními hity, jako je například Dolly Parton, která vlastní práva na 3 000 skladeb, včetně I Will Always Love You, jejíž coververze od Whitney Houston z roku 1992 se stala celosvětovým fenoménem, ​uvedly, že uvažují o prodeji svých katalogů jako součást „plánování důchodu“, s tím, jak se blíží ke konci své kariéry. Mezi další umělce, kteří prodali své písňové katalogy patří Barry Manilow, Chrissie Hynde a Stevie Nicks, zpěvačka Fleetwood Mac, která prodala většinový podíl ve svém katalogu za 100 milionů dolarů hudebnímu vydavateli Primary Wave

Hipgnosis uvedla, že již identifikovala řadu katalogů v hodnotě více než jedné miliardy liber, o kterých uvažuje, že je letos koupí. Minulý týden společnost oznámila tři dohody v hodnotě cca 150 milionů dolarů za 50% podíl na právech 1180 skladeb Neila Younga, dále zakoupila katalog bývalého kytaristy Fleetwood Mac Lindsey Buckinghama a uzavřela dohodu se superproducentem Jimmym Iovinem.

Iovine, který spolu s Dr. Dre stál u sluchátek Beats, jenž byli následně společností Apple odkoupeny za tři miliardy amerických dolarů v dosud největší dohodě technologické firmy, má produkční práva na katalog s 259 skladbami. Zahrnuje alba vytvořená s Johnem Lennonem, Brucem Springsteenem nebo Tomem Petty and the Heartbreakers. Iovine také spoluprodukoval 8 Mile, film z roku 2002 s raperem Eminem v hlavní roli a mega-hitem Lose Yourself, a film Get Rich or Die Tryin ' s raperem 50 Cent.

Tyto pohádkové částky jsou naprosto nepředstavitelné pro většinu hudebníků a bez jakékoliv stopy závisti všem výše zmíněným umělcům přeji jejich fenomenální úspěch. Když se vám podaří zasáhnout srdce milónů lidí, tak máte nárok na odměny hmotného světa.

Brutální povaha hudebního průmyslu je postavená na extrémních protipólech distribuce zdrojů. Většina hudebníků se pohybuje na hranici přežití s tím, že pár vyvolených sklízí neskutečný úspěch, který je v případě celosvětového hitu exponenciální - zdroje příjmů vám tečou ze všech stran a vy můžete jeden úspěch prodat nesčetněkrát ve formě různých licencí. Nastupují zde ovšem armády právníků a byznysmenů s nabídkami, které se neodmítají. Je pak na každém umělci, jak se s takovým tlakem vypořádá a co se svými příjmy a slávou udělá. Myslím, že to určitě není jednoduchá situace, kdy vám náhlá sláva a bohatství můžou totálně zruinovat život. Pokud to ovšem zvládnete, tak se vám otevírají neskutečné možnosti a vy jako umělec můžete ovlivňovat miliony lidských životů svojí tvorbou. Můžete také hrát světová turné, tvořit hudbu s nejlepšími ve svém oboru, trávit magické chvilky v top studiích s top producenty a neřešit rozpočet vaší nové desky. Situace, ve které by se chtělo ocitnout mnoho aspirujících kapel a interpretů.

Události pandemie ukázaly v jak křehkém světě se pohybujeme a to, co jsme brali jako samozřejmost je náhle nedostupné. Vidina budoucnosti je mlhavá a s největší pravděpodobností se nevrátíme do reality, na kterou jsme před pandemií byli zvyklí. Nikdo zatím netuší, jak bude probíhat návrat na koncertní pódia, organizování festivalů nebo dalších aktivit spojených s veřejným provozováním hudby.

Moje osobní přání je, aby ti, kterým se podařilo uspět a zajistit svoji existenci v krutých vodách showbusinessu projevili solidaritu s námi ostatními a pomohli udržet hudbu a hlavně pestrost její scény naživu. Není potřeba organizovat charitu, veřejně deklamovat soucit nebo ukazovat prázdná gesta.

Jedním z nejsilnějších gest může právě být odchod do pomyslného důchodu. Uvolnění místa dalším, vytvoření kreativního prostoru. Pokud všichni tihle mega úspěšní "důchodci" se svými dobře zabezpečenými katalogy budou i po skončení pandemie nadále hrát světová turné a vydávat desky, tak se toho moc nezmění. Prostor pro nové umělce, pro novou generaci, pro novou energii bude nadále omezený. Budeme opět v té samé tlačenici jako před pár lety. Neříkám, že Shakira nemá dál psát písně nebo přestat hrát hudbu, to by nebylo fér, protože každý hudebník chce tvořit a hrát, dokud mu to síly umožňují. Jenom se vše dá dělat skromněji, lidštěji a vrátit se ke kořenům, kdy umělec tvoří z prosté touhy a radosti. Ne z potřeb uspokojení své ješitnosti, síly zvyku, dalšího milionu na kontě nebo tlaku vydavatelství a "big boys".

"Odchod do důchodu samozřejmě znamená, že si to můžete dovolit, a myslím, že to může vzbudit podezření. Příliš mnoho z nás je nuceno pokračovat pouze z finančních důvodů, což je škoda. Stadiony světa jsou plné geriatrických rockerů, kteří mají tendenci bránit postup mladé krve. Starší muži jsou účinně institucionalizováni a nyní neznají žádný jiný život. Pokud nedostanou vhodný hotel a budíček, nevědí, co mají dělat. Miloval jsem hraní Maxe Roacha. Krátce před smrtí mi někdo poslal CD s jeho nejnovější hudbou a bylo to tragické. Nechtěl jsem si ho takhle pamatovat. Mezi ním a basistou byly krátery jako na Měsíci. Nikdy jsem nebyl fascinován vidinou smrti v hotelovém pokoji během turné."
Tyto pohádkové částky jsou naprosto nepředstavitelné pro většinu hudebníků a bez jakékoliv stopy závisti všem výše zmíněným umělcům přeji jejich fenomenální úspěch. Když se vám podaří zasáhnout srdce milónů lidí, tak máte nárok na odměny hmotného světa.

Brutální povaha hudebního průmyslu je postavená na extrémních protipólech distribuce zdrojů. Většina hudebníků se pohybuje na hranici přežití s tím, že pár vyvolených sklízí neskutečný úspěch, který je v případě celosvětového hitu exponenciální - zdroje příjmů vám tečou ze všech stran a vy můžete jeden úspěch prodat nesčetněkrát ve formě různých licencí. Nastupují zde ovšem armády právníků a byznysmenů s nabídkami, které se neodmítají. Je pak na každém umělci, jak se s takovým tlakem vypořádá a co se svými příjmy a slávou udělá. Myslím, že to určitě není jednoduchá situace, kdy vám náhlá sláva a bohatství můžou totálně zruinovat život. Pokud to ovšem zvládnete, tak se vám otevírají neskutečné možnosti a vy jako umělec můžete ovlivňovat miliony lidských životů svojí tvorbou. Můžete také hrát světová turné, tvořit hudbu s nejlepšími ve svém oboru, trávit magické chvilky v top studiích s top producenty a neřešit rozpočet vaší nové desky. Situace, ve které by se chtělo ocitnout mnoho aspirujících kapel a interpretů.

Události pandemie ukázaly v jak křehkém světě se pohybujeme a to, co jsme brali jako samozřejmost je náhle nedostupné. Vidina budoucnosti je mlhavá a s největší pravděpodobností se nevrátíme do reality, na kterou jsme před pandemií byli zvyklí. Nikdo zatím netuší, jak bude probíhat návrat na koncertní pódia, organizování festivalů nebo dalších aktivit spojených s veřejným provozováním hudby.

Moje osobní přání je, aby ti, kterým se podařilo uspět a zajistit svoji existenci v krutých vodách showbusinessu projevili solidaritu s námi ostatními a pomohli udržet hudbu a hlavně pestrost její scény naživu. Není potřeba organizovat charitu, veřejně deklamovat soucit nebo ukazovat prázdná gesta.

Jedním z nejsilnějších gest může právě být odchod do pomyslného důchodu. Uvolnění místa dalším, vytvoření kreativního prostoru. Pokud všichni tihle mega úspěšní "důchodci" se svými dobře zabezpečenými katalogy budou i po skončení pandemie nadále hrát světová turné a vydávat desky, tak se toho moc nezmění. Prostor pro nové umělce, pro novou generaci, pro novou energii bude nadále omezený. Budeme opět v té samé tlačenici jako před pár lety. Neříkám, že Shakira nemá dál psát písně nebo přestat hrát hudbu, to by nebylo fér, protože každý hudebník chce tvořit a hrát, dokud mu to síly umožňují. Jenom se vše dá dělat skromněji, lidštěji a vrátit se ke kořenům, kdy umělec tvoří z prosté touhy a radosti. Ne z potřeb uspokojení své ješitnosti, síly zvyku, dalšího milionu na kontě nebo tlaku vydavatelství a "big boys".

"Odchod do důchodu samozřejmě znamená, že si to můžete dovolit, a myslím, že to může vzbudit podezření. Příliš mnoho z nás je nuceno pokračovat pouze z finančních důvodů, což je škoda. Stadiony světa jsou plné geriatrických rockerů, kteří mají tendenci bránit postup mladé krve. Starší muži jsou účinně institucionalizováni a nyní neznají žádný jiný život. Pokud nedostanou vhodný hotel a budíček, nevědí, co mají dělat. Miloval jsem hraní Maxe Roacha. Krátce před smrtí mi někdo poslal CD s jeho nejnovější hudbou a bylo to tragické. Nechtěl jsem si ho takhle pamatovat. Mezi ním a basistou byly krátery jako na Měsíci. Nikdy jsem nebyl fascinován vidinou smrti v hotelovém pokoji během turné."
Bill Bruford (Yes, King Crimson, Earthworks)

Zdroj: www.marekbero.co.uk

Máš hlad? Českobudějovická kapela Frozen Poppyhead ti naservíruje pořádnou porci egoismu v podobě nekompromisního nářezu s odvážným videoklipem. Servítky si rozhodně neberou! Nicméně, všechnu tu aroganci makovci zvládli vybalancovat solidní dávkou recese! Pokud máš rád svižnou muziku a umíš brát věci s nadsázkou, tak tohle je věc pro tebe! Tento videoklip je již třetí v řadě během pár týdnů a rozhodně to není vše. Kapela totiž ohlašuje brzký příchod nového alba!

Videoklip si kapela zajistila sama. Natočil ho drahý přítel kapely Tomáš Grech a sestříhal zpěvák Richard Tolkner.