Hodnotit práci a album takových ikon je trochu sebevražedná mise, ale zkusím vám pár dojmů sepsat.
Koukl jsem i na jiné reakce na desku a mám asi trochu jiný úhel pohledu. Nesdílím názor, že by měl Petr Janda a spol. hrát něco „normálnějšího“. Olympic je kapela, která si může dělat co chce. Jistě, Petr Janda by se mohl válet na gauči a těžit z písniček jako Želva, Pták rosomák nebo třeba Osmý den. Ale proč? Olympic radši nahrál novou desku a komu se to nelíbí, ať si ......
Album začíná dvojšlapkovou vypalovačkou Kaťata, kterou právě skupině v nějakém komentáři kdosi vyčetl, ale mě osobně spíš pobavila. Jen to chce trochu nadhledu. Mimochodem, není to jediná skladba, ve které Martin Vajgl rozproudí krev v nohách, takže moc nostalgie na albu nehledejte.
Rovnou prozradím, že následující Pálím tvář je pro mě osobně největší pecka alba. Začíná klavírem nově příchozího klávesáka Pavla Březiny a basou Milana Brouma. Pokračuje chvilku jako balada a rozvine se až do další dvojšlapkové pasáže a zase zpět.. Paráda. Několik let byl Olympic nějak mimo moje zorné pole, ale toto album mi přijde jako přirozený nástupce či dvojče alba Když Ti svítí zelená a to mi udělalo víc než malé množství radosti.
Následují Hádky. Ok. Proč ne.. a další dvojšlapková pasáž sloužící jako podklad jednou pod sólo klávesové a podruhé pod kytarové.
Čtvrtá Ach je další na řadě. K té řeknu jen tolik, že se mi líbí čím dál víc. Má trochu Purpleovský nádech.
Snad jediný text, který sice není špatný ale prostě mě trochu míjí je „mostecké story“ Erika. Budiž. Zato muzika téhle písničky mi hned energií připomněla alba mého oblíbence R. J. Dia. Takže vše jasné.
Řekla jsi. Další skladba, která se mi moc líbí. Přirozeně plynoucí příjemná melodie a hezké vyhrávky na hajtku a klávesy. Žádná křeč. Fajn.
Sedmá je Pádím, hezká melodie i text, šlape to a další dvojšlapkové pasáže ve kterých, ale nejen zde, výborně sekunduje i Milan Broum na basu. Též má oblíbená.
Šrám co se nezahojí je pomaleší a velmi příjemná skladba s trochou melancholie a opět hezkou basou a hezky umístěným kytarovým sólem.
Heja. Písnička o tom, že Petr Janda shání někoho, kdy by s ním skočil na pivko. Což o to, já bych i šel, ale jelikož se neznáme, asi to hned tak nedopadne. Tady je důkaz, že i taková písnička se dá napsat příjemně, s nadhledem a nemusí vyznít jako opilecké halekání. Mimochodem to vrstvení zpěvů na začátku mi trochu připomíná šedesátá léta. Mám pocit, že se tehdy tímto způsobem s hlasy pracovalo často. Opět hezky vyšlapující basa.
Následující Bouře dává myslím opět větší prostor klávesám a není důvod, aby to tak nebylo. Myslím, že je to klasický Olympic. Skladba, která klidně mohla být i na albu Ulice například.
Poslední Nemám páru je pomalejší píseň, kde se ve sloce jen mluví, ale nabobtná v refrénu, aby se zase v další sloce vrátila k mluvené formě. Moc mě baví pasáž s parádním kytarovým sólem, ale ještě víc se mi líbí basová linka pod ním. Tady naopak bicí a klávesy slouží právě tomu sólu a base. Ta je také na celé desce parádní. Vlastně celý Olympic je tu ve skvělé formě a přestože byť poslouchám muziku od Nohavici, přes Accept, až např. po In flames, tohle album má myslím v sobě víc energie i umu, než leckterá deska metalová. Petr Janda si umí napsat přesně takovou písničku, jakou potřebuje, aby stále zpíval v pohodě.
Jak se v jedné z nich praví: „ Nesmím se ohlížet, už vůbec ustrnout.“
Myslím, že přesně o to na téhle desce kapele šlo.
Koupit, poslouchat.
Nazdar.
Pro Rockpalace Petr Kohoutek

Čeští baskytaristé se sešli společně se synem Jiřího „Dědka“ Šindeláře, Michalem Šindelářem, aby k nedožitým 70. narozeninám mu vzdali hold a společně zavzpomínali na legendární osobnost našeho rocku, jakou Jiří Dědek“ společně s Katapultem byl a je nesmazatelně zapsán do naší rockové historie. Dílo se víc než povedlo a vzniklo velice vyrovnané CD. Nemá cenu rozebírat skladbu po skladbě, vždyť všechny songy Katapultu úspěšně prověřily desítky let. Stejně tak kvalitu nahrávajících muzikantů, kteří skladby nejen precizně zahráli (hráli na původního „Dědkova“ Fendera), ale i zazpívali. CD má výborný zvuk, na bookletu najdete nejen slova Michala, jak CD vznikalo, ale i pár slov jednoho z hlavních textařů Katapultu – Ládi Vostárka, který vzpomíná na Jirku Šindeláře.
Skladby jsou pečlivě vybírány od prvních vinylů až do Chodníkového blues a jedná se o skladby, kdy si „Dědek“ (až na dvě výjimky, Smutná nevěsta, Neplač lásko) zazpíval. Dva songy našly místo na Hit Album 2. a závěrečnou – Nie placz Ewka, kterou Katapult hraje jako Neplač lásko, si Milan Broum střihl v originále (polská kapela Perfect). Bonusem CD je Michalova hitovka – Hořely, padaly hvězdy.
Celé album je výborné, za sebe jsem měl velkou radost z Tiché pošty, Miluju severní nebe a Chodníkové blues.
CD na mne mělo takový dopad, že jsem musel sáhnout na všechna stará alba Katapultu, přehrát si je a tím se vrátit do dob „učňáku“, „intru“ a prvních zábav, vždyť Katapult svou ráznou a jednoduchou muzikou mě jako maják kdysi dávno svítil a navedl na rockovou cestičku. Jsem rád, že tenhle počin vznikl a mohu ho doporučit nejen staromilcům, ale i nové generaci, protože si myslím, že ty staré songy na svém kouzlu a rockové syrovosti, kdy se hrálo bez zbytečných „kudrlinek“ neztratily nic ani dnes a mají stále co říci.
A jak si skladby muzikanti rozdělili
Tichá pošta – Michal Šindelář
Na to zapomeň – Petr „Bob“ Šťastný
Miluju severní nebe - Michal Šindelář
Tvůj první mejdan – Milan Špalek
Rovnováha – Petr „Bob“ Šťastný
Smutná nevěsta – Karel Novák
Věřím ti jak blázen - Michal Šindelář
Chodníkový blues – Wojta Říha
Signál odjezd - Michal Šindelář
Nie placz Ewka – Milan Broun
bonus: Hořely, padaly hvězdy - Michal Šindelář
A POZOR!!! 22. ledna ve vysílání ČT Art od 20:40 stejnojmenný dokument – Můj táta Dědek

Symphonic black metalová kapela Welicoruss vydala dokument o jejich historii a kapele s názvem "15 years Of Madness", které je věnováno 15. výročí kapely.
Film ukazuje kapelu od počátku až po současnost a to včetně exkluzivních záběrů z backstages. Dokument je rozdělen na dvě části - v první části vypráví Alexey čím vším si musel s původními členy projít v rámci období, které prožili v Rusku a druhá část se věnuje Alexeyovu přestěhování se do Evropy, další nahrávání ve studiu a tours. Film se dotýká témat, jako je vývoj metalu v Rusku a na Sibiři a také důvod, proč Alexey opustil svou rodnou zemi.

Alexey:
Ano, 15. let je opravdu dlouhá doba. Zažili jsme si toho za tu dobu dost, ale hlavní myšlenka filmu je ukázat proč to vlastně děláme, co nás žene kupředu a poodkrýt koncept Welicoruss.
Doufáme, že se dokument bude líbit nejen našim fanouškům, ale všem fanouškům tvrdé hudby.

Podpořte nás na akci Crowdfunging, která skončí za pár dní!

Když se zakázalo pořádání veřejných akcí, spousta kapel se uchýlila ke streamování koncertů a kluci z luhačovské kapely Horizont rozhodně nebyli výjimkou.

Úplně první streamovaný koncert Horizontu, který byl rovněž okamžitou reakcí na opatření souvisejících s pandemii, proběhl na jaře roku 2020. Když se situace začala uvolňovat, všem kapelám a pořadatelům svitla malá naděje, bohužel jen na chvíli. Právě proto kluci od začátku října minulého roku začali plánovat další online koncert. Chtěli ale, aby byl něčím speciální a trochu jiný od ostatních koncertů, co už měli za sebou. Proto se rozhodli pro Vánoční Benefiční SPECIÁL s Horizontem. Možná trochu krkolomnější název, ale naprosto vystihuje, o čem živák byl a v jakém duchu probíhal. Kapela dala dohromady pár koled, které si po svém tak trochu upravila a dala jim poněkud "ráznější rockový kabát". O tom, že playlist byl opravdu pestrý svědčí i fakt, že se objevili Vánoční klasiky jako Neckářova Půlnoční, Gottova skladba “Jsou svátky”, Last Christmas od britské kapely Wham! a pak také songy samotného Horizontu Naruby, Hlavou proti zdi, Konec světa a další. Po celý tento predštědrodenní večer se vybíralo na Matýska Horáka z Vlčnova, který trpí svalovou myopatií a potřebuje peníze na rehabilitace, které mu pomáhají tuto nemoc zvládat o něco lépe. Celou akci proto zaštiťovala charitativní organizace Korunka Pomáhá včele s paní ředitelkou Veronikou Záhorskou. Korunka nakonec vybraných 21 572 Kč zdvojnásobila, takže Matýskovi přišlo celých 43 144 Kč na rehabilitace.

Po streamu se to ale klukům z kapely zdálo málo pomáhaní, a tak se rozhodli pomáhat závěrem roku ještě jednou. Dům pro seniory v Luhačovicích měl nápad uspořádat sbírku šampaňských pro přípitek klientů na Silvestra. Kapela proto věnovala domovu pár lahví tohoto moku a zakončila tak koronavirový rok další charitativní tečkou.