11.3. Hard Café Karviná – Ocelot, Messalina, Autobus, Lady Kate.

Tak jo, Ocelot, Lady Kate a Autobus jedou turné. Už jsme to domlouvali jednou u nás v klubu Hard Café v Karviné, ale nějak se to žvejklo a tak jsme domluvili jiný termín a to 11.3. Tentokrát to musí klapnout, řekli jsme si. Termín se blížil a já najednou zjistil, že v konkurenčním klubu je v ten samý den Traktor. No, tak to jsme tak nějak asi v háji. Na Traktor lidí chodí mraky a tak se dá čekat, že naše akce bude prázdná, přece jen je před výplatou s dvě akce v jeden den, prostě máme své zkušenosti. Ale nevzdáme to přece bez boje a začli jsme masírovat fans osobníma pozvánkama a vším možným, co bylo k dispozici. Já načerno lepil plakáty po Karviné, celý zgychaný od lepidla. Ale nakonec den „Dé“ přišel.

Do klubu jsem dorazil dříve a nachystal jsem společně se zbytkem Messaliny nějaký ten žvanec pro kapely, vím jak člověku po cestě vyhládne. Zvukař už se taky vrátil z Baníku i když nejspíš v blbé náladě bo kua Baník zase prohrál, ale i tak nic nebránilo celou akci spustit. Jenom ty lidi aby došli, bo jak ni, tak jsme v řiti a já začnu Traktor nesnášet ještě více . Ty jo, najednou se fans začli trousit a v jednu chvíli tam vtrhlo nějakých asi deset...možná dvanáct rockerů…říkám si „Pecka, jeden box bude plný“. Zaostřím a dochází mi, že to nejsou fans nýbrž Ocelot. Tak mě napadlo, jestli náhodou nepřibrali nějaké vokální těleso nebo, jak je v módě, nějakou tu filharmonii. Ale ne, prostě jich tak nějak bylo jako malých psů. Už jsem nepátral. To už jsem měl třetí pivo.

No jasné, hned se drali k baru a že jakože rum – povídám počkejte, to nebudete platit a dal jim litr do backstage. Klub se začal podezřele plnit. Za chvíli dorazili Autobus a Lady Kate. Vítání, nějaký ten rum, další pivo, focení. Alkohol musím začít odmítat, protože jinak to s Messalinou neodehrajeme, začíná se mi motat hlava. Dorazila i Terezka – moje kolegyně z Rebelu a to s větší části své rodiny, no měl jsem radost jako malé dítě – všechno zatím klape. Dokonce i bratři Štenclovci – naši fans – až někde z Kopřivnice. No klobouk dolů a to měli po nějakém turnaji v pingpongu. Začínám být mile překvapen, jak se klub parádně plní. Já s Terezkou jsme si ještě naposledy zamoderovali a celou akci jsme uvedli. Já tu holku prostě mám rád, přece jen dva roky na Rebelu udělaly své. Ocelot začal přesně v osm a hned to tam jaksepatří narvali a bylo zjevné, že milují Motörhead. Frontman je dobře ulítlý a chvíli nepostojí a jeho proklamaci, že tu hlavně přijeli chlastat docela věřím. Má to energii a koule – stojím v kotli a užívám si hodně slušný zvuk o který se stará náš klubový zvukař Olaf. Měl jsem strach, že se kvůli tomu Baníku zboří, ale neudělal to. Akce dostává správné grády a nastupuje Messalina s novým kytaristou – těžko hodnotit svou kapelu, ale dělali jsme, co jsme mohli a zdálo se, že se lidi dostávají do varu. Vše bylo tak, jak má být. Po hraní ze mne všechno padá, zábrany a předsevzetí jdou stranou a přidávám se k proklamaci Ocelotu – piji a začínám ztrácet přehled.

Nevím s kým mluvím, nevím s kým se fotím, ale ještě registruji, že Lady Kate mají novou zpěvačku a že Autobusáci to taky pěkně rozpumpovali. Tradičně sleduji, jestli je vše v pořádku, ale už to začínám mít v mlze. Ještě si pamatuji, že stojím v kotli před novou zpěvačkou kapely Lady Kate a dávám palec nahoru, jen se soustřeďuji na to, ať to není prostředníček, sic mě dokope, až sleze, byla dobrá, šlo jí to. Někdy mám pocit, že v klubu potkávám sám sebe – jednou jsem tam a za chvíli zase jinde. Co já to mám za blbý zvyk?? Asi se ještě dělo spousty věcí, ale to už šlo mimo mé vědomí. Nechci zde dělat recenzi na hudbu jednotlivých kapel, to není účel. Chci se jen trochu omluvit rockerům, protože tentokrát nás ve štychu nenechali. Celá akce dopadla tak, jak si každý muzikant a věřím, že i fanoušek přeje a to je smysl tohoto mini reportu…Tak díky všem, co tam byli a třeba někdy příště. Mohl bych sice napsat, že si pamatuji vše, ale lhal bych. Bylo dobře, přesto prostě Traktor nejede.

Hard and heavy parta BULLDOG z Berouna vznikla teprve předloni a v říjnu loňského roku vydala svoji první nahrávku pod názvem „Chucky“. A tenhle „zmrd panáček“ se objevuje v jinak ne moc povedeném bookletu CD. Je třeba brát v potaz, že recenzovaná nahrávka je prvotinou kapely, takže ji provází určité bolístky.

Chtělo by to zapracovat na grafickém zpracování a taky na zvuku. BULLDOG nahrával berounském v rockovém clubu Prdel, takže se s jistou nadsázkou dá říct, že to zní jak z prdele. Název tohohle klubu je geniální! Kde jste hráli? V Prdeli!

BULLDOG působí ve složení David Anýž – zpěv, basa, Petr Jindra – kytara, vokál, Ivo Tuček – kytara, Martin Hruška – bicí. U bubeníka se zastavím. Jeho bicí zní tak nějak divně, ale to se dá snadno vysvětlit. Martin totiž k nim přišel jak slepej k houslím. Spoluhráči za ním přišli coby za majitelem rockového klubu, že hledají bicáka. No a Martin neváhal, koupil pár škopků a na stará kolena začal hrát, i když nikdy předtím nehrál na žádný nástroj. To je svým způsobem obdivuhodný. Já mu fandím a nevadí, že ty bubny na tomhle disku znějí divně.

Nahrávce dominuje opravdu hutná basa a drsný zpěv Davida. Texty mají docela vtip. V kombinací s Prdelí mi vtipně vychází hlavně song „Jsem prdlej“. Navíc tahle kompozice je dobrá i po stránce muziky. Jinak se mi líbí „Prometheus“ se slušným refrénem. A hitem bude titulní „Chucky“. Tahle panenka má fakt koule. Kompozici ale škodí příliš dlouhá stopáž. Sedm minut je zbytečně moc.

V každém případě se budu těšit na další nahrávky BULLDOGU. Potenciál „buldočci“ rozhodně mají!

Jan Holý

Mladý bubeník, který vystupoval společně s Kapriola naší redakci tak nadchnul svým výkonem, že jsme s ním udělali rozhovor. Věříme, že o Vojtovi ještě uslyšíme.

Ahoj Vojto, kolik je ti let?
Zdravím všechny příznivce rockové a metalové hudby ! V dubnu mi bude 15 let.

Určitě každého bude zajímat, jak jsi se dostal k muzice?
K muzice mě přivedli rodiče. Od mala mě učili poslouchat rockové velikány. První kapela byla Queen, pak přišli Kiss a nakonec AC/DC. Od té doby jsem věděl, že budu muzikant. Svůj první koncert, na kterém jsem byl, byli právě Kiss v osmi letech. Byl to neskutečný zážitek.

Jaká muzika tě baví, co posloucháš?
Dneska poslouchám už tvrdší kapely. Např. Metallica, Motorhead, Slayer, System Of A Down, Rage Against The Machine, Sepulturu, Lamb Of God, Meshuggah, Judas Priest, Tenacious D. Někdy mám zase chuť si poslechnout Led Zeppelin, Black Sabbath, Jimyho Hendrixe. Takové ty staré, klasické pecky. Ale někdy si rád poslechnu i Jazz a Blues.

Proč sis vybral právě bicí??
Právě od poslechu prvních kapel jsem se rozhodl, že budu bubeníkem. Ti mě vždycky fascinovali. Ze začátku to nebyly bubny jako takové, ale spíše to byly hrnce, pokličky a vařechy. Od sedmi let jsem začal chodit do hudebky.

Jsi samouk nebo chodíš někam  na hodiny?
Dodnes chodím na hodiny k Patriku Benkovi. A nehodlám v tom přestat. Ještě nic neumím (smích)

Jak často cvičíš?
Snažím se aspoň tři čtyři hoďky denně. O víkendu jsem ve zkušebně od rána a většinou příjdu k večeru. 

Máš nějaký bubenický vzor?
Mám jich sice víc, ale zmínim se jen o těch pro mě nejlepších. Z českých bubeníků to je Miloš Meier a Patrik Benek, ke kterému mám to štěstí chodit na hodiny bicích. Ze světových to jsou Buddy Ritch, John Bonham, Benny Grab a Tomas Haake.

Hraješ jen na bicí, nebo ovládáš i jiný nástroj?
Sem tam si brknu do kytary, ale jen tak ze srandy. Spíše se věnuji jen těm bicím nástrojům, djembe, conga a různým shakerům.

Jak se dá základní škola skloubit s heavy metalem?
Pamatuji si, že jednou v dějepise jsem byl vyhozen ze třídy kvůli tomu, že jsem se neudržel a musel jsem si přehrát písničku o lavici co jsem měl v hlavě. Mám štestí na učitele, kteří mě v hudbě podporují. Spolužáci však poslouchájí pro mě vraždící rap a pop music. Ale i přes to mám ve třídě plno kamarádů. 

Co rodiče? Máš v nich podporu, nebo tě brzdí?
Kdybych neměl takové rodiče, nejsem tam kde jsem teďka. Mám je moc rád a oni mi zase rádi ve všem pomáhají a podporují mě. Což jsi myslím, že je to nejduležitější.

Co tvoje hudební kariéra, hrál jsi nebo hraješ v nějaké kapele?
Ve dvanácti letech jsem spolu s kamarádem Robinem, založil první kapelu, která hrála covery.  Minulý rok mě oslovila kapela Helpness, kteří mě požádali o spolupráci. Odehráli jsme spolu koncert a natočil jsem s nimi dvě písničky na jejich CD. Dneska hraju s novou kapelou Necessary. Zatím cvičíme a chystáme se na svojí tvorbu.

Máš ambice i jako textař nebo skladatel???
Zatím jsem to v sobě neobjevil. Ale rád iprovizuji a baví mě to.

Sleduješ naší scénu? Máš nějaký objev, kapelu, kde by sis chtěl zahrát?
Z českých kapel poslouchám Dymytry, Visací Zámek, Hentai Corporation, Stroy, a nedávno sem si oblíbil i hudbu Limetalu. V budoucnu bych si přál stabilní kapelu s častějším hraním. Rád bych si třeba zahrál s Dymytry. Mým snem je zahrát si na podiu spolu s Milošem Meierem, je to ale asi velká troufalost­­? (smích).

Já jsem tě viděl společně s Kapriolou, jak ses dostal do ryze dívčí kapely?
1.ledna 2017 mě oslovila Dona Michelle, kytaristka z Kaprioly, jestli bych mohl zaskočit za jejich bubenici v Lucerně Music Baru. S Donou Michael jsme se potkali na hudební škole v Opavě. Bylo to pro mě velké překvapení a byl jsem moc rád.

Sedly ti skladby Kaprioly? Plánujete ještě nějakou společnou akci?
Skladby mi sedly. Něco jsem si do nich vlastního přidal. Za tři týdny jsem musel umět na zpaměť formy skladeb a po pár zkouškách jsme jeli směr Praha. Akce jsou zatím v plánu dvě a to koncert společně s Dymytry 2.6. v Benátkách nad Jizerou a druhý den v Kladrubech u Plzně. Takže určitě se stavte.

Co tvoje plány na rok 2017? Nerýsuje se nějaká deska??
Letos mě čekají přímačky na školu. Což je asi tento rok nejdůležitější. Ale budu dělat všechno proto, abych se někde dostal a koncertoval, protože to je to proč hraju a neustále mě to baví. Dále se bude chystat společný projekt s Donou Michael, ale je to zatím tajné co se bude dít. Jsem zvědavý co bude tento rok.

Máš nějaký web, Facebook…. Kde si lidé můžou o tobě zjistit nějaké informace?
Web zatím nemám, ale jsem na Facebooku pod jménem Vojta Sedlák, kde si mě můžou lidé přidat nebo mi napsat, třeba se i na něco zeptat. Rád odpovím.

Co by jsi vzkázal čtenářům Rockpalace?
Je fajn, že existují tyto stránky o hudbě. Přeji vám všem hodně dobré muziky k poslechu a podporujte své oblíbené muzikanty. To je to proč to děláme a baví nás to. Zatím se mějte a zase někdy!

Arakain, kapela, která nesmazatelně psala historii „Těžkého kovu“ už v dobách Temna, letos slaví neuvěřitelných 35 let na scéně v první rockové lize. U této příležitosti chystá pro své fanoušky velkolepé jarní turné ARAKAIN XXXV DOUBLE TOUR, čítající 30 koncertů na 15 místech po celé ČR. Arakain totiž v rámci narozeninového tour odehraje na jednom místě hned dva koncerty, ve dvou, po sobě jdoucích dnech.
Zcela unikátní bude i samotná koncepce tour. Poprvé v historii se Arakain v jednom místě zastaví hned na dva dny, aby odehrál dva, zcela odlišné koncerty. První koncert bude UNPLUGGED provedení, což bude dokonce poprvé za celých 35 let. „Fanoušci se mohou těšit na oblíbené songy v této originální aranži. Rozhodně však nepůjde jen o přehrávání pomalých skladeb,“ upřesňuje zpěvák Arakainu Honza Toužimský.
Druhý koncert pak bude v thrash metalovém duchu. Kapela se vrátí do doby, kdy se prosadila na pozici leadera v té době vznikajícího československého thrash metalu. „Vyslyšeli jsme opakované prosby fanoušků a v rámci pětatřicetin se vrátíme do doby alb Thrash the trash a Shizofrenie. Bude to jízda! Sekundovat nám bude kapela té doby Kryptor, která slaví pro změnu třicetiny,“ doplňuje kytarista a zakladatel Arakainu Jiří Urban. Dostatečný důvod, aby Rockpalace vyzpovídal kapelu.

Proč jste letos místo tradičního, výročního turné v hlavním městě, zvolili rovnou výroční turné?
Varianta výročního turné nám přišla příhodnější a pro fanoušky spravedlivější.

Dva koncerty, ve dvou dnech, na stejných místech. Jak jste vybírali písničky pro letošní double turné?
Dva koncerty v jednom městě samozřejmě proto, že každý je jiný. První, unplugged, byl podřízen výběru takových skladeb, které jsou dostatečně známé, ale hlavně vhodné pro zpracování v akustických kytarách, bez doprovodných efektů. Druhý, thrashový koncert, byl jasně vymezen a ohraničen rozsahem obou prvních desek, které se nesly v duchu tohoto žánru. Tam bylo vybírání jednodušší.

Bylo náročné převést některé, možná i notoricky známé hity, do akustických verzí?
Jak se to vezme a jak u které skladby. Některá jde “do ruky” i se španělkou tak nějak sama od sebe, některá zase vyjde jako hrozné country, takže jsme ji se smíchem vyřadili a některá potřebuje aranžérskou pomoc smyčcových nástrojů. K tomu jsme najali smyčcové trio String Ladies.

Zaměřili jste se při tvorbě akustických verzí na léty prověřené songy nebo uslyšíme i věci z posledních desek?
Ano, většinou jsme vybrali skladby léty prověřené, aby lidi netápali a v nových aranžích nehledali něco, co nemají zažité. Z posledního alba je tam jedna skladba (Nenávidím - klip pro toto turné).

Ve druhé, thrashové části, zahrajete předpokládám i věci, které nezazněly mnoho let. Probudilo to ve Vás určitou nostalgii?
My jsme thrashové turné po klubech absolvovali před čtyřmi lety, takže zas taková odluka to nebyla. Samozřejmě, úsměv to leckdy vyvolá, zvláště, když si nemůžeme vzpomenout, jak jsme to tam tenkrát hráli a z nahrávky to nelze “vyluštit”. Ale hraní thrashového repertoáru je osvěžující a zároveň vyčerpávající, protože tolik not v normální setu zahrajeme za několik koncertů:-). Mě osobně to baví a užívám si to. Myslím, že je škoda, že se z české muziky stalo to kolovrátkové obehrávání levných melodií a rádobyvtipné sloganování, že se dnes nehodnotí kvalita (tím ale nemyslím počet not), nýbrž konzum a okamžitý účinek nenáročné líbivosti, která nenutí posluchače alespoň trochu jít do hloubky skladby. Tím nechci říct, že by všichni, a i my, měli znovu začít hrát šílenosti tohoto typu, ale udržet nějakou laťku kvality by se v českém hudebním národu pěstovat mělo.

V rámci thrash části vzpomínáte na první dvě alba, zavzpomínáte v té éře i převzaté hity jako kdysi: Např. Accept , Venom, Motorhead?
Ne. Zjistili jsme dle ohlasu fanoušků, že na převzaté skladby u nás nikdo není zvědavej. Rádi bychom si nějakou coververzi občas vrzli, ale asi je pravda, že lidi jsou pravděpodobně zvědavější na naše vlastní pecky než na obehrávání něčeho, co si poslechnou doma. Např. když jsme si pro radost nedávno šoupli do přídavku Master of Puppets od Metalliky, bylo nám to na sociálních sítích vyčteno. Tak nevím no...

Zůstaneme ještě u thrash části, jak vám šly z ruky ty staré „fláky“, které jste nehráli dlouho. Padla u některého otázka ...jak jsem tohle mohl kdysi zahrát?
Trochu jsem již odpověděl viz výše. Ruce si musely na staronový “režim” znovu zvyknout, je to opravdu fofr, ale žádné větší problémy nám to nečiní. Spíš skladatelsky se podivujeme proč jsme tady dobu přidali, tady dobu ubrali a jak jsme na takovou motanici not přišli? Takže spíš tak. Ale hudebně některé věci vyzní aktuálně i dnes, po sedmadvaceti letech!

Skupiny Kryptor a Fata Morgana jste jako předkapely zvolili proto, že rovněž slaví výročí anebo za tím stojí žánrová podobnost?
Obé. Nás “staré” kapely pojí určitá sounáležitost věku, ale i zkušeností, všichni jsme začínali v časech hluboké totality a prokousávali potížemi a bojem s establišmentem. Asi se nějak speciálně nesledujeme, ale víme o sobě. Já každé takové kapele fandím a přeju, aby vydržela a aby ještě měla co říct i v dnešní “blbé” době.

Bude z letošního double turné cd nebo dvd?
Tato otázka zatím na přetřes nepřišla. Nevíme, jak to působí jako celek, jsme teprve po premiéře a další koncerty ukážou, zda je projekt zaznamenáníhodný či nikoliv. Doporučuju, aby ti, kteří nechtějí zmeškat tyto výjimečné polohy Arakainu, neváhali na koncerty dorazit. Je jisté, že ani jedno se už nebude opakovat.

Máte za sebou úspěšná turné s Dymytry, což je kapela hrající výrazně kratší dobu. Sledujete současnou hudební scénu?
Přiznáme se, že scénu mapujeme nejvíce prostřednictvím českých festivalů, kde vidíme celou plejádu české rockové i nerockové scény. Já sleduju hlavně Dymytry, to je jasné, mám to z první ruky. Také ve svém klubu mám možnost vidět českou klubovou scénu, kde je i dost omladiny. Tam jsem kdysi objevil třeba i Škwor a pomohl jim k první desce.

V současné sestavě fungujete již 12 let, nelezete si někdy na nervy?
Jako v každém dlouholetém kolektivu na třecí plochy občas dojde, to je jasné.

Neplánuje někdo z Vás i nějaký boční/sólový projekt?
Nevím o takové touze kohokoliv z nás.

Na sérii festivalů České hrady pojedete v létě společně s Lucií Bílou. Chystá se pro tuto příležitost speciální set, nebo to celé bude navazovat, na Vaše předchozí společné koncertní turné?
Lucie je velmi žádaný a tím pádem vytížený špičkový umělec a vejít se do jejího programu s přípravou čehokoliv nového je soubojem našich manažerů, kteří musí sladit koloběh našich životů (smích). Zcela jistě dojde na speciální program, ale v současné chvíli nedokážu zodpovědně říci, jaký formát budou mít naše společná vystoupení, protože by to byla fabulace. Ale fanoušci dobře vědí, co mohou očekávat.

A bude tato spolupráce pouze pro příležitost Českých hradů, nebo Vás budeme moct vidět společně i jinde?
Taková otázka je v této chvíli velmi předčasná. Stačí sledovat program kapely na www.arakain.eu a FB.

Když jste začínali nebo slavili třeba 15. výročí, dokázali jste si ještě představit, že budete hrát ještě po 35 letech?
Na takové věci asi nikdo nemyslí, to se neplánuje. Každý si přeje úspěch toho, co dělá, ale jak dlouhého trvání bude mít, určí až trh a fanoušci. Takže se to řídit nedá. Ale věřili jsme si, to ano. Bez určité dávky sebevědomí to nejde!:-)

Přece jenom nikdo nemládneme. Dokdy se dá vlastně ještě hrát?
Hrát se dá určitě “až do smrti”, pokud takové časové ohraničení lze pojmenovat. Ale určující je stav ducha, stav mysli a stav tělesné schránky. V našem případě trpí padesátiletý záda a ruce (smích). Ale při pohledu do světa lze vystopovat mnoho velmi letitých kapel s důkazem, že to jde dělat dlouho. Jen člověk nesmí bejt trapnej. To je pak průšvih. Takže tedy do té doby, než začne bejt parodií sebe sama.

Co plány do budoucna, je už v plánu další řadová deska?
Letos určitě ne. Jsme na začátku sezóny a hledíme vstříc současným světlým zítřkům, které nás nyní zaměstnávají a které máme naplánované. Takže na novinky dojde příští rok. Bude-li jaký. O tom rozhodují především fanoušci. Tak ať si užijou letošní program a ať se jim líbí!

Pro Rockapalce Daniel Talanda a Honza Holý