V souvislosti s kapelou Komunál jsem registroval v poslední době poměrně hodně negativní ohlasy. A to jak z řad rockových fanoušků, tak i muzikantů, což mě vedlo k zamyšlení, proč tomu tak vlastně je.
I když Komunál vládne, řekl bych v naší zemi až nevídaným množstvím věrných a kapele oddaným zástupem fans, kteří často jezdí za kapelou stovky kilometrů, čímž se může pochlubit málokterá kapela, o návštěvnosti ani nemluvě. Přesto lze z některých úst slyšet posměšné urážky řadící tuhle kapelu mezi sortu skupin hrající tzv. „Agro-metal“ a v mnoha případech je „pasují“ na hlavní představitele tohoto „stylu“ u nás.
Nevím, kdo tenhle název vymyslel a nechci řešit ani jeho význam, ale určitá sorta rockerů jej používá jako hanlivé označení kapel, které podle nich neumí hrát a hrají jako na zábavách před 30 lety, což jsem několikrát i slyšel.

Potažmo jsou i slyšet hlasy, které devalvují tyto skupiny, uráží jejich fans a jejich hudební i kulturní rozhled, když jim stačí „tří akordové halekačky“ a že vlastně dnes ani nemá význam si dát práci s nějakou náročnější muzikou.
Nemyslím si, že tohle je pravda a stejně tak si nemyslím, že naši fanoušci bigbítu jsou omezení, což lze třeba vidět na koncertech kapely Progres 2, která patří k tomu nej, co u nás máme a nikdy nehraje před poloprázdným sálem.
Drtivá většina rockerů mé generace u nás vyrostla na Katapultu a kapelách hrajících na bigbítových tancovačkách, což byly naprosto úžasné časy! Kapely, které tancovačky hrály, nebyly vůbec špatné, např. Odyssea, Benefit, Pumpa a mnohé další. Tyto kapely stojí dodnes rozhodně za pozornost a poslech těm, kdo ty zlaté časy bigbítů nepamatují.
Pak hrála spousta kapel převzaté věci od známých, hlavně zahraničních kapel, ale i tihle „dělníci bigbítu“, jak je trefně nazývá kamarád Zdeněk Reimont z léta již neexistující pardubické kapely Elan, udělali pro náš bigbít strašně moc!
Ale zpět ke Komunálu. Tahle kapela letos slaví 25 let existence a její popularita rok od roku roste a myslím, že nepřeháním, když si dovolím říct, že se pomalu, ale jistě se začíná řadit k absolutní špičce naší rockové scény, ať se nám to líbí nebo ne. Proč tomu tak je? Komunál na každém svém postu má prostě opravdu hodně dobrého muzikanta a k tomu leader a zpěvák Luboš Suchánek, muž s neuvěřitelným charisma i hlasem. Vůbec Luboš patří mezi top zpěváky u nás, a to nejen rockové.

Můj názor je, že od alba k albu jdou přímo nahoru, jejich zatím poslední „Vlci v nás“ prostě podle mě splňuje i nejpřísnější kritéria těch nejnáročnějších rockerů.
Jde i o to, že v jejich písních lze najít sám sebe, každý, kdo je poslouchá, najde song, v němž mnohdy pozná svůj životní příběh. Tahle kapela dokáže vyprávět o životě v plné nahotě, jak o touhách, tak i bolestech. Z jejich songů jde prostě neuvěřitelná síla.
A proto se sjíždí na jejich vystoupení fanoušci z celé země, svolávají se na sociálních sítích a víkend co víkend jezdí mnoho kilometrů oblečeni do jejich dresů či triček hrdi na to, že patří k této „Komunální rodině“.
Na jejich vystoupeních můžete vždy čekat narvaný sál, plný bezvadných lidiček všech věkových kategorií, kteří všechny songy zpívají s kapelou, na kterou prostě nedají dopustit. Myslím, že hodně kapel jim právě tohle může opravdu závidět, což určitě velkou měrou vede k těm negativním ohlasům.
Takže pokud se vrátíme na začátek a položíme si onu otázku, zda Komunál „ANO či ne?“ za mě rozhodně a velké ANO!!!
Já osobně se moc těším, až se opět zařadím do početného šiku Komunálních fans a půjdu si nechat dobít baterky a nechat se na chvíli vtáhnout do světa, který určitě není tak zlý jako ten venku. A Vám všem radím, udělejte to samé a na Komunálu.

Každopádně, lidé se chtějí bavit a jestli se baví, poznáte právě na plném sálu. „Čus bigbítus!“ Pepíno.

Již v mém útlém dětství mi maminka říkala, že existuje jistá kapela s názvem Katapult, tedy spíše Olda Říha a jeho věrný baskytarista Jiří „Dědek“ Šindelář. Vždy jsem si říkal, jak je možné, že kapelu tvoří jen dva lidé? Ovšem na mojí otázku přišla odpověď záhy a dozvěděl jsem se, že jsou celkem tři muzikanti tvořící kapelu Katapult. Jen bubeník je nestálý a často se střídali. V posledních letech v kapele bubnovali nejprve do své smrti v roce 2007 Anatolij „Tolja“ Kohout po něm Karel „Káše“ Jahn.
Ovšem na počátku roku 2009 zasáhla kapelu krutá rána osudu, když nejprve na začátku ledna zemřel Jiří „Dědek“ Šindelář a potom i Karel „Káša“ Jahn.
Někdo by si možná tenkrát pomyslel, že to pro Katapult znamená konec, ale to se hodně zmýlil.
Jelikož ocelový a železný Olda Říha – jak se mu přezdívá, to nevzdal a přizval do kapely dva zbrusu nové a mladé členy. K baskytaře se postavil Andy Budka a za bicí usedl Ondřej Timpl.
Kapela začala jezdit turné po Čechách a vydala vzpomínkové album, ale ovšem to nebylo vše. V Oldovi hlavě se začaly spřádat plány na vydání novinkového alba.
A v roce 2010 se plány staly skutečností, když Olda a spol. vydali album s názvem Radosti života. Katapult i nadále těší své fanoušky po Čechách, ale i po Slovensku a nelení a vydává živé album a jedno Best of album. Až přichází rok 2016 a úplně nový materiál, který je vydán na labu pod názvem Kladivo na život.

Kapela Katapult vám hlásí příchod!

Píše se rok 2016 a kapela Katapult vydává nové album Kladivo na život. Dlouhých šest let jsme čekali na nový materiál. Ale musím říct, že čekání se rozhodně vyplatilo. Jelikož hned od úvodu alba srší z celé kapely energie, svěžest a především radost z toho, že mohou své fanoušky potěšit novým materiálem. Album obsahuje celkem devět skladeb, které všechny sám Olda nazpíval a také napsal. Název Kladivo na život je inspirováno stejno jmennou básní básníka Johanna Wolfganga von Goetteho. Kladivo na život je také celoživotní příběh Oldy Říhy a vlastně i celého Katapultu. Dále byly hlavními inspiračními zdroji Oldy Říhy texty básníka Františka Gellnera, jedna cover verze a některé toky jeho myšlenek. Album bylo nahráno v sestavě: Oldřich Říha – zpěv a kytara, Andy Budka – basová kytara a Ondřej Timpl – bicí. Katapult tak dokazuje, že si i v tomto obsazení tedy tří muzikantů plně vystačuje. Olda říká, že Andy a Ondra jsou vlastně takové jeho děti, které vychovává ne jenom v duchu rock´n´rollu, ale i k životní nezávislosti. Ne jenom muzikanty, ale i písničky bere jako své děti. Takže můžeme říct, že Olda je otcem nejvíce dětí na světě…. :)
K samotnému albu. Je na něm celkem devět „Oldových dětí“ a je třeba říct, že zní dobře.
Album začíná skladbou Kladivo na život, která je jmenovatelem celého alba. A v kontextu na úvodní singl se hodí více než „prdel na hrnec“. Takovou to skladbu si já osobně jako počáteční otvírák pro album představuji. Má pěkný refrén, kde se zpívá: my jsme to kladivo na život, kladivo na život. Máme všeho dost. Nese se v příjemném startovacím rytmu. Ve druhé velmi svižné skladbě se Katapult pouští do hledání smyslu života a optimisticky věří, že ho na konec najdou. Třetí skladba je duch klasického rocke´n´rollu počátku šedesátých let. Skladba To všechno odnes čas je původně napsaná Jiřím Suchým. A jak sám Olda v rozhovoru prozradil, důvodem této skladby je fakt, že se tak trochu chtěli vrátit v čase a především si vzpomněl na to, jaká píseň ho v roce 1964 vzbudila při poslechu Rozhlasu po drátě. Olda ještě k této skladbě dodal „když něco Katapult neumí zahrát tak si to hold vypůjčí“. Čtvrtá skladba bude jistě sympatická všem milovníkům piva, neboť nese totiž název Pivní Stíny. Pojednává o tom, jak se po pivu krásně zapomíná. Tato skladba je hodně energická, svižná a má šmrnc. Zdá se, že zde Katapult opravdu přitvrdil. Pátá písnička je velmi pomalá s názvem se Osobní. Touto písní Olda vyjadřuje své myšlenky a pocity. Je vyjádřením Oldova postoje k hlupákům a oznamuje nám, že je „individualista“. A odvolává se na slova Ježíše Krista „kdo není při mně, je proti mně“. Lze tuto písničku tak označit jako Oldovu osobní zpověď.
Šestá písnička je v Anglickém jazyce a jmenuje se Bleeding Heart. V úvodu skladby se ozývají zvuky z ladění rádiových stanic a posléze je zde jen Oldova kytara a ke konci opět zvuk z rádia. Jde o krátkou instrumentální skladbu. Pouhá minuta a půl však ukazuje, jak Olda svůj nástroj ovládá. Sedmička je uvedena pod názvem Buldozér Stalinec, zde nám Olda vypráví, jaký byl suverén a jak byl v celém svém životě buldozérem. Ovšem dostává se do fáze, kde zpívá, že v současné době, už to nemá v životě a svém vlastním osudu dobré.
Předposlední tedy osmá skladba říká, že Všichni svatí při nás stojí a při Oldovi taky. Oldovi se to hezky rýmuje. Zpívá doslova, že při něm stojí, vzájemně se ochraňují a podporují. Bez svatých by to prý nešlo a tak je třeba si je hýčkat.
Poslední skladba tedy píseň číslo devět také v umístění na albu pěkně pasuje. Jmenuje se Čím starší, tím mladší. Olda vzpomíná na skladby, které napsal a tak v textu je takový pell – mell toho co vše Olda, už napsal a většině případů i sám nazpíval. Dá se tak pěkně připomenout tvorba Katapultu. Sám Olda řekl, že se cítí na dvacet pět let.
Já se nemohu zbavit dojmu, že Olda má někde zázračný zdroj energie, který jej stále doprovází a pohání.

Celé album musím ohodnotit velmi kladně, jelikož se mi moc líbí pravdivé životní příběhy a zkušenosti a ne jenom Oldy Říhy, ale vlastně může to tak trochu být životní příběh každého z nás. Je hezké, že také Andy mohl Oldovi ke zpěvu přispět sice jenom minimálně, ale zaslechnout jej můžeme.
Ačkoliv ambice tohoto alba nejsou se dostat někam na vrchol, jelikož Katapult, už na hoře je. Ale spíše ukázat fanouškům, že Katapult stále žije a hraje mu to skvěle.
Bohužel nelze předpokládat, že se z tohoto alba bude nějaký hit hrát a rotovat v naších rádiích. Ale já jsem si hned několik písniček oblíbil a rozhodně je budu poslouchat do neomrzení.

Příjemný poslech při „starém dobrém rock´n´rollu vám přeje.
Martin Fejfar

Bývalý kytarista Necronomicon a Defeated, současný kytarista Asgard, a kapelník svého vlastního projektu Pačess. To je na kluka před třicítkou poměrně slušný výčet aktivit, obzvlášť vezmeme-li v úvahu pět plnohodnotných alb, napříč výše zmíněnými skupinami.

Cítíš se už zkušeným bardem, nebo se pořád je co učit?
Ahoj, není toho zase tolik a rozhodně se necítím zkušeným muzikantem, naopak. Času na hudbu je stále méně a kytara jde stranou. Učit se je co, ale nechce se.

Necronomicon byly první krůčky, zatímco z Defeated se stala seriózní regionální kapela s vlastním CD. Jedním z důvodů rozpadu byl tvůj přechod k zajetému Asgardu. Nevyčítali ti spoluhráči tvůj odchod za ,,lepším"?
Necronomicon byla kapela kluků, co sotva vylezli ze základky. Příjemné období, kdy se zkoušelo každý den, pilo a experimentovalo s kdečím. Střední školou to zvadlo a založil jsem s jinýma klukama Defeated, opět se experimentovalo a to nejen s hudbou. Demáče a koncerty byly sice dost amatérské, ale album V Bahnech se dle mého hudebně i zvukově povedlo. Bylo mi ani ne dvacet a táhl jsem kapelu složenou z borců o dekádu starších. Poté jsem nastoupil do Asgard a kapela šla do kytek. Atmosféra v Defeated v té době stála opravdu za hovno a myslím, že někteří členové mi dost dlouho nemohli přijít na jméno. Teď už je to jinak, každej má dům, rodinu a takovýhle sváry neřešíme.

Asgard byl pro tebe asi logický krok kupředu a mimo jiné možnost čerpat zkušenosti od letitých muzikantů, Míry Horejska a Parambuchy. Brali tě jako sobě rovného, nebo měli vrch?
Když jsem nastoupil do Asgard, tak jsem začal dost pravidelně koncertovat. Tehdy mě to hodně bavilo a hráčsky posouvalo. Péče Miry o své mladičké muzikanty byla opravdu královská, dostali jsme vohoz, škrpále, cajsky a všechno možný. Koncertů byla spousta, Mira nás bral a bere jako rodinu dodnes, byť se to v Asgard za těch deset let hodně protočilo. K Mirovi patří Paramba a zakotvil jsem u nich i já. U ostatních členů to bylo těžké. Momentálně je skvělá sestava a hraje to opravdu výborně. Koncertů je stále více, až už to člověka nebaví. Hudebně jsem od kluků moc inspirace nepobral, ctil jsem základy starých Asgard a jen jsem přinesl jinej rukopis. Ze začátku si ze mě chtěli udělat kořalkonoša, čímž mě Paramba dost vytočil a na jeho rozkaz : „Hópni pro vodku Džany", jsem odpověděl : „tady máš love a dones ji ty". Od té doby jsme skvělí kámoši.

Desku Zlověstné časy otextoval samotný Big Boss. S tématem další desky jsi přišel ty. Jak se kluci tvářili na kněžnu Eleonor?
BigBoss Zlověstný časy daroval Asgard již předtím než jsem nastoupil a jelikož Mira neměl asi texty, tak se to využilo. U Eleonory byla hotová hudba a stále se čekalo, až Mira něco napíše. Nic se nedělo, tak jsem to za jednu noc napsal. Eleonora se nám líbila, protože to bylo něco tak nemoderního a fádního, že jsme to prostě museli použít.

Tematická alba máš nepopiratelně v krvi, jak jinak si vysvětlit, že tuto formu dostala i dvě cd, tvého projektu Pačess - Monte Liliora a Trapista. Je za tím tvoje obliba v historii, sečtělost, nebo prostě rád vyprávíš příběhy?
Nedokážu si představit, že bych mohl napsat text o současném politickém dění, nebo naopak o pálení kostelů, čarodějnic, o satanech a podobnejch blbostech. Koncepty nasáklé historií mě baví a mám rád historické romány, romantismus v literatuře mě velice zasáhl již jako studenta stejně jako poezie realismu či symbolismu. Navíc mám rád pohádky.

Své poslední sólové album Trapista jsi skládal každý sedmý den, bylo to ryze z praktických důvodů - volna a klidu, nebo to mělo nějaký symbolický význam?
Symbolika je ve všem! Někdo na to sedmej den kašlal - já ne!

Co plánuješ dál? Je na řadě nová deska Asgardu, nebo už nosíš v hlavě téma pro další sólové cd?
Ano, chystáme výroční velkolepý 30tiletý koncert ASGARD, který hodláme natočit a vydat jako dvd, dále k této příležitosti chceme nahrát i nový materiál. Vše je již rozběhlé. Více prozrazovat nebudu. Současně připravuji nový materiál Pačess - zde je to teprve v plenkách. Ale chceme vydat nějaký materiál na černém asfaltě a následně vyrazit na pár koncertů.

Jako své top oblíbence uvádíš trojici - Black Sabbath, Bathory a Törr. Ovšem v širším měřítku zmiňuješ i Ozzyho sólovky, WASP, Blind Guardian, Led Zeppelin. Neměl jsi někdy chuť udělat si nějakou heavy desku?
Heheheh, tohle jsem možná napsal do nějakýho rozhovoru v 15 - 16 letech. Člověk jak stárne, tak mění názory. Ale ten základ je stejný Sabbath a Quorthon je pro mě láska na celý život, ale těch skupin je více. Mám rád Beatles, Led Zeppelin, Purple, WASP, Mötorhead, ale více poslouchám české skupiny. Od Arakainu, Törru atd. jsem spíše přešel ke skupinám jako je Panychida - jsou to skvělí kamarádi a myslím, že jsou u nás TOP UG metalovou kapelou.

Před třemi lety jsi v jednom rozhovoru zmiňoval, že to s hudbou na dlouho nevidíš, kvůli zdravotním obtížím se sluchem, mají se fanoušci obávat, nebo Trapista byl signál, že rozhodně nekončíš?
To už je to 3 roky? Bohužel je to pravda a trpím sluchovou vadou, která je dost problematická. Nedávno jsem se rozhodl, že operaci odložím. Musím si vyřešit nějaké osobní a pracovní záležitosti a poté již nebudu otálet a s muzikou bude na delší dobu utrum. Je více než pravděpodobné, že natočím výše zmíněné dvě alba a odporoučím se.

Je známý fakt, že ses poměrně brzy osamostatnil, máš rodinu a práci. Dá se dneska uživit hudbou, nebo práce je nutnost a hudba je koníček?
Hudbou se uživit dá, dokonce i v Čechách. Mám spoustu kamarádů, které hudba uživí. Nicméně u mě to tak není.

Máš ještě čas na nějaké další koníčky? Vím, že máš rád poezii a pivo?
Teď mě nejvíce zaměstnává moje práce a rodina, dále stavba domu a běžné ostatní věci. Knihy čtu již jen sporadicky. Soustředím se spíše jen na profesní literaturu, zákony, legislativu atd. Pivo je pro mě životní styl – koníček, práce i obživa.

Na závěr se zeptám na mou oblíbenou otázku. Máš nějaký sen, který by sis rád splnil?
Je jich spousta. S hudbou ale moc spojeny nejsou. Mé priority jsou v rodinném a pracovním životě.

Díky za rozhovor, přeji pevné zdraví a úspěšný rok.
Já také děkuji, ať se daří.
DT

Exkluzivní rozhovor z kapelou Seven z Mladé Boleslavi. V letošním roce kapela slaví své 25. narozeniny. A proto jsme se jich zeptali na několik otázek, které se týkají ne jenom historie kapely, ale i jejich budoucnosti. Chlapci nám také prozradili několik perliček a především i to, co vlastně na rok 2017 chystají.

Letos je tomu přesně 25. let, co vaše kapela vznikla. Co chystáte pro své fanoušky v tomto výročním roce?
Nový merč a nové songy, snad i deska. De facto se nic nemění, žádný velký výroční koncert zatím neplánujeme, slavit budeme kontinuálně na všech akcích po celý rok.

Vaše poslední album vyšlo skoro před pěti lety. Není na čase už vydat něco nového?
Víme o tom, mrzí nás to, makáme na tom! V tomto roce určitě novinku vydáme, slibujeme! Když ne celou desku, tak určitě pár nových singlů a nějaký klip k dobru. Je velký problém se sejít ve zkušebně, víkendy máme plné a přes týden všichni pracujeme a vlastně i žijeme každý v jiném městě, což je velký logistický problém se sejít a makat na novém materiálu.

Máte už nachystaný materiál na nové album?
Pokud by to bylo vinyl SP se dvěma singly, jako se dříve vydávalo na malých deskách, tak ano!  Ted vážně, máme pár nových songů, ale jde to pomalu, znovu se vracím k problému s časem a chutí se po nocích po práci scházet ve zkušebně, bohužel.

Máte v plánu také vydat nějaké DVD pro své fnaoušky?
Zatím ne, soustředíme se na nový audio materiál.

Jak vás napadlo předělat Ameriku od Rammstein?
Hlas zpěváka Tomáše si o to přímo říkal. Sám přišel s vtipným textem, přidali jsme pouze vtipnou historku o tom, že píseň je vlastně naše a chlapci z Rammstein nám ji ukradli, přetextovali a zbohatli na ní. Tímto příběhem ji vždy na koncertech uvádíme a většinou má velký úspěch. Nechceme hrát covery, ale tohle je takové příjemné koření koncertu.

Plánujete předělávku Rammsteinů dát na nějaké vaše album, nebo jí ponecháte jen jako písničku, kterou budete hrát pouze na koncertech?
Pouze živě, problémy s autorskými právy nám záznam na CD neumožňují. Ale Rammstein se nás taky vlastně neptal, když nám ji ukradl, tak to nechme ještě otevřené… 

Kde nejraději hrajete a proč?
Vypíchl bych klub Bedna Liberec z těch komornějších akcí. Nekuřácký klub, skvělý zvuk a majitel, správnej blázen do muziky. Kéž by bylo více takových. Jinak milujeme všechny open air fesťáky. Máme tři kytary a basáka, který ignoruje zvukové a fyzikální limity. Takže potřebujeme prostor je nechat trochu rozeznít… 

Kde byste si chtěli zahrát?
Už jsme si zkusili velké akce typu RFP, Sázavafest apod., ale stále více dáváme přednost menším projektům a festivalům. A to zcela otevřeně kvůli podmínkám a atmosféře, které se vám jako druhořadé kapele na velkém festivalu nedostane. Tedy abych to shrnul: Novopacké slavnosti v osm večer před našlapaným náměstím jsou lepší, než RFP v jednu odpoledne na polním podiu… 

Mají členové vaší kapely ještě nějaké vedlejší projekty?
ANO. Bohužel. I to nás časově velmi limituje. Více bych to asi raději nerozváděl, nebudeme jim dělat reklamu… 

Jakou písničku vaší dosavadní kariéry považujete za největší hit a proč?
Tady není o čem spekulovat, je to písnička Radši si to píšu, která nás katapultovala za hranice regionu, hrála ji i celoplošná rádia a na youtube už dávno překonala milion zhlédnutí. Ostatní songy máme taky rádi, některé si na YT vedou skvěle, ale na úspěch této jednoduché singlovky se nám navázat zatím nepodařilo. Ale tak to většinou bývá…

Jak vlastně vznikl a napadl vás název Seven?
Tenkrát v kapele skutečně fungovalo sedm muzikantů a název byl tedy nasnadě. Ovšem kdybychom věděli, že nějaký rok po nás založí jistý Kirk v Budějovicích stejnojmennou kapelu, asi bychom tenkrát volili název s větším rozmyslem… 

Chystáte nějaký speciální koncert k 25.výročí vaší kapely?
Skutečně ještě nebyl čas nad tím uvažovat. Máme téměř plný diář a vypadá to, že si výročí budeme připomínat celoročně na všech akcích. Připravili jsme krátké turné s regionální kapelou WIX, tam možná uděláme nějaký vzpomínkový set.

Jestli ano, kdy a kde se bude konat?
Pokud se bude konat, rozhodně v Mladé Boleslavi v KD, který považujeme za naší domovskou scénu i město. Hosté budou jistě minimálně dvě tři naše spřátelené kapely. Ale zatím je to spíše v teoretické rovině.

Před pěti lety jste slavili narozeniny společně s Komunálem, máte i pro letošní rok nachystaný nějaký společný oslavný koncert?
Nejblíže nějaké oslavě je skutečně turné s kapelou WIX, se kterou objedeme naše oblíbené regionální štace, ale s klukama z Komunálu se i letos na některých akcích potkáme.

Jaké jsou vaše plány do budoucnosti?
Hrát, hrát a zase hrát! V našem věku je nejdůležitější hlavně stále makat, nezastavit se a neumřít. 

Kdo je hlavním motorem kapely?
Každý přináší do kapely něco. Někdo nové nápady na písničky, někdo humor a nadsázku a někdo drogy a alkohol . Určitě respektovaným motorem a bavičem je kytarista Petr Varga. Ten působí v kapele nejdéle a má velmi nakažlivý smysl pro humor. Cesty dodávkou tak nikdy neupadají do stereotypu a letargie. Všichni se na ně naopak těšíme.

Je někdo, kdo je v kapele od samého začátku?
Tomáš Kargl a Petr Varga. Je neskutečný, jak jsou ty lidi starý!

Co byste vzkázali závěrem našim čtenářům?
Děkujeme všem vašim čtenářům, že poslouchají muziku, kupují originální nosiče a chodí na živé koncerty. Bez vás by naše snažení nemělo za mák smysl!

Za rozhovor děkuje:
Martin Fejfar – www.rockpalace.cz