Slušná kytara stojí zhruba od 7000 do nekonečna, slušnej aparát koštuje kolem 20000 kč, kytaru potřebuješ ještě jednu náhradní,což je dnes nezbytnost.Nějaká ta „krabička“- což by brachu mohlo představovat cca 8000 kč /ať jsme při zemi/..Taky slušné pracovní montérky, Glady, řetězy,černé brýle a taky spousty času na zkoušení se svou kapelou,ať ta muzika nějak vypadá /samozřejmě přitom většinou muzikant chodí do práce/.Takže zaplatíš svůj podíl za zkušebnu a navíc se složíš případně na studio a nějaký ten merch /pokud nemáš mecenáše nebo sponzora/..Tak teď nevím jak to sečíst..No dejme tomu, že zůstaneme v těch nižších číslech a dostaneme se na průměrnou sumu někde kolem 40000 až 50000 Kč..

Těžko lze vyčíslit v penězích muzikantův čas a energii do toho vloženou nebo nahrávací studio či merch – to je hodně individuální, milý fanoušku rockové hudby..A to se zde jedná pouze o jednoho člena kapely z větší části, příteli..Tak mi kurva nevykládej, že 170 kaček vstupné na tři kapely v klubu je strašně moooc peněz..a že je radši propiješ u jukeboxu..Počítej se mnou milý rockový fanoušku - Při kapacitě klubu 150 osob by byl výdělek cca 25500 Kč, z toho zaplatíš klub cca 2000 Kč a dostaneme se na částku 23500 Kč.Z toho odečteš cesťáky jednotlivých kapel – dejme tomu 1500 Kč na kapelu a jsme na 19000 Kč. To celé vydělíme počtem kapel a dostáváme se na sumu 6333 Kč na kapelu. To celé opět vydělíme průměrným počtem lidí v kapele což je snad 4 ks a dostáváme se na 1583 Kč na jednoho muzikanta za koncert za předpokladu,že tu kapacitu sálu zaplníš, milý rockový fanoušku, ale ty ho nezaplníš, protože právě teď chlastáš své sedmé pivo ve své oblíbené hospůdce /cca 203 Kč/ a posloucháš Ozzyho z jukeboxu…

Takže muzikant jede domů s holou prdelí a na koncert zpravidla doplatí z vlastní kapsy..ale příště muzikant přijede zase, protože rockovou muziku prostě miluje a miluje vás – rockové fanoušky…A co ty rockový fanoušku??

Nová rubrika Rudy Schwesera se bude jmenovat Katovna a Ruda si servítky brát nebude....

Jak je to s hraním se slavnými....

Původně naše kapela chtěla nějaký ten přirozený vývoj směrem k větším podiím a tak nějak se více realizovat. Je nám jasné, že věkový průměr kapely je někde mezi smrtí a LDN a tudíž neokouzlíme pubescentní fanynky a nevytvoříme si kupní sílu a ani nebudeme určovat fashion směr této obsáhlé skupiny. Přirozeně se nám fanouškovská obec bude rovněž rekrutovat z lidí někde mezi smrtí a opět LDN..což nám ani tak nevadí – toto publikum je nám blízké ze zjevného důvodu..Smířili jsme se tudíž s tím, že stadiony uvidíme jen jako diváci AC/DC nebo Realu Madrid s popcornem a párkem s hořčicí a že příliš nepřekročíme hranice regionu nebo v lepším případě kraje. Muziku děláme z lásky k ní a tudíž je nám „šumák“ jestli se z nás někdo posírá nebo ne. Nemáme zapotřebí lubrikanty a ani chodit na pivo s lidmi, kteří jsou důležití v hudební branži, ale jinak jsou nudní..Kdo chce, tak si nás najde…A prosím vás, kdybychom někdy figurovali v nějaké hlasovací hudební soutěži, tak nám posílejte hlasy jen v případě, že se vám to skutečně líbí a že si skutečně myslíte, že si to zasloužíme – v opačném případě si ty hlasy strčte…víte kam ..Také nemáme v úmyslu předskakovat kapelám, kterým se za to musí platit…pokud nám ovšem nezaplatí oni..Berte tento příspěvek něco jako vyhlášení stanoviska našeho bandu v té záplavě „kamaráčoftu“ a zvláštních „huličských“ praktik a falešného poplácávání po zádech..Rocku zdar a těšíme se na vás někde na koncertě..

KAPRIOLA je babská ostravská hardrocková kapela. To o sobě tvrdí čtveřice rockerek ze severu Moravy, takže za těmi babami nehledejte žádnou urážku. Nebudeme si nic nalhávat, ale jedno je jisté, ženské kapely to nemají jednoduché. Většinou totiž musí upoutat i něčím jiným než typicky ženskými zbraněmi.
KAPRIOLE se to celkem daří. Její aktuální nahrávka nesoucí název „Na konci přijde začátek“ je pěkně divný titul pro desku. Kapela se v době natáčení tohoto alba rozpadla, ale byla tak nakopnutá, že zvolila právě tenhle název.

Co mě však dál zaujalo ještě předtím, než jsem si nahrávku pustil, bylo především nástrojové obsazení kapely. Holky totiž vystupují nebo vystupovali s houslemi, ale žádné skřipky v bookletu uvedené nejsou. Pojďme se tedy babám podívat pod pomyslné sukně -). KAPRIOLA účinkuje v sestavě Mar Qui – zpěvy, Mercy – bicí, Tess the Bass – basa, dona Michelle – kytary.
Zatímco první dvě skladby minou moje uši, aniž by se mi nějak zalíbily, deska mě začíná bavit od trojky a pak až do konce. Co mi na skladbách s pořadovým číslem 1 a 2 vadí nejvíc to je chaotický zpěv. Jinak to napsat neumím, hlasy tam jsou nějak vrstvené a chvílemi jsem se divil, co mi to vůbec hraje, že tomu vůbec nerozumím.
Trojka „Cesta“ je o něčem jiném, pěkný nářez a slušný text. A zpěv se mi začal líbit. To pokračuje i v textu skladby „Ona je démon“, kterou zdobí také pěkné kytarové sólo. Holky jsou šikovné instrumentalistky. Hodně sází na melodii, pro kterou mají zvláštní cit. Ten KAPRIOLA potvrzuje i v následujícím songu „Všechny moje tváře“, kde jsou opět vícevstvé zpěvy, ale tady to sedlo jak prdýlka na nočník.
Asi největší peckou je „Když se blíží pád“, ta se totiž zvrhne v pěknou rubanici a dokonce se v ní ozve pořádnej deathmetalovej murmur. Řekl bych, že to tam zařval chlap, ale v bookletu jsem to nenašel. A velice chytlavým songem je taky závěrečný „Nezapomínám“. Jen škoda, že nemá ani 3 minuty. Je to nejkratší píseň osmadvacetiminutové kolekce o osmi položkách. Tato čísla uvádím hlavně pro statistiky, protože jsem záměrně nejmenoval všechny písně.

KAPRIOLA taky poměrně hojně koncertuje, rozhodně si holky nenechte ujít. Nejen návštěvníci křtu debutu LIMETALU se přesvědčili, že je na co koukat.
Jan Holý

Kapela Lef de Bard, která vznikla roku 1982 ve Žlebech tehdy pod původním názvem Bard, se chystá i v tomto roce brázdit naše bigbítové vody a myslím, že není od věci si tuhle bandu trochu představit a připomenout. I když zřejmě většina pamětníků zlatých časů bigbítových tancovaček si tyhle kluky dobře pamatuje.

Bard vznikl, jak jsem již zmínil, roku 1982 a to ve složení – Roman Prášek – bicí, Petr Hrubý – kytara, Petr John – basa, Standa Bek – kytara, Zdenka Cetlová – zpěv a o chvíli později kapelu doplnil klávesák Standa Vobořil.
Bard zkoušel v kinosále „Na hrázi“ v rodných Žlebech a poté, co složil v té době povinné přehrávací zkoušky, začal hrát v sálech v širokém okolí v té době ale nejen převzaté věci, ale i vlastní a vůbec ne špatné songy, což tehdy nebylo zrovna obvyklé. V těch letech převážná většina kapel hrála převzaté věci, které rockeři vyžadovali a vlastní tvorba se tehdy době na tanovačkách až na výjimky prostě „nenosila“.

Bard se již tehdy mimo hraní tancovaček celkem s úspěchem účastnil různých soutěží, ale slibně rozjetou kapelu zastavila naše „neohrožená armáda“, když kluky povolala od kytar „ do zbraně“. Roku 1984 po několika změnách ve složení se mezníkem stal rozpad kapely Rotor, z níž do Bardu přichází bubeník Milan Kábela a zpěvák Milan Lukavský. Kapela se přejmenovává na Lef de Bard a s vlastní a hodně dobrou tvorbou vítězí na rockovém festivalu v Čáslavi a poté i v Kutné Hoře, čímž se dostala až do celostátního kola v Příbrami. Tohle uskupení vydrželo až do roku 1989, kdy se datuje ukončení jeho činnosti. Ovšem již roku 1990 hlásí banda návrat a do kapely přichází nové tváře v čele s basákem Petrem Podhájeckým a v roce 1995 natáčí svoje první album.

V současné době kapela hraje v klasickém složení a to – Milan Lukavský – zpěv, Pavel Drábek – klávesy, Luboš Noga – kytara, Standa Bek – kytara, Petr Podhájecký - basa, zpěv a Milda Kožnár – bicí. V této sestavě roku 2015 skupina natočila album „Autogen“ a v nedávné době i klip k jejich songu „Máš se, jak máš“.

Více info o kapele i rozpis jejich vystoupení najdete na www.bardrock.estranky.cz nebo jejich facebooku.

Lef de Bard si mimo jiné zahraje i na letošním prestižním festivalu „Odyssea – fest“ ve Vyžicích po boku legendární Odyssey a další nedávno k životu probuzené legendy jménem Iras. O vyžickém festivalu, který se bude konat 17. 6. 2017, náš portál samozřejmě přinese bližší informace i rozhovor s jejím pořadatelem a „bigbítovým srdcařem“ Michalem Kuchaříkem.Myslím, že Lef de Bard patří k již legendám éry bigbítových tancovaček a že nejeden jejich song vás dokáže do těch krásných časů vrátit zpět a to není rozhodně málo!

Takže přátelé, v brzké době na Bardech „Čus bigbítus“. Pepíno Sodomka.