Meč a kříž se klaní heavy metalu

Po 13 letech od vydání se vracím k nahrávce skupiny Orient nazvané Meč a kříž. Ano, je to ta kapela, která letos slaví neuvěřitelných 50 lež vystupování. Smekám pomyslný klobouk a hluboce se klaním před dlouhověkostí této party. Byť to není tak úplně pravda. Služebně nejstarším členem je legendární basista a zpěvák Jindřich Pavlišta, ten ale do Orientu nastoupil podle dostupných informací až v roce 1970! Ale 45 let je úctyhodný číslo v životě muzikanta! Jindro, smekám podruhé!

Na tak dlouhou dobu, co je Orient na scéně, kapela vydala pouze několik málo nahrávek. Vyšly pouze dva disky jejich Vzpomínek. To jsou disky, které mapují hlavně staré fláky skupiny. Novodobá tvorba je pak zachycena na dalších třech discích. Prvním z nich je nahrávka Meč a kříž, která je předmětem této recenze. Nahráli ji Jindřich Pavlišta – basa, zpěv; Michael Durčo – kytara, zpěv; Jiří Faber - bicí, Rudy Finta – zpěv.

Poctivá porce zemitého heavy metalu, která může sloužit jako učebnice tohoto stylu pro mladší muzikanty, má snad jedinou chybičku a tou je pouze jednadvacetiminutová stopáž nahrávky. Pět písniček je opravdu málo. Škoda!

Disk začíná intrem a titulní písní Meč a kříž. Následuje šlapavý Smích na rtech a parádní hitovka Generace decibelů. Ano, to jsme my, generace decibelů. My, nahluchlý rockeři, dobře víme, o čem kapela zpívá. Po rychlém Rokecu zbývá už jen závěrečná opravdu heavymetalová jízda Kolben. Ta je plná opravdu těžkých riffů. Taky si někdy připadám, že jsem Kolben nádeník. Škoda, že deska neobsahuje víc písní. Jak rychle se rozjede, tak rychle končí. Šlapavé muziky s poctivým základem není nikdy dost.

Jan Holý

EXARGEMA oprášila vzpomínky na Velkou Moravu

Moravská kapela Argema v předlistopadovém období chystala nahrávku Velká Morava. Ta nikdy nevyšla a stala se doslova legendou. Nahrávka putovala do komunistického trezoru. „Komouši" zabavili dokonce i obal desky.

Co „komančům" na rockové muzice s naprosto nevinným názvem tak vadilo? Šlo o příběh věrozvěstů a vzestup a pád legendární Velkomoravské říše. Toto historické téma je nosnou kostrou alba. Texty se některých faktů dotýkají jen okrajově. Pozorný posluchač může namítnout, že spojují historicky a časově nesouvisející témata. V každém případě šlo ve své době o velice zajímavý počin a bylo by škoda nezaznamenat je na digitálním nosiči.

Proto se dala dohromady kapela EXARGEMA, která je částečně partou bývalých muzikantů, kteří v letech 1982-89 prošli skupinou Argema. V roce 2008 se EXARGEMA rozhodla oživit a natočit na CD album Velká Morava, který v roce 1988 zakázali komunisti. To vyšlo až 24 let po svém vzniku. Autory původního programu jsou zpěvák Zbyněk Bobr Horák a Karel Holomáč. Zatímco první jmenovaný v řadách EXARGEMY nepůsobí. Karel Holomáč kapelu vede stále jako manažer.

Na recenzovaném cédéčku jsou dvě písně, které v původním programu nebyly. Oficiálně nevydaná deska totiž měla jenom 10 písní. Na aktuální disk přibyl Smutný nářek a Hrdost, které jsou řazeny logicky až na konci desky. Nové skladby dokazují, že kapela má nápadů dost a proto v současné době pracuje na dalších nahrávkách.

Muzice určitě prospěly nové aranže. Něco se mi víc líbí na staré nahrávce, naopak jiné prvky znějí lépe jako novum. V záhybech cédéčka tak ožil Poslední Moravan i Kníže Rostislav. Velkým hitem bývala Moravská svatba se silným refrénem a je jím i dnes. Hitový potenciál měla i má píseň Pád Velké Moravy.

Protože porevoluční tvorba Argemy sklouzla k popu, je dobře, že vyšla tato historická metalová nahrávka plná kvílících kytar a zběsilé jízdy bicích. Velká Morava je předlistopadovým ztělesněním heavy metalu. Deska vznikala ve studiu Paradox v letech 2009 až 2012.

Sympatické je, že členové EXARGEMY nabádají své příznivce, aby nehaněli tvorbu vlastně konkurenční kapely podobného slovního základu. Kamarádství a férové jednání se mezi dnešními skupinami moc nenosí.

..... zřejmě motiv z původního plakátu, který se asi mohl stát i obalem nevydané desky.

Jan Holý

Komunál tančí s Vlky v nás

Skupina Komunál z Chlumce nad Cidlinou přichází s celkem 13. položkou do své diskografie. Studiových cédéček kapela vydala již 11. V diskografii má také dva živáky. Většinu nahrávek lze získat za přiměřený peníz z naší elektronické distribuce.

Komunál je fenomén, parta šesti chlapů z malého města na severovýchodě Čech, za kterou jdou davy fanoušků. Někteří neváhají za svými idoly jet i několik desítek nebo stovek kilometrů. Nejsou výjimkou ani několikatisícové návštěvy na koncertech Komunálu.

Nové cédéčko ještě nebylo na pultech obchodů, na sociálních sítích se objevily jen ukázky z nové desky, v tu chvíli začali fandové a hlavně fanynky pět ódy. Pojďme se na desku podívat podobněji.

Vlci v nás jsou hodně písničkové album. Kapela upustila od určité urputnosti. Zběsilé jízdy kytar a bicích se na této desce konají jen minimálně. Zpěv je daleko víc civilnější. Komunál měl vždy texty postavené na příbězích ze života. Jejich autor, zpěvák Luboš Suchánek, často na koncertech vypráví, čím se inspiroval. Podobně je tomu na novince. Jsem zvědav, jak budou nové písně fungovat na koncertech. Komunál je totiž známý tím, že fanoušci znají jeho slova a od začátku do konce s kapelou zpívají. To je vlastně taky fenomén. Proto je kapela tak milována a jinými nenáviděna. Nezavděčí se člověk všem a muzikanti tím spíš.

Úvodní a titulní Vlci v nás nemají překvapivě ani 3 minuty. Nejde ale o žádný „kalkul" pro rádia. Svižnou skladbu stejně v běžném nerockovém éteru neuslyšíme. Dvojka Špinavý ráno začíná pianem Jardy Barta Nováka. Nové songy jsou plné klávesových motivů. Bárt si opravdu hodně pohrál.

Až mě ráno povedou je soubojem hlasů Luboše a Protheuse z Dymytry. Jen se nemůžu zbavit dojmu, že úvodní tvrdý riff jsem už někde slyšel. Následuje opět piánko a balada Láska v proudu řeky. Zde je Suchánek jasně ve svých vodách. Jeho hlas šplhá ke hvězdám. Parádní záležitost. Dal si to brácho je po hudební stránce pěkná brnkačka plná kudrlinek. Tuhle píseň si umím představit v rádiu.

Píseň Pravda mi svým rytmem připomíná „častušku". Kytárky umta, umta. Že by si kluci vzpomněli na bolševický deník nevalné pověsti? To snad ne. Následující Rány jsou typickou jízdou Komunálu plnou zvratů. Totéž lze říct i o Lovcích.

Závěrečná trojice skladeb na aktuální desce má největší potenciál stát se hitem. Odpovědi všem dominují klávesy, které zní jak z nejlepší éry Deep Purple. Hezký prvek nejen pro nás staromilce.

Předposlední Příběh vlajky je typickou skladbou Komunálu, klávesy, bicí, bublání basy, kytarový dvojzápřah a vypjatý vokál s patřičným textem. Tohle bude určitě koncertní hit.

Kupte si hřebeny je zavírákem, který láká k opakovanému poslechu celé desky. Teda název je divnej jako ten vrchní v legendární pivní reklamě, ale píseň jako celek funguje. A tak to má být.

Pro fanoušky Komunálu je nová deska povinnou četbou, nebo poslechem? Proč ten otazník. Klasické lisované cédéčko totiž kapela distribuuje společně se zpěvníkem za sympatické tři sto koruny.

Zajímavý prvek v boji proti internetovým pirátům. Jiný zpěvník s cédéčkem ve své sbírce totiž nemám.

Jan Holý

Asmodeus nachystal skvělou Past na Davida Kleinera

Klatovská metalová kapela Asmodeus přichází na trh se čtyřicetiminutovou porcí kvalitní progresivní muziky, která má stále asi nejblíž k technickému thrash metalu. Příběh Pasti na Davida Kleinera je rozdělen do celkem 14 kapitol, ale písněmi se zpěvem je jich jen 10. Tři kousky, včetně intra, jsou totiž instrumentální.

Frontman Miloš Bešta se po šesti letech od posledního vystoupení obklopil novou partou muzikantů a té to hraje parádně.

Po nervním intru, které obsahuje snad všechen neklid dnešní doby, přichází úvodní skladba, zpověď zločince Já, David Kleiner, který se staví do role nesmrtelného boha v bílém. Nepřipomíná vám to nejmenovaného neomezeného a neomezitelného vládce jednoho z českých krajů doktora Davida R.?

Ten si taky myslel, že může všechno a dnes doufám, že skončí v base, kam tyhle zmrdi patří. Všem skladbám vévodí Beštův hlas, tu agresivní, jindy až nezvykle vyrovnaně klidný. Skvělým příkladem je Noc krále Davida, která je plná kudrnatých kytarových riffů. A refrén jako by vypadl ze starších desek Asmodea. Na první poslech je znát šikovný rukopisy kapely. „Každej ho zná, každej ho vidí, každej ho zná". Přesně!

Následuje Beze stopy, místy až velmi rychlá sypačka bicích a skvělý kytarový motiv. Ani se mi nechce věřit, že aktuální sestava Asmodea spolu nahrála teprve první desku. Opravdu to základní čtveřici a osmeru hostů šlape náramně.

Celkově bych řekl, že se vrátila na samotný začátek pomyslného kruhu. Tím mám na mysli, že se jí podařilo elegantně navázat na tvorbu předchozích desek a hlavně oprášila vzpomínky na debutovou desku Prosincová noc blíže neurčeného roku.

O textovou složku alba se postaral opět publicista Honza Petričko, který před mnoha lety převzal pomyslné pero Asmodea od kolegy Petra Korála. Luxusní 36stránkový digipak navíc ukrývá vedle textů i příběh Davida Kleinera. To je jev v našich hudebních končinách naprosto nevídaná. Je vidět, že kapela se propadáku nebojí a je ochotná do své desky investovat o dost vyšší částku, než kdokoliv z konkurenčních spolků.

Přiznávám, že mám veškerou tvorbu kapely Asmodeus velmi rád. Aktuální deska se řadí rozhodně na pomyslný vrchol. Pro mě je Past na Davida Kleinera jednou z nejlepších desek minulého roku! Opus Magnum! Vřele doporučuju!

Jan Holý