Berounští teenagerští thrash-metaloví rebelové z DESTROY! se po debutu v roce 2023 vrátili s druhým EP Autostop značí smrt (vydáno 1. července 2025) – pěti skladbami pulzujícími energií, melodickým riffováním a texty, které nejsou lacině moralizující.

Co vás i přes velmi nízký věk táhne k thrash metalu tak intenzivně, že už teď míříte lépe než mnozí ostřílení veteráni? 
ŠK: Nemůžeme mluvit o tom, že nás něco táhne vyloženě k thrash metalu. Náš žánrový záběr je rozmanitější, což mohou nějací zarputilí UG thrasheři nést s nelibostí. V Destroy! se sešli lidé, kteří milují metalovou a rockovou muziku a chtějí to s kapelou někam dotáhnout. Já jsem z kapely nejmladší, je mi 16 let a na pódiu stojím od svých 12ti. Svůj cíl jsem si vytyčil už dávno, chci být muzikant. Jinak máme rádi spoustu hudebních stylů. Nejsme rozhodně ti, kteří v hudbě odmítají vše, co není ultimátní nářez.

Která stopa na EP je podle vás osobní výpovědí, a kterou byste považovali za ultimátní thrashový úder?
JS: Myslím, že takovým typickým songem pro DESTROY! je na aktuálním EP skladba Kázeň musí být. Sype to a má silný melodický refrén. Takhle to děláme nejraději. V textu songu se vracíme do doby, kdy jsme jezdili na tábory a tam plnili nesmyslné bobříky odvahy, apod. Asi to v nás zanechalo tak silný odkaz, že jsme měli potřebu se k tomuto tématu vrátit. Nejtvrdším úderem z EP je asi songa Autostop značí smrt. Sloku zpívám já, protože si text a nálady skladby vyžádala hrubší hlas. Šimon potom zpívá refrén s lehce úchylným nadhledem.

Zdvojené kytary a vokály dodaly skladbám na objemu—co vás motivovalo rozšířit sestavu oproti debutu?
OS: Už nějaký ten pátek jsme vnímali, že kdybychom přibrali druhou kytaru, naše možnosti by se značně rozšířily. Ve studiu si nahraješ kolik kytar chceš, ale na pódiu to nevochčiješ. Nový kytarista Jirka se nám ozval sám, aniž bychom někoho hledali. Tím nás přesvědčil, že má opravdu zájem v kapele fungovat. Navíc umí zpívat, což chceme v další tvorbě taky využít.

Produkce Dana Frimla ve studiu The Barn vnáší výrazný zvuk—co podle vás udělalo největší rozdíl?
ŠK: První EP jsme nahrávali když mi bylo 13 let. Pro nás všechny to byla první studiová zkušenost. Po vydání EP Pomsta společnosti jsme hrozně moc koncertovali a sbírali zkušenosti a kontakty. K Danovi Frimlovi do studia The Barn jsme nastupovali s jasnou představou o tom, jak by měla nahrávka znít. Dan je opravdový profík a ten skvělý, moderní zvuk je jeho práce. Jako producent s námi řešil i aranže jednotlivých songů. S jeho prací jsme velmi spokojeni. Jeho úžasná žena Alice se starala o báječnou atmosféru ve studiu a výsledkem je naše druhé EP Autostop značí smrt.

Z titulní skladby Autostop značí smrt dýchá temná satira—jaký příběh jste si tam chtěli vyprávět?
OŠ: Osobně jsem moc rád, že tu satiru v textu vnímáš. Je to vlastně o nástrahách autostopu. Text nemá nijak poučovat či moralizovat. Za mě satira do metalu stoprocentně patří. Přece nikdo nemůže myslet vážně, když zpívá o tom, že má ostrou čepel, se kterou stopařce podřízne krk a před tím si s ní ještě pořádně užije. V tvrdé metalové muzice musí být nadhled, kterým vyvážíš ty zamračené corpse paintem zmalované ksichty. My máme rádi zábavu a na pódiu se radši usmíváme. Sorry ?

Recenze mluví o slibu obrovského talentu a sebevědomém posunu—kdo nebo co je vaší největší inspirací při psaní nových riffů a témat?
OS: Kladné recenze nás samozřejmě strašně těší, ale vždy jde jen o subjektivní pohled recenzenta. Oproti debutu je naše nové EP asi dostupnější širšímu publiku. Není to takovej náklad, Šimon negrowluje, ale zpívá, kytary hrajou harmonie, to samé zpěvy. Ale ta tvrdost a rychlost tam pořád je. Klidně to pustím mámě ? Co se riffů týče, ty skládá Šimon a co vím, je schopný v noci vylézt z postele, aby si nahrál riff, který mu zrovna jede v hlavě a do rána ho nezapomněl. Častou inspirací jsou hejty, kterými nás zásobují tzv. strážci undergroundu, jak nedávno vtipně poznamenal jeden náš kamarád. Ti vědí nejlépe jak to dělat. Co se týká textů, tak nechceme nikoho moralizovat, poučovat, poukazovat na nějaký světový problémy, války a podobný hovadiny. Jsme parta mladých kluků a zpíváme si o čem se nám zachce.

DESTROY: Moc děkujeme za zájem o naši kapelu a propagaci. Zdravíme čtenáře a těšíme se na viděnou někde na koncertě.

Slovenská trojice ČAD přichází po třech letech s novou deskou Veľký tresk a je jasné, že kapela ze Svätého Jura je zpět v plné síle. Stylově zůstávají věrní svému thrash základu, ale tentokrát mu dodali pestřejší tvář – nechybí zajímavá intra, temnější pasáže i lehký nádech heavy či speed metalu.

Oproti Medvede (2021) působí novinka mnohem svěžejším a modernějším dojmem. Zvukově ale tradičně sází na jistotu studia SONO a Pišta Vandal opět potvrdil, že jeho texty patří k nejsilnějším zbraním kapely. Ostrá kritika společnosti, střídání vážných témat s černým humorem a nezaměnitelný dialekt – to všechno dává nahrávce osobitost.

Velkým plusem je práce s dynamikou. ČAD se nespoléhají jen na zběsilé tempo, ale umí zabrat i v pomalejších, valivých riffech. Největší sílu mají skladby jako „Kromaňon“ s odkazem na devadesátkovou Sepulturu, drtivá „Abeceda nenávisti“ nebo bojovná „Meče sú skrížené“. Nechybí ani experiment – závěrečná instrumentálka „Dejiny apokalypsy“ je v rámci jejich diskografie novinkou.

Pištův srozumitelný vokál, Valérova precizní hra na bicí a neúprosná energie dělají z Veľkého tresku nahrávku, která patří k nejlepším momentům kapely od legendárního Bastardu (2017). ČAD dokázali, že i bez velkého mediálního humbuku umí přijít s deskou, která stojí za to. Co je výborné, kapela nezapomněla i na vinylovou verzi. Za mne výborné album, ale mě si líbí i Medvede.

PS: Rozhovor s kapelou chystáme

Debutové album kapely TAK s názvem Soukromá bouře není jen sbírkou písní, ale příběhem o společné cestě, hledání a nalezené identitě. Rocková kostra, rapové vrstvy a melodický britpop se zde mísí do originálního zvuku, který spojuje dravost s melodičností. V rozhovoru kapela prozrazuje, jak probíhala tvorba alba, co přináší nový člen Jára Dzera, jaká je atmosféra na jejich koncertech a proč jejich hudba může být výjimečná mezi českými debuty.

Jaký hudební směr a styl jste si při tvorbě alba „Soukromá bouře“ představovali – co je pro něj charakteristické?
energie, inovace a respekt k tradici v jednom balení

Jaké žánrové vlivy na albu převažují? Jak se prolíná rock, rap a britpop v celkovém zvuku?
Rock tvoří nepochybně základní kostru alba. Rapové pasáže slouží k rozšíření vokálního projevu a přinášejí do rockového žánru novou texturu a rytmickou naléhavost. Britpop dodává albu melodickou chytlavost a vokální harmonie, které mohou zjemňovat syrovější rapové pasáže a hard rockové riffy. „Soukromá bouře“ tedy zní jako album, kde se klasický rockový základ nebojí experimentovat a absorbovat moderní vlivy, čímž vytváří svěží a zároveň „uzemněný“ hudební zážitek.

Váš nový člen, Jára Dzera, přináší rapový nádech — jak probíhala spolupráce se zapojením rapu do původní kapelní vize?
Jára je skvělým členem týmu i jednotlivcem, který přináší nové nápady. Předěláváme jak starší věci, tak se tvoří nové, kde je daleko více cítit jeho esence.

Skladba „Padesát cest je k mání“ byla první videoukázkou – jaký příběh nebo poselství jste chtěli právě skrze ni sdělit?
Spojuje nás hudba a vášeň, která k ní patří, ačkoliv jsme se dali dohromady z různých koutů republiky. Naše postupné setkávání a společné muzicírování, zobrazené ve videoklipu jako jízda vlakem, kde se jednotliví členové připojují, je alegorií naší cesty. Vlak symbolizuje naše propojení, které nás veze za společným cílem – k finálnímu vystoupení, jež představuje naši jednotu a lásku k hudbě.

Jak probíhalo nahrávání v Studiu Hacienda? Vynikly nějaké momenty, které vás překvapily či změnily podobu písní?
Nahrávání v Haciendě je pro nás vždycky skvělý okamžik, který nás posouvá dál. I když už máme většinu písní připravenou, toto inspirativní místo nám skoro vždycky přinese nějakou přidanou hodnotu – ať už s novým nápadem přijde Dodo, nebo někdo z nás. Tvoříme zkrátka společně.

Atmosféra na vašich koncertech? Na co se mohou fanoušci těšit, pokud vás chtějí vidět živě?
Atmosféra na našich koncertech je vždycky přátelská, uvolněná a nakažlivě praštěná, a přitom stále příjemně rebelská. Všichni máme náročná povolání, a tak jsou pro nás koncerty nejen vášní, ale i místem, kde naplno relaxujeme a dobíjíme energii. Neděláme ze sebe žádné hvězdy; jsme prostě obyčejní lidé, kteří si každý okamžik na pódiu vychutnávají naplno a s láskou sdílí tuto radost s vámi, našimi fanoušky.

Co podle vás dělá „Soukromou bouři“ výjimečnou, nebo zvláštní mezi debutovými alby současné české scény?
„Soukromá bouře“ působí jako album, které má jasnou hudební identitu, nebojí se žánrových přesahů a je podpořeno autentickým příběhem a přístupem. V kombinaci s popsanou energií a rebelským nábojem má potenciál výrazně se odlišit od průměrných debutů.

Jak vnímáte vývoj kapely od vzniku až po nynější debut – co se nejvíce změnilo?
Je to příběh o společném hledání, nalézání a zrání, vedoucím k vytvoření osobitého hudebního projevu a silné kapelní identity, která je zakořeněná v autenticitě a radosti z hudby. Co se změnilo? Jsme si více blízcí a jsme dobří přátelé. Záleží nám hlavně na tom, že jsme spolu a když k tomu vytvoříme i dobrou hudbu, která baví naše posluchače, jsme blažení :-)

Měl nový člen dopad na dynamiku kapely a tvorbu těsně před vydáním alba?
Před vydáním alba v podstatě žádný, tehdy byl Jarda osloven jako host. Členem kapely se stal až později, když jsme pochopili, jaký potenciál v něm dříme :-)

Jaké plány máte nyní — chystáte další singl, klip, videospot, jak to vypadá s hraním a kde najdeme info o vás?
Je velmi pravděpodobné, že přijdou další ukázky z tvorby formou singlu, videoklipu nebo videospotu. Už máme něco v hudebním šuplíku :-)
Živé hraní je stěžejní a koncerty plánujeme. S ohledem na to, že všichni máme náročná povolání, jsou termíny koncertů vždy úzkostlivě plánovány.
Informace o kapele: Veškeré aktuální informace o kapele TAK, včetně termínů koncertů, novinek ohledně singlů a klipů, a dalších zajímavostí, najdete na jejich oficiálních webových stránkách: tak.band, FB nebo IG.