Gate Crasher vydali novou nahrávku Pro tohle my žijem, což je zároveň otvírák a klipovka tohoto alba.

Klip mě zaujal tím, že přesto, že se tváří velmi nízkonákladově, bylo potřeba sehnat několik druhů kostýmů, ale hlavně, až s tím klipem má text písničky další významy. Respektive dává písničce další možné výklady, které mě nenapadly, když jsem prostě jen slyšel písničku. To je myslím moc fajn. To mám na muzice rád a vy si můžete vybrat, jestli se něco z toho týká právě vás.

Druhá písnička Černý srdce valí v nezastavitelném drajvu, který podporuje frázování textu a je to, stejně jako některé další písničky, koncertní tutovka.

Vstaň, je třetí na řadě, která začíná mírněji, ale pokračuje ve šlapavém pojetí dál. V něčem mi připomíná starší Arakain z období někdy kolem alba Salto mortale. To je ale jen taková berlička, pro ty, kteří netuší, co je čeká, když si to pustí. Příjemná šlapavá písnička.

Následuje Těžkej svět. Trošku se zrychlí, ale jen tak aby vše klapalo. Žádný závod o počet not a má dobrý text. Texty vůbec jsou na této placce celkem fajn. Mám moc rád, když se nezpívají bláboly, byť některé obraty jsem už někde slyšel. Na druhou stranu mi nevadí si vše pustit znovu. I zvuk je fajn, byť následuje, řekl bych, „moderní“ mustr, čímž trochu splývá se spoustou jiných kapel a nedivil bych se, kdyby rozpoznatelnosti mezi záplavou skupin zrovna nepomohl. Možná je to ale něco, o co vlastně velké části posluchačů dnes ani nejde. Bohužel. Hraje to ale moc dobře, zvuk je hezky čitelný, má hromadu energie, akustika příjemně zvoní, zpěv je srozumitelný, hlasy rozpoznatelné, kapela hraje moc dobře, takže velmi dobrá práce.

Pokračuje se písní Nápis na zdi s velmi příjemnou mezihrou s navrstvenými hlasy a hlavním mottem písničky, cituji: Můžeš začít lhát a všechno půjde líp.

Okolo nás. Klidnější akustický úvod a vlastně celá písnička je trošku odlehčená, což není vůbec na škodu.

Předsevzetí je asi má nejoblíbenější z této desky. Myslím, že velmi dobře popisuje pocity alkoholika. „Nebo si dám, je to jen den, tak začnem zítra.“ Dobrý song.

Tím bych to uzavřel já. Jenže to konec není. Ještě je tu převzatá country-folková písnička Tři kříže.

Není špatná, ale pro mě zbytečná a není lepší, než původní verze. Zahraná je v pohodě, ale původní kouzlo nemá a nenahradila ho ničím lepším. Ale budiž. Chápu jí jako bonus a sedm předchozích písniček je fajn a nijak zásadně to nic nepokazilo a vám třeba přijde vhod. Vlastně to má jednu výhodu. Kapela tím potvrzuje mou vlastní zkušenost, že hudební škatulkování je někdy až nesmyslně umělý proces, který prolomit je velmi těžké.

Celkově vzato je to myslím velmi dobře udělaná (kratší) deska, ke které se občas vracím a mohu zopakovat, že vlastně není na co držkovat což je fajn. Ať se daří.

Petr Kohoutek

To se tak někdy sejde několik nepředpoládaných věcí v jednu chvili, vyskočí na vás nový videoklip PAČESS, do toho zvoní pošťačka s neočekávaným balíkem od Zdeňka Vlčka a než se člověk stačí ze všeho vzpamatovat, tak volá kamarád z Rockpalace a táže se, zda li už mám nové CD Pačesse-"Katechismus", a jestli bych na něj napsal recenzi. Vzhledem k faktu, že se Pačess ne zrovna v nejlepším rozešel s Chymusem, který je zpěvákem v měm projektu Petroleum, chci všechny ujistit, že tyto vnitřní záležitosti neřeším a jsou mi ukradené. K samotné recenzi jsem se snažil přistupovat nezávisle a objektivně. Tak jdeme na to:

O VODĚ - Parádní úvod, parádní klip, klukům to šlape jako nikdy. Tam je velká škoda, že se tam víc nepracovalo s
vrstvením Bářiných hlasových možností, za podpory mužských sborů, které by tu skladbu dostali hymnycky někam
úplně jinam... Velká paráda jsou texty a když poslouchám skladbu víckrát po sobě, tak zjišťuji že je to vlastně
čistokrevný "thrash" a to ve špičkovém provedení.

DIMETHYLSULFID - Asi moje nejoblíbenější věc z alba, tam je všechno a hlavně miluju Kubýkovu procítěnou
kytaru. Ten kluk je obrovskej talent a jeden z mála, kterek nehraje jenom metalový dž dž, ale jeho kytara "zpívá".
Zase škoda, že tam kluci v některých částech Báru nepodpořili.

NOMÁD - Parádní, hymnická, šlapavá pecka, tady není co dál rozpitvávat, všechno jede jak namazaný stroj,
všechno funguje jak má, skladba mě stavbou chvílemi připomíná King Diamonda.

CESTA K LILII - Nádherný Bářin přednes, do Kubýkovo procítěné kytary. Ortodoxní metalisti skřípou zuby...

KAŠ - Šlapavá věc, rytmicky mi to opět připomíná Kinga Diamonda a proč tam nemá Bára víc vrstev, podpořených
mužskými sbory? Tohle je fakt obrovská škoda, že do toho nezasáhnul nějaký producent, popřípadě nezavislé
ucho, protože jak tam je dál ten klávesový sampl mužských sborů, tak to už mělo být dávno před tím a reálně...

TISÍC A JEDEN CÍL - Nájezd hned ze začátku, skvělé a promyšlené změny rytmů, jedna z nejtvrdších skladeb na
albu, výborná pecka a tady si opravdu říkám, kterak Báře metal sluší...

VLK MEZI VRBAMI - Když už by si jeden myslel že to bude ke konci skřípat, tak tady se to neděje ani náhodou. Vlk
mezi vrbami vám nabídne opět plnou porci změn rytmů, nálad a skvělého přednesu Báry Basikové. Pecka!
BAKUS - Poslední věc na albu a zavírák na výbornou, pouze bych se opakoval ve chvalozpěvech, poslech alba byl
pro mě hudebním zážitkem.

Co napsat závěrem? Pačess zplodili krátce po výborném albu "Absolutno", kde byla naše nejlepší zpěvačka Bára Basiková pouze hostem, naprosto vyjímečné, rockově metalové album "Katechismus, které si dovolím považovat za to nejlepší, co jsem od začátku roku slyšel. Škoda že nebylo více peněz na obal, kde by nádherným fotografiím Vladimíra Kokolii slušel výpravný digipack. Poslech alba "Katechismus" ve mě zanechalo podobný pocit, jako Smetanova "Má vlast". Přesně tak totiž funguje...

Doslova před pár dny vydala metalová parta s nádherným názvem STAROSLOVANSKÁ PITKA zajímavě pojmenované album „Časy bujarého hodokvasu“, které zdobí velmi pěkný ilustrovaný obal. Naprosto jedinečný je pak jeho obsah, jehož součástí je malá stolní hra Pivní vrh, která přesně odpovídá textům a hospodské poetice kapely. Tenhle nápad hraničí s genialitou. Mě dostal naprosto do kolen. Stačí dát si panáka házet kostkou.

Hra se jmenuje podle stejnojmenné první desky kapely. Sama kapela k tomu uvádí: „Debutové CD se opírá o životní příběhy lidí horské vesnice Pivní Vrh, kterou jsme kompletně vymysleli a v lyrice lašsko-valašsko-moravsko-hulvátštině tak dali základ pro stavbu textů a muziky.“ V podobném duchu a jazyce se nese i druhý cédo „Čas bujarého hodokvasu“.

A kdopak nahrál hodokvas? Sestava STAROSLOVANSKÉ PITKY: Chcípak – zpěvy, Migy – Basa, zpěvy Hozly – kytara, zpěvy Leon – bicí, pivo.

Novinka začíná mluveným intrem „Předtym fšeckym“, které je oslavou veškerého hodokvasu. STAROSLOVANSKÁ PITKA prostě miluje a hraje metal. Po pěvecké stránce je to blackový chropot jak cyp, hudební složka je spíš takový mix punku a metalu. Místy je to roj rozzuřených včel a hluk padajících brambor, prostě „blek metááááál“. Celkově se jedná o zajímavou a velmi originální kombinaci. Líbí se mi práce s tou jejich „hulvátštinou“. To je fakt prdel!

Po „Dožínkách“ následuje „Soché mlask“, to dobře znám. A po „Úctě k modle“ přichází „Výprava do vinného šlehu“, po které následuje „Šarvátka“. Další perlou mezi názvy skladeb „Kořalkový moribundus“ nebo závěrečný song „Kekel z pekel“.

Celkově nejde po hudební stránce o nic komplikovaného, je to prostě metal. Ale musím říct, že mě tahle nahrávka pobavila.

Pro Rockpalace Honza Holý

Bývalý zpěvák Accept, tak jak jsem vyhrožoval v minulých Vzpomínkách. Skupina Accept založená v roce 1971 dlouho žila a hrála svůj metal se zpěvákem Udem. Ten vystoupil v roce 1987 na protest proti odklonu od heavy metalu a založil vlastní skupinu U. D. O. Samozřejmě v dalším mezidobí pomohl Acceptu, dále např. ruské metalové skupině Arija (Ария), zazpíval si také s Hammerfallem. Ale dál si jede to svoje, je sice ročník 1952, ale má to prostě v sobě. Pustíme si moc hezkou baladu z roku 2011, doufám, že se to někomu bude líbit...

Udo Dirkschneider - I give as good as I get