Album "Vítejte v pekle" je jako hudební nářez přímo do žil! Kapela nám namíchala hudební koktejl, který vás uchvátí svou energií a výrazem. Již na první pohled vás zaujme skvělý obal, který napovídá, že se chystáte na něco neobyčejného. A skutečně, od samého začátku až do konce vás energie alba nepustí.
První skladba "Vítejte v pekle" rovnou nastavuje laťku a drží ji až do posledního taktu hodně vysoko. Sice je patrný vliv Motorhead, ale kapela stále drží svůj vlastní styl. Kytarové pasáže jsou excelentní a refrény překvapují svou originalitou. Po mnoha posleších stále nenacházím slabší místa, ba naopak, objevuju stále nové věci. Překvapivé jsou výborné refrény, nebo použití sborů ať v úvodní Vítejte v pekle nebo Píseň černých vran. Přesto, že má album neuvěřitelnou tvrdost a rychlost, nebo právě proto vyniknou výborné kytarové motivy, které opět dělají album něčím nevšedním (Píseň černých vran).
Texty jsou dalším silným prvkem tohoto alba. Sice jsou syrové a obsahují vulgarismy, ale nejsou to jen prázdné fráze a kliše. Autor zjevně má co říct a dokáže to podat s vynikajícími texty a frázováním. Mnohé skladby mají hlubší obsah, jako například "Roma Victor věnovaná římské XIII legii Gemina Augusta" nebo "In Memoriam", která je poctou legendárním hudebníkům jako jako Lemmy, Jeff Hanneman, Vlad Balsphemer.

Deset skvělých skladeb, které nepostrádají energii, dravost a až rebelii/nasranost (co bylo kdysi značkou punku), dělá z tohoto alba skutečný klenot. Muzikanti excelují a Ygraenův drsný a chraplák je třešničkou na dortu. Výborně zmixované, zaranžované, zvukař odvedl výbornou práci.

Tohle album neprošumí hlavou jako desítky jiné, pokud ho budete poslouchat vícekrát, sami se přistihnete, jak si budete broukat s kapelou, což se mi často nestává. Kapela si zaslouží pozornost promotérů a fanoušků. A co je mým favoritem – tady je to kompletně celé album!

Po albu Bílá vrána z roku 2016 se přihlásila skupina Tempus s novým albem Bludička.

Dle informací z webu skupiny jde žánrově o world music s rockovými prvky a inspiracemi ve středověkých melodiích. Já bych to tak nepitval. Máte tu deset písniček, vlastně devět, protože poslední Odcházení plní zároveň funkci outra, které stylově stále zapadají do toho, co Tempus hrají už pár let. Oproti minulé desce tu je ale jeden posun. Vím, co jsem napsal v minulé recenzi a přesně to, co jsem tehdy kapele trochu vyčetl, tu už není, což je dobře.

Bludička má to, co mi minule chybělo. Je vyzrálejší, propracovanější, plnější. Písničkovější. Nevím, do jaké míry za to může i počet hostů, deset a jak velký vliv nebo rozdíl bude mezi živým vystoupením a nahrávkou, ale když zůstanu jen u desky samotné, poslouchá se příjemně. Když to zkrátím, není na co držkovat. Ta deska je v pořádku a je slyšet, že si všichni zúčastnění dali hodně práce a dali si na ní záležet od aranží po mix. Aby toho nebylo málo, tak navíc během nahrávání, respektive delšího období, kdy se album nahrávalo, skupina měnila několik postů v sestavě a to není zrovna snadná pozice pro kapelnici Lindu. Kdybych vám to tady ale nevykecal, myslím, že na písničkách samotných to nepoznáte.

Nevýhodou obdobné muziky je to, že je třeba bojovat a hledat pro ni to správné publikum, které právě toto chce poslouchat. Ne, že by nebylo, ale musíte si prostě dát tu práci a hledat ho. Nejde tu o spotřební zboží. Takových už nás moc není. Tohle z rádia v poledne nejspíš neuslyšíte, ale ocení to ti, pro které právě taková alba jsou.   

Opět bych s dovolením doporučil jednu věc všem, kteří si desku pustí. Poslouchejte ji na něčem, co HRAJE! Tím myslím kvalitní vybavení. Je tu dost detailů a řekl bych, že album na jedné straně zasluhuje a na druhé vyžaduje celkem soustředěný poslech, což je u místy až relaxační hudby třeba v případě písničky Tam, kde snívám já, naprosto v pořádku. Zpěv bych ale snesl v mixu alba trochu víc. Hodně drobností, hezky rozhozených do sterea a můžete opakovaně jinde v nahrávce lovit, co jste ještě přeslechli. Část desky je řekl bych v éterické poloze, kde rockové prvky zaznívají na začátku, uprostřed a ke konci alba. Ohnivý tanec je asi největší bigbít z desky a je to stará lidovka, kterou už někdy před třiceti lety nahráli i Dead Can Dance. Tady ji máte v provedení Tempus. Místy jsem zas měl dojem, jako bych poslouchal filmový soundtrack. Je to dobrá deska.

No, nevím, jestli jsem vám pomohl, ale poslechnout si to a udělat si v tom pořádek už musíte sami.

Mějte se.

Petr Kohoutek