Jaryn, Bobin a Trucin spolupracují jako muzikanti už od počátku 80.let. Založili v Přerově kapelu Pirillo, která velmi krátce po vzniku začala „bourat“ sály nejen na Moravě. Už tehdy se skupina prosazovala vlastními písničkami. Na počátku devadesátých let spolupracovali dva roky s Věrou Špinarovou. Z té doby existuje 12 nahrávek pro rozhlas a Supraphon. Věra je posléze chtěla vydat jako samostatnou desku, ale Pražáci jí to rychle zatrhli (smích), protože byla opravdu hodně rocková a její tehdejší management začal vytvářet její obraz popové divy. Kdo ji znal ale blíže ví, jak milovala rockovou muziku.

Jiřin, jako Brňák, dělal své první zásadní bigbítové kroky v brněnské kapele Regon (tato spolupráce je rozprostřena do třiceti let…), v roce 1991 si „odskočil“ k metalovému Titanicu, se kterým měl tu čest předskakovat Deep Purple a dokonce si zahrát fotbálek se slovutným Ritchiem Blackmoorem. Po přestěhování do Olomouce začal zpívat v přerovské kapele Travellers, která se věnovala převážně produkci tzv. „výchovných“ koncertů pro děti a mládež a občasnému koncertování pro veřejnost. A odtud už to byla jen krátká a rychlá cesta do nové kapely, která ještě sice neměla název, ale měla jasně zkonsolidovanou sestavu a i poměrně jasnou představu o budoucím repertoáru. V prosinci 2011jsme slyšeli a viděli (to je velmi důležitý aspekt) Jirku na pódiu a od 1. ledna roku 2012 datujeme vznik Penzistoru.

Kdo tvoří kapelu?
- Jirka Štěpánek ( dědek Jiřin) – zpěv, kytara, ukulele, foukací harmonika a vlastně jakýkoliv nástroj, na který bychom si mohli vzpomenout
- Jarda Macíček ( dědek Jaryn) – kytara, zpěv, spoluautor hudby a textů
- Libor Trucálek ( dědek Trucin)– basa, zpěv, spoluautor hudby
- Robert Tšpon (dědek Bobin) – bicí, zpěv, klávesy, spoluautor hudby, aranžmá, hudební režie atd. atd. 

Marně jsem pátral co vlastně Penzistor znamená, „osvítíte“ mi to?
V době vzniku kapely už se většině členů blížila padesátka, někteří už byli dokonce za (smích). Samozřejmě jsme přemýšleli o názvu, který nás vystihne tak nějak komplexně. Věděli jsme, že mládí je v řiti, pohledné tváře už také trochu znepohledněly. Při představě, že se budeme před každým koncertem rvát do upnutých kožených oblečků, mlátit vypelichanými mařenami, tvářit se jako poslové pekla a věšet na sebe kovové řetězy, se nám dělalo nevolno. Tak jsme se rozhodli přiznat barvu, zdůraznit to, co čeká všechny a udělat si z toho přednost. Penze pomalu na krku, to je jedna část názvu a koncovka „tor“ je doménou tvrdých kapel. No a máš tu PENZISTOR.

Proč jste ve finále založili právě Penzistor?
Jak jsme uvedli výše, kapely, ve kterých jsme se angažovali, tak nějak přešly do stádia dalšího nevývoje a pozvolného zániku. Nechtěli jsme pověsit hraní na hřebík a zahodit naše letité zkušenosti a hlavně absolutní sehranost( léta dřiny, ponížení, odříkání…smích…). Věděli jsme také, že máme velký autorský potenciál. No a Jiřin, to už jen byla třešnička na dortu….tedy je…

Všichni jste „věrní“ domovské kapele, nebo jsou ještě nějaké vedlejší projekty?
No, Jiřin, to je jeden velký vedlejší projekt. Svatby, rozvody, pohřby, narozeniny, křtiny, vítání občánků…to na jaře mrkneš do kalendáře a přemýšlíš, jestli na nás vůbec zůstal nějaký termín (smích). Jak ale říká Jiřin, jeho duše je nekonečná a potřebuje vstřebat všechny zážitky, a to i z jiných žánrů. Zbytek kapely se jednou dvakrát do roka sejde v Pirillu, příští rok to bude 40 let od založení, tak se zřejmě spáchá něco většího. Penzistor u toho ale samozřejmě bude také.

Nazýváte svůj styl děd metal, už jsem slyšel mnoho, ale tohle ještě ne, upřesněte nám, co vlastně hrajete?
Dědmetál se nedá definovat, ten se musí zažít. To se musí slyšet a vidět, potom pochopíš.
Naše hudba má jasné hard rockové základy a vzhledem k tomu, že jsme Moraváci, je tam slyšet i ta zpěvnost. Na tom už nic měnit nebudeme, tohle z nás prostě vychází tak nějak přirozeně.

Opíráte se pouze o vlastní skladby, nebo na vystoupení zazní i nějaký cover?
Hrajeme jenom naše vlastní písničky, v případě CD Fénix tam máme tři songy od našich známých, ale rozhodně žádné covery. A tak to i zůstane. Samozřejmě, pokud člověk chce hrát tancovačky, musí děla covery, dokonce řada tzv. „věhlasných“ kapel má tyhle záležitosti v repertoáru. My to tak dělat nebudeme a těšíme se z našich vlastních vymazlených songů (smích).

K jakým hudebním vzorům jste vzhlíželi v mládí? A co dnes?
Každý z kapely byl samozřejmě v mládí ovlivněn nějakými zahraničním, převážně hard a art rockovými kapelami. Bobin miloval Sagu, Kiss, TOTO, Jaryn začal hrát kvůli Deep Purple, poslouchal ale i Beatles a ABBU (jak říká náš kamarád a slovutný hudební rejža – to je dodnes nejvyšší škola aranžování), Trucin kapely jako Saga, Asia. Jiřin se nám z toho dost vymyká. Protože chodil pět let do houslí, tak jeho prvním hudebním vzorem byl Václav Hudeček, pak Progres 2, Futurum, Synkopy, Yngwie Malmsteen, Joe Satriani, Steve Vai, Javory. Dnes asi nejvíc Aneta Langerová a Ewa Farna, protože jdou vlastní cestou, která je mu blízká.

Váš poslední hudební produkt – CD Fenix se hodně povedl, jak dlouho jste na něm pracovali?
My jsme slibovali nové CD už od vydání předchozího dvojCD Než natáhnem brka v roce 2017. Znáš to, slibem nezarmoutíš (smích). Postupně vznikal hudební materiál, který jsme si ukládali na horší časy. Potom do toho vletěla ta čínská potvora a najednou bylo času…. Bobin byl asi tři týdny v karanténě, a protože se ukrutně nudil, začal na nových písničkách intenzivně makat. Ale i tak jsme ho tvořili v podstatě rok.

Jak vůbec pracujete jako kapela při práci na novém materiálu? Je to kolektivní práce, nebo každý přinese „střípek“ ten se pak dává dohromady.
Způsob naší tvorby nazýváme korespondenčním. Není to tak, že bychom si objednali studio, sešli se tam a čekali, co z koho vypadne. Většinu hudebního materiálu si navzájem posíláme, doplňujeme a konzultujeme Většinou první vzniknou kytarové riffy, náměty na sloku, refrén. Poté z nich Bobin udělá strukturálně song, vymyslí a nazpívá dokonalou hatmatilkou melodickou linku. Dotočí se basa a Jaryn napíše text. V této formě odesíláme Jiřinovi, který podrobí text drtivé kritice. Nakonec ale zvítězí kompromis a skladba je v podstatně hotova ve formě demáče. Při samotném nahrávání natáčíme nástroje i zpěv ve studiu RoLo (tj. Robertova ložnice v jeho bytě). Bobin potom všechno míchá a přemíchává už opravdu poslední a definitivní verze (smích). Když tohle udělá asi po dvacáté, jsme spokojeni skoro všichni a můžeme si říci, že máme hotovo. Při natáčení Fénixu jsme se na dva týdny definitivně rozpadli. Jiřin prosazoval Kulečník, Jaryn trval na tom, že jen přes jeho mrtvolu. Nakonec jako starší a zodpovědnější ustoupil, a hle, úplně na konci CD máme hit (smích).

Četl jsem texty, zdá se mi, že neberete svět zas tak vážně, ale s nadhledem, což si myslím je víc než dobře. Co inspirace k textům?? Kde se bere?
Texty píše výhradně Jaryn. Také to nebylo až tak jednoduché, kam stylizaci textů posuneme. O lásce už to není až tak aktuální a přístojné, takže oči otevřené a uši nastražené. Všechno jsou to příběhy, které se někomu z nás udály, příp. se o nich od někoho doslechl.
Např. text k songu Půlky (na ten budeme dělat na podzim klip). Jiřin, vyhlášený znalec ženské krásy, cestou po školní chodbě šmíroval krásnou mladou učitelku. Tak si to přenášela váhu z jedné půlečky zadečku na druhou – no pohled pro Bohy. A vždycky když zašla za roh, on ji rychle dohonil, aby tu krásu prožíval znovu a znovu. Připadal si jako Malý princ, který si popostrkával židličku na své malé planetce, aby ten západ slunce opět viděl. Jiřin také miluje západy slunce. No a do té krásy mu volá Jaryn, že nemá žádný námět. Tak mu to Jiřin vykreslil v pastelových barvách a on to stejně napsal o žrádle a zabíjačce (smích).

Vy jste vydali klasické CD, stále si myslíte, že fyzický nosič při dnešních iTunes, Spotify…. Je stále důležitý? Jaký je váš názor na elektronické verze CD? Má pro kapelu význam investovat spousty peněz nejen do studia, ale i to výroby CD?
Myslíme, že je hodně lidí, kteří už si nemají klasické CD na čem doma, ani v autě, pustit. Ale bereme to tak, že rozbalování cédéčka je rituál, ke kterému patří také vůně bookletu, hmatový vjem při listování texty a fotografiemi. Jsou to zážitky a emoce, o které jsme třeba na spotify ochuzeni. Tak jako si někteří lidé pořád nechávají dělat z digitálních fotoaparátů, nebo mobilů fotky, aby měli něco v ruce, tak to bude i s klasickými cédéčky. Chce to jen udělat si čas, otevřít nějakou dobrou lahev, listovat bookletem a poslouchat své oblíbence. To v nás zůstává stejně jako milování.

CD vychází k desátému výročí kapely, chystáte nějakou větší oslavu, nebo to budete slavit po celý rok na každém vystoupení?
Dostáváme se pomalu do věku, kdy člověk může slavit každý den, i když bolí klouby, prsty se kroutí revmou, mozek už není tak bystrý jako dříve, šumí ti v uších a má řadu jiných radostí spojených s přibývajícím věkem. Ve dvaceti jsme slavili několikrát denně, připíjeli jsme si na zdraví, ačkoliv žádný z nás nemohl vlastně tušit, na co si připíjí. Teď už to chápeme. Ale i tak je stárnutí přirozené a krásné. Proto je pro nás svátkem a oslavou každé setkání s publikem, které nás poslouchá, chápe nás, bere naši muziku a upřímně se u toho baví. Nic víc, nic méně.

Každopádně se jistě neslyšíme naposled, kde najdou naši čtenáři informace o kapele, vystoupení popř. dalších aktivitách kapely?
Jednoznačně na webu, dále na facebookovém profilu. Zde jsou všechny dostupné informace o kapele a dění kolem, včetně odkazů na streemovací platformy, koncerty, merch atd….
Máme také 4 klipy, které se také můžete prohlédnout na webu.

Sledujete kapely v ČR? Překvapil vás někdo mile?
Asi nikdo z nás neposlouchá cíleně českou muziku, natož, aby se jí inspiroval. V rádiích se hraje to, co se hraje a tím skončila ve štábním vagóně debata o válce s Itálií (Dobrý voják Švejk). Takže se těšíme, že se budeme i v budoucnu překvapovat sami, nakonec, jsme na začátku, co je to deset let. Naše image časem splyne se skutečností a naše muzika je a bude také skutečná a svébytná (při vší skromnosti a pokoře). Věříme, že se máme na co těšit.

A závěrem, co vzkážete našim čtenářům a jaký váš klip nám doporučíte 
Líbí se nám citát Oscara Wilda : „Buďte sami sebou. Vše ostatní je již obsazeno“.

Rocková smršť GATE Crasher je stále známějším jméném na české scéně. Pravidelně vystupuje na největších letních festivalech, hrála se zahraničními hvězdami (Aerosmith, Ozzy Osbourne, Korn, Iron Maiden..) a v současné době je vyhledávaným účastníkem hudebních akcí, často na pozici headlinera. Vystoupení GATE Crasher jsou každoročně podpořena vylepšenou scénou, novým programem, novými singly a videoklipy. Prezentace již páté řadové desky „ Mrazení “, spolu s osvědčenými hity kapely a novými singly, bude náplní sezony 2022.

Psal se rok 1972, kdy se sešli tenkrát švarní mládenci a kamarádi… Jaromír Šebesta, Milan Kolečko, Richard Svoboda, a domluvili se na společném hraní v rockovém seskupení nazvaném Fata Morgana. A protože neměli kde zkoušet a protože jezdili do Chrástu na chatu k Mírovi Šebestovi, bylo jasné, že navštíví zdejší restaurační zařízení, které se postupem času stalo jejich zkušebnou i domovskou rockovou scénou. Tenkrát před padesáti lety, zde hospodskej nalejval neplnoletým alkoholické nápoje, tenkrát před mnoha lety zde zněli zakázané písně imperialistických skupin a vůbec se děly věci…

18.6.2022 jsme se vrátili do dob našeho mládí, na místo činu, kde vám zahrála nejen Fata Morgana, která dnes vystoupila po 50 letech v původním složení a to na baskytaru Jaromír Šebesta, na kytaru Milan Kolečko a na bicí Richard Svoboda, ale i Beer Reminder, kde hraje na kytaru bývalý člen skupiny Bambus Jarda Jerry Pomp a Wenda Gang, s Jardou Jeffem Langem, také členem bývalých Bambus. Tato formace se tehdy před 50 lety taktéž významně podílela na tvorbě místního rockového podhoubí a proto bylo nyní zcela zřejmé, že na tento náš menší svátek musejí být také přizváni. Bohužel bubeník Bambusu Pavel Páša Frank hraje rock již nějaký rok v bigbítovém nebi, stejně tak i pár přátel, kteří tu s námi nemohli být.


Děkujeme všem, kteří se zde sešli v tom parném podvečeru.

Na úvod vše začala skvělá moderátorka Martina Samková, která provázela celým večerem se sobě vlastním šarmem a vtipem . . .
Martino děkujeme.

Jako první nastoupila formace BEER REMINDER se svým převážně bluesovým repertoárem a naladili návštěvníky na tu správnou notu


a připravili pro nás tu správnou rockovou atmosféru. . .i jim patří dík.

FATA MORGANA 1972 - 2022

Fata Morgana začala svojí cover verzí Hush od Deep Purple a celá první série se hrála ve stylu sedmdesátých let od tenkrát oblíbených skupin: Deep Purple, Free, Black Sabbath, a Jimi Hendrix.
Po malé pauze se k Fata Morganě připojil hráč na klávesové nástroje Luboš Chris Tolar a vylepšil tak zvuk svými Hammondy. Luboši děkujeme, bylo to skvělé.

V druhé sérii se hrály písně od CCR, Lynyrd Skynyrd, Tom Petty a Rainbow.
A nastal čas na finále, které obstarala formace WENDA GANG.


Skvělá muzika, výborný zpěv a vokály, jsem přesvědčen, že dramaturgie FATA FESTU vybrala správné poředí učinkujících.¨
No a co dál? Z původního sranda mače, kdy jsme uvažovali o tom že si jako FATA MORGANA zahrajeme pár písniček na půjčenou aparaturu, se stala docela vážná záležitost. Nakoupily se nové aparáty, bicí i kytary, začalo se pravidelně zkoušet a domluva je taková, že než chodit v penzi na ryby nebo krmit v parku ptáčky, sejdeme se pravidelně ve zkušebně a začneme zkoušet nové písně od oblíbených skupin ze sedmdesátých let a někdy zase na slyšenou . . .
Poděkování patří všem učinkujícím, zvukaři (Jirka Hickl) který se svého řemesla zhostil profesionálně, všem fotografům a kameramanům kteří mě posílají fotky i videa, poděkování samozřejmě i hospodě U Žáby, konkrétně Mírovi (Špičníkovi) a hlavně vám všem, co jste nás podpořili svoji přítomností . . . Za FATA MORGANU s úctou Kolečko Milan

Sešlo se hodně přátel, z nichž někteří se nepotkali dlouhých padesát let, není divu, že se kolikrát ani nepoznali a na ahoj, odpovídali dobrý den . . .


Výstava dobových plakátů z roku 1972

Pro Rockpalace: Kolečko Milan

Pavel Plecháč, kamarád, s kterým jsme se poznali, když jsem se „motal“ okolo Aleše Brichty. Pavel už tehdy byl kapacita, co se týče prodeje hudebních nástrojů a tehdy se otvírala síť Hard Rock barů a Pavel zajistil nejedno zvučné jméno. Rád vzpomínám na setkání s Tomášem Krulichem, které pro blatenský HRB Pavel zprostředkoval a Tomáš se stal kmotrem  baru. Po nějaký čas jsme s Pavlem sešli z očí a o to víc mě překvapil jeho nedávný telefon. Na mojí opatrnou otázku co potřebuje, mě hodně potěšila jeho odpověď – nepotřebuju nic, jen jsem tě chtěl po takový době zase slyšet. Tak jsme i pokecali

Pavle, jak si se vůbec k muzice dostal?
Na dnešní dobu poměrně pozdě. Když mi bylo patnáct let, otec mě přihlásil na obor bicích nástrojů na tehdejší Lidové škole umění. Tu jsem navštěvoval až do doby, než jsem nastoupil základní vojenskou službu. Zkusil jsem se dostat k posádkové službě ve Slaném, což se mi podařilo a rok a půl jsem s nimi hrál. Kromě vojenského drilu to byla beze sporu opravdová muzikantská škola. Celý rok a půl jsem měl možnost zkoušet a hrát se skvělými profesionály.       

Máš vyhraněný hudební styl, nebo je ti jedno co posloucháš?
Rozhodně jsem duší rocker. Poslechnu si ale rád jakoukoli dobrou muziku kteréhokoli žánru. 

Máš nějaké oblíbence? Prozradíš nám pár jmen
Ze zahraniční scény mě jednoznačně nejvíc oslovují rockové legendy, jako jsou Kiss, ACDC nebo třeba Iron Maiden. Co se týče české hudební scény je to trochu oříšek, protože spousta muzikantů jsou mí známí či dokonce blízcí přátelé. Po muzikantské a kreativní stránce ale velmi obdivuji práci třeba Michaela Kocába. 

Co koncerty? Chodíš? Kdy a na čem jsi byl naposled a chystáš se na některé zvučné jméno, které do  ČR zavítá?
Na koncerty určitě chodím rád. Baví mě porovnávat, jak si stojíme my Češi ve srovnání se zahraničními interprety, zda se nám daří smazávat dříve propastný rozdíl mezi světem a námi. Velmi mě těší, že jsou na české scéně tací, kteří dosahují světové úrovně. Jelikož nevím, kdy přesně náš rozhovor vyjde, je pro mě těžké říct, čí koncert jsem navštívil prozatím naposledy a na koho se chystám. Když to ale zprůměruji, každý týden jsem někde. 

Ty jsi taky hodně spolupracoval s Alešem Brichtou, tam jsme se vlastně poznali, nedávno jsem tě viděl s ním v nějakém ranním vysílání
Ano, kromě toho, že je Aleš Brichta mým blízkým přítelem, který mi přišel popřát k mým nedávným kulatinám, jsem mu domluvil rozhovor v ranní relaci Snídaně s Novou. A musím tedy říct, že přimět rockera, který vyznává noční život, aby vstal okolo šesté hodiny ranní, byl velký výkon.

Ale pojďme k hlavní otázce. Ty jsi jeden z velkých hráčů, co se týče prodeje hudebních nástrojů. Jak se z člověka stane prodejce hudebních „instrumentů“? Nebo lépe položím otázku, kdy tě napadlo prodávat hudební nástroje?
Vzhledem k tomu, že muzika je mým koníčkem a láskou od pubertálního věku, chyběl jen malý krůček, abych se jí začal živit. Jelikož ovšem uživit se jako hráč na bicí není v naší republice jednoduché, bylo prodávání hudebních nástrojů možností, jak si muzikou vydělávat na živobytí, byť ne jako profesionální hráč. Přesto jsem ale sen o hraní na jevišti před publikem zcela nepustil. U příležitosti šedesátých narozenin mě oslovil Dalibor Janda, abych si s ním zahrál v naší největší hale a sice O2 aréně. Jsem rovněž rád, že jsem pokořil Lucernu, o které se mezi muzikanty říká, že kdo nehrál v Lucerně, jako by nebyl.  

Kolikátý rok už provozuješ tvoje hudebniny?
Letos na podzim to bude už dvacet let, co jsem hudebniny otevřel. 

Co všechno máš ve své nabídce?
U mě v hudebninách najdete vše přes hudební nástroje, které si muzikanti a kapely mohou přát, po zvukovou a světlenou techniku. K dispozici mám nástroje tuzemských i světových značek. 

Dá se tedy říci, že dokážeš po stránce hudebních nástrojů uspokojit všechny hudební styly?
To rozhodně

Takže když k tobě přijde začínající kapela, dokážeš jí prakticky vybavit komplet k vystoupení?
Ano, jsem schopen každou kapelu, i ty začínající, vybavit od trsátka po veškeré nástroje. A ještě v případě zájmu rád přispěju dobrou radou. 

Seznam těch, kteří nejsou tvoji klienti je jistě kratší, než seznam těch, kteří u tebe našli „azyl“. Přesto můžeš nám říci pár zajímavých jmen, které „uspokojila“ tvoje nabídka?
Mezi mé spokojené klienty patří namátkou Petr Janda, Petr Kolář, Kamil Střihavka, Jakub Smolík, Ota Váňa z kapely Kabát nebo třeba Janek Ledecký. Tady seznam ale rozhodně nekončí. 

Vím, že u tebe pravidelně nakupují velké hudební ikony, dá se říci, že to přerostlo v přátelství, alespoň u některých?
V některých případech rozhodně a velmi si toho vážím.

Jak u tebe vypadá nákup, myslím tím, zda dokážeš žadateli poradit v tom, co hledá, říci klady a zápory vybraného zboží…?
Zakládám si na tom, že nejsem pouhým prodejcem. Přistupuji k zákazníkům tak, jak bych si přál, aby každý prodejce přistupoval ke mně. Jsem vždy upřímný a nesnažím se jen za každou cenu prodat a vydělat. Pokaždé upřímně vyzdvihnu plusy, ale zmíním také mínusy prodávané věci. Mé podnikání stojí na osobním přístupu, protože nástroj se nekupuje, ale vybírá.  

Teď mě napadla otázka, na kolik nástrojů, které máš ve své nabídce dokážeš zahrát?
S největší jistotu ovládám bicí, zahraju ale i na piano a kytaru. Jsem rád, když můžu prodávané nástroje chytit správně do ruky a aspoň základy na ně předvést.

Sleduješ českou hudební scénu, je něco, co tě v poslední době nadchlo/zklamalo?
Nadchnout mě umí mladí talentovaní lidé, když jsou kromě nadání i pokorní a pilní. Vždy jim držím palce, aby jim to vydrželo co nejdéle. Jsou totiž i tací, na kterých je patrné, že už dávno vyhořeli, ale drží se muzikantského řemesla dál, jelikož jim takzvaně platí složenky. 

Jaké jiné zájmy mimo muziku máš?
Na první dobrou mě napadlo vyjádřit to pomocí okřídleného: Ženy, víno, zpěv. Byť tedy o mně je známo, že alkohol nepiju a bavit se dokážu velmi dobře i bez něj. Zpěv navíc souvisí s muzikou. Nicméně se mi tohle slovní spojení líbí a mám pocit, že s tímto drobným dovysvětlením, mě docela dobře vystihuje.  

Pavle, co vzkážeš svým novým potenciálním zákazníkům a jaký je tvůj nejoblíbenější klip, který můžeme našim čtenářům pustit?
Jak mám napsáno na vstupních dveří svých hudebnin: Zdravím, nejdůležitější osobou jste dnes vy, jste totiž můj zákazník! Co se nejoblíbenějšího klipu týče, nerad bych někoho vyzdvihoval, protože žánrů a stylů je opravdu mnoho a pro každý platí trochu jiná kritéria. Tudíž vybrat jednoho toho opravdu nej by podle mě nebylo spravedlivé. Ale víš co, když jsme se spolu bavili, říkal jsi mi o kapele Panoptiko, takže pust něco od nich.