Je tomu pár dní, co do světa vypustila svůj nový klip plzeňská hard&heavy/rock’n’roll formace DARK band from Pilsen. Videoklip nese název Těžkej Speed. Song vyšel kapele DARK na albu nesoucí název DEVĚT v listopadu roku 2024. Materiál kapela sbírala v květnu a červnu tohoto roku a po zralé úvaze dotáčela záběry ještě v září. Stříhání a post produkce do finální podoby však trvala až do konce listopadu. Na tvorbě se podílelo mnoho dobrovolníků, díky kterým se toto dílo podařilo nakonec dokončit. V interiétech byly použity prostory soukromé sbírky vozů na severním plzeňsku a exteriéry pak představovaly lokality v obci Bdeněves-Plzeň/sever a DEPO Plzeň 2015. Tam nabídla spolupráci skupina nadšenců klubu Dragon Us cars West Bohemia s jejich flotilou vozů.

Videoklip je k vidění na YouTube a také na Instagramu https://www.instagram.com/p/DR-XKRaEqEL/ . Letos v měsíci listopadu upravila kapela svůj název z DARK, na DARK band from Pilsen, pro lepší dohledání na sociálních sítích. Nechť se kapele a videoklipu daří a třeba někdy opět zde na Rockpalace.cz , na viděnou…

Oficiální videoklip rockové skupiny
DARK band from Pilsen

Brněnská osmičlenná parta Wolfarian vydala novou desku a já byl požádán, abych se jim v tom vrtal, „kibicoval“ nebo chválil dle vlastního uvážení.
Poslouchám album víc jak týden a můj dojem z něj se celkem výrazně vyvíjí.
Mimochodem, byla doba, kdy platilo nepsané pravidlo, že recenzent má alespoň čtyři poslechy povinné, než začne psát recenzi. Dnes se to mnohdy píše už při poslechu druhém, což bych si nedovolil a v případě tohoto alba by to bylo nejen nezodpovědné, ale hlavně špatně. Běžně sepisuji recenzi tak tři hodiny, a kdybych to napsal po prvním druhém poslechu, dost bych kapele ukřivdil, což bych nerad.
Stylově se tedy jedná o pagan folk metal, respektive o jeho odnož, při které se míchá mužský growl a ženský zpěv a trochu to podmazávají symfonické prvky. Pro nás starší a pokročilé, kteří jsme ohledně folk metalu vyrostli na Skyclad, už se jedná o jakousi sub škatulku, ale pokud znáte třeba Cruachan, novější alba Bathory nebo Svartsot, možná i The Gathering, budete na stopě. Pro mladší to může platit třeba v případě takových Eluveitie. Pro představu. Skupina se aktuálně věnuje keltské a vikingské tématice.

„ Ty na ně budeš zase zlej, viď?“ Ptal se mě kamarád muzikant, když jsem se zmínil, že mě čeká tato recenze. Zná moje chápání hudby a tady právě narážím na aktuální záběr Wolfarian. Kapela z Brna a Vikingové? Proč? Kdyby byli z Narviku nebo třeba Kodaně, tak ani neceknu, ale jsem prostě na ty kořeny hudebníků a jejich tvorby trochu háklivý v souvislosti s uvěřitelností a upřímností tvorby.
Nojo, ale ono to není nějak pitomé a třeba tam jsou nitky, o kterých nevím, a hanit to předem se mi taky nechce. Nechci být zlej. Tak nějak jsem to vnímal při prvním poslechu.
Ta deska ale zní velice poctivě a zároveň přirozeně, a kdybych nevěděl, že kapela je z Brna, nenapadlo by mě to. Trošku může být potíž s tím, že tento mustr už používá tolik skupin, že je těžké je rozlišit a je trochu mimo moje chápání chtít znít podobně, jako x dalších. Není to ale moje věc a na druhou stranu jsem rád, že k tomu přistupují natolik poctivě, že mají v sestavě skutečně nástroje jako housle, příčnou flétnu nebo tuším i hostující niněru. Klávesy ty folkové nástroje neutlačují, což je též moc dobře. Hrát živě a vlastníma rukama je pořád nejvíc. Taky to mnohem líp vypadá na koncertech, než když takové party jedou odněkud z tabletu. Takhle je to pořád poctivé řemeslo. Díky za to.

A konkrétně?
Máte tu deset skladeb včetně intra. Dle infa k desce se tu Wolfarian věnují hlouběji zmíněné severské mytologii. Chci upozornit na jednu zde přítomnou past, která ale bývá znakem těch lepších alb.
Není to dle mého názoru album na první poslech. Teď, po víc jak týdnu, mám z nahrávky úplně jiný pocit, než když jsem ji slyšel poprvé. Pokud tedy patříte mezi ty, kteří dají nahrávce tři čtyři vteřiny a klikají na další, máte celkem obstojnou šanci, že vás tato deska mine.
Ono je totiž potřeba se jí trochu naučit. Zvyknout si na to, která pasáž bude následovat. Jsou tu kontrasty nejen ve zpěvu, ale i v náladách a tempech. Moc se mi líbí, že písničky nejsou takzvaně přeprodukované. Zní to celé dobře, plynule a myslím, že hlavně přirozeně. Byť se tu celkem lpí na té zmíněné škatulce, nemám dojem žádné umělotiny, kalkulu a podobně.
Pokud bych měl v této souvislosti do něčeho rejpat, bylo by to čistě v rovině osobního pocitu. Méně growlu a dvě zpěvačky s různou barvou hlasu. To by byla pecka. Pokud mi tu něco chybí, jsou to místy druhé hlasy. Několik pasáží si o ně vysloveně říká. K nim by mohl být i přirozený mužský zpěv v pozadí a growling využívat spíše jako koření. Tady je jako plnohodnotný part a projev zhruba půl na půl a trochu to svádí k jakési unifikaci.
Zpěvačka Hanka Hrubešová se též snaží využívat několik podob výrazu, byť někdy jen tak pro potřeby té dané skladby nebo pasáže, a to je taky moc dobře. Garantuji vám, že jakmile se písničky trochu naučíte, a zorientujete se v nich, budou se vám líbit víc. Možná je to tím, že album vychází s odstupem několika let od předchozí nahrávky a třeba právě proto je tu možnost nechat vše plynout přirozeně.
O hudbu se autorsky postaralo duo Radek Krejčí- klávesista a kytarista Matěj Růžička.
Jako klipovku Wolfarian natočili píseň Mímisbrunner, viz odkaz, ale já si oblíbil
osmou Gjallarhorn, ale ještě více třetí v pořadí Freya´s Tears. Ta je můj favorit. Taky se mi víc líbí dámská část kapely než mužská. Sorry chlapi. Vlastně devátá Lif ok Lifraisir je taky moc fajn písnička. Ale opět, ty motivy a melodie vyskakují postupně.

Tedy: Myslím, že deska a vlastně komplet tahle muzika dává skupině dost práce. Už jen udržet a dostat ve stejný čas na stejné místo osm lidí, kteří tvoří Wolfarian je v téhle době nadlidský úkol a tady je celkem slyšet, že je to i baví a jde jim to. Nezbývá mi tedy než popřát, ať se daří i nadále.
Vrátím se k té desce a zase si ji poslechnu. Pokud ji budete poslouchat i vy, dejte jí trochu času.
Ani já jsem teď určitě neslyšel vše, co v těch písničkách je.
Tak zatím.
Petr Kohoutek

Počátek zimy je na kvalitní desky až překvapivě štědrý. Po výborné a dokonalé novince Panoptika přichází další úder – Trautenberk a jejich nové album Sojčí terror. A aby toho nebylo málo, za pár dní vychází také monumentální Sto černých let od Ingotu, věnované Karlu Krylovi, které jsem měl možnost již slyšet. Zdá se, že letošní závěr roku bude opravdu hudebně nabitý. Teď ale hurá do hor – pojďme se ponořit do Sojčího terroru.

„Sojčí terror“ navazuje na to nejlepší, co dělá Trautenberk Trautenberkem. Tanz-metalová dravost, groove-metalová hutnost a fanouškovsky oblíbená teatrálnost tu fungují od první do poslední vteřiny. Kapela šlápne na plyn už v intru a hned úvodní „Když už tak už“ servíruje energii, která člověka postaví na nohy dřív než ranní kafe. Album je doslova napěchované říznými riffy, poctivě utaženou rytmikou a výraznými vokály, které střídají nadsázku, sebeironii i dramatické polohy. Za celou stopáž nenajdete jediné hluché místo – všechno jede jako po másle.

Tracklist je složený tak, aby bavil, překvapoval a ani na chvíli neupadl do monotónnosti. „Umaštěné tváře“ jsou dravá pecka s humorem typickým pro kapelu, včetně lidové vsuvky, která funguje lépe, než by se dalo čekat. Následuje melodický „Elegán“ s chytlavým refrénem, „Šelma sedlák“, jako kdyby kapela znovu oživila ducha filmu Krakonoš a lyžníci, a pomalejší, atmosférická „Hory volají“ s výborným klipem, která ukazuje, že Trautenberk umí i zvolnit a nejen tvrdé riffy. A jízda pokračuje – Prach a broky, Koníček, Nelži, výchovnou Dělej si co chceš. Vrcholem lidové nadsázky je pak „Chytil táta sojku“, samozřejmě v typickém, lehce zdivočelém trauntenberkovském podání. Sojka ostatně proletuje více skladbami a stává se jakýmsi nepsaným maskotem celé desky.

Když jsem se bavil s Prasopsem, zdůrazňoval, že kapela na desce opravdu „mákla“. A nebyla to prázdná slova. Album vznikalo ve studiích SONO Records pod dohledem zvukového mistra - Milan Cimfe, a je to znát. Zvuk je nejvyváženější a nejpropracovanější v historii kapely – kytary řežou s perfektní ostrostí, bicí mají příjemně utažený drive a vokály jsou čisté, dynamické a mají prostor. Jednotlivé nástroje se neslévají do jednoho chumlu, vše je přehledné, pevné a zároveň si zachovává živelnou atmosféru, která je pro Trautenberk tak typická.

Další velké plus přináší hosté, kteří dodávají albu šíři i barvu. Objeví se tu Tomáš Hajíček Jr. z Krucipüsku, Michal „Márdi“ Mareda z Vypsané fiXy, Michal Skořepa z projektu Pan Lynx a sbor Nozizwe & Ubuntu Choir. Každý z nich do skladeb vnáší vlastní energii a odlišný výraz. Hosté tu nejsou jen na ozdobu – jejich party skutečně obohacují náladu a dynamiku desky.

Trautenberk přitom zůstávají pevně zakořenění ve své identitě. Humor, nadsázka, pohádkové motivy, folklórní vsuvky i lehká satira tvoří svět, který si kapela dlouhodobě pěstuje. A právě „Sojčí terror“ je jeho nejvyzrálejší formou. Je tu šibalství, je tu pohádka, je tu metal – všechno krásně pomíchané, ale tentokrát s ještě větším citem a řemeslnou pečlivostí.

Výsledkem je album, které drží od začátku do konce, působí zralým dojmem, ale neztrácí hravost a energii, jež Trautenberk odlišuje od ostatních. „Sojčí terror“ je bez debat nejkompaktnější, nejzvukovější a zároveň nejzábavnější nahrávkou, jakou kdy kapela vypustila do světa. Každopádně přes velký nářez tady přesto vítězí písnička a neztrácí se melodie, což si mnohé kapely neuvědomují. A texty… jsou skvělé, humorné přímé, bez vedlejších myšlenek a podtextů. Pochvala! Album, které zahřeje v zimě víc než svařák, a která si říká o opakovaný poslech. Jooo tahle deska mě hodně baví! Další adept do mého rockového adventu 4Top alb roku 2025 a těším se na jaro do Šeříkovky na živé provedení-)

Kapela Hardmok vydává oficiální videoklip k titulní písni Robinson Crusoe ze třetího alba Original³.

Celý videoklip je ke shlédnutí na Youtube kanálu kapely Hardmok od pondělí 17. 11. 2025 v 18:00. Je to vlastně takový vánoční dárek od kapely Hardmok pro všechny fanoušky. A tímto kapela ukončuje úspěšnou sezónu 2025 a budeme se na vás těšit v roce 2026.

Natáčení se odehrávalo opět pod ověřenou taktovkou neskutečného kameramana a samozvaného režiséra z nutnosti Petra Špačka – PŠ Production, který je podepsán také pod klipem k songu Středověk z dubna letošního roku. Klip se dočkal mnoha topů v hitparádách a je pozitivně hodnocen i mezi kolegy z hudební branže. Nebylo tedy důvodu přepřahat v půli kopce.

Realizace by nebyla možná bez kvalitního managementu při natáčení, který obstarala Francouzka společně se členy kapely. Zvláštní poděkování potom patří všem, kdož byli nápomocni, Pivovaru Ovipistán, který dodává pivo Kapelník – speciál kapely HARDMOK, Občerstvení „u Komára“, Obci Dříteč a Vaškovi Vosykovi. Herecké výkony děvčat Kláry, Pavly, Karolíny a Zuzanky, managera „Blexy“ a sládka pivovaru Michala, jakož i všech členů kapely zaslouží panáka z láhve džinový.

     O jakože ději klipu

Každý z nás žije svou podobu samoty způsobené odlidštěním prostředí, ve kterém žijeme. V klipu je nosným tématem „světlá“ retrospektiva vzpomínek na včerejší pařbu a bazální potřebu bavit se a to, jak ve smyslu biologickém, tak obecném v kontrastu s „tmavou“ samotou „Robinsona“ v temnotě. Závěr a úplný začátek je zobrazením přípravy na večerní rej a následné procitnutí. Jako klikatá linka chtíče se klipem vine pozorování všeho toho mumraje s touhou o připojení se k pařbě – útěku ze samoty…

Tak nějak no…. Prostě a jednoduše Robinson Crusoe nechce být sám vole...

To by ale nebyl náš videoklip, kdyby v něm nebylo i jedno skryté poselství... Jelikož se jedná o report z pařby a řídí se v něm motorová vozidla, chceme zároveň varovat před řízením vozidel pod vlivem alkoholu. Zkrátka „Alkohol za volant nepatří“

Odkaz na Youtube kanál kapely Hardmok