Super User

Super User

Thrashmetalová banda DESTROY! vydala druhé EP

Berounští melody thrashers DESTROY! vydali letos již druhou nahrávku, a to jsou pánové stále ještě teeneageři. Pánové, jen tak dál.

Nahrávku „Autostop značí smrt“ pořídili ve studiu The Barn u Dana Frimla, který se postaral též o produkci, mix a mastering. Sestava DESTROY! je následující Šimon Král – zpěv, kytara, Jiří Strnad – kytara, zpěv, Jiří Kux – basa, Ondřej Szeliga – bicí. O stylový kreslený obal se Dan Kurz.

Pětiskladbové ípíčko se vešlo do stopáže 16 minut, které utečou jako nic. Začínáme svižnou jízdou „Kázeň musí být“. Následuje „Mladej, blbej“. Líbí se mě, že kluci nemají problém se sebereflexí, textově se pohybují ve světě teenegerů. Nesnaží se moralizovat ani chytračit.

Zpěvu je dobře rozumět. Muzika správně zařezává, líbí se mi typický thrash groove. Výrazným prvkem tvorby DESTROY! je skvělá rytmika. Taky klukům prospělo přidání druhé kytary. Prostě k melodickému thrash metalu dvě kytary patří a tady si to perfektně sedlo.

V některých písních se objevuje i zdvojený zpěv. Třeba v písni „Autostop značí smrt“ úplně vidím toho úchyláka, co láká do auta rozmilou dívku. Tady kluci přitvrdili na zpěvu a mně se to prostě líbí. Závěrečný „Půlnoční rituál“ se valí drtivě a vokál je znovu ostřejší. Kombinace growlu s melodickým hlasem je tuze fajn.

Myslím, že o téhle mladé partě ještě uslyšíme. Když klukům vydrží nadšení, můžou se dostat hodně daleko. Talentu mají na rozdávání. Thrash metal žije.

Pro Rockpalace Honza Holý

Číst dál...

MEAN MESSIAH reinkarnoval dva covery a k nim přidal dvě nové písně

Vlastními slovy Industrial progressive metalová kapela MEAN MESSIAH z Litoměřic vydala před časem čtyřpísňové EP Re:incarnations.

Pojďme si kapelu trošku představit. MEAN MESSIAH založil multiinstrumentalista a producent Dan Friml, bývalý člen mohelnických kapel Sebastian, Apostasy a mnoha dalších. V létě 2023 se k němu připojili bubeník Miloš Meier a baskytaristka Lenka Čechová a společně nahráli album „In Infinite Illusion“ vydané 29. února 2024. V listopadu téhož roku Miloše na bubenickém postu střídá jeho bratr, Matěj Meier a kapela nahrává EP Re:incarnations, které vyšlo skoro do roka a do dne 28. února 2025. Pochopitelně se nahrávalo opět v Danově studiu The Barn v Drahobuzi na Litoměřicku, které se stává stále proslulejším.

Tak se na tuto nahrávku podívejme podrobněji. Začíná netradičně coverem „The Number of the Beast“ a asi nemusím ani uvádět, kdo je původním autorem tohoto legendárního songu. Hihi, muzikanti z MM uchopili „Irony“ po svém. Takhle nějak by měly vypadat převzaté věci, prostě kapela hraje moderně, jak je zvyklá ale přitom ze skladby je cítit původní duch z 80. let. „Number…“ není překopané od začátku do konce, ale prostě píseň dostala novější kabátek, který jí sluší.

Následuje trošku temně a přitom hravě industriální píseň z dílny MM „Ashes – Re:incarnated“ s výraznou rytmikou a silnou melodií. Další skladbou je opět cover zpěvačky Billie Myers „Kiss the Rain“. Zde původní verzi opravdu neznám, takže promiňte případně moji neznalost. Tento „polibek“ je ukázkou vzletnější a veselejší tváře MEAN MESSIAH. Tahle poloha se mi hodně líbí. Melodie se vyloženě vznáší až k oblakům. Na závěr zase tempo zpomalí spolu s písní „Clouds – Re:incarnated“. MEAN MESSIAH umně kombinují „živé“ nástroje spolu se samply a klávesami. Celá nahrávka má výborný zvuk, to se musí nechat.

Pokud vím, vyšla tahle nahrávka jenom jako „digital relese“, mrkněte se po ní třeba na Spotify. Ale co není, může být, třeba se sběratelé dočkají i stříbrného kotoučku.

Pro Rockpalace Honza Holý



Číst dál...

Jak PANOPTIKO natáčí 3.album 

  • Zveřejněno v REPORTY

  Uctivě zdravím velevážené arcirockerstvo a zejména arcičtenáře ROCKPALACE.CZ z jeskynního nahrávacího komplexu hranického BOMB JACK studia a odpovídám tímto na lístek, který mi doručil poštovní holub tohoto periodika jednoho odpoledne minulého týdne. Stálo v něm, zda nemohu prozradit něco málo z natáčení nového alba eskadry PANOPTIKO.Je tomu již celá čtyři léta, kdy jsem potkal na jednom ostrově v Egejském moři partu skvělých kreatur a person, které jsem přes přední jeskyň našeho nahrávacího studia přenesl do naší epochy natočil s nimi již dvě alba. V roce 2021 album „Poslední tango“ a v roce 2023 album „Bohové“. Obě nahrávky, které vyšly také na vinylových deskách se trefily do hudebního i poetického vkusu tisíců arcifans v zemích českých a moravských a způsobily tak ocenění v podobě zlatých desek (dnes již platinových). 

rockpalace panoptiko01

     Je prosluněné odpoledne letního dne l.p. 2025, ale já nejsem u bazénu, nýbrž jsem jako každý den za tímto pultem Soundcraft TWO, který je vybaven 40 kanály je srdcem studia BOMB JACK, ve kterém již téměř dvě desítky let pomáhám přijít na svět všelikým hudebním projektům. Aktuálně je to tedy moje milovaná parta PANOPTIKO. Motorem každé kapely je pořádný bubenický groove. Přeplňovaným atmosférickým turbomotorem je u Panoptika fenomenální, několik staletí starý, mladík Don Balkoni. Tak jak  nejlépe chutná jídlo, co jí druhý a nejlepší milenka je vždycky sousedka, jsou i nejlepší bicí pro nahrávání půjčeny vždy od souseda. Tím sousedem a zapůjčitelem bicích, je skvělý chlap zvaný Vajico, který má takový malý domek hned přes potok:

rockpalace bici

     Zapůjčenou sadou jsou excelentní bubny DW Collector obuté do blan Evans EC2S Fusion. Jen na kopáku je pak napnutá blána, kterou si chlapci přinesli z jejich doby. Zkoumal jsem ji lupou č.23  a zjistil jsem, že je pravděpodobně vyrobena z kvalitně vyčiněné a vyžvýkané kožešiny a kůže kapelní Sqaw, jejíž jméno mi nechtějí ani za nic prozradit. Blána je pravděpodobně z velkého býložravce. Sejmutí kopáku je provedeno starým AKG D112 (původní první řada) a subkickem od známého výrobce motocyků. Činely jsou vůbec nejlepší si půjčit a nepraskat svoje. Soused a arcipekař v jedné osobě Mr. Vajico se už léta k této proceduře s oblibou a rád svoluje. Jedná se o sebemrskačství v podobě série Paiste 2002 a vybraných top kousků Zildjian. Snare mi před léty s láskou věnoval, i když neprodal. Je to moje veliká panteří láska, kterou používám jen na ty nejzásadnější projekty. Je to signature Pearl bubeníka Vinnieho Paula. Hraje jak žádný jiný a v Panoptiku je nádherný. Je sejmut mikrofonem SM57 a zespodu dynamickým Sennheiserem 835. Čtveřice tomů je pak zachycena EV ND44, které mají hlukovou ochranu shora vytvořenou vystřižením toho správného kusu koberce mojí tchýně z Popradu. Činely a hi-hat jsou ošetřeny mikrofony JZ BT201, UA SP1, a RODE NT5. Celkový projev bicí soupravy pak snímám velkými páskovými mikrofony WA 44, které mi jako jednomu z prvních v Česku dodala firma DISK Boskovice, jmenovitě děkuji Milanovi Včelařovi, který mne zásobuje vším novým a případně potřebným. Tento velký páskový mikrofon váží téměř 3kg a je k němu potřeba jeden z největších a nejstabilnějších stojanů od K&M, který sám váží přes 17kg. V prostřední části těla mikrofonu je opravdový aluminiový pásek z pravého hliníku:

rockpalace panoptiko mikrofony

Vedle stereo páru těchto krasavců je technologií M/S (mid-side stereo) zaznamenáván osmičkovým ribbonem RM700 od t.Bone pseudoroom, který je dramatický mačkán kompresorem typu 1176v nejtěžším poměru a zkreslení. Tím se dostávám k dalšímu článku nahrávacího řetězce:

rockpalace panoptiko rak

     Tak jako u výrobců například holicích strojků s dvojitou planžetou můžete narazit na téměř identicky funkční kus za 1/20 ceny, tak se to  sem-tam stane i v nahrávací branži. Takže pro tuto komprimaci ROOMového obrazu (prosím nezaměňovat s rumovým obrazem) používám klon 1176 od firmy Klark Teknik. Ještě než však signál dorazí do této mašiny, jede si kabelech profi řady od kabelářů Sommer Cable. Multikabely od této firmy jsou mj. propojeny všechny tři nahrávací místnosti studia, které se potkávají v tomto efektovém racku v centrální režii. Nejprve jdou do preampů WA73-eq odkud jsou pak switchovány k vybraným kompresorům.
Všechny šepty, zpěvy i řevy Lorda Panoptika a sborové i special-nástrojové party Barona von Telephona snímáme vzácným mikrofonem NEUMANN U87 z roku 1986:

rockpalace panoptiko neuman

     Přesně tímto kusem, tímto mikrofonem bylo nadabováno v 90. letech přes tisíc filmů z VHS produkce Warner Home Videa. Další kusy z tohoto dabovacího studia vlastní mikrofonový guru Boris Carloff, který byl mým velkým učitelem a mentorem nejen v mých a jeho nahrávacích začátcích.  Zpěvovou cestu pak trasujeme do zmiňovaného preampu WA73-eq a komprimuje ji asi nejlepším kompresorem na zpěvy, který je DISTRESSOR EL8x od Empirical Labs. Ten také používám na snare. Tady ještě tedy poznámka k bicím – zbylé cesty (zejména tomy) nahrávám přes zmiňovaný pult a jeho suprové korekce právě na nezbedné přechody. Po technické i hudební stránce jsem v nejčastějším kontaktu s Dr. Konektorem. Za ty roky jsme jako jedno tělo jedna duše. Rozumíme si téměř ve všem, milujeme obdobné nealko i alko nápoje, či mízu tamaryšku, rozcházíme se pouze v názoru na všemožné sousedky Lásku ke kytarám však máme opět společnou:

rockpalace panoptiko kytary

    Třetí album Panoptika natáčíme za pomocí těchto DEAN kytar, které jsou v různých laděních. Čisté kytary pak obsluhuje Fender Stratocaster Olympic White z r. 1996. Ultrapodladěné A-songy pak Squier Propaganda. Největší práci však zastává historicky polepený, beglajtový Wendel Kill Les Paul. Na kytary nehrajeme jen tak nasucho jako nějací hejskové. Děláme si nádherný kytarový svět a jeho zvuk pěkným takto:

    rockpalace panoptiko aparaty

     Většinu kytar natáčíme přes masakrální EVH 5150iii, hluboké podladěné chlupaté sekvence pak přes nejpevnější MESA Boogie a čisté a jiné podivizny obstarává polní maršálek Marshall (model nevim, poněvadž je štítek příliš u zdi,  ale hraje na něj třeba Daron Malakian ze System of a Down). Zesilovače máme přímo v režii pro snadný přístup k ovládacím prvkům. Drobně pak využíváme nějakých krabiček na zem, které tudíž nejsou na fotografii vidět. Jsou to zejména krabičky zvyšující gain a pak krabičky, které jej omezují. Kytary pak snímáme u reproboxu, který je vedlejší místnosti:

rockpalace panoptiko boxy

     Jelikož za moje léta a Dr. Konektorova staletí víme, že kytarový zvuk vzniká v rukou, nesnímáme jej tedy velkým množstvím mikrofonů s tím, že „si pak nějak vybereme“. Ne. Víme naprosto přesně jaký zvuk chceme, ten je nastaven a pak sejmut tak, ať z nahrávky hraje identicky, jako bychom stáli u reproboxu. První desku Panoptika jsme točili na box MESA BOOGIE, který je nyní držákem akustického paravanu. Aktuálně používáme box RANDALL, jeho nejlépe znějící horní pravý reproduktor a mikrofony SM57  a SM58, přičemž hlavní úlohu hraje přirozenější SM58.
   Basové party nahrává Segñor Farkas přes basu Dingwallového typu a naskenovaný Ampeg - jednoho starého dobrého basisty – přímo z Kemperu. Primárně nahráváme vše do sesynchronizovaného analogového pásu. K tomu používáme tuto mašinu z r. 1979, zakoupenou v Mnichově a repasovanou velkým mistrem, panem Karlem Kourkem z Prahy (ul. Italská) TASCAM 90-16:

rockpalace panoptiko pas

    Z přiložené daguerrotypii je cítit ta vůně pravého archaična a původní krásy a poetiky „dělání muziky“. Vývoj a pokrok je neúprosný a tak nebudeme již orati ruchadlem a po vzoru všech pokrokových oráčů i my prvotně nahraný záznam přetáhneme z analogového jednopalcového pásu do digitálního prostředí CUBASE 14, kde opusy eskadry PANOPTIKO pak finalizuji. 

      Po technické hardwarové stránce věci je to vyčerpávající popis, který vás doufám nevyčerpal, jakož i já doufám, že slunce ještě svítí a i bazén za zdí zvukové režie BOMB JACK studia nikdo nevyčerpal a budu se moci osvěžit s vírou, že čtenáři ROCKPALACE.CZ mohli s radostí a zájmem nakouknout pod pokličku nejbáječnějšího „hraní si s vláčky“ na světě !

     Mějte nádherný den plný super muziky a radosti!

         Ze zvukařské židle studia BOMB JACK Vás zdraví Wendel Dreiseitl

  

    

Číst dál...

The Legends Rock Fest Hořice 2025 ukázal sílu české scény!

  • Zveřejněno v REPORTY

Už potřinácté se Hořice proměnily ve svatyni českého rocku a metalu. The Legends Rock Fest 2025 znovu potvrdil, že jde o jeden z nejautentičtějších domácích festivalů. Ať jste z Chebu nebo Třince, kvůli atmosféře, výběru kapel i profesionální organizaci prostě stojí za to přijet. Já osobně jsem letos zvládl pouze páteční program, ale stálo to za každý ujetý kilometr. A že jich nebylo málo…

Vrátit se do areálu Zahrada je pro mě srdeční záležitost. Místo, které dýchá poctivou muzikou a pozitivní energií. Letos jsem kvůli zdravotním komplikacím stihl jen pátek – ale právě tenhle den byl pro mě nabitý tím nejlepším, co současná česká scéna nabízí. Velký dík patří organizátorům celého festivalu – Zdeňkovi Lhotovi, Janě Hejčové i celému týmu. Bez jejich vstřícnosti bych to letos nezvládl. Děkuju ze srdce.

Do Hořic jsme dorazili něco po půl druhé – a hned jsme stihli první kapelu Vanaheim. Viking metal z Čech? Ano! A překvapivě silný. Skvělá image, energická muzika a jako třešnička na dortu hostovačka Ondry Marka (Roxor). Za mě parádní otvírák!

SPS jsem si poslechl spíš odpočinkově ze zákulisí – ale ohlasy mluvily jasně: punk žije a má pořád silnou základnu fanoušků, kteří si s kapelou zazpívali každou pecku.

Pak už to ale začalo naplno. Protheus – charismatický frontman, který přesně ví, jak pracovat s publikem. Obklopen elitní partou muzikantů (Mimi Knop, Filda Litera…) předvedl výběr toho nejlepšího ze svých dvou desek a navrch přidal i jednu ochutnávku z chystané novinky. Publikum šlapalo s ním od první do poslední noty.

Traktor? Exploze energie. Plameny, hity, stadionová atmosféra. Martin zpíval s davem, jako by to bylo jedno tělo a jeden hlas. Jungle, Bludičky, Letokruhy, Když dojdou náboje… a samozřejmě nezaměnitelní Láskožrouti. Výkon jako z učebnice – přesný, našlapaný a přitom lidský.

rockpalace traktor hoir

A pak – PANOPTIKO. Pro mě vrchol večera. Co tahle parta dokázala za čtyři roky, to je malý zázrak. Na jejich show se už těší každý návštěvník a právem. Skladby jako Ďábelský bál, Mozartovy kule, Vernisáž (podpořená obrazy mistrů jako Da Vinci, Van Goth, Vermeer, Munch, Botticelli… )  Dejte mi provaz nebo Bathory rozezpívaly celý areál. A vizuální stránka? Obří LED rámy, umělecké koláže, teatrální přednes – všechno přesně padne do jejich stylu. Tohle není jen koncert, to je divadelní metalová performance. Baví mě to a baví mě to čím dál víc. Panoptiko zkrátka dnes patří mezi stálice české scény. A právem si z Hořic odváží i letošní výhru v divácké anketě – i když to bylo opravdu těsné. Gratulujeme!

rockpalace panoptiko h

Závěr? Víc než jen festival

Kolem půlnoci jsme vyráželi domů. Cesta byla dlouhá a náročná, ale stála za to. Pokud mi zdraví dovolí, příští rok se do Hořic vrátím zase. A vám, kteří jste ještě The Legends Rock Fest nezažili, doporučuji: přijeďte. Protože tohle není jen další festival. To je srdce české rockové scény, které bije nahlas a s hrdostí.

Rock on!

rockpalace legendy

Číst dál...
Přihlásit se k odběru tohoto kanálu RSS