Sobota večer a moje kroky opět míří do plzeňské Šeříkovky. Tentokrát ale nejde jen o obyčejný koncert – čeká nás návrat kultu. Na scénu se vrací Pražský výběr a s ním i pořádná porce nostalgie, hudební výjimečnosti a nespoutané energie.

Vzpomínky se mi vracejí jako bumerang – psal se rok 1983. Mezi lidmi kolovala kazeta s živákem téhle legendární party. Jména skladeb jako Hrabě X, Pražákům těm je tu hej nebo Zubatá tehdy působila jako zjevení z jiné dimenze. Hudba, která se vymykala všemu, co jsme tehdy znali. Když jsme zjistili, že tahle "šílená kapela" má hrát v Hradci Králové, neváhali jsme ani minutu. Netušili jsme, že půjde o jeden z posledních koncertů před zákazem. Ale byl to naprostý bizár – ve vzhledu, ve zvuku, v přístupu – a hlavně geniální zážitek. Dodnes si pamatuju, jak se mi do rukou dostal jejich obří plakát, který pak dlouhé roky visel vedle KISS na zdi mého pokoje. Možná z Jazzové sekce, možná přímo z koncertu. Kdo ví.

A teď zpět do současnosti. Organizace v Šeříkovce jako vždy bezchybná – akreditace proběhla hladce, jsme v sále včas, i když ještě probíhá zvukovka. Na pódiu sedí za bicími Klaudius Kryštín, a já si v duchu připomínám, jak jsme kdysi tahali tu jeho bicí artilerii z domu, když ještě hrál s Brichta Bandem. Byla to fuška – ale ten zvuk za to vždycky stál.
Velké díky letí i manažerovi kapely za zprostředkování podpisů na vinyl – cením si toho!

A pak to přijde. Sál je napěchovaný k prasknutí – parket, balkón, každý kout vibruje očekáváním. V tu chvíli zhasnou světla a Michael Kocáb spouští úvodní Ajroplán. Publikum bouří – a výbuch energie trvá po celý koncert.

Co následovalo, lze shrnout jediným slovem: úchvatné. Ač nejsem skalní fanoušek Pražského výběru, jejich vystoupení mě naprosto pohltilo. Šeříkovka se změnila v jeden vibrující organismus. A co teprve výkony jednotlivých muzikantů! Každý z nich je mistrem svého nástroje a dohromady tvoří neuvěřitelně sehraný celek:
• Michal Pavlíček – kytarový mág, jehož hra je ukázkou absolutní muzikantské geniality.
• Michael Kocáb – charismatický lídr, klávesový virtuóz a showman, který strhne každého.
• Vilém Čok – s basou a energií, která trhá vzduch.
• Jiří Hrubeš – precizní perkuse, které celé vystoupení zhutňují.
• Klaudius Kryštín – za bicími je živel, který žene celou mašinu kupředu.

Jako host se objevila i Iva Pazderková, která skvěle odvedla nejen úvod skladby Sbal si to svý ráno. Nepřehlédnutelným (a nepřeslechnutelným) byl i Artur Ropotámo, jehož energie a přirozený drive dodaly show další rozměr.
Celý večer se obešel bez předkapely – a vůbec to nevadilo. Pražský výběr sám dokázal publikum rozpálit do běla a udržet ho ve varu od začátku až do konce.
Závěr? Jednoznačně výjimečný večer s výjimečnou kapelou. Pražský výběr opět dokázal, že legenda nikdy neumírá – jen čeká na svou chvíli, aby znovu explodovala. A Plzeň toho byla svědkem.

Legendární Extra Band (nikoliv revival) se vrací v plné síle a servíruje novou rockovou lahůdku, která si nebere servítky. Album Full of Love vychází 28. dubna a slibuje nekompromisní zážitek, který kombinuje dravost 80. let s tepem současného světa. V exkluzivním rozhovoru pro Rockpalace kapela odhaluje zákulisí tvorby, příběhy za skladbami i to, proč je tohle album možná jejich nejdůležitější vůbec. Připravte se – tohle není jen deska. Je to rocková výpověď, která vám vleze pod kůži!

Předně, můžeš nám objasnit, jak je to vlastně Extra Bandem, a kdo tam hraje?
Extra Band byl založený v osmdesátých letech v průběhu období se v něm vystřídalo spoustu muzikantů. Detaily si můžeš dohledat na Wikipedii. A dneska tvoří kapelu Miroslav Cába, Radek Kroc a Petr Kotora.

Než se dostaneme k albu samotnému, volíte anglický jazyk, máte ambice na zahraniční trh?
Uhodil jsi hřebík na hlavičku. Přesně tak jsme to mysleli.

Album „Full of Love“ popisujete jako přelomové. Co konkrétně jej činí přelomovým z vašeho pohledu – hudebně, textově, nebo produkčně?
Z našeho pohledu se jedná o víc než jenom album, je to hudební cesta napříč emocemi, která oslavuje nesmrtelnou lásku, vášeň a digitální realitu dneška.

Téma lásky a digitální reality je neobvyklé spojení. Co vás inspirovalo ke spojení těchto dvou světů?
Atmosféra dnešní doby a vše, co nás obklopuje a mění dnešní svět.

Skladby jako „Alice in Wonderland“ nebo „A Thousand Sexes“ zní názvově velmi vizuálně a snově – můžete poodhalit jejich příběh nebo poselství?
Alice in Wonderland odhaluje pohádkových postav symbolizující věčnost lásky napříč světy a A Thousand Sexes je polemizující na hraně současného světa a lásky ve všech podobách.

Jak probíhal samotný tvůrčí proces? Bylo něco, co vás při nahrávání překvapilo nebo posunulo?
Celá deska nás posouvala k lepším výkonům, vnímání detailu a samotné nás překvapilo jak klaplo vše, čeho jsme chtěli dosáhnout.

Zmínili jste „rockovou syrovost“ a zároveň „moderní zvuk“ – jak jste hledali tu správnou rovnováhu mezi klasikou a současností?
Poslouchali jsme zahraniční světové produkce dnešní doby a snažili jsme se, abychom dosáhli stejného, nebo lepšího výsledku.

Kdo stojí za produkcí alba a jak moc jste jako kapela zasahovali do konečného zvuku?
Produkci měl na starosti Petr Kotora.

Vaše písně jako „I Like Girls“ nebo „Digital Love“ mají výrazné singlové ambice. Jak se rozhodujete, která skladba půjde ven jako první?
V tomhle se rozhodujeme vnitřním pocitem.

Vinyl je dnes znovu v kurzu – proč bylo pro vás důležité vydat album i fyzicky? Chystáte pro něj i nějaký vizuální/artwork bonus?
Vydání alba ve fyzické podobě je stěžejní pro zahraniční produkci.

Když se ohlédnete zpět do 80. let a porovnáte s dneškem – jak se změnili vaši fanoušci a jak jste se změnili vy?
My se neohlížíme za minulostí, koukáme se pouze do budoucnosti a píše se rok 2025.

Koncertní turné slibuje silný zážitek. Připravujete i nějaké vizuální nebo scénické prvky, které podtrhnou téma alba?
Všechno co se týká turné a scénických prvků pro živé vystupování řeší zahraniční produkce.

Skladba „Selena“ zní, jako by mohla mít osobní význam – je inspirována skutečnou osobou?
Ano, je to tak. Selena Gomez je tou osobou, na kterou se ptáš

Vnímáte, že se díky tomuto albu otevíráte i nové generaci posluchačů? Myslíte, že je dnes rock stále aktuální?
Především se snažíme oslovit novou generaci posluchačů a za pomoci textů jim zprostředkovat náš pohled na svět. Rock v lásce přežije na věky.
„
A Thousand Sexes“ zní jako odvážné zakončení alba – šli jste do ní s vědomím, že bude závěrečná?
Ano, měli jsme takovou představu.

Kdybyste měli popsat album Full of Love třemi slovy, která by to byla a proč právě ta?
Album plné lásky - smích

A nakonec – co byste chtěli vzkázat fanouškům, kteří s vámi vyrůstali, ale i těm, kteří vás třeba teprve objevují?
Hudbu tvoříme s láskou a radostí pro všechny bez rozdílu.

Fany Michalík, ex-frontman moravské kapely Limetall a zpěvák, který v minulosti působil v ostravské legendární skupině Citrón, se opět věnuje své sólové dráze a ve znovu založené kapele „FANY“ se hlásí k odkazu své tvorby z 90. let. Jedná se již o několikátý restart kariéry tohoto známého zpěváka, nicméně zkušenosti, nabyté lety vystupování v popředí české rockové scény, a nyní taky nově vydaný singl „Tak to má bejt“, který je moderní předělávkou jednoho z jeho starší hitů, dávají příslib, že i tentokrát se budou dít velké věci.

Svému sólovému projektu se Fany, občanským jménem František Michalík, věnoval již na konci minulého století, v období mezi dvěma etapami účinkování v Citrónu. Tehdy se uskupení jmenovalo Funny a na kontě má z té doby dvě alba Funny a Čas zapomnění. Po odchodu z Limetallu v průběhu loňského roku a následné půlroční pauze, projekt oživil, přizval do něj mladé neokoukané tváře i zavedená jména rockové scény a ohlásil návrat na podia, pod názvem FANY.
A nyní přichází i se studiovými počiny. První vlaštovkou bylo přepracování a vydání jednoho ze svých starších hitů Tak to má bejt v podobě singlu, O něco později následovalo nové vydání alba Funny v remasterované podobě, což bylo velmi pozitivně kvitováno skalními fanoušky a pamětníky. Toto zásadní album do té doby totiž nebylo v digitálním prostředí k poslechu a skladby z něj si mohli pustit jen vlastníci fyzických nosičů, které se dnes téměř nedají sehnat. To se ovšem změnilo začátkem dubna a díky digitální distribuci a remasteru alba jsme se dočkali oživení takových hitu jako Ženský to maj rády, Sám proti všem, S každým ránem nebo již zmiňovaného Tak to má bejt. Poslechnout si tak můžete album na různých digitálních platformách, včetně Spotify. Posledně jmenovaná skladba Tak to má bejt se navíc nyní dočkala své obrazové podoby. Videoklip k prvnímu singlu Tak to má bejt byl vydán dne 19.4., symbolicky v den Fanyho narozenin
a kapela před jeho zveřejněním avizovala propojení starého s novým a s nadsázkou oznámila, že klip vznikal dlouhých 33 let. Jistě nejednoho fanouška znalého reálií napadl odkaz na klip původní, protože i tehdy měla tato skladba své vlastní video. Otázkou jen bylo, jak tvůrci toto spojení uchopí. Nyní již víme, že kapela natočila nové záběry s aktuální sestavou a hostujícím bubeníkem Kamilem Drábem, kterého mnozí znají jako moderátora Rock rádia, a umně, s citem, do nich zakomponovala sekvence klipu původního. Na diváka tak dýchá nostalgie okořeněná současnou energií. Počin je to bezesporu zajímavý a oku lahodící, Zajímavé je také porovnání Fanyho tehdejšího a současného já. Možná i díky těmto výše jmenovaným faktorům se klipu dostává pozornosti, protože jej za pouhých pár dní vidělo již téměř 10 000 sledujících.

Fany svůj restart vzal za správný konec a velmi zodpovědně. Navázal na svou historii a tím to zdaleka nekončí. Už teď je známo, že se v blízké době můžeme těšit na další, tentokrát zbrusu nový, singl, ještě jeden remake starší skladby a vše bude nato završeno vydáním EP.
Ani z hlediska koncertování kapela nezahálí a vidět ji bude možno již začátkem května v olomouckém Bounty rock Café, kde dojde k opětovnému setkání dvou bývalých parťáku z Citrónu a Limetallu, protože Fany zde vystoupí spolu s kapelou Jury Šperla INGOTT. Mimo toto vystoupení pak kapelu čeká spousta dalších jarních koncertů, jejich termíny si můžete najít na sociálních sítích kapely, a letošní rok by měl být završen podzimním turné, ke kterému budou další informace oznámeny v průběhu následujících měsíců.
Těšíte se, co vám František „FANY“ Michalík spolu s kapelou přichystají?

☸ Sociální sítě:
FB: https://www.facebook.com/fanybandofficial
IG: https://www.instagram.com/fany_official_insta
YT: https://www.youtube.com/@FanyOfficial-band

♫ Spotify:
https://open.spotify.com/artist/2D6WfBY7jQhRpt4EtNovjY?si=BeUiuqAqS26wq0k8iNdNSQ

Spálené Poříčí v pátek večer pulsovalo jako v dobách největšího bigbítového šílenství. Plné náměstí, přilehlé ulice ucpané auty a v sokolovně natřískáno k prasknutí. Dvojkoncert kapel Turbo a Ingott přilákal fanoušky z širokého okolí – a ti rozhodně neodcházeli zklamaní. Večer, který měl grády, sílu i emoce, se nesmazatelně zapsal do kroniky místních rockových událostí.

Horko těžko hledáme místo k zaparkování, ale jakmile jsme u pokladny, vše šlape jako hodinky. Akreditace vyřízena, pořadatelé milí a dokonce máme rezervovaný stůl – děkujeme! Uvnitř to už vře. Poříčská sokolovna si znovu připomíná své zlaté bigbítové roky. Stěny se potí, vzduch je nabitý očekáváním a všichni tuší, že se bude dít něco velkého.

Pár minut před začátkem se mi podaří proklouznout do backstage. Jako první potkávám Radka Zíku – dnes poprvé ho uvidím na pódiu v dresu Turba. O pár kroků dál už čekají nachystaní kamarádi z Ingottu, a tak rychle hledám místo pod pódiem. Večer může začít!

INGOTT: Těžkotonážní metal s duší poezie
Intro „Nůž a krev“, na to navazuje temně zpracovaný Máchův Máj otvírají koncertní set. Kapela od prvního tónu drží laťku vysoko – čistokrevný heavy metal s jasnými odkazy na NWOBHM a vlastním, nekompromisním rukopisem. Silnou podporu mají z nedalekého Starého Plzence – a brzy se nechávají strhnout i ostatní a není se co divit. Kapela hraje skvěle.
Setlist je našlapaný: „Já nejsem Jezus“, „Pravidla hry“, klipový hit „Rebel“, ale i silné kusy jako „Ex Libris“, „Možná jsem ztrácel čas“ nebo „Havran“. Dostáváme průřez diskografií až po prvotinu „Charon“ a vše uzavírá fanoušky milované „Commando“, které kapela věnovala všem věrným. Jedinou malou lítostí je absence „Muže s železnou maskou“ – ale třeba zazní příště.
Výkon? Bezchybný. Zvuk hutný, energie na maximu a publikum to dává najevo potleskem, který by zvedl střechu.

TURBO: Znovuzrození s novým hlasem
A pak to přijde – něco, co už jsem skoro považoval za nemožné. Sokolovna se zaplní ještě víc! Dostat se zpět do sálu? Nemožné. Lidé stojí na chodbách, poslouchají, zpívají, tančí. Atmosféra? Absolutní vrchol.
Turbo. Psát o nich je skoro nošení dříví do lesa – ale dnes to bylo jiné. Radek Zíka s sebou přináší novou energii, mladistvou jiskru a hlas, který oživuje repertoár kapely do nové podoby. Turbo zní ostřeji, plnější a snad i tvrději než kdy dřív. Velký podíl na tom má i živější kytara, která hraje fantasticky! Ale hlavně – zábava je skutečná. Lidé zpívají, na sále samotném k tanci není místo, objímají se. Tohle není jen koncert, tohle je oslava rockové sounáležitosti.

Verdikt? Jeden z výborných večerů letošního jara, stejně jako včera Protheus
Turbo ve formě. Ingott v plné síle. Publikum nadšené. Spálené Poříčí zažilo večer, na který se bude dlouho vzpomínat. Ať už jste dorazili na starou dobrou klasiku nebo na novou krev, z koncertu jste museli odejít se srdcem bušícím v rytmu rock’n’rollu.