Je k nepřehlédnutí v backstage, rocker vizáží i srdíčkem, s dlouhými vlasy, v černém triku s logem Traktoru. Neúnavně běhá sem a tam a zajišťuje klukům z Traktoru vše, na co mají nárok, aby později přísným okem někde stranou sledoval výkon kapely. Vypadá dost nepřístupně, než se s ním dá člověk do řeči (když má čas) a pak se z něho stává dobrý společník. Na začátku turné k Sedmé straně kostky jsme se potkali v Plzni a tak v pauzách, kdy musel odbíhat, vznikl postupně náš rozhovor.

Jirko, musíme spolu začít na úplném začátku, jak si se k muzice dostal a proč právě rocková muzika?
Táhne se to se mnou už od opravdu dětských let a musím říct, že bych bez muziky asi nemohl existovat. Můžu být totálně na dně, extrémně nasranej a poslech hard rocku a metalu mne během pěti minut dostane absolutně do pohody, prostě není den, kdy bych si aspoň jedno, dvě alba nepustil. Když vezmu úplné začátky, tak všechno začalo u mého strýce, který už v 70. letech měl pecky typu Pink Floyd, Black Sabbath, Slade, Kiss, Sweet, Deep Purple, Uriah Heep atd. Vždycky, když mi nasadil sluchátka a pustil kotoučák, změnil se pro mě svět, dostat mne domů a sundat mi sluchátka z hlavy byl nadlidský úkol a tak byly dny, že jsem tam musel zůstat i spát. Ale o tom, že se hudba stane denní součástí mého života rozhodla píseň Children of the Revolution od T.REX, která mě v mých zhruba 10.letech totálně rozsekala!!!!

A proč právě rocková muzika??? Nevím, prostě je to můj život a zpětně děkuji komunistům, že mi tuhle životní lásku pomohli vytunit do maxima ... smích

Jaké plakáty zdobily tvůj pokojíček??
Tak to ses trefil do černého, protože plakátů jsem měl opravdu hodně. Kamarádova sestra tenkrát emigrovala do západního Německa, takže přísun Metal Hammeru byl zajištěn. V každém z nich byly osmistránky světových kapel. Byly to opravdu luxusní kousky a dostat se na mou zeď měly čest tyto kapely. Moje topovka Judas Priest a dále Accept, Motley Crue, Dio, Metal Church, Kiss a takhle bych mohl ještě dlouho pokračovat ... Jen podotknu, že to v tu dobu byl opravdový poklad a kámoši z celého okresu se chodili k mému oltáři v hojném počtu klanět … smích

Kdy jsi zaregistroval kapelu Traktor? Předpokládám, že ani Tarantula ti nebyla neznámá?
Na tuhle otázku už jsem několikrát odpovídal, takže neřeknu nic nového. Kámoš mě oslovil, ať s ním jedu na takový malý festival do Varnsdorfu, kde měl být Krucipusk, Krleš, Iron Maiden revival a nějakej Traktor (to bylo léto 2011 a zrovna vycházel Tmel). Když jsem s kámošem dával pivko, tak za mnou přišla manželka, ať se jdu podívat, že ten Traktor není vůbec špatnej (tenkrát zrovna hráli Yoko Ono) a já říkám, to si děláš prdel ne?? Vždyť to jsou Balkovci z Tarantule!!!! Po koncertě jsem dal s klukama pokec, a když byl čas, tak vždy na nějaký ten koncert vyrazil. Tím jsem ti vlastně odpověděl na druhou část otázky … ano samozřejmě, že jsem Tarantulu znal a dokonce jsem je i viděl párkrát naživo. S Vitacitem patřili z českých kapel mezi mé nejoblíbenější a nějaké to cd jsem doma také měl.

Jak se povede, že se fanoušek stane nedílnou součástí své oblíbené kapely?
No to ani přesně nevím, ale dodnes si z toho děláme s klukama srandu, hlavní expert na to je Vladimír (náš zvukař), když začne stojí to za to ... Barva, řekni nám, jak se stane z fanouška tour manager, no a postupně se přidá zbytek a už to jede … Vlastně to vzniklo tím, že když jsem na nějaký ten koncert dorazil, tak jsem klukům pomáhal, poté se spolupráce začala prohlubovat a občas zavolal Standa co dělám o víkendu a ať se ukážu, no a zhruba v době vydání alba Artefuckt, když už šla kapela strmě vzhůru a bylo jasné, že už to kluci sami nedají tak zazvonil telefon a na druhém konci Pavel - Barva jdeš do toho s námi???? Nebylo to pro mne lehké rozhodování, protože jsem celý život hrál a poté trénoval fotbal. Měl jsem dvě velké lásky (když pominu rodinu, která je samozřejmostí) fotbal a muziku, tak jsem si řekl, že si na starý kolena své koníčky prohodím a řekl ano, které trvá dodnes.

Co je u tebe na muzice nejdůležitější – text, nebo muzika. Co vnímáš více?
Když budu upřímný, tak jsem vždy poslouchal hlavně muziku, což bylo dáno i tím, že jsem poslouchal hlavně zahraniční kapely, ale co si budeme povídat, kluci odkojení komunismem toho anglicky moc nedali, takže jsem prakticky nevěděl, o čem dané kapely zpívají, jo ruština  to by byla jiná ... smích, ale angličtina byla v tu dobu opravdu scifi. Vlastně texty vnímám hlouběji až teď, protože co si budem povídat Martin má v tomto ohledu dar od Boha, to není žádné ožerem se, poblijem se atd.

Jak by si nazval svojí funkci a o co se vlastně všechno staráš?
Jak bych nazval mojí funkci....v zahraničí se tomu říká Road Manager a když to shrnu, tak kapela prostě musí mít full servis a klid na dané vystoupení, které je pro nás vždy ta nejvyšší priorita a děláme maximum, aby byli naši fans spokojeni. Víc bych to asi nerozebíral, ale věřte, že těch povinností je opravdu hodně a každý koncert se řeší dlouho dopředu.

Kapelu Traktor znám i z pozice backstage, přes stoupající úspěchy se mi zdají kluci být až neuvěřitelně  skromní a s nohami na zemi. Má kapela oproti jiným kapelám nějaké zvláštní nároky, požadavky na pořadatele?
To je hodně záludná otázka, ale řeknu to asi takhle, kluci jsou furt nohama na zemi a jsou super parťáci. A co se týče požadavků, tak ty se týkají především techniky, aby fanoušek dostal maximální porci kvalitní hudby a dobrého zvuku, což bez splněných požadavků bohužel nejde. Prioritou je, aby fanoušek odcházel z koncertu maximálně spokojený a rád se na naše koncerty vracel, a proto děláme maximum.

Taková podpásovka -)) Víš co by mě zajímalo, ještě jsem nikdy neviděl ani jednoho z nich vytočeného. Ať je to Karlos, Martin, Pavel…, vždy vysmátí s dobrou náladou v backstage. Zažil si je už někdy nasr…?
Tak to je opravdu podpásovka ... smích. Řeknu to takhle - jsme spolu prakticky neustále, když se nehraje, kluci jsou ve studiu nebo mají zkoušky atd. Jsme vlastně taková rodina a musím říct, že opravdu všechno funguje a klape, když je sranda, tak je kurva velká sranda, když se řeší pracovní věci, přepne se na úplně jiný mod. A k tomu závěru tvé otázky, samozřejmě, že už jsem viděl kluky nasraný (i když Karlos s Bárnym to snad ani neumějí … smích)

Viděl jsem, že máš dost starostí před koncertem, máš vůbec čas si třeba koncert Traktoru vůbec užít?
Tak to máš pravdu, práce před koncertem a během koncertu mám opravdu dost, ale když je potřeba něco vidět či slyšet z pohledu diváka tak si ten čas prostě najít musím a s kapelou po koncertě daný problém řešíme. Jak už jsem říkal spokojený fanoušek je náš hlavní cíl a děláme pro to absolutní maximum.

Řešíte po koncertě s kapelou uplynulé vystoupení, třeba co vylepšit….?
Na tuto otázku jsem už prakticky odpověděl v předchozí otázce. Když se koncert vydaří tak je vše ok a nálada je super. Pokud se na vystoupení nějaká ta moucha najde, samozřejmě se to řeší.

Jak jsi spokojený s probíhajícím turné Sedmá strana kostky. Z mého pohledu je víc než velkolepé, bude prostor ještě zvednout laťku pro případné další turné (které věřím, že přijde)?
Zatím máme za sebou pouze dva koncerty z tohoto turné (Praha a Plzeň)a musím říct, že se oba povedly a je to hodně velká paráda. Máš pravdu, že na české poměry je to opravdu velkolepá show a v Čechách si jí může dovolit jen málo hard n heavy kapel. Po zvukové, pyrotechnické, světelné i vizuální stránce je SSK dotaženo do maxima. Jestli je možné zvednout laťku ještě více ukáže až čas, všichni víme, v jaké se v tuto chvíli nacházíme době a prakticky nikdo není schopen říci v jaké situaci se bude nacházet kultura za rok či dva … Dejme tomu čas, ale plány do budoucna má Traktor opravdu veliké!!!!!!!

Je malým tajemstvím tvoje fotokniha Traktor, stále je ve stádiu 4 kusů, nebo uvažuješ, že by si jí mohli jednou fanouškové koupit?
Ano stále platí, že světlo světa spatřily pouze čtyři výtisky. Co bude dál, se uvidí. Zatím po dohodě s kluky platí, že to necháme pod pokličkou … i když kdo ví …

Jinak, co rodina, jak bere manželka tvůj „kočovný“ život? Přece jen jsou to celé víkendy, které nevěnuješ rodině. Jde s tebou na některý koncert?
Tak v tomhle případě mám velké štěstí, protože moje manželka je naladěná na stejnou notu jako já a hudbu miluje, mimochodem její favorit je Metallica, takže mi tento život nijak nezazlívá. A co se týče našich koncertů, tak pokud jí to čas a lokalita dovolí tak se vždy ráda zajede podívat.

A co děti? Poslouchají Traktor nebo jedou už na vlně dnešní muziky pro mladé?
No děti … Tomášovi teď bude 37. let a Jana oslaví 33. let, takže bych o dětech moc nemluvil … smích. Samozřejmě oba na metalu vyrostli, žili se mnou, takže ho měli na talíři den co den. Metal pro ně není priorita, mají rodiny a hudba už jde mimo ně, ale vědomostně strčí do kapsy kdejakého rockera, prostě, když hraje bigbít hned vědí, o jakou kapelu jde, většinou poznají i skladbu a album. Když byly Tomášovi tři roky tak miloval Running Wild - Under Jolly Roger, a vždycky jsme si spolu dobře zapařili. No a náš vnouček Miky ten miluje AC/DC a Sweet, takže tady to je v naprostém pořádku.

Co ty, máš mimo Traktor, který se ti stal povoláním, jistě vysněným, čas na jiné koníčky? Jak relaxuješ a jak by u tebe vypadal ten správný „happy day“?
Každý z nás si volné dny užívá podle svého, Pavel si zajde na ryby, Standa cvičí a chodí běhat, Bárny a Céčko makaj na baráku, Kája zas miluje turistiku a výlety. No a já si zajdu na fotbal a nebo poslouchám muziku, když přijdou vnoučátka tak se jim s Ivčou (manželka)snažíme věnovat jak jen to jde, ale bohužel toho času zase tolik není.

V jednom rozhovoru jsem se dočetl, že jsi vyrůstal na stejné muzice jako já, Slade, Kiss, Black Sabbath a že tě stejně jako mne učaroval T. Rex se svým hitem Dítě revoluce. Co dnes? Máš stejné oblíbence, nebo si se posunul v muzice jinam? Jakou muziku bychom našli u tebe v telefonu?
Samozřejmě jsem se posouval s dobou, přišli na scénu AC/DC, Judas Priest ,,než jsem se rozkoukal tak tady byli Iron Maiden, Accept a já slintal blahem a pak přišlo období čím větší nářez tím lépe a už to jelo Wehrmacht, Slayer, Death Row, Living Death, Hallow´s Eve atd. Prostě jsem měl v životě štěstí, (dobře jsem se narodil)))), že jsem prožil s hudbou všechna období od hard rocku, glam rocku, metalu, thrashe, death i black metalu. Ale čím víc stárnu tím víc se vracím zpět ke starším kapelám z mládí, ale to neznamená, že už mi doma neřvou Overkill či Testament (kapela...smích). A poslední dva tři roky mě uchvátili americké melodické kapely. Dřív by mi nějaký Journey či Foreigner nemohli přes práh a na starý kolena jsem se z nich posral!!!! Americkou scénu jsem zbytečně podceňoval (samozřejmě, že ne Bay Area a Thrash)a dnes slintám blahem u Y+T , Boston , UFO či BTO, neskutečná kvalita, vynikající kytaristi a zpěváci, prostě krása nebeská …, ale zároveň se děsím kam až jsem zašel … smích. A co u mě doma najdeš???? Všechno.....

Na čem posloucháš muziku, pokud si na ní najdeš čas a jaký je tvůj názor na vinyly. Konečně, Sedmá strana kostky vyšla právě na 2 LP s výborným zvukem. Jsi zastánce starého analogového záznamu, nebo jdeš s dobou digitálu, jako jsou I Tunes, Spotify…?
Muziku poslouchám samozřejmě na kvalitních komponentech, dřív to byla výhradně firma Technics, ale doba šla dopředu a Technics výrobu ukončil tak jsem přešel k SONY. Co se týká vinylů tak jsem se jejich reunionu dlouho bránil, protože už jsem měl všechno na cd a věděl jsem, že jak koupím gramofon tak kupuju všechno znovu. No nakonec to dopadlo tak, že mi gramofon koupila Ivča (asi mě má ráda....) a teď už jedu ve vinylech, ale kupuji pouze původní dobové pressy a hodně se zaměřuji na Japonské LP. A zvuk??? Jednoznačně analog, chvilku mi to trvalo, než si uši navykly, ale proti cd je to opravdu velký rozdíl. A SSK na vinylu to už je jen třešnička na dortu!!!!!

Traktor se stal ozdobou festivalů, máš čas si poslechnout na festech, kde hrajete i jiné kapely? Zaujalo tě v dnešní době nějaká?
I když mě někdy nějaká kapela zajímá tak opravdu nemám čas se na ni mrknout. Když se hodně zadaří tak někdy dám jednu skladbu, abych omrknul, jak jim to hraje a mažu si plnit své povinnosti. No a z českého rybníčku se mi hodně líbí kapela mého kamaráda Jury Šperla Ingott a Menhir. Paradoxně tyhle dvě partičky spolu jedou turné, ale bohužel jsem zatím neměl čas to omrknout na živo. No a nesmím zapomenout na Panoptiko, kteří tu pozitivně rozvířili vodu.

Začaly i velké koncerty – Kiss, Iron Maiden, Scorpions…… chystáš se na některý?
Samozřejmě!!!!! Kdybych nešel tak bych byl na tomto světě naprosto zbytečný!!!! To je prostě povinnost!!!! Teď jsem byl s Karlosem na Rammstein a teď mě čeká Metallica a Kiss. Jinak koncerty byly vždy mé hobby a mám jich za sebou opravdu dost včetně Wackenů

Máš přehled, kolik koncertů vás ještě do konce roku čeká? Co vzkážeš vaší neuvěřitelně široké fanouškovské základně, která je opravdu obdivuhodná.
Jasně, že mám přehled kolik koncertů nás letos ještě čeká, vše je pečlivě naplánováno dlouho dopředu, řeknu ti jen, že to bude hodně výživné, ale nebudu vše prozrazovat, jen to, že se mají fans na co těšit. Všem můžu vzkázat, že je vždy rádi uvidíme, není nad to vidět rozzářené obličeje pod podiem, všechny nás to neuvěřitelně nabíjí a žene stále dopředu. Nenechte si ujít turné SSK, protože to opravdu stojí za to!!!! A, že je naše fanouškovská základna tak veliká a stále se rozrůstá je jen důkaz toho, že se tady asi něco dělá dobře a opravdu poctivě. Díky moc a ahoj na nějakém z koncertů.

Jiří, díky za tvůj čas, a vzhledem k tomu, že jsme s Jirkou naladěni na stejnou vlnu, výběr klipu byl jednoduchý - někdejší představitel glam rocku - T.Rex  a jeho Ditě revoluce

Jedenáctý návrat k poslechu alb, která jsem kdysi dávno míval na kazetách, mě přivádí ke kapele, která si mě získala tím, že vlastně zněla úplně obyčejně, a přesto v sobě měla něco podmanivého.

Americké DOKKEN jsem poprvé zaznamenal v metalové hitparádě rozhlasového pořadu Větrník. Svým přímočarým hardrockem působili ve společnosti dalších devíti soutěžících téměř nepatřičně, ale mě si ta nenucenost a již zmíněná obyčejnost získala na první poslech. Mohl bych sáhnout po kterémkoli albu z 80. let, neboť všechna jsou skvostná, ale můj výběr je navzdory tomu jednoznačný a směřuje k albu „Back For The Attack“ z roku 1987, které se do uší posluchače tlačí přece jenom o něco energičtěji a pronikavěji než ostatní.

To album je skutečný přírodní úkaz. George Lynch v podstatě předkládá riffy, které by se mohly zdát naprosto banální přehlídkou všech kytarových hardrockových klišé. Jenže já vůbec netuším, jak to dělá, ale já mu jako posluchač zobu z ruky i klasické střídání dvou strun v „Kiss Of Death“ nebo „So Many Tears“. A co teprve, když s neskutečnou lehkostí vytahuje na celém albu riffy, které naprosto dávají zapomenout na to, že některé kapely mají kytaristy dva anebo kytaru s klávesami, a obalují písně do takového kabátu, že cokoli navíc by tam skutečně bylo… …prostě navíc. A v sólech vytahuje nezpochybnitelnou virtuozitu, která z něho dělá jednoho z neuznávanějších kytaristů rockové historie. A jako důkaz předkládá instrumentálku „Mr. Scary“. A podobně vlastně mohu psát o zpěvu. Ty melodie nepřekypují neslýchanými postupy, ale jsou naprosto podmanivé, navíc hlas Dona Dokkena má neskutečný šmrnc. A sbory tomu dodávají tu pravou osmdesátkovou Ameriku. Jenže, na rozdíl od jiných kapel, které jsou řazeny s Dokken do stejného pytle, tady opravdu jede hitovka za hitovkou a na albu není jediné slabé místo. Poslechnete píseň a chcete si ji vrátit zpátky. A tak to je od začátku do konce. Pokud už musím jmenovat jednu nejoblíbenější skladbu, pak je to „Standing In The Shadows“, ve které se spoujují všechny superlativy a originalita, co zde popisuji.

Takový skvost může vzniknout jen tehdy, když v kapele funguje nepopsatelná chemie, která je naprosto nezávislá na tom, že se Don a George nejspíše 90 % času, co spolu v kapele strávili, nemohli vystát a na jejich thrashtalk v dobách, kdy spolu v kapele mezi tisíci pokusy o společný comeback nebyli, by s otevřenou hubou civěli i protřelí provokatéři z řad fighterů MMA.

„Back For The Attack“ je pro mě ta pravá osmdesátková Amerika. Ta, která by mě lákala, abych při příští reinkarnaci zvolil jiný kontinent a o pár let starší datum narození.

V Plzni stále vládne euforie z prvoligového titulu a už se chystá další svátek. Tentokrát si na své přijdou příznivci rockové muziky. Již v týdnu nešlo přehlédnout zvýšenou aktivitu na ploché dráze na Borských polích, kde vznikala paralelně dvě mamutí stage. A jedna z nich se v pátek stala startovací parketou pro nastávající turné Sedmá strana kostky kapely Traktor, která si pozvala jako hosty kapely Panoptiko a Forrest Jump.

Celý týden je v Plzni pomalu letní počasí a tak i v pátek sluníčko ukazuje svou přívětivou tvář a slibuje den bez deště. Po celý den je možné potkávat fanoušky s nápisy Traktor na všech možných textiliích. Však se jich ve finále na „dráze“ sešlo pár tisíc. Přijíždíme na místo činu okolo 16té hodiny a chvíli hledáme autem cestu, která nás zaveze do backstage, ale po chvíli hledání parkujeme a vystupujeme a rádi zapadneme do prvního stanu, který nám poskytne chládek. (Jiříku Barvo díky převeliké) Shodou okolností zde narazíme hned na kluky z Traktoru a tak je i čas prohodit pár slov, viděli jsme se naposled na Monsters minulý rok. Jako vždy u nich panuje výborná nálada, vtípky létají vzduchem. K nepřehlédnutí je i dodávka Panoptika, která stojí opodál, ovšem Dr. Konektor řeší organizační „kolotoč“, tak si na pokec najdeme čas později.

Vše je nachystáno a otevírá se brána pro návštěvníky, kteří pomalu zaplňují areál, ke cti organizátorům patří, že po celý koncert vše zvládli na jedničku. Ač tu bylo spousta lidí, netvořili se žádné velké fronty ani na pití nebo jídlo, kdo chtěl, mohl sedět, spousta lidí raději postávala po areálu v družných rozhovorech.

Před 18tou hodinou přichází v Plzni již poměrně známá první kapela Forrest Jump s leaderem Pepou Michálkem. Kapela odstartuje svůj set singlovkou Rozcestí (výborný klip) a pak už do nás valí svůj crossover v podobě další klipovky Uprostřed magnetických polí, DNA, Miluj svého hejtra… Těšil jsem se na pomalejší 160628. Set osýpá, konečně jde již o ostřílené harcovníky. Závěrečný potlesk si zasloužíi.

Velkou neznámou pro větší část Plzně byli tajemné, v historických žaketech a za maskami se ukrývající Panoptiko, které obestírá aura nepoznání a stali se pro mne jednoznačně objevem roku 2021 a jejich album Poslední tango společně s albem gotiků Cathedral In Flames - Hang Me High And Bury Me Deep to best of z alb za rok 2021. Ale zpět ke koncertu.

Panoptiko nastupuje za zvuku úvodního intra a začíná „těžkým kalibrem“, megahitem Poslední tango a myslím, že návštěvníky koncertu chytli od prvopočátku svého setu, aspoň co jsem viděl z reakce lidí okolo mne. Lidé začínají skákat a tančit - Všudebil, věnován našemu ex premiérovi, následující a v tuto dobu víc než aktuální Rasputin o současném ruském caru Putinovi, už lidé refrén zpívali s kapelou (naprosto výborný text). Na to, že Panoptiko je rockový benjamínek (bude mu teprve rok), předvádí parádní jízdu. Ať je to samotný lord Panoptik, multiinstrumentalista baron Von Telefon, který mění hudební nástroje jak ponožky, tak Dr. Konktor, který občas vyjde do popředí se svou „jižanskou“ sólovkou. Dostává se na všechny skladby z prosincového alba Poslední tango, k mé lítosti ale chybí pomalá Dýchám. Novinkou byl cover Hapka/Horáček – S cizí ženou v cizím pokoji no a závěr patří dalšímu megahitu Bathory věnované nikoliv slavné krvelačné Alžbětě, ale všem „zlatokopkám“. Tady už zpívá zaplněný kotel spolu s kapelou. Panoptiko končí a dojem, který kapela zanechala je víc jak pozitivní, což je konečně vidět na „kotli“, který podstatně zhoustnul během jejich produkce. Ono je to velké oživení, když najednou na pódium vyleze kapela ve středověkých kostýmech a někdejších karnevalových maskách, o proti neustále se opakujícím muzikantům v džínách a v lepším případě v kůži. Panoptiko prostě nemůžete nepřehlédnout. Jak jsem už napsal při recenzi Monsters Meetingu – hodně tu rozvířilo naše stojaté rockové vody.

První tóny z intra posledního alba Traktoru se nesou areálem, včetně úvodní recitace…hluboko v končinách mozkových závitů, kde záleží….. a dav zažíná opravdu šílet a není pochyb o tom, kdo jsou dnešní „králové noci“… A po zásluze! Výborný zvuk, (což mají ostatně i předešlé kapely), světelné kužele bičují pódium, mezi muzikanty se plazí mlha, vybuchují první sloupce ohňů, nádherná podpůrná grafika a koncert si užíváme jak my, tak muzikanti samotní. Hned sedm skladeb z nového alba zařadila kapela do svého play listu, což je vidět, jak si za posledním albem stojí. Při Defenestraci už zpívá pár tisíc hrdel a je vidět, jak moc to Martin s lidmi umí. A jízda pokračuje, Šachoffnice, Krásnej novej svět, pomalá Testament, nářez Kabaret Mordor, na videu se ukazují zemřelí muzikanti, kteří se tam „na hoře“ sházejí v nebeském kabaretu ať už Henrix, Ronnie James Dio, Lemmy a další…

Nenacházím žádnou chybu na dnešním koncertě, tuhle partu mám moc rád, ví, co chce, kam jde a hlavně stále drží přes všechnu slávu pohromadě. Traktor dnešní večer opět ukázal, že na velká pódia patří. Kdo můžete, určitě si nenechte ujít víc než prvotřídní rockovou podívanou!!

Od vydania vydareného duetu Schizofrénia s legendárnou TANJOU prešlo už päť mesiacov a vychádzajúca slovenská hviezda power/heavymetalu EUFORY otvára nový rok ďalšou novinkou. Čakanie na svoj tretí štúdiový album sa martinská kapela rozhodla fanúšikom skrátiť v poradí druhým singlom Promise Of Tomorrow.
Pieseň sa zaoberá vážnou témou vojnových konfliktov. Eufory v texte podčiarkujú ich bezvýznamnosť a poukazujú na to, že je úplne jedno kto vo vojnovom konflikte zvíťazí a kto je na strane porazených. Žiadna strana, ani tá víťazná, svoj cieľ i tak nikdy úplne nedosiahne a vo vzduchu tak ihneď visí ďalší konflikt.
„Vojna plodí ďalšiu vojnu,“ hovoria členovia kapely. „Treba však spojiť sily a agresorovi sa spoločne postaviť. Na svete nikdy nevládol definitívny mier a jediným prísľubom do budúcnosti zostáva len vyhliadka na ďalší vojenský konflikt.“
Každý, kto sa o muziku zaujíma a trochu sa v nej orientuje určite vie, že otázka nahratia singla, vytvorenia videa a jeho vydania nie je otázka štyroch-piatich dní. A tak isto to je aj v tomto prípade. Dátum vydania piesne Promise Of Tomorrow bol naplánovaný dlho predtým, než nastal scenár, ktorého uskutočnenie si nikto z nás nechcel pripustiť. Kapela Eufory vyjadruje veľkú ľútosť nad udalosťami uplynulých dní a súcití so všetkými, koho sa vojna na Ukrajine bytostne dotkla.
So skutočne silným a predovšetkým veľmi aktuálnym textom sa kapela opäť vrátila k angličtine. A ako obvykle ho doplnila kvalitnou energickou muzikou a Ľubošovým podmanivým spevom. Ale ako členovia naposledy sľúbili, nový album bude hudobne rozmanitý a Promise Of Tomorrow to len potvrdzuje. Kým prvý singel bol heavymetalovo rytmický, ten druhý v sebe skrýva omnoho dravšie riffy a široké refrény ozvláštnené výraznými samplami.
Novinka vychádza vo forme lyric videa v réžii rovnakých ľudí ako Schizofrénia. Vizuálna podoba pochádza z dielne Johna Kaimakamisa (spolupráca s Evergrey, Rotting Christ a pod.), produkciu a mixáž mal na starosti Adam Mičinec a mastering má opäť na svedomí Tony Lindgren (spolupráca s Amorphis, Arch Enemy, DragonForce, Powerwolf, Eluveitie a pod.)