Zřejmě jednou z mých posledních letošní recenzí budou Ostraváci SWEET LEOPARD a jejich druhá deska „Horny house“. Musím se přiznat, že jsem se na tuhle fošnu opravdu těšil. Někdy na podzim jsem totiž recenzoval debut kapely „Shock me! Thrill me! Love me!“, který mě dostal do kolen.

A podobně na tom jsem i teď. Vítejte v „nadrženém domě“. Glam rock, holky, kérky, sex. Vše dotažený do posledního detailu. Vzrušující muzika, kterou Češi mají tak rádi a stejně ji tady v české kotlině skoro nikdo nehraje a v podstatě ani nikdy nikdo nehrál. Nechápu to. Hity světových glamrockových kapel vládly tancovačkám už od 80. let. Na které rockové zábavě nezaznělo něco od Bon Jovi nebo Kiss, ta jako by nebyla. Já jsem zábavami doslova odkojený. Jezdíme s manželkou na tancovačky a dodnes je máme rádi, i když už máme čtyři křížky na zádech.

SWEET LEOPARD proto pro mě představují nádherné vzpomínky na historky z dob mého útlého mládí (mimochodem dnes prožívám vyzrálé mládí, i když moje žena tvrdí, že kozorozi se rodí jako starci a pak už jenom mládnou). Přitom hudba SL přináší svěží nový vítr, žádná kopírka. Přestože jsou texty stylově v angličtině, je jim dobře rozumět a nemusíte mít státnice ze rodného jazyka Wiliama Shakespeara.

Deska má dobrý zvuk ze studia Mouseville, přesně takový, jak od glam rocku očekávám. Pompézní, hravý i k tanci zvoucí. Samozřejmostí je pěkný obal, který začíná někde tam, kde končil přebal debutní desky. Nechybí přelepka s upozorněním na explicitní lyriku. Předně musím říct, že kapela to výborně zpívá. Hlavním zpěvákem je Sany Angelo a ten má hlas jako zvon. Pětici dále tvoří Michael Kit – kytary, sbory, J. C. Smith – basa, sbory, DogFox Pedro – bicí, sbory. I ty pseudonymy má kapela dotažené do detailu. Někdo by si mohl říct, že jsou to pozéři, jenže to není pravda, tyhle kluci svojí muzikou žijí a je to sakra znát. Prostě je znát, jak moc je to všechno baví. Tohle se předstírat nedá!

Deska začíná dvojící vypalovaček „More than god“ a „Fairytale“, které mají všechny propriety hitu. Následuje klidnější „Heart of stone“ a hned pak přijde pořádná jízda v podobě „I donn´t wanna see you again“. Zde vyniká hlas Sanyho, který rozehrává různé varianty projevu. A při refrénu mi běhá mráz po zádech a to se mi stává při těch největších peckách a rozhodně ne u každé recenzované kapely.

O čem by asi mohly být „Chicks for money“, Kuřátka za peníze. Zkuste hádat, stoprocentně trefíte! „Horny House“ je dům hříchu, kde se to holkama jenom hemží. „Princess of decadence“ je pěkně vygradovaná balada o princezně úpadku. H. F. P. je zkratka, která se dá vyložit různými a dokonce i velice sofistikovanými způsoby. Ale text pojednává zase o tom jednom, bez čeho by nebylo dětí. Haha, to jsem to pěkně zakryl!

Jdeme dál, akustická kytárka a tichý zpěv. Houby, pěkná halekačka. „Night of Gold“. Desítku okupuje „Under stars“, balada s poetickým textem. A poslední jedenáctou skladbou je bonus „Burning love“. To je cover amerického skladatele a country zpěváka Dennise Lindeho, který hrával mimo jiné třeba Elvis Presley.

Aktuální desku podporuje videoklip k písni I Don't Wanna See You Again, který je k vidění na youtubku, který měl za první tři týdny víc jak 1300 zhlédnutí! K vidění a slyšení je zde i audio bez pohyblivých obrázků k písni Fairytale.
Tak pěkné Vánoce se SWEET LEOPARD!

Jan Holý

Metalová kapela Tortharry oslavila na Zděřině 25. výročí. Svoji činnost zahájila v roce 1991 a za 25 let vydala 3 demo kazety a 8 CD. Další disk vyjde již příští rok. V případě metalové kapaly je to věk dozajista úctyhodný. Program výročního koncertu zahájili Antigod z Orlové v čele s charismatickým zpěvákem, kterého fandové znají pod přezdívkou Chymus. Antigod nehrál na Náchodsku poprvé. Jezdí sem poměrně často také proto, že jeho basák přezdívaný Hadži je grafikem Tortharry. Jako druzí gratulanti vystoupili Rakušáci Darkfall. Jejich tvrdá ale přitom melodická muzika se přítomným líbila. Darkfall nejsou na scéně taky žádnými nováčky. Hrají již 21 let. Následovalo vystoupení deathmetalové kapely Abrupt Demise z Holandska. Jejich muzika byla jednodušší, přesto si své fanoušky našla. Pak už vystoupili oslavenci Tortharry, kteří ve speciálním narozeninovém setu přehráli průřez celou diskografií. Spolu s aktuálně tříčlennou kapelou vystoupili i někteří bývalí členové. Řady Tortharry tak po víc jak 20 letech znovu rozšířil zakládající člen, kytarista Karel Stehlík, několik songů s kapelou zahrál i další kytarák Martin Hrubý. Součástí vystoupení byla i taškařice, kdy s Tortharry vystoupil herec Leoš Noha, známý svou legendární rolí Ády Větvičky v seriálu Okresní přebor. Kdybych měl parafrázovat jeho šišlání ze seriálu, tak šlo o oslavu kapely Tojthajjy :-) Na pódium vystoupil také Oldřich Trefl řečený Trifid, kytarista legendární kapely Deubustrol. Pro něj to byl údajně předposlední koncert v životě, protože oznámil konec svého působení v mladoboleslavské legendě. Tortharry vzdali hold Debustrolu coverem Krvavá práce. Konec vydařeného zděřinského večírku patřil Španělům Avulsed, kteří slaví rovněž 25 let na scéně. Našim oslavencům věnovali speciální box se svými LP deskami ve vinylovém provedení. Avulsed nenechali nikoho na pochybách, že šlo o super nadupanou muziku a skvělou show, které dominoval výtečný vokalista Dave Rotten. Přestože kapela vystoupila jen ve čtveřici bez druhé kytary, byl to prostě nářez.  Honza Holý

Gilotina je kapela ze slovenského města Prievidza a v příštím roce se chystá na pár vystoupení i u nás v Čechách. Proto myslím, že nebude od věci, abychom Vám tuhle bandu trochu přiblížili.
Kapela vznikla roku 2005 a založil jí kytarista a zpěvák Jozef Molnár, který si získal nejedno metalové srdce slovenských fans svými opravdu dobrými songy a texty.
Poté skupina prošla několika změnami a výměnami muzikantů až do dnešní podoby, v které hraje od roku 2014. V tomto roce přišel do Gilotiny kytarista a zpěvák Miroslav „Čiro“ Čičmanec, který je nejen výborný kytarista, ale i rocker tělem i duší.
Sestava se tedy ustálila do složení – Čiro Čičmanec – kytara, zpěv, Jozef Molnár – kytara, zpěv, Ivan Halvoň – bicí, zpěv a Ladislav Ševčík – basa, zpěv.
Dle slov „Čira“ právě příchodem bubeníka Ivana získaly jejich skladby nové, mladé a pořádně bijící metalové srdce. Basák Láďa jen podtrhl hutnost, která rozvibruje každou bránici.
V tomto roce Gilotina natočila 14 skladeb a vydala své album „Večný boj“. Dle jejich slov je tam od každého ze stylů troška a věří, že si každý fanoušek dobrého metalu tu svojí skladbu najde. Kdo má zájem, může si album a zdarma stáhnout na Bandzone na tomto odkazu: http://bandzone.cz/rockovagilotina . Samořejmě o chystaných koncertech u nás budeme včas informovat a myslím, že tahle kapela určitě stojí za pozornost a za to na ní vyrazit.
Nakonec jak leader kapely Čiro řekl : „Rocková a metalová srdce bijí jen v hrudích těch, kdo jsou hrdí na tento životní styl a podporují ho, za což vám všem my, kapela Gilotina moc děkujeme. Takže i navzdory některým temným stránkám z minulosti i finančním problémům jdeme dál, žádný kompromis, co nezabije, to posílí! My totiž žijeme proto, abychom hráli!“
No řekl bych krásná slova a já osobě se moc těším, až na tuhle bandu vyrazím!
Takže na Gilotině „Čus bigbítus“. Pepíno.

Kapela ATOMIC znovu vstává z mrtvých. Nejvíc bylo o této berounské partě slyšet v 90. letech, kdy v rozmezí let 1989 až 1999 vydala 2 dema (Oběť a Nukleární svět) a 3 desky (Nuclear thrash, Breakpoint a Labyrint). V roce 2000 ještě kapela nahrála šesti skladbový disk nazvaný XIII., který ale zůstal krapet utajený. Ten na rozdíl od zbývající diskografie ve své sbírce nemám. Pak se po ATOMICU slehla zem a čtyři roky to vypadalo, že se odporoučel do nukleární smrti. V roce 2004 ale vyšel 3písňový singl Limit a pak 12 let ATOMIC odpočíval u ledu. Až letos se kapela znovu zformovala a vydala desku „Grand Prix“. Unikátem je, že skupina hraje celá léta takřka ve stejném složení. Největší změnou ale je zpěvák, kdy původní pěvec Jindra Hulina nabídku obnovení činnosti neakceptoval a na jeho místo nastoupil Jirka Heller.
Pojďme se tedy věnovat aktuálnímu počinu. Předně musím uvést, že jsem rád, že tahle parta ještě existuje a vydává desky. V příštím roce ATOMIC oslaví 30 let od svého založení a to je určitě úctyhodné číslo. ATOMIC model 2016 působí v sestavě Jirka Heller – zpěv, Marek Bureš – kytara, Pavel Marcel – kytara, klávesy, Štefan Dolák – basa a Martin Bureš – bicí.
Novinka „Grand Prix“ obsahuje 10 skladeb včetně introdukce. Hned po nepříliš originálním intru následuje úvodní vypalovačka „Dron“, jejíž text upozorňuje na nebezpečnost této novodobé snadno zneužitelné hračky. Zajímavý začátek. Následující titulní song „Grand Prix“ mě překvapuje nečekaně vysoko zpívaným refrénem. Jirka Heller zde zpívá fistulí, za kterou by se nemusel stydět ani KING DIAMOND. Hudebně se jedná o heavy metal míšený s thrash metalem. Pěkná riffovačka. Zkrátka velká cena.
Další vál se jmenuje „Maulwurf“ a to je řezničina alá RAMMSTEIN. Proto mě ani nepřekvapují německá slovíčka v textu. Jo a Maulwurf je německy krtek. „Union“ mě doslova šokuje textem. „Já jsem ten Tvůj Union, až nás bude milion, Zapálíme lampion“, to je fakt silná káva. To následující „Nomád“ má text, který má hlavu a patu. Proto prohlížím obal a zjišťuju, zatímco muzika je výhradně dílem kytaristy Marka Bureše, tak o texty se kluci podělili tak nějak skoro rovným dílem.
„Zůstaň němou“ je přáním introverta s velice zajímavou myšlenkou: „Moje blaho, tvoje štěstí, zůstaň chvíli němá“, která zazní v závěru textu. „Gambler“ se frázovaním textu opět blíží k RAMMSTEIN. Text písně „Jekyll & Hyde“ pojednává o těch dvou v jednom těle. Tohle 2 v 1 zná asi každý. Myslím, že tohle bude hit. Skladba stojí na silném motivu kytar, které nepostrádají dostatečnou údernost při zachování melodičnosti. A jdeme do finále, které obstarává song s kýčovitým názvem „Anděl spásy“. Jenže jen název je kýč. Hudebně je to největší jízda této desky a text taky snese přísnější měřítka.
Shrnuto a podtrženo, není to typický old schol ATOMIC, ale je to moderně pojatý heavy metal s prvky thrashe. Uvidíme, jak to bude vypadat s kapelou dál. Myslím, že by to mohlo fungovat.
Jan Holý