Kultovní undergroundová parta PRASEČÍ FARMA z České Skalice vydala letos druhou fošnu. Zároveň pilně koncertuje po celé republice. „Androšové“ z celé republiky také za kapelou jezdí po festivalech jako je Woodstock, kde hrají i další spřízněné party podzemního ražení.

PRASEČÍ FARMA odvážně tvrdí, že „Tombola nebude!“. Tak se jmenuje aktuální deska a my se na ní teď společně podíváme. Ještě, než se do toho pustíme, představím vám jednotlivé muzikanty.

„Tombolu“ připravila tato parta: Miroslav Wagner – zpěv, tenor saxofon, Jindřich Kratěna – kytara, hudba, Josef Brát – baskytara, vokály, Jiří Panter Rosa – bicí, vokály, Miloš Mildes Rudolf – tenor saxofon, vokály, hudba, texty, Richard Kempes Kudrnáč – rekvizity, kočí. Oproti první desce sestava zeštíhlela, ale PRASEČÍ FARMĚ to nic neubralo na šarmu.

Ze seznamu použitých nástrojů vyčnívají dva tenor saxofony. Bigbítová kapela se dvěma ságama? Řekněte mi, kdo jiný to má? A právě tahle sága patří k poznávacím znamením Prasečí farmy.

Druhá deska PRASEČÍ FARMY vyšla nezávislé firmy Guerilla records, která se zaměřuje na tenhle starý dobrý underground, kterému fandí hlavně šedivějící máničky. Opět nejde o žádnou samohonku. Album vyšlo na lisovaném CD s 12stránkovým bookletem, ve kterém jsou všechny texty, které stojí za přečtení, nechybí několik aktuálních fotek. Titulní stránku zdobí trefná ilustrace Romana Posselta. Jestlipak poznáte všechny mocipány? Jeden zmrd větší než druhej!

Líbí se mi specifická poetika textů PRASEČÍ FARMY, která je znát i z názvů jednotlivých skladeb. Za to, že „Tombola nebude!“ můžou ty kurvy na obale. Snadno pochopíte, že píseň „Na dvorku prince Miroslava“ vznikla u Míry Wagnera v Praze Radlicích. Kapela PRASEČÍ FARMA je temná ale i dětsky hravá, milá i dravá. Ani nechci domýšlet, jak by člověk dopadnul po požití porce „Devatenáct láhví vodky“. Někdy i deset piv udělá své.

Dva saxofony kapelu táhnou a muzika je jim podřízená. Většinou hrají unisono, ale občas se pustí jeden z nich do sólování. Poslouchá se to zajímavě.

Po textové stránce jde u písniček vlastně o malé povídky. Veselé i vážné, místy politicky zaměřené. Proč ne. Jak už jsem uvedl, je moc fajn, že jsou v bookletu texty, do kterých je zábavné se začíst. Je to prostě hra se slovy. „Rom aby do toho“ je prostě úžasný mluvnický obrat. Opravdu nejde o hromy, ale v podstatě ani o cikány. Rasismu se v PRASEČÍ FARMĚ fakt nedočkáte. Vtip je na začátku „Nočních můr“, které jako by vypadly z dílny pomalovaných KISS.

Znalci poměrů v textech poznají řadu rázovitých fugurek. V „Nočních můrách“ tak figuruje doktor Budgie. U nás ve městě známá figurka, skvělý vypravěč a vyhlášený vtipálek. V „Tombole nebude“ je opěvován čaroděj Lábus, jinak též výkonný producent Vladimír Lábus Drápal. Celkově se nese celá deska spíš v pomalejším a hutnějším tempu. Místy přejde do středních rychlostí, ale žádný kvapíky nečekejte. Taky to asi není deska na první poslech, chce si to poslechnout víckrát, abyste pochopili tu šikovnou a opravdu milou poetiku, která z alba dýchá.

A PRASEČÍ FARMA jde s dobou. Najdete ji i na sociálních sítích.

Svůj video kanál má ZDE

Pro Rockpalace Honza Holý

Zloděj a král není název nové pohádky, i když se filmaři okolo točí. Legendární králové tanečních zábav a parketů Benefit nejen že v nedávné době vydali nové, výborné CD (najdete v recenzi), ale v Poděbradech v motorkářském klubu MTC v produkci Páji Junka (junekfilm.cz) nahrávají klip k jedné ze skladeb z nového alba. Premiéru klipu, jak mi kapelník Milan Vipler dnes slíbil včas oznámí...a dozvíme se, kdo je kdo -))

Včera ve Futuru na Panoptiko, dnes se ani ne za 24 hodin vracím na stejné místo, tentokrát na mojí další srdeční záležitost – XIII. století. Panuje zde svátečnější atmosféra, jelikož XIIIka vystoupí v původním složení, v jakém v roce 1992  vydala svou prvotinu Amulet a tím i položila základní kámen gotického stylu u nás. Těšil jsem se  o to víc, že mi na obou vinylech Amuletu (první press 92 a reedice 23) chyběly podpisy Petra Palovčíka a Bedřicha Musila. Nedávno jsem na videu koukal na Krysaře - divadelní/muzikálovou verzi Petra Štěpána a s překvapením jsem jistil, že tam Petr Palovčík v dokumentu o divadle a představením samotném vystupuje jako „moderátor“. Ale to jsem odbočil.
Opět s předstihem se ocitám v prostorách klubu, kde máme krátký rozhovor s kapelou Murnoe. Jsem tak zabrán do rozhovoru, že málem přehlížím zdravícího Petra Štěpána (Petře promiň, jinak jasně že bych zdravil první).
Přichází první návštěvníci, a klub se hodně rychle plní. Potkávám známé – s velkou radostí a překvapení se vítáme s nejlepší vampýrskou spisovatelkou u nás – Jenny Nowak (romány jako Jiná rasa, Nemrtvý, Temný stín…. Až po poslední vydaný Dcera vlčic jsou výborně napsané knihy. Úmyslně píšu poslední vydaný, jelikož mi Jenny prozradila, že je v tisku další kniha), dále  potkávám Phila Lee Falla (z gotických Cathedral In Flames), se kterým jsme se zatím znali jen z hodinových telefonátů a z přestřelek na téma Kiss…všechny známé tu vyjmenovat ani nemohu a navíc, začala autogramiáda a já na vinyly připojil dva vzácné podpisy.
Ještě při autogramiádě začali hrát Murnoe svou elektrickou, indie rockem říznutou muziku. Zajímavá muzika, která si získala své posluchače a zájem publika a odvedla dobrou práci.
Ale dav čekal jiné krále večera. Když za tmy začala hrát Orffova Carmina Burana (silná melodie, která proslavila třeba legendární film Excalibur, nebo Ozzy Osbourne s ní začínal jedno z jeho turné) a příchodem muzikantů včetně charismatického Petra začalo to, na co jsme celý večer čekali.
Kníže temnoty, Tělo na kříži, Horrorový sen, Amulet… při Ohni v kruhu přichází Petr zahalen červeným pláštěm, Bytosti... Kolega mě sleduje, jak si po prvních tónech zapisuju do telefonu skladby a udiveně ptá se, jak to můžeš tak rychle vědět… Všechny songy automaticky ihned naskakují v hlavě, každé album 100x 1000x přehrané, tak to jde samo. Asi v roce 1992 nikdo netušil, jaký se z Justíny vyklube hit a tuším, že Justina byla i první klipem kapely, který šel v tehdejší TV. Následuje Transylvánia… vzpomínám, že ta nám tiše hrála při našem prvním nocování na Poenari, když jsme byli v Transylvánii a pro hradního pána svítila do noci do temnoty lesů a kopců zapálená svíce.
A je tu závěr v podobě karnevalu, bez kterého se dnes neobejde žádná koncert XIIIky, který sice na Amuletu nevyšel, ale jako singl jí kapela v roce 1992 nahrála na album Olympic – Dej mi víc, kterým kapela vzdaly hold kapele Olympic. Už jsem to psal xkrát, ale musím znovu – z prakticky „plonkové“ a nevýrazné písničky dokázala XIIIka udělat megahit. Závěr patří Jerusalém, song vyšel v roce 1991 na demu Demoniac, škoda, že si Petr nevybral Poenari – furt a stále doufám, že se někdy někde objeví na ofiko nosiči. Pomalá Růže a kříž je konečná…
Co závěrem, velké díky za vinyl, za úžasnou atmosféru a energii, které proudila oběma směry, že je Petr ve formě, a že by mohla vyjít další nová deska a hlavně, že Amulet měl „sestřičku“ Gotiku a pak se taky Ztratil v Karpatech, aby ho našel Nosferatu…Tohle byly, jsou a budou fantastická alba, které by určitě zasloužily vinylovou podobu. Každopádně jsem zjistil, že mě žádný koncert XIIIky nezklamal, a jejich hudba mi hodně pomohla a pomáhá v boji se zdravím.
Jsem rád, že nemusím jet dálavu domů autem, dnes přespím, tak jako včera u kamaráda, ale přesto i v taxíku mi stále zní v uších.. Všechny hvězdy vyjdou, A noc začíná, Tajemná je země Transylvania…