Kapela K2 byla založena roku 2005 třemi mladými muzikantkami, které mají od té doby na svém kontě již dvě alba s vlastními českými i anglickými písničkami. Skupina odehrála za dobu své působnosti již přes tisíc koncertů nejen v České republice, ale také v sousedních zemích, a dokonce i v Bulharsku. Jen v roce 2013 vystoupily Kádvojky na více než 70 akcích. Dívčí parta K2 se úspěšně zúčastnila i mnoha hudebních soutěží (Emergenza, EvropaHit, Naděje Beatu…). V tuto chvíli připravují holky pod dohledem producenta Lukáše Chromka třetí autorskou k desku k desátému výročí jejich působnosti na české hudební scéně a v červnu vypustily do světa nový videoklip k singlu s názvem V utajení.

Sestava jeziněk K2 :
Klára Gajová - elektrická kytara, zpěv
Michaela Vrzalová - baskytara, zpěv
Monika Ottová - bicí 

Jen dva prstíčky si ohřeju a zase půjdu - jen pár písniček si poslechnu - si říkám, když okukuju booklety … prdlajs, poslechnu si to celý už kvůli těm třem pěkným jezinkám.

Na třetí CD by mohl být booklet už trošku lepší, bohatší třeba o texty a hlavně o fotky. Wauu, hned to na mě vyskočilo na první signální – ty si moje láááááska, pěkně mě vábí jezinky.

Při druhé mi zase na chvíli zafungoval rozum, marně jsem tápal v paměti, co mi to připomíná, až jsem přestal pátrat –„jsem jen kopií její kopie“

Třetí, se mi už trochu slejvá dohromady s ostatníma, nechci se dotknout feministek, všechny texty se točí okolo vztahů muže a ženy nebo spíš dívky a chlapce, přikládám to mládí těchto dívek. Nechci tím samozřejmě říct, že nemají v hlavě nic jiného než kluky. Ale vlastně, proč ne? To mi zřejmě určuje i cílovou skupinu pro tuto kapelu. Těžko to zaujme starého ostříleného rockera nebo metalistu, ale to není účelem.

Trošku mě občas zaráží zvuk kytary a i basa mi připadá taková nějaká nakřáplá, neuhlazená ale to je asi jen můj dojem.

„Dejchám tvý jméno, i když spím“ trošku vybočuje z ostatních skladeb, hlavně po hudební stránce. Jinak mi připadají všech skladby docela dost podobné.

Myslím, že děvčata dozrávají a že další jejich hudební počiny budou čím dál víc zajímavější a nebude trvat dlouho a uvidíme je i v telce, tedy jestli už tam nebyly. Sleduji vývoj mnoha kapel a jsem si jistý, že o nich ještě hodně uslyšíme.

Pro Rockpalace Martin Hruška

Kapela Telegraf slaví letos 40 let. Toto výročí bude slavit celý rok, ale hlavní narozeninová oslava se uskuteční již 22. dubna 2017 v Městském společenském domě v Kolíně. Kromě jubilantů zde vystoupí další oslavenec, skupina Komunál. Ta brázdí rocková pódia již 25 let. Vstupenky na společný koncert jsou k dispozici na webu www.msd-kolin.cz za 200 Kč, na místě budou k mání o třicet korun dráž.

Jedním z narozeninových dárků bude kniha nazvaná TELEGRAF Potulní hráči 40 let v rocku. Jejím základem je rozhovor s Petrem Bašusem, nestárnoucím lídrem Telegrafu, který popisuje svůj život od dětství, přes vojnu, návštěvu Ruska i Švýcarska a především množství historek s kapelou, která se letos dožívá ve výborné kondici čtyřicetin. Druhou část knihy pak tvoří vzpomínky, zážitky a historky dalších členů, novinářů či fanoušků jako jsou Ondra Marek, Jirka Lacina, Milan Liga, Standa Kyselák, Milan „Piáta“ Roudnický, Petr „Ferda“ Brabenec a další. V knize je množství historických fotografií.

Pro portál Rockpalace.cz přípravíme reportáž z této oslavy včetně fotografií a později se zde objeví í recenze zmíněné knihy.

Jan Holý

Morčata na útěku je brněnská hudební skupina vzniknuvší roku 2004. Jejich tvorba spočívá v parodování známých českých i zahraničních populárních písniček vlastními vtipnými texty. V těchto textech využívají členové skupiny hrubý jazyk včetně silně vulgárních výrazů jako nástroje k šokování svých posluchačů. V jejich písních se často vyskytují zmínky o lidech, kteří navštěvovali teď již zavřenou brněnskou hospodu Black Diamond, a o jejich zážitcích. (tolik Wikipedie)

Jak dlouho vznikalo vaše nové album?
Yetty​ : Podobnou dobu, kterou trávím denně na toaletě. Zhruba tři týdny. Tři týdny denně, to už je skoro záchodová posedlost, že?
Mikesh​ : Jo jo, to je pravda. Nahrávka se chystala poslední 4 roky, ale naprostá většina vznikla až 3 týdny před studiem. He he. (smích)

Kde bylo nahráváno?
Mikesh​ : Klasicky v našem oblíbeném studiu Shaark v Bzenci u Pavlíka Hlavici. Točíme tam už přes 10 let, kluci nám tam rozumí, je to paráda. Se spoustou věcí, který považujeme na albu za vydařený, nám výrázně pomohli. Takže velkej dík do Shaarku.
Kdo je autorem textů a kdo hudby? Yetty​ : Texty dělám já, naši muziku Mikesh, snídaně Filipínec a těsnění pod umyvadlem na zkušebně Kečup. Abych byl přesnější, u těch songů, který jsou z naší vlastní tvorby, dělá Mikeš muziku. U coverů bych tomu říkal spíš, že dělá aranže.

Kdo je autorem obalu vašeho nového alba?
Mikesh​ : Tentokrát jsme tradičně opět oslovili našeho kamaráda, kreslíře Igora Zajíčka. Už v minulosti pro nás nakreslil prase karatistu nebo třeba záchodové monstrum (teď nemluvím o Yettym) a jsme rádi, že se ujal i našeho speciálního dortu.

Kde berete inspirace pro skládání nových písní?
Yetty​ : Všude, kam jen lidské oko dohlédne. O zbytek se vždycky postará moje hlava (viz můj chorobopis od kapelového psychiatra)
Mikesh​ : Já jen doplním, že nejde úplně o psychiatra, ale spíš plynoterapeuta. Vetšinu textů Yetty píše na záchodě, takže inspirace přichází nejspíš bůhví odkud.

Většina vašich písní jsou předělávky, jak vybíráte písničky, které předěláte?
Yetty​ : Náhodně. Co nám zrovna zní v šiškách.
Mikesh​ : Ať už je to novinka, co slyšíme v rádiu, nebo něco staršího, co si pouštíme na cestě na koncert. Buď je to nějaká věc, co se nám osobně líbí a chceme si ji zahrát nebo že Yettyho napadně něco, co za to prostě stojí.

Většina vašich písniček začíná nějakou vaší hláškou a nebou něčím z nějakého filmu. Jak je těžké vybrat správný úvod, aby to k sobě zapadalo?
Mikesh​ : Hlavní je si nesednout a nesnažit se na něco přijít. To vás nenapadne bezpečně nic! Musí to přijít samo. Pokud se nám tam nehodí nějaká hláška, co mimoděk utrousíme při natáčení a nic nás nenapadá, tak se zkrátka bavíme o tématu nebo ho sledujeme na YouTubu a dřív či později to příjde. Případně ho vymyslí Yetty na záchodě.

Na vašem albu jsou také písně, které se dočkali pokračování například Lída Třetí a další. Budete ještě nadále pokračovat v příbězích a dílech ěnjakých písní. Nebo velíte zásadu třikrát a dost?
Yetty​ : No, chtěl jsem Lídu zarazit po třetím dílu, ale jak jsme řekli v našem YouTube pořadu s názvem ČKD, fanoušci sepsali petici, kde požadujou ještě čtvrtý a pátý díl. A to nekecám, ti blázni fakt sepsali petici! (smích). Takže s tím budu muset něco udělat. Co se týče ostatních songů, myslím, že některý z nich se pokračování taky nevyhnou. Třeba teď na poslední fošně je pokračování songu Hovnocuc, který vzniklo na poslední chvíli ve studiu, a to úplně nečekaně. Takže se to může stát kdykoliv čemukoliv.

Na začátku loňského roku jste prohlásili, že album výjde ještě v roce 2016 a bude se jmenovat Bordel u Staré Lůdry. Co zapříčinilo změnu názvu a posun vydání celého alba?
Mikesh​ : My jsme dokonce chtěli něco natočit už asi ve 2014 nebo 15, ale bohužel se nám to nepovedlo kvůli pracovnímu vytížení, což je zejména můj případ. První rezervace studia proběhla právě na podzim 2016, ale ve finále jsme ji museli odložit na letošní únor. Opět kvůli mě, ale tentokrát ze zdravotních důvodů. Název “Zájezdní nevěstinec U zdechlé ludry” vychází ze stejnojménného songu, který na nové nahrávce vyšel, ale nakonec jsme se shodli, že “Di do prdele! je výrazně lepší varianta.

Co vůbec znamená název Di do prdele?
Yetty​ : Záleží na tom, komu a za jaké situace to rekneš (smích). Třeba naši fanoušci to vzali jako pozdrav. Naši fanoušci jsou totiž největší řízci. Navíc se to na tom albu pěkně vyjímá, protože to můžete komukoliv darovat třeba k narozeninám a nemusíte k tomu psát věnování, páč už na tom věnování je (smích). Ale od vydání alba to zkrátka funguje jako pozdrav.
Mikesh​ : A taky je to dobrej trolling haterů. Pokud nás někdo pošle do prdele, ještě mu poděkujeme za přízeň. (smích)

Jak nebo podle čeho jste volili název nového alba?
Mikesh​ : To napadlo Yettyho na nějakém našem obědovém zasedání. Řekl “Napadl mě skvělej název desky, Di do prdele!”. A tak to bylo. (smích) Samotná píseň Di do prdele! vznikla vlastně až potom. Už jsme věděli, že album název ponese, ale chtěli jsme, aby tam byl i stejnojmenný song.

Jsou na albu nějací hosté – jestli ano jací konkrétně?
Yetty​ : Nakonec ne. Chtěl jsem na titulní song přizvat Ewu Farnou a hodit to s ní jako duet, ale protože se mi tajně líbí, styděl jsem se jí zeptat. Pak mě napadl Karel Gott, protože je o něm známo, že je pro každou srandu a jde do všeho. Vždyť hrál třeba v klipu rapových PSH. Jenže jsem se bál, že když mu řeknu, z jaké jsem kapely, tak mě zmlátí.
Mikesh​ : Znáte to, strach z odmítnutí…
Yetty​ : Ne, strach z nakládačky.

Kdo vám nejvíce pomáhal s kompletní realizací nového alba?
Mikesh​ : Nejvíc nám byl nápomocen asi Google se službou YouTube a taky server Ulož.to, kterým jsme hluboce zavázani, že tak svědomitě šíří naše poselství. (smích) Stačí desku natočit a oni už se postarají o zbytek.
Budete také natáčet nějaký videoklip – jestli ano na jakou píseň to bude? Yetty​ : Čoveče, to je ve hvězdách. Do budoucna se klipu rozhodně nebráníme.
Mikesh​ : Ano, udělali bysme ho rádi, ale momentálně není na našem seznamu nějak v dohlednu. V každým případě bysme ho ale točili na nějakou z vlastních písní.

Vaše texty jsou někdy pojaté jako příběh. Stalo se vůbec někdy někomu z vás něco takového nebo to jsou většinou vymyšlené věci?
Yetty​ : Ze začátku ty texty byly hodně podle skutečných příběhů, ale dneska už takhle Hollywood nefunguje.
Mikesh​ : Pravda. Často jsme v textech jmenovali i naše konkrétní kamarády a známý, kteří byli hlavní aktéři. Jenže ti zároveň s náma časem odrostli podobným lapálijím a my se musíme po inspiraci poohlížet jinde. V Yettyho případě třeba na záchodě.
Yetty​ : Ano, záchod je fajn. Spíš si všímám, že poslední dobou nechtěně vytváříme vlastní universum. Fiktivní svět, ve kterým všichni chlapi bojujou o přízeň Lídy, která zabírá jeden a půl paneláku, svět, kde se bojíte usnout, aby na vás ve snu nevlítl Freddy Krýgl a vy se neprobudili ožralí, kde je váš sen řídit hovnocuc a po šichtě si zazpívat s Tomášem Klusem. Tenhle útěk z reality mě baví víc než zrýmovat co jsem ráno snídal. I když...

Vy jste na počátku své kariéry vydávali nějaké to album, každý rok postupem času jste úseky mezi jednotlivými alby protáhli až na čtyři roky. Proč tomu tak je a nebojíte se toho, že se budete období mezi jednotlivými alby stále prodlužovat?
Mikesh​ : Když jsme začínali, byli jsme s Yettym studenti, co bydleli u rodičů, easy life. To se to tvoří. (smích) Postupem času, kdy si samozřejmě budujete svůj život, už nezbývá tolik času, kolik jsme ho tenkrát měli. Nicméně si myslím, že 3-letý odstup je tak akorát. Za mně ideál. Je pravda, že poslední pauza byla docela dlouhá, ale nemyslím si, že by to bylo z nedostatku inspirace. Té má Yetty na záchodě dost. Každpodně v budoucnu bysme rádi servírovali novinky výrazně častěji. Snad se zadaří.

Máte v České republice místo, kde opravdu rádi hrajete a kam se rádi vracíte – jestli ano proč zrovna to místo?
Yetty​ : Hele, těch je fůra. Nerad vyzdvihuju jedno místo nad druhý.
Mikesh​ : Asi tak. Nedokážu jich pár vybrat. Je jich moc.

Jaké máte plány do budoucnosti?
Mikesh​ : Velké. Jednoznačně. Musím říct, že jsme po 12/13 letech zažili takový trochu obrození. V tuhle chvíli můžu prozradit, že máme představu o našem dalším počinu a chtěli bysme ho realizovat co nejdříve. Krom toho chceme prozkoumat i trochu jiný formáty než je čistě natáčení CD. Hodně nás zaujal YouTube, protože nejsme koneckonců jen muzikanti, jsme taky baviči. Na ten bysme se teď rádi zaměřili, takže všem určitě doporučím odebírání našeho kanálu, protože tam už v průběhu letošního roku chceme představit spoustu věcí, hudebních i nehudebních.

Mají členové vaší kapely ještě nějaké sólové projekty – jestli ano, kdo a jaké?
Yetty​ : Na něčem dělám, ale je to tajný. Jinak jsem pro každou srandu. Sem tam nějaký moderování, nějaká stand-up show a tak.
Mikesh​ : Teď už ani ne, hlavně z časových důvodů. Nicméně jsme všichni vzešli z nějakých undergroundových metalových kapel… Torment - já, Yetty i Filipínec, Sezarbil - Ketchup, Amortez - Filipínec apod. Ale to je vše dávná historie. :)
Yetty​ : Co se děje? Mikeš zapomněl říct něco o mně a o záchodě (smích).

Je něco co byste našim čtenářům rádi závěrem vzkázali?
Yetty​ : Dite do prdele vespolek! (smích) To mě napadlo na záchodě.

Kapela KOMUNÁL z Chlumce nad Cidlinou slaví 25 let skutečně velkolepě. Právě vydala luxusně zabalený 2CD digipak s mnohastránkovým bookletem. První disk obsahuje nové album KOMUNÁLU nazvané symbolicky „25 ran bičem“ a na druhém disku hrají kapely, které nahrály starší věci KO po svém.

KOMUNÁL je fenomén, který nemá českých zemích asi obdoby. Táhnou za ním doslova davy fanoušků a už nejde jen o lidi z východočeského regionu. Mnohasethlavé návštěvy na koncertech nejsou vůbec výjimkou. Někdo KOMUNÁL bezmezně miluje, jiný odsuzuje. O tom už se na našem serveru taky psalo.

Kapela působí v sestavě Luboš Suchánek – zpěv, Filip Litera – basa, zpěv, Radek Plachetka – kytary, Pavel Ernie Hanuš – kytary, zpěv, Jaroslav Bárt Novák – klávesy, zpěv, David Hlaváček – bicí. Sešlost je to dlouholetá a mnoha koncerty prověřená. Měl jsem možnost sedět s klukama v jedné šatně a věřte, že tam bylo hodně veselo. I to je znakem prima party.

Přiznávám, že mám rád starší tvorbu KOMUNÁLU, když kluci ještě používali delší název KOMUNÁLNÍ ODPAD. Novější tvorba už mě tolik neoslovila, přesto jsem velmi zvědav na aktuální desku.

První píseň „Lovec lidí“ začíná foukací harmonikou a stejným nástrojem i končí. Celé mi to připomíná kovbojky a divoký Západ, plný psanců a hledačů štěstí. Ve stejném duchu se nese i grafické zpracování bookletu, které je velmi povedené. „Bílej chlap s černou duší“ je trošku svižnější a nechybí ani pro KOMUNÁL typický refrén. Líbí se mi píseň „Kluk a pes“, to je totiž song podle starého dobrého mustru. Lubošův zpěv sice nešplhá do takových výšek, jak bývalo zvykem, ale celkově to nezní vůbec špatně. Nezvykle krotká „Krvavá láska“ kolem mých uší propluje a moc stop po sobě nenechá. Nijak zvlášť mě neoslovují ani „Tři dny navíc“. Pokud by šlo o můj volný čas, tak by se mi tři dny hodily. Tady jsou spíš tak nějak navíc.

Výborně zní „Cikánka“ s typickým „příběhovým“ textem Luboše Suchánka. Předposlední „Válka“ má opět typický komuálnický text, příběh zkurvený války. Jen bych čekal, že podobné téma bude hudebně větší nářez. Závěrečný „Neklid“ je fajn. Ze skladby vyloženě dýchá pohoda.

Celkově lze říct, že KOMUNÁL zraje jak víno. Už to sice není takový nářez jako dřív, ale muzika i texty jsou dílem zralých chlapů, kteří své nástroje ovládají a dokáží zplodit hit pro nadšené davy. Musím se ale zmínit o absenci diakritiky v textech bookletu. Nenašel jsem jedinou čárku ani tečku. Proboha, proč? Nová deska je podle mě nadprůměrná, ale chybí mi tam zmíněná řežba. Pro fandy kapely je deska povinnou četbou, pro ostatní může být dobrou volbou pro poslech.

Tak si říkám, že jsem KOMUNÁL dlouho neviděl živě. Budu to muset napravit.

Druhý disk je tributem známých českých kapel, které vzdávají hold KOMUNÁLU. Cédéčko spolu s prvním diskem, na kterém je řadová deska KO, tvoří citovaných „25 ran bičem“, 24 písní, 11 nových a 13 léty prověřených.

Pojďme tedy společně prověřit nové verze. LIMETAL si vybral „Interview s bohem“. Tohle je předělávka, která má grády. Kapela si ji upravila k obrazu svému, takže bych ji s klidem mohl považovat za novinku Severomoravanů. Hodně dobrý. Velkým plusem tohoto netradičně pojatého dvojalba je přítomnost všech textů v bookletu. Člověk přeci jenom něco ze starších věcí zapomněl a tak si to aspoň připomenu. To je i případ písně „Beethoven“, kterou si vybral SEBASTIAN. Ten si Ludwiga předělal maličko do „symfonična“. Musím říct, že se mi tahle verze líbí.

WALDA GANG si na pomyslné střelnici vystřelil „Střílej zezadu“. Není to tak rozjuchaný jako Waldův gang, mimo refrénu bych kapelu asi nepoznal. To je taky zajímavý cover.

Některý pecky člověk pozná podle prvních tónů. Zatímco BENEFITU stačí zabrnkat na kytaru „Je to zlý“, okamžitě poznávám song. Zato ALKEHOL rozjede „Volnej pád“ a okamžitě mi v hlavě naskočí parta ze Slamníku. I tak ale BENEFIT pojal cover po svém. Plusem jsou dva hlasy zpěváků, který si jakoby nahrávají. V případě ALKEHOLU jsme čekal nějaký ten opilecký fórek, ale toho jsem se bohužel nedočkal.

Podle prvních tónů poznám taky „Maják“ v podání HARLEJE. Tady se to sešlo tak, že hned vím název songu i kapely, která ho přetvořila. Společné koncertování s KOMUNÁLEM k sobě kapely připojilo, takže mi ani nevadí, že tenhle cover se hodně blíží originálu. I když to je taky zahraný krapet jinak. Ale ty zpěvy a hlavně sbory tam prostě sedí jak prdel na nočníku.

Legendární TLUSTÁ BERTA si vybrala „Jedenáct hodin do útoku“, které patří ke zlatému fondu KOMUNÁLU. Bertička to zvládla s vkusem a grácií. Tohle je prima bigbít. DOGA přidala „Černým koním“ trošku samplů. Izzy zpívá velice jemně a v jeho podání to zní stejně rockově. S tímhle hlasem se prostě rocker nezapře. Co jiného než „Hrobníka“ si mohl vybrat DEBUSTROL. Kollins začne zpívat a málokdo by poznal, že je to sám mistr českého thrash metalu. Ale pak se to zvrtne a je to mazééééc alá řeznici z Auto townu. Úplně předělaná rytmika, totálně změněný frázování. Řezanka z jarních kopřiv. Bombááá! To je přesně ono, takhle to mám rád!

DYMYTRY zavijí s „Vlky v nás“. Tahle maskovaná parta to taky vzala pěkně od začátku. Tohle je prostě model DM3. Sekaný zpěv made in Protheus, nabroušené kytary. Takhle to funguje už hezky dlouho. Dymo a spol jsou na scéně už 15 let.

Podobným fenoménem jako KOMUNÁL je taky hranický TRAKTOR. Ten se v posledních letech rozjel jak dobře namazaný stroj, přitom oře na dobře známých rockových polích. Jenže to kluci dělají poctivě a se zápalem. Martin Kapek je frontman s velkým F a tohle funguje i v songu „Až mě ráno povedou“. Předposlední cover patří, mně neznámé, kapelce ALCHYMIE. Ta si vybrala „Vlny“. Tahle parta se věnuje akustické muzice a ty vlnky jim pěkně sedly. Hezky jsem si doplnil znalosti, když jsem vyhledal, co že je to vlastně nástroj jménem cajón. Tyhle kluci se toho rozhodně nebojí. Zajímavý přístup. Na úplný konec přichází déšť, pardon RAIN. Kapela udělala v úvodu písně trošku diskotéku z „Křížů v poli“, ale jinak je to rocková jízda se vším všudy.

Tahle dvojdeska je opravdu zajímavým spojením. Někomu se bude líbit víc jeden disk, někomu druhý a další bude spokojený s celkem. Já se přikláním k posledně zmíněným.

Jan Holý